Kostel Wang (Karpacz – Bierutowice, Polsko)

V podhůří Krkonoš západně od města Karpacz stojí ojedinělá stavba, dřevěný kostel Wang.

Na wiki:

Kostel Wang (polsky Świątynia Wang nebo Kościół Wang, norsky Vang stavkirke, německy Stabkirche Wang) je dřevěný protestantský svatostánek, který stojí na polské straně Krkonoš ve městě Karpacz (dříve německý Krummhübel) v Dolnoslezském vojvodství. Kostel skandinávského typu stavkirke původně stál v norské vesnici Vang (oblast Valdres), podle které dostal jméno. Na severní úbočí Krkonoš byl přestěhován v polovině 19. století. V současnosti jej každoročně navštíví více než dvě stě tisíc turistů.

Původně vikingský kostel stál v norské rybářské obci Vang již od roku 1175. Roku 1841 se její obyvatelé rozhodli, že si postaví větší zděný kostel. Aby získali peníze na novostavbu, rozhodli se starý kostel prodat jako dřevo na otop.

Shodou okolností se na dražbě objevil norský malíř Johan Christian Dahl, profesor Akademie výtvarných umění v Drážďanech. Přemluvil obyvatele obce k pečlivému rozebrání stavby, a k očíslování všech jednotlivých dílů. Nejprve usiloval o zachování kostela v Norsku, to se mu však nezdařilo. Selhal i pokus umístit kostel na Pavím ostrově v Berlíně. Pro přestěhování kostela získal podporu pruského krále Fridricha Viléma IV.; rozebraná stavba byla díky tomu převezena do Královského muzea v Berlíně. O jejím dalším osudu rozhodla korespondence mezi panovníkem a hraběnkou Friderikou von Redern z Bukovce, která potřebovala pro evangelické obyvatelstvo horských vesnic na svém panství nový svatostánek. Pozemek poskytl hrabě Christian Leopold von Schaffgotsch.

Na jaře 1842 byly bedny na vorech přepravovány proti proudu Odry do Lehnice (Liegnitz), a odtud již na vozech přes Jelení Horu (Hirschberg) do obce Brückenberg [dnes Karpacz Górny]. Hraběnce byla předána příslušná dokumentace kostela i s královým osobním návrhem na novou věž kostela, která pak byla přistavěna.

2. srpna 1842 byl králem položen základní kámen, a 28. července 1844 bylo provedeno slavnostní vysvěcení za účasti královské rodiny. Bohužel funkčnost kostela podmínila řadu změn proti původnímu stavu, takže se z kostelíku stala svým způsobem novostavba s autentickými výzdobnými prvky.

Kostel Wang je tzv. stavkirke – sloupový kostel, jehož krov nenesou obvodové zdi, ale vysoké sloupy. Ty jsou dvanáct let ponechané v opracované podobě na dešti a větru a následně naimpregnované dehtem z dřevěného uhlí. Takto upravené sloupy vydrží více než 800 let.

Kostelů tohoto typu byly kdysi v Norsku tisíce, do současnosti se jich však dochovalo jen třicet. Pro tuto severskou zemi se jedná o památky prvořadého významu.

Polské info v češtině:

Unikátní památka skandinávské sakrální architektury ze 12. století.

Dřevěný kostel byl původně postaven v norském městečku Vang u jezera Vangsmjøsen, odkud také pochází jeho dnešní název. V devatenáctém století se kostelík pro potřeby místního obyvatelstva ukázal jako příliš malý. Špatný technický stav a předpokládané vysoké náklady na renovaci přispěly nakonec k rozhodnutí o prodeji chrámu. Na přání pruského krále Fridricha Viléma IV. jej zakoupil Johan Christian Dahl, významný norský malíř tvořící v Drážďanech. Poté, co byly všechny části kostela zdokumentovány, byl chrám rozebrán a převezen do Berlína. Původně měl být umístěn na Pavím ostrově, avšak na prosbu hraběnky Friederiky Karoliny von Reden z Bukowce ho král věnoval Karpaczi. Do Krkonoš kostel dorazil v roce 1842.

