Kostel svatého Jakuba Většího v Cítolibech

Článek je součástí seriálu Kostely, kaple, chrámy, hrobky, mauzolea

Kostely, kaple, chrámy, hrobky, mauzolea

Dominantou Tyršova náměstí v Cítolibech je kostel svatého Jakuba Většího.

Někdy počátkem 18. století se Arnošt Bohumír Schütz rozhodl postavit v Cítolibech nový kostel. Budeme se asi muset rozloučit s představou malého, chátrajícího kostelíčku sv. Havla, krčícího se kdesi v koutě zámecké zahrady. Tak situaci ve své knize popsal Johan Veselý a od něj to převzala většina dalších autorů. Slouží ke cti obecnímu kronikáři Bohumilu Lůžkovi, že tomu nevěřil. Veselý neuvedl pramen, odkud informaci získal. V Cítolibech ale nejspíš nikdy kostel se svatohavelským zasvěcením nestál. V žádném zemskodeskovém zápisu ze 16. století se o sv. Havlu v Cítolibech nemluví, vždy se používá termínu „kostel cítolibský“. Totéž platí i pro zprávy ze staršího období. Kromě toho má stejné zasvěcení kostel v sousedním Brlohu a dvě stejnojmenné svatyně dva kilometry od sebe by byly v Čechách raritou. Nevěřím ani tomu, že původní gotický kostel stál kdesi jižně od zámku, v areálu zahrady. Bohužel nežijeme v Burgundsku, kde nechali na vsích své kostely stát v podobě, kterou dostaly ve 13. století. U nás se v baroku kostely houfně přestavovaly nebo stavěly nové, ale původní stanoviště se zpravidla respektovala. Nezapomeňme také, že se v 80. letech 17. století buduje u zámku okrasná zahrada. Kostel se hřbitovem – při kostele se nepřetržitě pohřbívalo – její součástí být nemohl. Myslím si proto, že se jeho poloha po celou dobu existence obce nezměnila.

Veselého teorie má několik slabých míst. Podle něj byl cítolibský kostelík za třicetileté války zpustošen. Arnošt Bohumír Schütz proto nechal na návsi postavit nový, zasvěcený sv. Jakubovi, a ze starého kostela přenesl ostatky svých blízkých. V roce 1715 byla stavba dokončena nasazením měděné makovice na věž. Veselý ale opomíjí dlouhé, více než padesátileté období, kdy Schützové v Cítolibech žili. Tato rodina, tolik lpící na reprezentaci, prostě nemohla pohřbívat své členy do jakéhosi sešlého kostelíku, stojícího v zámecké zahradě. Veselý nadto pracoval s nejstaršími cítolibskými matrikami a nemohl si nevšimnout, že už první zápisy z roku 1663 mluví o kostele zasvěceném sv. Jakubovi. Ostatně toto zasvěcení je uvedeno i v berní rule z roku 1654. Zajímavá je i zpráva z obecní kroniky. V roce 1882 se bořila kostnice a stará ohradní zeď okolo kostela. V jejím zdivu byl nalezen náhrobník Anny a Evy Hruškových z Března s datem 1594. Tento epitaf se zřejmě nacházel uvnitř starého kostela a při novostavbě byl odstraněn.

Podle mého názoru byla geneze cítolibského kostela přibližně tato. V polovině 14. století postavili Koldicové na vyvýšeném místě návsi kostel, zasvěcený sv. Jakubovi. Ten po různých úpravách došel do doby třicetileté války, během níž byl zpustošen a vykradena rodinná hrobka Hrušků. Markéta Blandina ho po roce 1650 nechala opravit či přestavět, dost možná za účasti vlašských kameníků, zaměstnaných na přestavbě zámku. V kostele byly pohřbeny obě její snachy, roku 1668 byl opatřen novou křtitelnicí a ponechány v něm staré zvony. Požár v roce 1698, který zasáhl většinu statků ve vsi, poškodil i kostel. Proto se Arnošt Bohumír rozhodl, že postaví svatyni od základu znovu, a to podstatně větší, která bude odpovídat jeho reprezentaci jako patrona. Záměrem stavebníka bylo také zcela nové vybavení kostela mobiliářem, vytvořeným špičkovými umělci.

