Socha Panny Marie před katedrálou svatého Jana Křtitele ve Wroclawi

Před vstupem do katedrály svatého Jana Křtitele ve Wroclawi (na západní straně) stojí socha Panny Marie.

V polštině „socha Matky Boží“, kombinuje dva motivy – v náručí drží Ježíška, zároveň stojí levou nohou (ne jejímž koleni Ježíšek sedí) na zeměkouli, na níž chodidlem drtí obtočeného hada.

V polských zdrojích moc hledat neumím, takže všehochuť, co se kde našlo:

Turistika.cz:

Velmi oblíbenou a cennou wroclawskou památkou je půvabná socha Matky Boží s dítětem, která se nachází před vstupem do zdejší katedrály sv. Jana Křtitele. Socha je také známá jako Panna Marie Neposkvrněného početí, Madona s dítětem u katedrály i Matka Boží na ostrově Tumski. Jedná se o barokní pískovcovou sochu z roku 1694 a jejím údajným autorem je holandský sochař Sulpicius Gode. Mnozí odborníci však stále raději tvrdí, že její autor je neznámý.

Mariánská socha, na jejíž podobě se prý současně projevuje vliv pražské i italské školy, je současně označována za nejstarší dochovanou jezuitskou památku ve Vratislavi i symbol vítězství katolické víry. A je zajímavé, že tato socha zde údajně nahradila svou starší předchůdkyni, která byla před katedrálou vztyčena „pouhou chvíli před tím”, konkrétně v roce 1638.

Socha Immaculaty je umístěna na poměrně vysokém podstavci, nad hlavou má svatozář se sedmi hvězdami a je zahalena v dlouhém rouchu. Marie drží v náručí malého Ježíška, který pravou rukou žehná. Levá noha Matky Boží šlape na hada symbolizujícího hřích a kacířství.

Spodní část soklu je zakončena profilovanou římsou a na přední stěně podstavce je umístěn latinský nápis sdělující, že tato socha byla postavena roku 1694 (nápis v polštině „Královno míru, oroduj za nás” byl doplněn teprve na počátku II. poloviny minulého století). Mariánskou sochu pak obklopuje kamenná balustráda.

Na konci II. světové války byla socha vážně poškozena, zejména v oblasti hlavy. Rekonstrukci plastiky provedla v roce 1953 krakovská sochařka Jadwiga M. Horodyska. K dalšímu restaurování sochy došlo v roce 1992 a potom i na konci roku 2009, kdy „přišla o hlavu”.

A na závěr ještě jedna zvláštnost. Podle některých informačních pramenů totiž tuto plastiku vytvořil až v roce 1854 brémský sochař Karl Steinhauser a modelem mu „stála“ Madona ze slavného Raphaelova obrazu. Dnes má prý hlavně připomínat zázrak z roku 1945, kdy Ostrów Tumski i katedrálu zasáhly ruské rakety a vypukl zde obrovský požár. Oheň se pak rychle rozšířil a zasáhl i ostřelováním nepoškozené kaple za hlavním oltářem. Z ničeho nic pak byl uhašen jen několik centimetrů od sochy Madony.

Polská wikipedie:

Socha Panny Marie s dítětem / pomník Panny Marie Neposkvrněného početí postavený ve Vratislavi na Ostrów Tumski  na náměstí Katedralny před hlavním vchodem do katedrály sv. Jana Křtitele.

Jedná se o nejstarší dochovanou památku ve Vratislavi, odhalenou v roce 1694, a vznikla na podnět jezuitů jako výraz triumfu katolicismu nad protestantismem. Autor sochy z pískovce není znám, ale předpokládaným autorem je holandský sochař Sulpicius Gode. Dílo je oproštěno od vlivů pražské školy, které byly charakteristické pro pozdější slezské památky, a vzniklo nejspíše na objednávku kapituly od umělce vzdělaného přímo podle italských vzorů.

Na podstavci v kontrapostu stojí socha Panny Marie Neposkvrněné (Maria Immaculata) se svatozáří ze sedmi hvězd v silně řaseném rouchu, držící v náručí nahé Jezulátko, které pravou rukou žehná. Marie spočívá levou nohou na zeměkouli a zároveň šlape na hada, symbolizujícího hřích a herezi. Spodní část soklu bez ozdob je zakončena profilovanou římsou. Horní část se směrem nahoru zužuje do obloukového tvaru. Na čelní stěně podstavce je nadační nápis s letopočtem 1694: Beatissimae Virgini deipare haec statua erigebatur MDCLXXXXIV (K Blahoslavené Panně Marii, Matce Boží, tato socha byla postavena v roce 1694). Zbývající pole soklu jsou zdobena basreliéfním květinovým ornamentem. Pomník je obklopen balustrádou.

Během válečných operací v roce 1945 byla socha poškozena. Obnovena proběhla v roce 1953. Poškozenou hlavu Marie zrekonstruovala krakovská sochařka Jadwiga Horodyska. Poté pod latinským dedikačním nápisem dole na soklu přibyla modlitba v polštině: Královno pokoje, oroduj za nás. Další renovace sochy proběhla v roce 1992. V listopadu 2009 hlava sochy Marie odpadla a byla restaurována 8. prosince.

Podrobně:

Socha Blahoslavené Panny Marie byla umístěna před katedrálou na Ostrów Tumski v roce 1694. Jde o nejstarší dochovanou památku ve Vratislavi. Nahradila jinou sochu Panny Marie, která stála před katedrálou od roku 1638. Vratislavská kapitula zřejmě usoudila, že předchozí socha není pro místo dostatečně reprezentativní nebo že její podoba dostatečně neodráží potridentský program v umění, které mělo působit na věřící a odpadlíky nejen svou nádherou, ale i náboženskou symbolikou, zejména v oblasti sporných bodů s protestanty.