Během obnovy byla stavba poněkud upravena. Přibyla kamenná věž, která chrám měla chránit proti krkonošským vichrům. Dne 28. července 1844 proběhlo slavnostní otevření a vysvěcení kostela, který od té doby nepřetržitě slouží evangelíkům z Karpacze a okolí až dodnes.

Na vnějších stěnách chrámu stojí za zmínku bohatá výzdoba. Uvnitř pak jsou zachovány nečetné původní dřevěné prvky zhotovené ze skandinávské borovice: 4 nárožní sloupy, 4 vnitřní sloupy, 2 sloupy u vchodu do kůru a portály. Ty jsou bohatě zdobené květinovými a zvířecími motivy a runovým písmem. Cenným prvkem vnitřního vybavení z 19. století je velký kříž vytesaný z jediného dubového kmene s Kristem z lipového dřeva. Na obou stranách oltáře stojí na podstavcích dva svícny představující labutě jako symbol věrnosti a srdce jako symbol lásky. Svíce se na těchto svícnech rozsvěcují pouze při svatbách a samotný kostel Wang je široko daleko znám jako kostel šťastných manželství.

Na nádvoří kostela se nachází pamětní epitaf s podobiznou v medailonu, věnovaný Friederice Karolině von Reden. Vedle něj je socha znázorňující Lazarovo vzkříšení, kterou zhotovil místní umělec Ryszard Zając. Za ní roste mohutný břečťan, významná přírodní památka Karpacze.

Chrám je obklopen hřbitovem, kde mj. najdeme náhrobky tvůrce wroclawské pantomimy Henryka Tomaszewského a básníka Tadeusze Różewicze.

Aktuální oficiální info v češtině:

Kostel Wang byl postaven na přelomu 12. a 13. století v jižním Norsku, ve vesnici Vang u jezera Vang. Odtud je odvozen jeho název.

Jezero Vang (norsky: Vangsmjösi) leží v nadmořské výšce 466 m mezi vysokými horami. Nejznámějším vrcholem je Grindafjellet (1724 m n. m.), na němž v „dávných dobách“ žil troll Tindull Grindo.

V 19. století již byl kostelík Wang příliš malý a vyžadoval finančně náročnou rekonstrukci. Bylo rozhodnuto o jeho prodeji. Peníze byly potřeba na splacení půjčky na výstavbu nového chrámu. Díky snaze norského malíře žijícího v Drážďanech, prof. Jana Kristiana Dahla, tuto významnou architektonickou památku Vikingů za 427 marek koupil pruský král Fridrich Vilém IV. Královský architekt pořídil dokumentaci a následně byl objekt rozebrán na části a v roce 1841 převezen v bednách lodí do Štětína a následně do Královského muzea v Berlíně.

Král si však postavení kostela na Pavím ostrově u Berlína rozmyslel a začal hledat místo, kde by kostel mohl sloužit bohoslužbám. Díky snaze hraběnky Frederiky von Reden z Bukowce bylo na jaře 1842 rozhodnuto o převezení kostela do Krkonoš, aby jej mohli využívat evangelíci žijící v Karpaczi a okolí.

Prostor k jeho umístění věnoval hrabě Christian Leopold von Schaffgotsch z Cieplic. Jedná se o svah Černé hory (Czarna Góra, 885 m n.m.) nacházející se v půli cesty z Dolní Karpacze na Sněžku.

2. srpna 1842 král Fridrich Vilém IV. osobně položil základní kámen a o dva roky později, 28. července 1844, došlo ke slavnostnímu otevření a vysvěcení kostela za účasti krále a jeho choti, nizozemského knížete Bedřicha a mnoha dalších významných hostů.

Kostel Wang byl postaven dle vzoru nejlepších příkladů skandinávského dřevěného církevního stavitelství a je neocenitelným dílem dávného severského umění. Kostel je postaven z norské borovice, která je bohatá na pryskyřici a je mimořádně odolná.