Pro historii novostavby cítolibského kostela je neblahé, že v registratuře cítolibského velkostatku, uloženého dnes v českobudějovické pobočce Státního oblastního archivu v Třeboni, schází spisy signatury II K alfa 1b. Tam byla totiž zařazena akta, týkající se stavby kostela. Kdyby si je kdysi kdosi „nevypůjčil“, věděli bychom, kdo ho projektoval, kolik stavba stála a kdy byla dokončena. V literatuře se setkáme s datem 1717, Veselý uvádí 1715, podle retrospektivního zápisu ve farní kronice byl kostel postaven už v roce 1713. O jménu architekta nebudeme mít jistotu už asi nikdy. Stavební historik Martin Ebel si povšiml, že se v prvním desetiletí 18. století v cítolibských matrikách dvakrát jako kmotr objevuje jistý Domenico Rigo. To nebyl nikdo jiný než Domenico Rignano, vlašský architekt, který se roku 1696 usadil v Lounech a získal tam měšťanské právo. Rignano mohl projektovat sv. Jakuba nebo také ne. Domnívám se, že mistr Domenico měl svůj podíl na stavbě kostela, jen jeho rozsah neumíme určit.

V posledních letech života Arnošta Bohumíra Schütze byl postaven nový kostel, před ním vztyčen trojiční sloup, zřízena nová zámecká zahrada a upraveny interiéru zámku. Jižní strana návsi se stala jednotně koncipovaným prostorem se dvěma dominantami, kostelem a zámkem, mezi nimiž se vypínal jehlan trojičního sloupu. Realizací těchto uměleckých děl pověřil Arnošt Bohumír asi ty nejlepší umělce, kteří v té době byli k mání. S jistotou můžeme určit dva, třetího jen hypoteticky. Sochařská výzdoba kostela, zahrady a sloupu Nejsvětější Trojice byla zadána dílně sochaře Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738), obrazy do kostela namaloval Václav Vavřinec Reiner (1689-1743).

Nový kostel si přirozeně ponechal své původní zasvěcení, byl však vybaven zcela novým mobiliářem včetně lavic, na jejichž bočnicích jsou vyřezány erby Schützů. Přesto byly ze starého kostela přeneseny předměty, z nichž některé můžeme obdivovat dones. Především jde o vůbec nejstarší cítolibskou hmotnou památku, kterou je zvon Václav, zavěšený ve věži. Na jeho plášti je latinský nápis hlásající, že ho v roce 1529 ulil mistr Bartoloměj na Novém Městě pražském. Pod nápisem je reliéf sv. Václava. Tragický osud postihl ještě starší zvon, zasvěcený Panně Marii, z roku 1492. Přežil válečnou rekvizici v roce 1917, druhá světová válka mu však byla osudná. I přesto, že byl zařazen do nejvyšší památkové kategorie, rozhodl Okresní úřad v Lounech o jeho rekvizici. V červnu 1942, přesně 450 let od jeho ulití, ho ještě na věži pracovníci firmy Zahrádka z Loun rozbili a odvezli k roztavení do Mladé Boleslavi. Druhý rekvírovaný zvon, umíráček z roku 1744, se v prosinci 1945 do Cítolib vrátil.

Braunovy sochy původně stojící v průčelí a v bezprostřední blízkosti kostela se bohužel nedochovaly. Naštěstí zůstaly zachovány dvě plastiky na zdi, která kdysi vymezovala areál hřbitova. Jsou to proslulé alegorie či symboly, jejichž význam není jednoznačný. V dějinách umění došla větší proslulosti postava starce. Plastika dívky na protilehlém rohu hřbitovní zdi vždy byla ve starcově stínu. Snad že není tak expresivní ve výrazu a je také obtížněji přístupná. Nebýt ale jí, jejího gesta přitakávajícího životu, přišel by stařec o většinu své symboliky, jeho umístění by ztratilo smysl. V pojmenování plastik nejsou zajedno ani odborníci. Nejčastěji je nazývali alegoriemi Víry a Času (odtud Chronos).

Roedl B., Cítoliby. Nakladatelství Digon Louny, Louny 2003. ISBN 80-903348-0-6

Web o památkách regionu jen stručně:

Postaven byl za panování rodu Schützů z Leipoldsheimu v letech 1713 až 1715. Interiér je zdoben sochami Matyáše Bernarda Brauna a obrazy Václava Vavřince Reinera, předních mistrů baroka. Mše svatá se zde koná v sobotu v 18 hodin, spadá pod římskokatolickou farnost v Lounech.

Na wiki:

Kostel svatého Jakuba apoštola v Cítolibech, nazývaný též kostel sv. Jakuba Většího, je římskokatolický farní kostel. Barokní sakrální stavba tvořící dominantu obce se nachází v jihovýchodním koutě Tyršova náměstí a je chráněný jako kulturní památka.

