Radnice v Dubé

V jihozápadním rohu Masarykova náměstí v Dubé stojí budova čp. 138/1 – místní radnice.

Na wiki:

Radnice na Masarykově náměstí v Dubé v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji je zapsaná jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Pozdně klasicistní budova radnice se nachází v centru městské památkové zóny Dubá, která je zároveň součástí území Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.

Základ rozvržení dubského náměstí a přilehlých ulic byl položen již na přelomu 13. a 14. století v době vzniku města. Město bylo založeno na pravidelném půdorysu se čtvercovým náměstím a s ulicemi, vybíhajícími z jeho nároží. V průběhu staletí se vystřídala řada názvů dubského náměstí. Původní německé názvy Ringplatz nebo Marktplatz vystřídala ve 20. století jména politiků – T. G. Masaryka, Adolfa Hitlera a Klementa Gottwalda. Po roce 1989 byl vrácen prvorepublikový název Masarykovo náměstí.

Stará radnice stávala v Dubé před řadou domů poblíž ústí Poštovní ulice do prostoru náměstí. V průběhu staletí byla Dubá několikrát postižena velkými požáry, které město pokaždé téměř zcela zničily. K velkým katastrofám došlo například v letech 1692 a 1711, kdy mimo jiné skončily v plamenech i všechny originály městských privilegii a stará městská kronika.

K dalšímu velkému požáru došlo v roce 1845. Oheň opět zničil velkou část města a vyhořela i budova staré radnice, která poté již nebyla obnovena. V roce 1848 bylo v Dubé zřízeno okresní hejtmanství, okresní soud a další správní úřady. V roce 1850 byla na jihozápadní straně náměstí poblíž ústí Poštovní ulice zahájena stavba nové radnice. Budova radnice byla dokončena a slavnostně posvěcena v následujícím roce. Uprostřed trojúhelníkového štítu v tympanonu na průčelí radnice byl umístěn latinský nápis „VIRIBUS UNITIS CIVES DUBENSES DCCCLI“ („Spojeným úsilím občanů Dubé 1851“). Jelikož byl objekt zároveň sídlem okresního soudu, v přízemí radnice byly zřízeny vězeňské cely.

Správa soudního okresu a okresní hejtmanství byly v Dubé až do roku 1918. Podoba města doznala změn po bombardování, k němuž došlo 9. května 1945, budova radnice však zůstala zachována. V letech 1959–1961 bylo v prvním patře budovy radnice městské muzeum. Po jeho zrušení byly exponáty předány do muzea v Bělé pod Bezdězem a do Vlastivědného muzea v České Lípě. Po německém muzeu, které bylo na radnici ve 20. a 30. letech 20. století, se žádné stopy nedochovaly.

V roce 2004 byly pražským orlojníkem rekonstruovány věžní hodiny, samotná radnice prošla celkovou rekonstrukcí v letech 2002–2009. Během těchto oprav byl obnoven původní vzhled radnice, částečně poničený nevhodnými stavebními zásahy v druhé polovině 20. století, jako byla například necitlivá změna rozměrů oken, provedená v roce 1965.

Neoklasicistní zděná budova radnice (čp. 138) je dvoupatrová, v průčelí s mělkým středním rizalitem. Střecha budovy je sedlová, krytá taškami. Průčelí radnice je rozděleno sedmi okenními osami, centrální rizalit je zdůrazněn vysokým řádem tvořeným pilastry s jednoduchými odstupňovanými hlavicemi. Rizalit doplňuje tympanon zdůrazněný zubořezem. V centru tympanonu je umístěn znak města. Okna v rizalitu v prvním poschodí budovy mají nadokenní římsy a nad nimi trojúhelníkové frontony. přízemí je vodorovně členěno pásovou rustikou.

