Budova radnice na Mírovém náměstí v Bílině

V severozápadním rohu Mírového náměstí v Bílině na křížení ulic Břežánská a Želivského stojí budova radnice.

Nepřehlédnutelná budova s vysokou věží je dnes sídlem Městského úřadu a hostí také místní Infocentrum a galerii.

Na wiki:

Radnice je secesní stavba v Bílině v okrese Teplice v Ústeckém kraji, která byla postavená v letech 1908–1911. Od roku 2009 je budova bílinské radnice chráněna jako kulturní památka.

Zásluhy o postavení nové radniční budovy v Bílině se přičítají městské spořitelně a starostovi, kterým byl Josef Schmettan. Ten v roce 1905 přišel s myšlenkou na vybudování radnice na rohu Elisabethgasse (dnes Želivského) a Motalstraße (dnes Břežánská). S požadavkem na vypracování plánů oslovil vídeňského architekta Franze Neumanna, který se podílel na stavbě jeho vily v Bílině a byl stavitelem takových budov jako např. liberecké a frýdlantské radnice, kostela sv. Antonína ve Vídni, budovy děčínské spořitelny aj. Realizace však musela být, pro finanční náročnost projektu, odsunuta. Vedení města ale nehodlalo od této myšlenky ustoupit, a tak hledalo cesty, jak stavbu zafinancovat. V roce 1907 přišel člen městské rady a ředitel kanceláře spořitelny Med. Dr. Hugo Tropschuh s návrhem požádat státní místodržitelství v Praze o věnování částky 400 000 korun, s tím, že radnice bude postavena k uctění 60. výročí vlády císaře Františka Josefa I. a ponese jeho jméno. Jak se ukázalo, byl to výborný nápad, pražské místodržitelství žádosti vyhovělo, a tak 13. prosince 1907 byla bílinská spořitelna vyrozuměna, že jí ministerstvo vnitra udělilo povolení. Mezitím ale zemřel původní architekt Franz Neumann a provedení plánů převzala firma architektů Troll & Stoppel ve Vídni. Tato firma předložila předběžnou kalkulaci nákladů, ze které však bylo patrné, že částka věnovaná pražským místodržitelstvím nebude na výstavbu radnice zdaleka stačit. A znovu bylo vedení města i spořitelny postaveno před problém, zda takto nákladnou stavbu realizovat. Stavba byla nakonec rozdělena na dvě části – na hlavní budovu s vchodem v Motalstraße (dnešní Břežánská) a na činžovní dům s vchodem v Elisabethgasse (dnešní Želivského). K úhradě nákladů na stavbu hlavní budovy se využila původní částka 400 000 korun a činžovní dům zafinancovalo město. Plány na stavbu radnice byly předány k přepracování architektu Friedrichu Kickovi profesoru na Německé vysoké škole technické v Praze. Ten původní plány Franze Neumanna částečně zmodernizoval. Slavnostní položení základního kamene se uskutečnilo 2. prosince 1908 a první zasedání městské rady v nově postavené budově radnice se konalo 18. srpna 1911.

Součástí budovy je 63 metrů vysoká radniční věž s hodinami, ze které je pohled na náměstí, most přes řeku Bílinu a zámek. Věž je hlavní dominantou radnice a je protikladem k horizontálně položenému zámku. Vnější vzhled stavby tvoří především malebné seskupení střech, které mají rozdílný vzhled. Ke stavbě byla jako materiál použita částečně žula, částečně pískovec i umělý kámen, střecha věže a arkýřové střechy jsou pokryty pravou mědí. Radnice byla navržena jako polyfunkční budova, v době jejího vzniku zde sídlila hned celá řada institucí.

Hlavním vchodem, který se nachází v Břežánské ulici, se dostaneme schodištěm z vestibulu do prvního poschodí. Vedle hlavního schodiště v prvním poschodí se nacházejí ještě jedny schody, které spojují vyšší poschodí traktu až do věže. Do té vede široké a pohodlné věžní schodiště, které se obtáčí kolem obvodových stěn. Na věžním plášti se nacházejí ciferníky hodin. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 37 metrů. Věž je zakončena cibulovitou bání se špicí a její celková výška je 63 metrů. Vestibul a schodiště zdobí nástěnná svítidla a lustry, vestibul se pyšní 195 cm vysokým lustrem v 1. patře.

První patro radnice je provedeno jako reprezentativní místo. Právě zde se nachází pracovny starostky, místostarostky, tajemníka městského úřadu, dále obřadní síň a malá zasedací místnost. Pak je tu ještě matrika a kanceláře hned několika odborů městského úřadu. V pracovně starostky jsou původní dřevěné obklady s vestavěnými skříněmi, původní jsou i okna a vitráže. Ozdobou této kanceláře je secesní osmistěnný lustr, který je součástí památkově chráněného souboru svítidel na radnici. Je zavěšen na čtyřech řetězech a čtyřech zdobených šňůrách, jeho výška je 163 cm a půdorysný rozměr osmistěnu 70 × 70 cm.

Reprezentativním prostorem radnice je obřadní síň s galerií, vysoká přes dvě patra a zdobená štuky a reliéfy. Ozdobou obřadní síně jsou secesní lustry vyrobené pasířsky z mědi (převážně z měděného plechu). Po obvodu obřadní síně je umístěno dvacet nástěnných svítidel.

