Brtnické ledopády (únor 2025)

Článek je součástí seriálu Ledopády

Dlouho jsem odolával, ale nakonec přece jen podlehl.

V době, kdy se jedno roční období, kdysi trvající čtvrt roku, smrsklo na dva nesouvislé týdny, se zdá zbytečné vyhledávat atrakce, spojené se zimou. Nicméně na sociálních sítích se začaly nějaké příspěvky o ledopádech objevovat. Nakonec masáž spustila i média, tak jsem to nevydržel. Ovšem tiskovým mluvčím bych být nemohl. Mám svoji hlavu, své názory, a ty se bohužel s většinovým názorem nepotkávají. Takže mi připadá doprovodit článek o aktuální „úžasné“ atrakci několik let starým snímkem z produkce oficiálního fotografa poměrně problematické. Možná obdobně, jako zvát na Pravčárnu v době, kdy se už zas řeší, že se na ni neplatí vstupné tomu, kdo se o ni stará, nýbrž výpalné tomu, kdo vlastní pár metrů jediného možného přístupu. Obdobně, jako zvát na varnsdorfský Hrádek v době, kdy na něm probíhala několikaletá rekonstrukce či do Pavlina údolí v okamžiku, kdy je vyhlášen zákaz vstupu z důvodu těžby nebezpečných souší… Ale to nic, poněkud jsem odběhl od tématu.

Možností, jak jít a koukat, je plno, už tu o nich byla řeč mnohokrát. Ale stejně je pořád problém si nějakou trasu vybrat, protože chcete-li zahrnout i Vinný sklep a Jeskyni víl, kilometry hned naskáčou, nedá se šikovně vytvořit okruh a nevyhnete se alespoň část trasy absolvovat stejnou cestou tam i zpět (pokud nerisknete hromadnou dopravu a vracíte se k autu). Pro mne z toho bylo 12 km podle map.cz nebo 17 km podle EPP…

Samotná cesta jakž takž – měl jsem sebou nesmeky, ale nepoužil jsem je. Místo toho jsem zíral kolem sebe. Kde se dříve chodilo hlubokým lesem a ve stínu hustých větví, jsou kolem cesty najednou viditelné skály a pahýly odumřelých smrků. A kde dřív bývaly cesty a pěšiny, tam jsou všude popadané kmeny. Alespoň tedy k dobru nutno započítat, že aktuálně poměrně pečlivě prořezané. Nicméně k tomu a k již výše řečenému – nedokážu pochopit, že v okamžiku, kdy výlet k ledopádům propagují i oficiální místa a cesty jsou takto upraveny, ani u jednoho z ledopádů není směrovka. Po značení ani stopy! Takže kdo to tu nezná nebo nemá navigaci v ruce, má smůlu. Po pravdě – i já se občas musel podívat, abych neminul nějakou odbočku, když je momentálně krajina k nepoznání. Na druhou stranu jsou ledopády jako obvykle i na dalších, nepojmenovaných místech, stačí se koukat.

Docela mne překvapilo, že nakonec je nač se dívat, i když je otázka, jak dlouho ještě. Hodně překvapila Jeskyně víl, tolik jsem nečekal (i když ty svíčičky mě vytáčí pokaždé). K Vlčí stěnce nemá smysl zkoušet lézt, je zakryta popadanými stromy. Naopak obvykle zelení krytý Betlém je vidět takřka celý přímo z cesty. Ostatní jsou, ale většinou v sotva polovičním stavu. Velký sloup je největší bída – strom zůstává stromem, a „brečí“ – na žádném jiném místě není odtávání tak markantní. Jen mne tak napadlo, že když je po zimách, jak jsme je my pamětníci znávali, už veta a dneska se třeba lyžování předstírá na svazích pokrytých pracně vyrobenou umělotinou z děl, zda se někdy dočkáme toho, že jakmile klesnou teploty, vyrazí sem auta plná vody a budou kropit skály, aby se alespoň sem tam nějaký pahýl udělal…

Z minulého příspěvku o ledopádech zopakuji/aktualizuji tehdejší Doporučení:

1/ Pokud se máte rádi, nechoďte bez řádné výbavy. Jak v Kyjovském údolí, tak u ledopádů je teplota pravidelně o pár stupňů nižší, než v okolní civilizaci. A hlavně – cesty jsou sice prošlapané, což ale znamená i uklouzané a místy zledovatělé. Dobré boty podmínkou. Na nesmeky nebo mačky to tentokrát úplně nebylo, vrstva sněhu či ledu je dost mělká.

2/ Pokud se máte rádi, nechoďte bez mapy / navigace. Ten, kdo to tu nezná, se sice může řídit prošlapanými cestami, ale může leccos nevidět, minout, nevšimnout si. K mému velkému překvapení totiž Varhany a Velký sloup nejsou označeny cedulkou-směrovkou. Vlčí stěnka a Betlém ano, ostatní jsem (zatím) neviděl.

3/ Pokud se máte rádi, kašlete na víkend a vyražte ve všední den. Pokud možno co nejdřív dopoledne. Protože pokud chcete ušetřit své duševní zdraví, neriskujte, že se nejprve zblázníte při pokusu někde zaparkovat, když už nepojedete busem, a pak se budete ve sněhu vyhýbat davům těch, co měli stejný nápad. Já v pátek v 8:30 nedaleko Fakulty parkoval jako druhý, první poutníky jsem potkal v cca 11 hodin, ale když jsem se dohrabal po poledni k autu, málem jsem ani nevyjel, jak bylo parkoviště narvané. Od těch 11 jsem potkal cca 20-30 lidí, většinou rodiny, mnohdy i s hodně malými dětmi.