weby pro nejsevernější čechy

Lázně Evženie, Klášterec nad Ohří

Článek je součástí seriálu Lázně a prameny

Na okraji Klášterce nad Ohří na břehu řeky Ohře nedaleko zámeckého parku se nachází obnovený areál lázní Evženie.

Na téhle trase poslední dobou jezdím častěji, než bych si přál. Od nás přes Děčín až do Karlových Varů. Nicméně stále je cestou co objevovat, ba dokonce se i kam vracet.

V Klášterci nad Ohří už jsem byl mnohokrát, a párkrát už jsem o něm psal a ještě psát budu. Kdysi jsem přes něj jezdil vlakem a bylo to pro mne město s tím zámkem s porcelánem, výrobou kuličkových ložisek a korkárnou. Neměl jsem nejmenší tušení, že tu býval lázeňský areál a že tu dřímou pozapomenuté minerálky.

Když jsem před časem projížděl město a mířil na druhý břeh ke hradu Lestkov-Egerberk a zámku Felixburg v Rašovicích, uvázla mi tahle obnovená oáza klidu v oku. Ač nejsem důsledný, snažím se prameny mapovat – Karlovy Vary hotovy a ochutnány, Františkovy a Mariánské Lázně už dlouho rozpracovány. Jak to tedy vypadá zde?

Ochutnat se tu dají aktuálně tři prameny na dvou místech. V historické stáčírně na vzdálenějším konci je to Evženie a Klášterecký pramen. Hned u silnice v nové stáčírně, která současně slouží návštěvníkům lázní jako informační centrum, je to znovu pramen Klášterecký a navíc pramen Městský.

Jedná se o uhličitano-sodné kyselky, pomáhající při trávicích i močových obtížích a také regenerujích pohybový aparát. Pramen Evženie v hloubce 12 m, Klášterecký pramen 120 m a Městský pramen 90 m.

Co ochutnat – načepovat. Ony jsou totiž zdejší prameny (na rozdíl od těch léčivých zmíněných výše) chutné. A přitom léčivé taky. Takže od doby, kdy jsem ochutnal poprvé, vozím v autě prázdné lahve a jak to jen jde, zastavím se. Litr za tři kačky a občas fronta – už jsem tu zažil i čepování více než 30(!) litrů.

Pramen Evženie

Minerální pramen Evženie byl nalezen roku 1883 a o několik let později byl vyhlášen léčivým pramenem. Pramen je jemně perlivý a příjemně studený. Vzhledem ke svému fyzikálně-chemickému složení i při mírně zvýšené radioaktivitě je pramen vhodný pro 21-28 denní lékařsky sledovanou pitnou léčbu. Hlavním účinkem této minerální vody při pitné léčbě je neutralizační účinek na kyselinu solnou v žaludku a stimulace žaludeční sekrece. Předpokládá se účinek na tvorbu inzulinu. Hlavními indikacemi jsou pro pitné kúry funkční onemocnění žaludku a horní části tenkého střeva, chronicky se opakující vředové choroby žaludku a dvanáctníku, léčení funkčních poruch střevních, podpůrné léčení cukrovky, prevence močových kamenů, stavy po operaci ledvin a vývodných cest močových, podpůrná léčba u poruch metabolismu kyseliny močové.

Klášterecký pramen

Klášterecký pramen byl nalezen na konci 19. století a má osvěžující chuť. Studená, perlící se, osvěžující minerální voda je mimořádně vhodná k dlouhodobému pití jako stolní voda. Zvláštně vhodná je při pravidelném pití u žaludečních obtíží. U diabetiků zabraňuje vzniku acidózy a zvyšuje účinnost působení insulinu a ukládání glykogenu. Pravidelné pití vede ke snižování hladiny kyseliny močové v krevním séru, zvyšování její rozpustnosti a vylučování moči. Je vhodná k prevenci močových kamenů. Neutralizaci kyselého prostředí příznivě ovlivňuje léčení zánětlivých onemocnění vývodních cest močových.

Městský pramen

Městský pramen je studená a osvěžující minerální voda, kterou můžete ochutnat v lázeňském informačním centru. Je vhodná k dlouhodobému pití jako stolní voda. Její složení umožňuje tuto minerální vodu zařadit z hlediska léčivých účinků mezi pramen Evženie a Klášterecký pramen. Zvláště vhodná je při pravidelném pití u žaludečních obtíží, podpůrné léčbě cukrovky, prevenci vzniku močových kamenů a léčení zánětlivých onemocnění vývodných cest močových. Městský pramen je pro svůj vysoký obsah volného oxidu uhličitého z hlediska balneologického vhodný pro zevní balneaci v podobě plných a částečných uhličitých koupelí, plynových uhličitých koupelí a podkožních plynových injekcí. Vedle srdečně-cévních onemocnění může být pro své chemické složení a mírně zvýšenou radioaktivitu tato minerální voda využita k léčbě degenerativních onemocnění pohybového ústrojí a arteriální hypertenze. Městský pramen je využíván v balneoprovozu lázeňského domu Evženie.

Ovšem chutí to nekončí. Je tu božský klid. Nádherný park, navazující na ten zámecký, vybízející k procházkám, či spočinutí na lavičkách, třeba u zdejšího jezírka. A potěší fakt, že se tu i v sezóně nemusíte na cestičkách s nikým přetlačovat. Přece jen je to tady docela malá díra a tak tu davy nepotkáte. Zkuste to někdy také, je tu i plno míst k pohodlnému parkování.

