Rozhledna Strážný vrch

Strážný vrch u Merboltic je vlastně takový nenápadný kopeček. Vzhledem k tomu, jaké Merboltice jsou – tedy dlouhá, dlouhá, dlouhá ves vinoucí se údolím podle potoka – není nic divného, že okolních vršků je tu nepočítaně a jeden se mezi nimi lehce ztratí. Navíc je k tomu nutno přičíst, že ze samotné obce asi žádnou rozhlednu nezahlédnete.

Nejdřív ovšem, pokud sem vyrazíte autem, musíte někde zaparkovat. Počítejte s tím, že celý průjezd Merboltic má jednotný profil potok – silnice – plot, takže místa tu není nazbyt, ale pár se jich najde. Třeba u obecního úřadu. Tam taky dohledáte modrou turistickou značku, která je pro cestu k rozhledně zásadní.

Začátek odbočky sice v těchto dnech vypadá jako učiněné bahnisko, ale nedejte se odradit, za dvěma zákruty se to už zlepší. Navíc se tu cesta (poněkud rozježděná) dá kopírovat po schůdnějších loukách. Takže asi po jednom, dvou kilometrech stoupání (a pěkných výhledů na údolí) vystoupáte na hřeben nebo náhorní plošinu, a pak teprve poprvé zahlédnete vršek slibované rozhledny. To už to k ní máte jen pár set metrů.

Ta dřevěná třípatrová stavba mi přišla taková … taková fajnová. Taková sympatická, hezky ohmataná, prostě příjemné místo. A rozhled opravdu nadstandardní! (a to jsem čekal něco zašitého v korunách přerostlých stromů…) Od Saska po Říp, od Bukové hory po Českou Lípu a snad ještě dál… nevím přesně, protože tentokrát to bylo s viditelností tak, tak. Ale nežehrám, alespoň mám důvod se tam ještě vrátit. Takže abych to shrnul. Pravá rozhledna na pravém místě, modré nebe, modrá turistická značka, teplý vánek … tímto tedy považuji letošní jaro za zahájené!