Kostel svatého Mikuláše pod Krudumem

Na cestě z obce Hrušková na vrch Krudum po žluté turistické značce je značená krátká odbočka k pozoruhodným zbytkům kostela svatého Mikuláše.

Kde nic, tu nic, jen uprostřed lesa návrší a na něm náznakově zdivo na základech, vstupní portál a ostění okna. Člověk se nediví, že se prameny shodují v tom, že ke znovuobjevení kostela došlo až v letech 2002-2006 při archeologickém výzkumu, protože kdo by tu stopy po zaniklém pozdně románském kostele vůbec hledal.

Něco se dá najít na netu, podrobně je (včetně rekonstrukce původního vzhledu a ukázek výsledků archeologického výzkumu) popsán v encyklopedii Sokolovsko – umění, památky a umělci do roku 1945 Vladimíra Prokopa a Lukáše Smoly.

Zaniklý pozdně románský kostel s protáhlou hlavní lodi s pravoúhlým presbytářem vyrostl na skalním výchozu poblíže průsmyku na staré cestě ze Sokolova do Lokte. Výzkum nalezl bohatý archeologický materiál, jež poskytl cenné informace o jeho existenci.

Historické prameny kostel poprvé zmiňují roku 1253 v souvislosti s majetkem řádu křížovníků s červenou hvězdou jako filiální k loketskému kostelu sv. Václava. Král Václav I. daroval řádu patronátní práva jak ke kostelu sv. Mikuláše, tak k loketským, dnes již zaniklým kostelům sv. Wolfganga a sv. Jana Křtitele.

Překvapivě velký kostel v těchto končinách napovídá, že ve 13. století, kdy tato stavba vznikla, zde panoval čilý ruch, pravděpodobně v souvislosti s těžbou významné suroviny. Se zánikem této těžby – snad na přelomu 15. a 16. století – lze předpokládat i zánik zdejšího účelového osídlení, a tím i zánik kostela sv. Mikuláše (který navíc zřejmě podlehl požáru – byly nalezeny zbytky roztaveného zvonu). Loketský urbář z roku 1525 již kostel neuvádí. Zbytky zdiva pohltila příroda a na konci 20. století byly registrovány jen nezřetelné terénní relikty – zarostlý kopeček v lese.

Archeologický výzkum prováděný Krajským muzeem Karlovy Vary a Sdružením dětí a mládeže Horní Slavkov identifikoval lokalitu a odhalil i souvislosti vzniku kostela s vazbou na okolní osídlení a objevené stopy důlní činnosti.

Půdorys kostela a způsob stavby se podobá kostelu sv. Linharta, asi 20 km vzdálenému. Kamenný jednolodní kostel měl presbytář ve tvaru mírného lichoběžníku s oknem na jižní a východní straně, hlavní loď a dva východy, jeden na jih a jeden na sever. Údaje o velikosti se značně liší – délka od 14,8 do 25 metrů, šířka 12 až 12,6 metrů a do výšky 11 – 12 metrů. Střecha byla sedlová, nad presbytářem nižší valbová, byla kryta břidlicí a podle nalezených zbytků zřejmě se sanktusovou věžičkou. Síla stěn z lomového kamene byla kolem 110 centimetrů. Strop interiéru byl zřejmě plochý, presbytář byl zaklenut křížovou klenbou, jejíž fragmenty se nalezly při vykopávkách. V presbytáři byly odhaleny základy oltářní menzy, v hlavní lodi torza bočních oltářů. Podlaha byla pokryta čtvercovými dlaždicemi. Na fragmentech omítky se našla ornamentální malba. V okolí nebyly nalezeny žádné zbytky hřbitova.

Při konzervaci zdiva kostela došlo k jeho částečnému doplnění. Nové zdivo je od původního odděleno naznačenou barevnou linkou.

Archeologové nalezli rozsáhlé pozůstatky po historické těžbě (sejpy, odvaly, odvodňovací kanály i propady starých důlních děl). V roce 2004 byl zahájen sondážní výzkum, který potvrdil těžbu nerostného bohatství v bezprostředním okolí kostela v různých časových obdobích. Některé haldy byly navíc druhotně přetěženy a materiál použit na vydláždění okolních cest. Vzhledem k vysokému obsahu železa jaspisu dostala část takto vydlážděné stezky jméno „Rote Strasel“ – Červená cesta.

Z historického hlediska nejzajímavější výsledky přineslo hledání vyústění spodních důlních vod v prohlubni severně výše jmenované stezky. Výzkum odhalil toto vyústění v hloubce 3,5 metrů pod povrchem okolního terénu. Vedle původní barokní výdřevy zde byl nalezen také doprovodný keramický materiál. Důlní činnost pod Krudumem nelze s největší pravděpodobností spojovat s rozvojem těžby cínových rud, k níž došlo v sousedním Horním Slavkově a Krásně prokazatelně zhruba až o 100 let později. Zřejmě šlo o vytěžování drahých kamenů (jaspisy, ametysty), které byly v raném 13. století natolik lukrativním artiklem, že mohly přispět ke vzniku osídlení a k výstavbě kostela v poměrně vysoké nadmořské výšce.