Schwarzenberský archivář Johann Veselý ve své knížce o dějinách schwarzenberských panství v severozápadních Čechách napsal, že před stavbou nového kostela v Cítolibech byl ten původní, zasvěcený svatému Havlovi a umístěný v zámecké zahradě, zbořený. V patrociniu původního kostela se Veselý evidentně mýlil; tomuto světci je zasvěcený kostel v sousedním Brlohu. Poloha kostela v zámecké zahradě, blízko rezidenčního sídla, však také není jistá, navíc když Veselý své tvrzení neopírá o žádný písemný pramen.

Podle Františka Štědrého pochází nejstarší písemná zmínka o zdejším kostele z roku 1358. Odvolává se při tom na konkrétní místo z nejstarší lounské městské knihy. Na citované straně archiválie, ale ani v celém roce 1358 cítolibský plebán není jmenovaný. Ačkoliv v té době kostel zřejmě opravdu existoval, je nutné první písemnou zmínku o něm klást až do roku 1379, kdy cítolibský farář Hanek řečený Herink půjčil městské radě v Rakovníku 40 kop grošů. Ze 14. a z 1. poloviny 15. století je známo několik jmen cítolibských farářů; naposledy je uváděn v pramenech farář v Cítolibech k roku 1456. Pak duchovní správa v Cítolibech na 150 let zanikla.

V roce 1606 pořídil tehdejší majitel vesnice, Karel Hruška z Března, závěť. Jedním z jejích ustanovení bylo postavení nové fary a instalace duchovního. Tím se stal evangelík Zikmund Jáchym Třebenský, který byl ovšem začátkem 20. let nucen emigrovat. Od 60. let 17. století administrovali cítolibskou farnost augustiniáni z kláštera v Dolním Ročově. Z dochovaných kostelních účtů původního kostela svatého Jakuba lze mj. vyčíst jeho mobiliář. Stavba byla opatřena věží, jejíž fasáda se v roce 1692 natírala zelenou barvou. V dubnu 1714 se mobiliář kostela přenášel do zámku a následně došlo k jeho zboření.

Stavebníkem nového kostela byl majitel cítolibského panství Arnošt Bohumír Schütz z Leipoldsheimu. Stavba byla dokončena v roce 1715. Jméno architekta se v písemných pramenech nevyskytuje. Schütz se vysvěcení kostela nedočkal. Zemřel už v lednu toho roku a byl pohřben v kryptě kostela.

Jedná se o orientovanou, obdélnou, barokní stavbu s polokruhově zakončeným presbytářem se sakristií po severní straně a čtyřbokou prostorou po jižní straně. V západním průčelí se nalézá věž. Boční fasádu člení pilastry a segmentově zakončená pravoúhlá okna. Stejnými okny a lizénovými rámci je opatřen i závěr kostela. Boční fasády přecházejí konvex-konkávně v boční části hlavního průčelí. V západním průčelí, které je členěno pilastry a vyvrcholeno štítem s křídlatými zdmi a věží, je střední rizalit s obdélným portálem a polokruhově ukončeným oknem se znakem Schützů v kartuši.

Presbytář s pilastry je sklenut jedním polem valené klenby s lunetami a pásem. V závěru má v klenbě tři kápě s pásy. Po jižní straně se nachází čtyřboká prostora s plochým stropem, která je otevřená v celé šíři obloukem do presbytáře. Na jeho severní straně je obdélný portál do sakristie. Triumfální oblouk je segmentový. Loď má valenou klenbu s lunetami a pásy sbíhajícími se na dvojice pilastrů. Kruchta spočívá na dvou pilířích a třech polokruhových obloucích. Je podklenutá hladkou křížovou klenbou a pásy. Západní část kruchty je oddělena dvěma pilíři a třemi oblouky jako v přízemí a zaklenuta hladkými křížovými klenbami. Východní část kruchty je balkónovitě vysunutá a má dřevěné zábradlí.

Hlavní oltář a presbytář je vyzdobený plastikami M. B. Brauna. Podle chronogramu byla výzdoba dokončena v roce 1718. Na tabernáklu stojí krucifix a dva andělé. Na závěrové straně presbytáře je zavěšen obraz Kázání sv. Jakuba. Dlouho byl považován za dílo Petra Brandla, teprve Jaromír Neumann ho připsal V. V. Reinerovi. Pochází ze stejné doby jako oltář. Tento obraz byl restaurován v roce 1890 Václavem Sochorem. Na pilířových podstavcích při oltáři se nacházejí čtyři sochy andělů světlonošů od M. B. Brauna. V kostele jsou dále čtyři malé obrazy s výjevy ze života Kristova v rokokových rámech. Dva protějškové barokní oltáře pocházejí z let 1718–1719 a je na nich sochařská výzdoba od M. B. Brauna, rokokové skříňky a obrazy od V. V. Reinera z období kolem roku 1733.