V nejvyšším patře radnice byly původně služební byty, dnes jsou zde kanceláře městského úřadu. V přízemí radnice sídlil důchodový úřad a městská spořitelna, v současnosti tu najdeme podatelnu a kanceláře hned několika odborů městského úřadu. Boční vchod z ulice Želivského vedl původně do činžovního domu, v současné době zde sídlí městská policie a odbor školství, kultury a sportu. Radnice má také boční vchod z ulice M. Majerové, kterým se vstupuje k výtahu a do velké zasedací síně, kde se konalo první zasedání zastupitelstva v dubnu 2004.

K rekonstrukcím či opravám radnice, kterých bylo během let hned několik, bylo vždy přistupováno citlivě a s ohledem na historickou hodnotu budovy. Proto také mohla být budova radnice v roce 2009 prohlášena kulturní památkou s odůvodněním, že se jedná o autenticky zachovalé kvalitní secesní architektonické dílo s dochovanými původními okenními výplněmi, původní dispozicí a výzdobou interiéru. Ministerstvo kultury pak rovněž prohlásilo za kulturní památku i soubor původních secesních svítidel s tím, že se jedná o výjimečnou ukázku uměleckořemeslné práce.

Radnice je dnes sídlem městského úřadu a městské policie, v suterénu věže se nachází informační centrum s Galerií pod Věží.

Z dalších zdrojů (které se na mnohých detailech neshodnou):

Budova radnice je reprezentativní budovou postavenou na poměrně komplikovaném půdorysu daném stavebními parcelami, na kterých stála původní zástavba.

Část staveniště nové radnice zaujímala starší stavba, určená původně k obdobnému účelu. Buď se jednalo o nejstarší gotickou radnici přestavěnou v 16. století, nebo o renesanční novostavbu (přesné umístění gotické radnice není zcela jasné, mohla stát i uprostřed náměstí). Ta sloužila správě města do počátku 17. století, poté se zde bydlelo. Zbořena byla roku 1906. Nová radnice je mohutná trojkřídlá stavba v tvrdém secesním stylu, vůči okolní zástavbě poněkud předimensovaná.

Slavnostní položení základního kamene se konalo 2. prosince 1908, ze kterého byl pořízen dokument s názvem „Osvědčení o aktu položení základního kamene nové budovy radnice v Bílině“.
Listina byla v měděném tubusu uložena do věže radnice spolu s tehdejšími mincemi, papírovými bankovkami, novinami Biliner Zeitung a fotografií tehdejšího starosty.

Radniční věž je nakloněná od svislé osy přibližně o 20 cm směrem na jih a její odchylka se stále zvětšuje. Věž je 50 m vysoká, nahoru vede 146 schodů a dále spirálovitě stoupající vnitřní ochoz ve válci věže. Z věže se nám naskytne krásný pohled na historické jádro Bíliny i okolní krajinu. Při výstupu si můžeme všimnout vzácného hodinového stroje s mechanickým pohonem, který je hodináři ceněn jako historická rarita. V tzv. „lucerně“ jsou dva zvony – čtvrthodinový a hodinový.

Stavba je kulturní památkou:

Secesní budova, postavená v letech 1908-1911 podle projektu architekta Friedricha Kicka, který přepracoval skici tehdy již zesnulého Franze von Neumanna. Jde o dvoupatrový obdélný členitý objekt s atriem uprostřed a nárožní věží obrácenou do náměstí.

Jedná se o v podstatě trojkřídlou (na severovýchodní straně dvora je na místě čtvrtého křídla pouze spojovací chodba), převážně patrovou podsklepenou hladce omítnutou stavbu. Střechy jsou mansardové valbové, krytinou jsou pálené bobrovky. Hlavní jihozápadní průčelí je obrácené do Břežánské ulice. Na jižním nároží je vysoká, poměrně štíhlá věž, s ochozem kolem užšího nejvyššího patra. Střechu tvoří helmice s lucernou, krytá je měděným plechem. V prvním patře pod věží je arkýř, další se nachází na západním nároží. Tvořen je necelými pěti stranami šestistěnu a je zastřešen helmicí, krytou měděným plechem. Hlavní jihozápadní šestiosé průčelí má tříosý dvoupatrový rizalit s hlavním vchodem, balkonem nad ním a štítkem v mansardě ve střední ose. Jihovýchodní osmiosé průčelí, obrácené do Želivského ulice, obsahuje hlavní vchod do části radnice s čp. 51, jeden šestiosý (ten s trojicí oken ve štítě) a dva jednoosé vikýře po stranách prvního v mansardě. Severozápadní osmiosé průčelí, obrácené k řece Bílině, má tříosý rizalit se štítem s trojicí oken a s velkými a vysokými okny velkého sálu v 1. patře. Po stranách rizalitu je v mansardě vpravo jednoosý a vlevo tříosý pultový vikýř, pod nímž jsou v přízemí dva vjezdy pro automobily a boční vchod. Fasády mají v přízemí tmavě okrovou pásovou bosáž, dolní část je obložena kamenem. Patra jsou světle okrová, s bílými architektonickými články – pouze pilastry na nárožích průčelí a rizalitů jsou tmavě okrové a vavřínové festony zelené. Z poměrně střídmé štukové výzdoby vynikají znaky města Bíliny nad hlavním vchodem v jihozápadním průčelí a nad středním oknem velkého sálu v průčelí severozápadním.

Jedná se o mimořádně dobře zachovalou kvalitní secesní architekturu s hodnotnými interiéry s mnoha prvky původní architektonické výbavy. Jde o dominantu hlavního náměstí a přilehlé části zástavby a díky vysoké věži i o výrazný prvek urbanistického celku historického jádra města. Svým umístěním tvoří pandán kostelu sv. Petra a Pavla.