PS: Klášterec je stále ještě Ústecký kraj, takže v pohodě tam a zpět dojedete za pouhopouhých 130 korun síťovou jízdenk DÚK.

Samozřejmě něco málo k historii – na webu Lázní je převzatý upravený text z knihy Zdeňka Vachaty Klášterec nad Ohří – Přehled dějin města a okolí, Město Klášterec nad Ohří – vydání druhé 2015, nic podrobnějšího se asi najít nedá:

Těžba, stáčení, distribuce kyselky a využívání jejích léčebných účinků ve velkém bylo významnou oblastí podnikání v Klášterci. Dějiny lázeňství zde začínají 18. května 1881, kdy zemědělec Fickert zjistil, že voda v jeho nové čtyři metry hluboké studni má najednou kyselou, ale velmi příjemnou chuť. Provedená analýza potvrdila, že se jedná o kvalitní minerálku s vysokým obsahem kysličníku uhličitého. Brzo si získala oblibu a za mírný poplatek ji využívali místní lidé z města i lidé z blízkého okolí. Město Kadaň si dokonce dalo denně vozit tuto minerálku ručním vozíkem.

V roce 1896 prodal Josef Fickert svůj majetek Františku Fieberovi, cukrovarníkovi z Ústí nad Labem. Ten dosud bezejmenný pramen pojmenoval křestním jménem své manželky Eugenie (Evženka). S vynaložením vysokých nákladů dal pramen odborně podchytit a upravit jeho jímání a čerpání. Nechal postavit potřebné budovy, především plnírnu, která byla vybavena strojním zařízením na páru a elektřinu. Postavil také pavilon přímo nad pramenem a v těsném sousedství založil park. Měl rozlohu 2,5 ha a byly zde dobře udržované procházkové cesty, květinové záhony i travnaté plochy, rybník s labutím ostrůvkem, romantický pavilon apod. Město se v té době stalo skutečným lázeňským letoviskem.

Výsledek chemické analýzy prof. Dr. W Gintla a bakteriologické analýzy prof. Dr. Hueppa vedla spolu s dalšími dobrozdáními k tomu, že 9. dubna 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem. Tak byl položen základ lázeňství v Klášterci nad Ohří.

Roku 1897 byla nedaleko při hloubení jiné studny u bývalé klášterecké Střelnice naražena další minerální voda, začala se stáčet a prodávat, u zřídla byly v novoempírové budově zbudovány malé lázně; pramen dostal název Městský pramen. V jeho držení se vystřídala obec, místní spolek ostrostřelců a soukromí nájemci.

Oba prameny byly analyzovány profesorem Gintlem v roce 1898 jako převážně uhličitano-sodná kyselka.

Výsledek chemické analýzy vedl k tomu, že výnosem místodržitelství z 9. dubna 1898 byla Evženie prohlášena léčivým pramenem. Klášterecká kyselka postupně dosáhla značné popularity doma i v zahraničí. Od 1. března 1901 měl Městský pramen v nájmu klášterecký truhlář a rada obchodní komory Josef Weber. Po úpadku Fieberova podniku si od 1. února 1902 vzal na 15 let do nájmu také Evženii. Vodu obou pramenů uváděl na trh pod společným názvem „Klášterecká kyselka“. Ročně se v klášterecké stáčírně plnilo na 1,5 milionu litrových lahví. Od roku 1930byl podnik v nájmu firmy Hinke a Glaser, která jej dále rozšiřovala. Za 2. světové války byla místní kyselkou dokonce zásobována Rommelova armáda v Africe.

Kyselka byla v provozu až do roku 1950, kdy přestalo pracovat jímací zařízení, a celý areál začal chátrat. Městský pramen byl dokonce zabetonován. S obnovou pramene Evženie se začalo až na jaře 1964 a 1. května toho roku byl pramen znovu zpřístupněn veřejnosti. Městský národní výbor měl velké plány na obnovu, v letech 1965-1967 byly prováděny přípravné práce, při nichž byl Městský pramen označen za neobnovitelný a k realizaci nedošlo.

Dochovány jsou někdejší lázeňské budovy u empírové Střelnice (1829) se sloupkovým přízemním portorikovým rizalitem. U nich stojí barokní kamenná socha Jana Nepomuckého z roku 1745. Až do konce 80. let minulého století však nebyly budovy prakticky využívány a pramen byl pouze udržován bez lázeňského využití pro potřeby místních obyvatel.

K další obnově a rozvoji lázeňské zóny bylo přistoupeno až po roce 1990, kdy byl objeven další pramen, který byl pojmenován Klášterecký. Městský pramen se nakonec díky modernějším technologiím podařilo obnovit a nyní jsou v lázeňském areálu stáčeny všechny tři.

Stačení minerální vody je možné ve dvou stáčírnách. V historické stáčírně Evženie je možné ochutnat pramen původní – Evženie a Klášterecký pramen. V nové stáčírně se stáčejí také dva prameny. Opět zde nalezneme pramen Klášterecký a obnovený pramen Městský.

V lázeňském areálu došlo také k výstavbě a renovaci původních budov, které v současnosti slouží návštěvníkům lázní.

Lázeňský dům s penzionem zajišťuje ubytovací kapacity pro hosty. Je tu také zázemí veškerých léčebných a wellness procedur včetně bazénu a tělocvičny.

Tagy