Vnější dveřní rámy, kterými se do kostela vstupuje, zaujmou svými polosloupy ozdobenými spletí hadů a rostlin. Na hlavicích stojí stylizovaní lvi, kteří zde symbolicky znázorňují bytosti střežící brány.

V horních nárožích portálů z 12. století jsou okřídlení draci, kteří roztrhávají horizontálně položenou osmičku. Tento výjev může symbolizovat odvěký a nekonečný boj dobra se zlem.

Na polosloupcích, které tvoří ozdobný rám dveří, jsou vytesány obličeje Vikingů – válečníků s vypláznutými rozdvojenými jazyky, což symbolizuje předávání vědomostí a moudrosti dalším generacím.

Na severním portálu je runové písmo. Runy byly znaky slabičného písma, které byly používány na začátku našeho letopočtu národy severní a severozápadní Evropy. Tyto znaky byly vytesávány zejména v kameni, kovu, kostech a dřevu. Vznikly pravděpodobně mimo oblast latinské kultury. Byly odvozené z řecké nebo latinské abecedy. Nejdéle, a to až do 19. století, se zachovaly u severských národů, jako písmo vesničanů nebo ozdobné písmo. Slovo „run“, čili tajemství, mělo znamenat tajemné písmo. V Norsku se nachází asi 1 600 runových nápisů. Runové písmo na portálu kostela Wang bylo překládáno velmi odlišně, např. „Eindridi vyřezával (portál) ke chvále sv. Olafa“ nebo „Eindridi vážně zranil malý prst syna sv. Olafa.“ Nejpravděpodobněji však tento nápis zní: „Eindridi vytesával (portál), štíhlý prst, syn Olafa zlého.“ Tento nápis je tedy uměleckým podpisem. Řezbář, který tento portál vytvořil, se jmenoval Eindridi; říkalo se mu „štíhloprstý” (se šikovnými prsty?) a byl synem jistého zlého Olafa.

Skutečnými uměleckými díly jsou také horní části sloupů, tzv. hlavice, v byzantském stylu, ozdobené postavami zvířat, rostlinami a maskarony (12. stol.).

Sloupy před oltářem zobrazují Davidovo vítězství nad Goliášem a proroka Daniela v jámě lvové, a byly zrekonstruovány zdatným řezbářem Jakubem z Janowic. Jeho dílem je také kříž vyrobený z jednoho dubového kmene v roce 1844 a postava Krista vytesaná v lipovém dřevu v roce 1846.

Na obou stranách oltáře vyrobeného roku 1980 Ryszardem Zającem stojí na podstavcích dva kandelábry. Představují labuť symbolizující věrnost a srdce – symbol lásky. Svíčky na těchto norských svícnech jsou zapalovány jen během svateb. Kostel Wang je široce známý jako kostel šťastných manželství.

Křtitelnice – dolnoslezské baroko – přibližně z roku 1740 pochází z rozebraného kostela v Dziećmorowicích u Wałbrzychu.

Kazatelna je ze dřeva přivezeného z Norska. Kostel je obehnán ochozem, který sloužil jako ochrana před chladem, bylo to místo pokání. Kdysi to bylo také místo na odložení zbraní a sítí. Střešní štíty jsou ozdobeny fiálami – čepy ve tvaru otevřených dračích tlam, čímž se podobají charakteristické výzdobě vikingských lodí.

Věž postavená ze slezské žuly chrání kostelík před silnými nárazy větru, který proudí od Sněžky.

Na západním svahu nechal král Fridrich Vilém IV. v roce 1856 postavit pamětní tabuli s epitafem, věnovanou hraběnce von Reden, s její podobiznou v medailonu.

Na nádvoří kostela stojí také budovy fary, postavené pro potřeby zdejší Evangelicko-augsburské farnosti.

V kapli Křesťanské mise lze koupit Písmo svaté, Bible pro děti, křesťanskou literaturu, album o kostele Wang, pohlednice a další suvenýry. Vedle tohoto knihkupectví se nachází socha zobrazující Lazarovo vzkříšení z roku 1994, jejímž autorem je Ryszard Zając.