Pomník z roku 1638 je již spojován s příchodem jezuitů do Vratislavi toho roku. Tajně se objevili nově příchozí, protestantskou městskou radou nepříliš očekáváni, které do jejich kláštera pozvali křižáci s červenou hvězdou. Přes několik pokusů o jejich odstranění zůstali a ovlivnili obraz města. Kromě své přísně pastorační činnosti byli jezuité propagátory barokního stylu, který byl donedávna synonymem nazýván „jezuitským uměním“. Jednou z citlivých otázek mezi denominacemi bylo postavení Panny Marie. Protestanti ji považovali za vzornou křesťanku, odmítali její katolické vyvyšování mezi smrtelníky tím, že uznali její neposkvrněné početí, tedy imunitu vůči prvotnímu hříchu. Obrazy Marie Neposkvrněného početí (Maria Immaculata), přemožitelky hříchu, který jej pošlapává v podobě hada, byly tedy mimořádně vhodné pro označení katolické přítomnosti a propagaci náboženství. Byly umístěny mimo kostely a veřejná náměstí a jejich účelem bylo hlásat panenství a neposkvrněnost Marie věřícím, ale zejména protestantům, kteří zpochybňovali tyto vlastnosti Matky Boží. V katolické habsburské monarchii, jejíž některé země byly silně ovlivněny reformací, se mariánskými postavami, z velké části zásluhou jezuitů, velmi často vyskytovaly v podobě tzv. mariánských sloupů.

Typický mariánský sloup se objevil ve Vratislavi v roce 1698 před klášterním kostelem Norbertinů (dnes řeckokatolická katedrála na náměstí Nankiera). Pomník před katedrálou je typem postavy na podstavci. Na rozdíl od mohutných, bohatě zdobených soklíků typických pro Slezsko, které ve městě představují podstavce pod sochou Panny Marie s dítětem před kostelem sv. Mořice, socha Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého v Leśnici nebo pomníky sv výrazně směrem nahoru. Proporce pomníku jsou sladěny s pozadím, tedy bohatě zdobeným západním portikem katedrály, takže není zastřený. Hans Lutsch ve svém katalogu vratislavských památek připsal autorství díla Johannu Georgu Urbanskému. Tato teze se však dala snadno vyvrátit, neboť český sochař, který dlouho působil ve Vratislavi, teprve tehdy začínal své učení v Praze u Johanna Brokoffa. Autor zůstává neznámý. Je možné, že dílo, oproštěné od vlivů pražské školy charakteristických pro pozdější slezské památky, bylo kapitule objednáno u umělce vzdělaného přímo podle italských vzorů.

Na třístupňovém kvádrovém podstavci stojí dvoudílný sokl čtvercového tvaru se zploštělými rohy, tvořící osm ploch. Spodní část soklu je jednoduchá, bez ozdob, zakončená střídmě profilovanou římsou. Horní část je směrem nahoru zeštíhlena do oblouku. V desce na její čelní stěně je nadační nápis s letopočtem 1794:

Beatis
simae
Virgini
deipare
haec
statua
erigeba
tur
MDCLXXXXIV

Panely zbývajících polí jsou zdobeny basreliéfním římským květinovým ornamentem. Zakončeno výraznější profilovanou římsou.

Levá noha Madony spočívá na zeměkouli a šlape po hadovi, který ji obtáčí. Na takto zvednutém koleni sedí dítě objaté oběma pažemi, s hlavou nakloněnou doprava, vnořené do matčina pláště. Nahý Ježíš v bederní roušce a svatozáří dává požehnání pravou rukou. Na hlavě má ​​Marie svatozář se sedmi hvězdami. Její silně nařasená róba a zdařilé plastické ztvárnění postavy v dynamické póze dodává zajímavé a výtvarně dobré kompozici lehkost. Pomník vytesaný z pískovce je obklopen pískovcovou balustrádou.

V roce 1729 se pomník stal prvkem působivé výzdoby průčelí katedrály související s oslavami po svatořečení sv. Jana Nepomuckého (19. března toho roku), které se konaly v den jeho památky, tj. 16. května er-reformační dogmata – Neposkvrněné početí Marie, zpověď – zpochybňována protestanty.

Během válečných operací v roce 1945 byla socha poškozena. Restaurována byla v roce 1953, vytmeleny mezery a opraveny odtržené fragmenty. Poškozenou hlavu Marie zrekonstruovala krakovská sochařka Jadwiga Horodyska. Poté byla pod latinský nápis dole na podstavci přidána krátká modlitba v polštině: „Královno míru, oroduj za nás“. Další velká obnova proběhla v roce 1992. V listopadu 2009 spadla hlava sochy Madony. Bylo podezření, že to způsobili pracovníci obsluhující jeřáb při opravě střechy nedalekého objektu. Nakonec se zjistilo, že hlava spadla sama od sebe a že k oddělení došlo tam, kde byla po rekonstrukci v 50. letech 20. století připevněna. Naštěstí se i přes pád z velké výšky hlava neroztříštila a mohla být 8. prosince (slavnost Neposkvrněného početí P. Marie) na plastiku vrácena. Zároveň byla na své místo doplněna také Ježíšova svatozář, která již dříve odpadla.

Historické obrázky ->

Další obrazová dokumentace ->