weby pro nejsevernější čechy

Trasa 22 – Lobendava – Severní – Nordkap – Třípanský kámen – hraniční přechod Lipová / Sohland – Lipová

Článek je součástí seriálu Turistické trasy na pravém i levém břehu Labe

Je čas se podívat na další z tras, které jsem loňského roku prochodil. I v tomto případě se bude jednat o takovou, která nakonec do finálního výběru nepostoupila.

Po první tréninkové pochůzce jsem zkusil něco delšího, leč pro jistotu v místech, kde to už alespoň částečně znám. A abych naplnil předpoklady projektu, tentokrát bez auta. Nebyl jsem ale schopen splnit to, co nám Jiří Rak kdysi v létě ukazoval – dojet až do obce Severní. Člověk míní, autobusy se mění. Takže vystupuji z busu linky 410 v Lobendavě a vyrážím už odtud po svých.

Už minule jsem zmiňoval, že původně bylo v plánu každou trasu pojmenovat. Tady to bylo vcelku jednoduché – „Na sever severu republiky“. I když mi chvíli vrtala v hlavě alternativa „Krajinou kovaných křížů“. Je jich na začátku trasy neobvyklá hustota. Vyrážíme – trasa s číslem 22 byla naplánována: Lobendava – Severní – Nordkap – Třípanský kámen – hraniční přechod Lipová / Sohland – Lipová.

V Lobendavě jsem nejprve podnikl už několikátý marný pokus sehnat turistickou známku č. 1959 – Nejsevernější bod České republiky, na níž je paradoxně vyobrazen kostel Navštívení Panny Marie v Lobendavě. Otevírací doba na obecním úřadě a v restauraci U Hraničáře i tentokrát mimo mé možnosti (naštěstí jsem nakonec uspěl v Lipové v podstávce).

První část cesty vede od již jmenovaného kostela silnicí 267 po zelené turistické značce. Kousek cesty a na ty, kdo vědí, šikmo kyne jeden ze zdejších kovaných křížů. Než před obcí Severní doleva odbočí žlutá značka, je k vidění ještě několik dalších křížů.

Po žluté v sousedství Lučního potoka až na hranice, kde mezi stromy prosvítá Hohwaldklinik na německé straně. Začíná stoupání. A vlhko. Značné vlhko. Je sice teprve březen, když procházím, ale chvílemi mám pocit, že jdu bažinou nebo korytem. Naštěstí to netrvá moc dlouho a vítá mne známý bod, na němž jsem byl už několikrát. Nordkap. Odtud nádhernou procházkou podél Severního potoka stále po žluté až na hraniční přechod Lobendava-Severní / Steinigtwolmsdorf. Tady čeká překvapení. Krom zelené, překračující hranice, je tu i modrá značka. V té době o ní na českých mapách nebylo ani slechu, navíc na téhle křižovatce žádné cedule či směrovky jejím směrem. Nechce se mi riskovat a tak se držím raději původního plánu, vyzkoušeného při jedné z vycházek s Jiřím Rakem – po okraji lesa na německé straně, abych se po nějaké době s onou modrou zase potkal. Mnohem později jsem se dozvěděl od Václava Niče, že tuhle hraniční značku mají na svědomí Němci. Kopíruje německou naučnou stezku (která v mapách není značena), plnou infotabulí a krytých altánů. Stále po ní dál, až ke třípanskému kameni. I tady jsem byl už několikrát.

Odtud už je to vlastně jen návrat. Stále po modré a stále po hranici, většinou pořád lesem, až ke konci se naskytne pár výhledů přes louky. Na hraničním přechodu Lipová / Sohland čeká tak trochu unikát. Modrá tu totiž pokračuje jak dál po hranicích (v souběhu s již na mapách zanesenou naučnou stezkou Po stopách červeného mravence), tak odbočuje do Čech, kolem Solandského rybníka do Lipové. Je to možné, že už je to tak dlouho, co jsem tu klečel mezi dětmi a maloval na asfalt draky? Cestou míjím jednak opravený kostel sv. Šimona a Judy, druhak řadu novotou zářících drobných církevních památek, které na své slavné chvilky teprve čekají (tu -> a tady ->). Svou pouť končím v Infocentru v místním podstávkovém domě, odkud je to co by kamenem dohodil na autobusovou zastávku. Kdyby bylo víc času, doběhl bych se ještě podívat na zámek a zahradu.

A zase nezbylo, než to smrsknout do 8 řádků:

Autobusem z Varnsdorfu či Rumburku lze dojet do Lobendavy, vybranými spoji o kousek dál až na zastávku Severní. Z Lobendavy po zelené po silnici kolem několika kovaných křížů k autobusové zastávce Severní (u pomníku 1. světové války), kde odbočuje doleva žlutá., mířící ke státní hranici. Lesem k nejsevernějšímu bodu ČR a dál po žluté podél Severního potoku na hraniční přechod Lobendava-Severní / Steinigtwolmsdorf. Odtud stále po státní hranici po modré značce, souběžné s naučnou stezkou Grenzwanderweg „Auf den Spuren der Roten Waldameise“, plné nejen informací, ale i altánů a míst k posezení. Kolem Třípanského kamene na hraniční přechod Lipová / Sohland a dále po modré do Lipové k Infocentru v podstávkovém domě, v jehož blízkosti je autobusová zastávka.

Jak už bylo řečeno, ani tahle vycházka do užšího výběru nepostoupila a v brožuře ji nenajdete.

Délka: 17 km

Doba trvání:5 hodin

Náročnost:středně náročná (mírná stoupání a klesání, kamenité cesty, v některých měsících rozbahněný terén)

Nástupní místo:Lobendava (autobusová zastávka) nebo Severní (autobusová zastávka)

Cílové místo:Lipová (autobusová zastávka)

Doprava:bus

Občerstvení (ubytování) na trase:

Restaurace U Hraničáře, Lobendava –

Restaurace U Pytláka, Lipová – https://www.facebook.com/pytlakvlada/

Zajímavosti na trase:

Zajímavosti blízko trasy:

  • Anenský vrch– kaple sv. Anny, Křížová cesta s kaplí Božího hrobu a Getsemanskou zahradou
  • Jáchym – kaple sv. Jáchyma, pozůstatky křížové cesty

Varianty trasy: Od hraničního přechodu Lobendava-Severní / Steinigtwolmsdorf lze místo po modré značce část trasy absolvovat Německem po okraji lesa a značené hipostezce., která se po necelých 2 km napojí na modrou značku, vedoucí podél státní hranice.

Problémy na trase:

Víkendové spojení až do Severního bylo zřejmě zrušeno – https://www.autobusy-kv.cz/jizdni-rady-soubory/ustecky-kraj/512410.pdf

Od hraničního přechodu Lobendava-Severní / Steinigtwolmsdorf vede „neexistující“ modrá značka – není zanesena na mapy.cz a nemá žádné směrové ukazatele, takže na první pohled není jasné, odkud kam vede. Trasa je souběžná s naučnou stezkou Po stopách červeného mravence, která je na mapy.cz značena až od Sohlandu.

Praktické info: Z Varnsdorfu nebo Rumburku autobusem do Lobendavy linkou 410. Zpět toutéž linkou z Lipové.

Tagy