Chodby a místnosti v budově mají valenou klenbu, také nad schodišti je stoupaná valená klenba. Bývalé vězeňské cely, vybavené původním vytápěním, slouží k výstavním účelům jako „Galerie Šatlava“. Samotná budova radnice je sídlem městského úřadu, v přízemí je umístěno městské informační centrum.

Budově radnice dominuje dřevěná polygonální věž, která je rozdělena do dvou stupňů a má jehlancovité zakončení. Na čtyřech bočních stěnách věže jsou umístěny hodiny. Uvnitř věže se zachoval historický hodinový stroj z druhé poloviny 19. století, který pochází z dílny vídeňského výrobce věžních hodin Rudolfa Gschürtze.

Veškeré architektonické prvky jsou zdůrazněny také bílou omítkou, zbytek fasády je zelený.

Městský web:

Ve 14. století se vyvinula městská samospráva a tak vznikla i potřeba výstavby radničních domů. V roce 1391 se objevuje písemná zpráva o Dubé jako městě. Již v té době bylo náměstí obestavěno kolem dokola. Radnice tedy byla vysunuta před zástavbu v západní části náměstí (vzhled ani výstavbu nelze doložit). Tato budova byla pravděpodobně poničena požárem v roce 1695, kdy shořely důležité listiny a knižní zápisy. K roku 1749 se nám objevuje alespoň přibližná podoba velkého jednopatrového domu s vysokou střechou a věžičkou uprostřed. Přichází však další pohroma. Z 3. na 4.6.1845 se rozmohl v Dubé velký požár, při kterém kromě mnoha domů, stodol, kostela Nalezení sv. Kříže a fary shořela i radnice. Hasičům se podařilo zachránit městský archiv s veškerými doklady, městské knihy a památeční křesla z roku 1738.

Nová empírová radnice „Landhaus“ vyrostla na jihozápadním rohu náměstí. V roce 1850 byla posvěcena, 1851 uvedena do provozu a na věži byly zřízeny městské hodiny. Novou budovu si vlastním úsilím vystavěli dubští měšťané, stejně tak hovořil i nápis na tympanonu „VIRIBUS UNITIS CIVES DUBENSES MDCCCLI“ (Spojeným úsilím občanů Dubé 1851).

V přízemí se v původním stavu dochovala šatlava i s železnými kamny v celách. Kdysi tam sídlilo četnické velitelství, nyní je využívána jako galerie.

V roce 1964 byla radnice zapsána do seznamu kulturních památek. V letech 2002 – 2009 se dočkala celkové rekonstrukce.

O náměstí ->

Budova je kulturní památkou:

Třípodlažní zděný objekt postavený ve formách pozdního klasicismu pochází z poloviny 19. století. Úřední budova sloužící i jako okresní soud a úřady představuje charakteristickou dominantu náměstí a je důležitým dokladem stavebního rozvoje města.

Původní evidenční list památky:

Zděná, omítaná budova, dvoupatrová s mělkým středním risalitem. Střecha sedlová, kryta taškami. Průčelí je děleno 7 okenními osami, střední 3 osy příslušející risalitu jsou rámovány pilastry, spojujícími obě patra a zakončenými stupňovitou římsou. Závěr risalitu tvoří trojúhelný štít. Okna risalitu v prvním patře mají nadokenní římsy vyvinuté v trojúhel. frontony. Ostatní okna jsou s pravoúhlou přímou nadokenní římsou. Okna byla v roce 1965 snížena o výšku tří cihel.

Přízemí je horizontálně členěno pásovou rustikou. V ose risalitu je nad štítem dřevěná polygonální věž o dvou stupních s jehlancovitým závěrem. Na čtyřech bočních stěnách polygonu jsou umístěny hodiny. Boční stěny mají čtyři okenní osy. Klenby chodeb jsou valené segmentově, nad schodišti stoupavá valená klenba s klenebními pasy. Místnosti jsou sklenuty rovněž valeně segmentovou klenbou s klenebními pasy nade dveřmi.