Jeden protějškový oltář má obraz sv. Barbory, sochy andělů a Boha Otce v nástavci, druhý protějškový oltář je vybaven obrazem sv. Jana Nepomuckého a sochami sv. Ludmily a sv. Václava a archanděla Michaela v nástavci. Další dva protějškové oltáře jsou rokokové s barokními obrazy Ecce Homo a sv. Jeronýma, soškami Panny Marie a sv. Anny, s klasicistními sochami andělů a další sochařskou výzdobou. Na barokní kazatelně je socha Boha Otce a hlavičky andílků. Lavice pocházejí z počátku 18. století a zdobí je znak Schützů z Leipoldsheimu. Dvě barokní zpovědnice pocházejí z 1. poloviny 18. století jsou opatřeny sochami sv. Maří Magdalény a Marnotratného syna. Čtyři oválné obrazy evangelistů jsou z 1. poloviny 18. století. Obraz Svaté rodiny je rokokový, obraz Nejsvětější Trojice je z 18. století. Přípravný oltářík má rokokový nástavec. Barokní pískovcová křtitelnice s cínovým víkem je datována do roku 1668 a pochází z původního kostela. V interiéru jsou náhrobníky Polyxeny Schützové z roku 1685 a Zuzany Schützové z roku 1698.

Původní varhany byly rokokové z roku 1754. Současné kostelní varhany postavil v roce 1901 pražský závod Rejna a Černý. Ty nahradily barokní koncertní nástroj, na který hráli mj. členové rodiny Kopřivů a který byl v období socialismu zničen na Novém Hradě. Ze starého kostela se ve věži přes všechny válečné rekvizice dochoval zvon Václav, ulitý v roce 1529 zvonařem Bartolomějem z Nového Města pražského. V roce 2021 byl restaurován.

Kostel je kulturní památkou:

Jednolodní obdélný kostel z let 1713-15 má zúžené kněžiště a po stranách dva přístavky. Nad průčelím dvojstupňová vtažená věž, nad vchodem okno s kartuší se znaky hrabat Schützů. Na pilířích ohradní zdi dříve sochy od M. Brauna, dnes přemístěné. Hodnotná barokní sakrální stavba s bohatým vybavením, doplněná ohradní zdí, je jednou z dominant středu obce.

kostel sv. Jakuba Většího

Jednolodní, obdélný, původně gotický kostel byl přestavěn r. 1717. Má zúžené kněžiště, po stranách dva přístavky. Je postaven z lámané opuky. Vtažená věž o dvě patra převyšuje kostel. Nad vchodem v průčelí okno opatřené kartuší se znaky hrabat Schützů.

ohradní zeď

Zeď ohraničuje prostor areálu kostela a bývalého hřbitova. Po obou stranách průčelí kostela je zeď prolomena branami s kovovými mřížemi. Na pilířích se nacházely sochy Víry a Chronose z dílny M. Brauna. Ty jsou však nyní v kostele sv. Petra v Lounech.

Původní evidenční list památky:

1965: Jednolodní kostel obdélného půdorysu se zúženým kněžištěm, které má 2 postranní přístavky, postavený z lámané opuky. Nad průčelím věž o 2 patra převyšující kostel. Vchod v průčelí pravoúhlý, s profilovaným pískovcovým ostěním; nad ním velké okno s těžkou kartuší se znaky hrabat Schützů. V obou patrech věže okna, pod zastřešením ciferníky hodin, baňatá barokní střecha pobitá plechem s velkou lucernou, ukončená dvojitým knoflíkem a kovaným křížkem. Fasádu zdobí zdvojené pilastry, nároží jsou zaoblena. 6 oken lodi sklenuto mírným obloukem a zdobeno štukovým ostěním s nadokenními římsami. Celek jednotně vyzdobená, při střídání oken s pilastry. Při jižní straně vchod na kruchtu, zdobený štítovými segmenty a znakem Schützů. Sedlovou střechu kryjí prejzy. Loď i kněžiště sklenuty valenou klenbou s lunetami, stěny zdobeny dorskými pilastry s kladím. Nad hlavním vchodem velká zděná kruchta; kněžiště má 2 nižší přístavky. Rozměry lodi: 23,6 x 12,4 m, kněžiště 10 x 6,2 m.

Původně gotický kostel ze 14. stol., přestavěn r. 1717, opraven 1959.

Umělecky hodnotné barokní oltáře, z nich hlavní je z dílny Braunovy a nese obraz P. Brandla, restaurovaný V. Sochorem r. 1890.

Zvětralé omítky a neupravené okolí. Kolem kostela býval hřbitov zdobený Braunovými sochami, které dnes chybí; ohrada je neupravená.

Cítolibský zpravodaj 02.2005: