Rozhledna Strážný vrch u Merboltic

Na pravém břehu Merboltického potoka se nachází zalesněný Strážný vrch o výšce 601 m n. m., jehož znělcový vrchol zdobí (dnes už jen dřevěná) rozhledna.

Během jednoho dne tři vyhlídková místa, a alespoň tohle poslední splňuje kriteria rozhledny, byť má asi osud nejsmutnější. Ještě v knize Rozhledny Čech, Moravy a Slezska Jana Nouzy z roku 1999 se o ní píše v kapitolce o rozhlednách zaniklých. Novostavba na původním místě začala sloužit turistům v listopadu 2006.

Dostat se k rozhledně lze po modré značce z Benešova nad Ploučnicí (přes rozhlednu Kohout u Valkeřic), nebo z opačného směru po zelené (z Horní Police, nebo od Kravař). Obcí projíždí samozřejmě autobus, s vlakem je to podobné jako u Valkeřic (tzn. dost daleko). Parkovišťátko je i tady u obecního úřadu (kde se prodává turistická značka rozhledny), ale mě se podařilo nakonec zastavit kousek pod místní zvonicí na loučce na břehu Merboltického potoka.

Před zvonicí zahýbá modrá značka přes mostek směrem na Strážný (podle značení Strážní) vrch, a momentálně prochází na kraji obce (pře)stavbou rodinného domku, kde má až člověk pochyby, zda neprochází soukromým pozemkem (za dohledu oslíka za ohradou). Hned vzápětí ale člověk vkročí do přírody, na loučky plné kvetoucích petrklíčů, mezi stromy, skrývající skály, až vystoupá na obrovskou mýtinu, kde za vskutku prazvláštním skalním útvarem nad lesem vykoukne dřevěná věž.

Už jen pár metrů k odbočce, výstup pěšinou, zatarasenou obřím balvanem, kolem vrcholu a stojím u infotabule před rozhlednou. Uvnitř čeká překvapení – nejsou tu klasické schody, ale cosi, co se nejvíce podobá žebříkům. Tři za sebou, musím neustále hlídat bimbající foťáky, ale nahoře to stojí za to. Výhled je tu opravdu kruhový a nerušený. Jen škoda toho počasí. Dělám si poznámku, že sem se opravdu vyplatí vrátit někdy, až bude lepší ovzduší.

Aktualizace 2018 – asi teď nemá cenu se vracet. Po 12 letech existence další důkaz o tom, jak neumíme se dřevem. Zavřeno ->

Aktualizace 2019 – oprava finišuje.

Aktualizace 2020:

Rozhledna po opravách otevřena. Tentokrát přicházím z druhé strany. Po zelené z Velké Javorské k Havranímu vrchu. Měl bych sejít dolů a odpojit se po modré k rozhledně, leč okouzlen výhledy ze hřebene od lavičky pokračuji doleva mimo značku po prošlapané pěšině. Až po mnoha desítkách metrů z navigace zjišťuji, že jsem se nechal unést a jsem „ztracen“. Sestupuji tedy přes louku do lesa, v němž mne překvapují zbytky mnoha dávno zchátralých stavení (bývalá obec Havraní). Zbytek cesty lesem už správně po modré, až k odbočce na Strážný vrch. Výhled tentokrát slušný, jen škoda, že tu nejsou tabule s panoramatem viděného. Sem tam se dá něco uhádnout, ale většinou tápu. Třeba někdy příště.

Opět kompilace různých zdrojů o osudech rozhledny:

O Strážný vrch (Hutberg nebo též Klobouk) projevili z turistického hlediska zájem členové Horského spolku pro České Švýcarsko a místní Sdružení přátel přírody již v 80. letech 19. stol. Na podnět místního učitele Josefa Böhma vybudovali místní novou, dobře schůdnou cestu na vrchol a 20. června 1886 velkolepě oslavili zpřístupnění tohoto vyhlídkového místa. Roku 1888 vznikla na vrcholu malá chatka. V roce 1893 pak byla otevřena u turistické chaty výletní restaurace.

Roku 1901 u ní merboltické Společenství přátel přírody vystavělo podle plánů Stefana Hilleho, merboltického občana, trámovou vyhlídkovou věž, která nesla jméno Mariina. Pojmenoval ji tak po své choti hostinský Johann Roessler, který vlastnil zdejší pozemky a nesl největší tíhu nákladů na stavu věže. Ta však vydržela pouze do první světové války, dřevěná konstrukce trpěla nepřízní počasí.

Sdružení přátel přírody proto věž strhlo a vybudovalo v letech 1924 až 1925 novou kamennou věž. Do výše 10 metrů byla vyzděna z cihel a kvádrů ze zdejšího znělce, na tento základ pak byla umístěna betonová plošina se zábradlím. Svého otevření se rozhledna dočkala 25. května 1925. Významně byl rozšířen i hostinec, ke kterému byla přistavěna krytá kuželková dráha.

Rozhledna vydržela na svém místě do šedesátých let, vlivem havarijního stavu se nakonec rozpadla. Místní pamětníci se nemohou shodnout, v kterém roce došlo k jejímu úplnému zřícení a co bylo jeho příčinou. Někdo uvádí zásah blesku, jiný cizí záměrné zavinění pádu věže. Při svěcení zvonu 8. 5. 2004 místní zvonice byl mezi návštěvníky pán z Horní Police, který prý ze svého domu viděl rozhlednu na Strážném vrchu. V roce 1963 v listopadu (údajně 17. 11. 1963) prý byla v noci strašná bouře a vítr. Ráno, když tento pán vstával do práce, už tam prý rozhlednu neviděl. Takže je možné, že ji zasáhl opravdu blesk.

Nové rozhledny se tedy vrchol dočkal až v novém tisíciletí. S nápadem postavit na vrcholu již třetí rozhlednu přišli merboltičtí v roce 1999. Projekt nové věže vypracoval Jiří Novák z Verneřic. Celý proces povolování a realizace trval však sedm let, a to díky nedostatečným financím a zdlouhavým úředním postupům. Přestože o její stavbě bylo rozhodnuto již roku 2001 (měla být zpřístupněna u příležitosti 100. výročí otevření první rozhledny), realizace se dočkala až o čtyři roky později.

V roce 2002 byla upravena cesta na vrchol a připraveny dřevěné části věže na pile v Ludvíkovicích (dřevo na vyhlídku dodala obec Merboltice ze svých lesů). Téměř patnáct firem ale odmítlo rozhlednu postavit, většinou kvůli špatnému přístupu. Až v létě roku 2005 se stavby základny ujala malá stavební firma Jan Kneifl a syn z Horní Police. Dřevěnou část osmiboké rozhledny postavil během letních měsíců roku 2006 děčínský tesař Karel Martínek.

Nakonec se stavba zdárně podařila a dne 18. listopadu 2006 proběhla oslava dokončení ještě nezkolaudované rozhledny. Dokončovací práce (např. nátěr rozhledny místními hasiči) proběhly v létě 2007. Celá realizace vyšla na cca 750 tis. Kč a zaplacena byla také díky příspěvku Ústeckého kraje o částce 60 tis. Kč, výdělku z prodeje propagačních pohlednic i darů sponzorů. Podstatná část financí plynula taktéž z rozpočtu obce.

Z rozhledny se otevírá nečekaně nádherný kruhový výhled do Českého středohoří, na Krušné hory, Říp, elektrárnu Mělník, vrcholy Kokořínska i Českého ráje, Českolipsko, Lužické hory, vrchol Klíč, Benešov nad Ploučnicí, Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Česko-Saké Švýcarsko, Labské pískovce s Děčínským Sněžníkem, ale dohlédnete také na sousední rozhledny – Kohout a nad Náčkovicemi, i na vysílač Buková hora.