Některá místa jsou protkána turistickým značením až nečekaně, člověk skoro neví, kterou z cest a naučných stezek si vlastně vybrat, aby mu něco neuteklo.
Mým původním cílem byl sice jen a pouze Modlivý důl, ale když jsem se podíval na mapu, usoudil jsem, že by bylo hloupé, nestrávit tu trochu víc času. Chvíli jsem jezdil prstem nad virtuální krajinou, abych nakonec zjistil, že sice mohu udělat okruh od auta k autu, ale nezbude, než se chvílemi vracet, nebo procházet opakovaně tatáž místa… Pro představu přidávám orientační časové údaje, kdyby někdo plánoval absolvovat stejnou trasu.
Auto bez problémů zaparkováno na začátku obce u restaurace Zámeček (podle dostupných zdrojů zrekonstruovaná empírová budova, památka severočeského dělnického hnutí, kde se roku 1874 dohodli zástupci dělníků na obeslání ustanovujícího sjezdu celorakouské sociálně demokratické strany). Naproti ní je místo i pro několik autobusů a také rekonstruovaný zámecký park. Po zámku dnes ani stopy, zato uprostřed je romantická zřícenina skalního hradu.
Po jeho prohlídce stačí přejít silnici a ukazetl určuje další cestu. Souběh červené, zelená a naučné stezky směřuje do lesa, kde zatím NS opouštím u dřevěného kříže, kde kdysi začínala křížová cesta. Kolem opraveného pramene u Strážce a okolní krajina začíná vypadat známě – pískovec se prostě nezapře. Cesta stoupá a během čtvrt hodinky stojím před vyhlášenou skalní kaplí. Ještě pár kroků dál roklí, výstup k výklenku s křížem, a zpět k symbolickému hřbitůvku horolezců.
Strmější cestou dál, po dřevěných schodech. Ze šklebící se lebky se vyklube Hlídková jeskyně (10 minut cesty) – ve skále vytesaný prostor s okénky, střežícími cestu pod sebou.
V sedle pod Slavíčkem se odpojuje zelená, šlapu dál k samotnému hřebeni (535 m n. m.). Ten tvoří cca 200 metrů dlouhá čedičová žíla, jak jinak než s rozpadem do sloupků – nejfantastičtější tvary jsou k vidění na jeho konci, před sešupem do Bukového údolí (cca + 20 minut).
Další rozcestí (+ 10 minut), opouštím červenou a po NS se nořím do skalního města. Připadám si trochu jak u nás, když procházím pěšinkami, obklopenými borůvčím, mezi podivně tvarovanými pískovcovými bloky. Vyhlídková věž, Buková věž, Pinkasova věž…
Najednou jsem u silnice (+ 20 minut), a otevírá se pohled na skalní masiv přes čerstvě pokácený porost. Pozornost tak jednoznačně upoutá zvláštní útvar na konci masivu, skalní okna Kolonáda. Kvůli nim jsem málem přehlédl ve stínu se krčící jeskyni Starých časů, ze všeho nejvíc připomínající do pískovce vytesaný posed.
Ještě pár kroků lesem a po dalších 10 minutách stojím znovu u výchozího bodu. Takže znovu stejnou cestou, jen tentokrát od kříže zahýbám po NS vpravo, na vyhlídku na Dědovy kameny. Na odbočce po hřebeni jsem za chvíli, dojít na finální vyhlídku trvá skor stejně dlouho a místy to není úplně jednoduché. Ale stojí to za to – dole výhled na hrad Svojkov v parku, na obzoru Bezděz.
Zpět (celkem cca +30 minut od silnice) a lesem k další v pískovci vytesané jeskyňce – ale je potřeba mít oči na stopkách, Poustevnu jsem málem přehlédl. Od ní je to jen kousek na Tisový vrch (15 minut), kde je dokonce panoramatická tabule a částečně seřezán mladý porost. Zbývá už jen dokončit oblouk lesem a ocitám se opět u Hlídkové jeskyně, přes Modlivý důl zpět a za necelou půlhodinu nasedám do auta. A je konec výletu.
