Na jižní hranici – Telč

Mohlo by se kdekomu zdát, že v té malé části České vlasti, sevřené Jižními Čechami, Vysočinou, Moravou a Rakouskem nic pořádného není, ale chyba lávky! I když pominete všechno ostatní (a byla by to velká chyba!) je tu Telč! Telč, se svými světovými kulturními glejty a pověstí. Telč, kterou je chybné minout. Telč, jejíž pověst ovšem možná slibuje o trochu víc, než potom může nabídnout.

Alespoň já jsem s tímto pocitem do toho města přijížděl a stejný pocit jsem si i odvezl. Nenechte se ovšem mnou mýlit. To město je hezké. Na to jeho náměstí se zámkem v jednom konci se nechá dívat dlouhé chvíle. Chodíte tím prostorem a pořád se musíte přesvědčovat, že nestojíte uprostřed filmových kulis, že takhle města dřív opravdu vypadala (a mnohým by prospělo, kdyby tak vypadala zase),… a pořád tak chodíte, kroutíte hlavou, bažíte a tak nějak čekáte, co bude dál … no a nic, samozřejmě. Ten pohled a to kochání je přesně to, proč tu jste. Obchůdky a restaurace jsou nastražené na turistické zájezdy, které v půli května ještě z parkovišť nepršely tak hustě… no nabažíte se prostě a zcela zákonitě skončíte v branách telčského zámku.

Zámek nabízí několik tras zdobnými sály, ale protože nějaké zámecké síně jsme měli ty dny už za sebou a některé nás ještě čekaly, zvolil jsem trochu netradičně prohlídku zámeckého podzemí. Čekal jsem nějaké ty temnější historie, kasematy, tajné chodby a tak, ale byla to trochu trefa vedle. Jelikož Telč mají moc a moc rádi filmaři, velká část té trasy je věnovaná právě tomu, kde se co točilo. Tady v té kobce seděl ten a ten princ, tady úpěla ta a ta princezna, tady natáčeli filmaři z té a té země …. no, kdo je fanda do filmů, ten to ocení. Já se přiznávám, že je to pro mě španělská vesnice. Ať je to tak nebo tak, pokud nechcete v zámku stihnout všechny trasy, půlden na celou Telč tak nějak stačí.