Na jižním okraji šluknovského výběžku pod horou Jedlová adrenalinu lační turisté výskají na atrakcích a na nedaleké vyhlídce hradu Tolštejna se tlačí v davu stejně jak ve frontě na párek pod ním. O pár set metrů níž lze nalézt opuštěné stezky a vyhlídky, na kterých stěží někoho potkáte. Pokud přijedete autem, tak na neplaceném parkovišti v Nové Huti místo určitě najdete.
Je červencové pondělí a před devátou tu parkuji sám. Jsme v Libereckém kraji, ale ten za chvíli opustíme, cíle cesty leží v kraji Ústeckém.
Neznačenou cestou se po 200 m dostanete na vlakovou zastávku Nová Huť v Lužických horách. Při čekáni můžete přemýšlet k čemu sloužila ta věc na obrázku.
Vlak přijíždí skoro na čas a na mávnutí s kvílením zastaví.
Na následující zastávce v Jedlové ovšem my, co pokračujeme, spěšně přesedáme do druhého přistaveného vlaku a teprve na další zastávce, Chřibská, začíná cesta. Po žluté turistické mířím směrem na Jedlovou, je to široká šotolinová cyklotrasa bez jediného cyklisty. Už na začátku cesty se v lese otevře výhled na horu Jedlová, kterou budete obcházet.
Po dvou kilometrech u ukazatele cyklotras je patrná vpravo, do mírného kopce, směřující cesta. Původně byla tato odbočka na Malý Stožec (659m/nm) značena. Dnes je zrušena a tak jdete po hnědé. Asi po 300 m stanete na úpatí znělcové kupy. Cesta ale v létě trvá dost dlouho, neboť vás celou dobu zdržuje samosběr borůvek. Při pohledu ke skále je hezky vidět, jak se na vrcholu kdysi skála rozpraskala a vyvořila suťové pole, na jehož začátku stojíte. Sám jsem vyzkoušel, že lze suťové pole zdolat po čtyrech čelně k vrcholu, ale po jeho levé straně je cesta o poznání schůdnější. Je to jen několik desítek metrů a stojíte na vrcholu s pěkným výhledem, jak jinak, na Jedlovou.
Kdo bude mít chuť se posadit a odpočinout si, brzo pozná, kdo je zde pánem. Celý vrchol je jedno velké podzemní mraveniště červených útočných mravenců, na které neplatí žádné dohody, memoranda či ostré protestní nóty.
A tak zpět na rozcestí. A pokud se na dalším rozcestí nenacháte zlákat na 2 km dlouhou odbočku na Tolštejn, sestoupáte do sedla k zastávce Jedlová, která je prý vyhlášena svou pitoreskní nádražní restaurací. Místo je to jistě zajímavé a při pohledu zvenší splňuje ta nejnáročnější kriteria, jak si nádražní restauraci můžeme představovat. Avšak v pondělí bylo zavřeno!
Lok vody z vlastní lahve nemá s vysněným mokem s vysokým obsahem vitamínu B nic společného, ale nejen život, i cesta jde dál. Po zelené začnete stoupat cestou, která vás brzo vysvobodí od cyklotrasy a pošle vás vymletou stezkou do hustšího lesa. Po chvíli stoupání zvolní a zjistíte, že jdete po horním okraji staré Pražské úvozové cesty. U pískovcového barokního Jeleního sloupu je odpočívadlo a za ním vede kolem prvního pohraničního Řopíku cesta na Konopáč, neboli Jelení skálu. Bunkry teď slouží k tomu, co nechcete vidět a ani cítit, a tak nezastavuji. Tak jako obvykle, cesta si to míří k úpatí kamenné kupy, tentokrát čedičové. Po cestě se otevře výhled na Tolštejn a to už je na vrchol jen pár kroků mírnější horolezecké obtížnosti. Ale stojí to za to, kameny na vrcholu jsou jak pohodlná křesla namířená tím správným směrem, tedy k Jedlové.
Zpět se musíte vrátit k úvozové cestě, lemované náprstníky červenými, po které cesta z mírného kopce pěkně ubíhá.
A pokud vaše auto stojí na stejném místě zcela nepoškozené, tak devět a půl kilometru dlouhý výlet stál za to.
Autor je fotograf, provozuje stránky fotorepo.cz
