Sloup Nejsvětější Trojice na Tyršově náměstí v Cítolibech

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Na Tyršově náměstí v Cítolibech je soubor několika soch. Ale nejen soch – mezi zdejšími skulpturami jsou i sloupy, jako je třeba sloup Nejsvětější Trojice u rybníčku v parku.

Vzhledem k tomu, že mezi zámkem a kostelem svatého Jakuba stojí další (honosnější) sloup stejného zasvěcení, není v některých městských textech úplně jasné, o kterém z nich je řeč.

Na informační tabuli naučné stezky Cítoliby na náměstí (doplněno z dalších zdrojů):

Náměstí je lapidáriem vzácných soch. Původními cítolibskými plastikami jsou sv. Barbora, sv. Linhart a sv. Prokop. Mohly vzniknout v okruhu Braunovy dílny, ale také později. Nejstarší z cítolibské volné plastiky je sloup Nejsvětější Trojice Markéty Blandiny z roku 1680. Ten už má ale za sebou dvojí putování. Napřed byl počátkem 18. století přenesen z prostranství před zámkem na chlumčanskou křižovatku, v roce 1997 se přestěhoval na náves.

Na webu:

Návštěvníka Cítolib jistě překvapí množství soch, které se nacházejí v prostoru návsi. Je to poněkud zvláštní, památkářské baroko. Jen polovina plastik totiž pochází z Cítolib a ani všechny zdejší nestojí na původních místech. Několik soch sem bylo přeneseno z míst, kde jim hrozila zkáza. Částečně to vypadá, jako by chtěly orgány památkové péče Cítolibům nahradit všechny ztráty a škody, které jim zub času přinesl.

Sloup je kulturní památkou:

Barokní kamenická práce z r. 1680. Na čtverhranném podstavci válcový vysoký dřík s korintskou hlavicí, nesoucí zeměkouli se sedícími figurami N. Trojice, uprostřed nich kamenný kříž. Na podstavci jsou tři nápisy a datování. Sloup stál původně „Na mýtě“.

Raně barokní sloup z křemitého žlutavého pískovce nechala ke cti Nejsvětější Trojice na paměť odvrácení morové nákazy roku 1680 postavit 8. srpna 1680 ovdovělá majitelka citolibského panství Markéta Blandina von Schützen, rozená Söldnerová ze Söldenhofenu. Autor díla je neznámý.

Obnova sloupu proběhla roku 1868, další restaurování roku 1972 (snad tehdy byl doplněn vrcholový kříž, na snímku z roku 1954 již ulomený, a provedeny doplňky hlavy Krista a rukou Boha Otce vč. atributů), v roce 1997 byl přemístěn na současné místo na Tyršově náměstí.

Dílo se nachází v severní spodní části citolibského náměstí, severozápadně od požární nádrže. Umístěné je v rozsáhlé rovinné travnaté ploše, obklopené stromy v dostatečném odstupu. Hlavní stranou se obrací k severu, tedy k ose ulice Skladatele Kopřivy, na kterou je osazeno.

Celek tvoří přístupové stupně fundamentu, hranolový podstavec, korintský sloup a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice. Materiálem je pískovec jemno- až středně zrnný světle šedookrové barvy se železitými skvrnami. V soklové části jsou patrné drobné pozůstatky starších nátěrů bělavého, okrového a šedavého odstínu. Kovové doplňky jsou zlacené.

Dva celoobvodové přístupové stupně jsou bez profilace, pískovcové bloky jsou staženy kovovými sponami. Architektonicky článkovaný podstavec tvoří nízká soklová partie, hranolový dřík s nápisy ve svisle obdélných zrcadlových vrypech a římsová hlavice. Forma podstavce je klidná, raně barokní, ještě nedynamická. Na čelní straně podstavce se nachází votivní latinský nápis s chronogramem v posledních dvou řádcích, na obou bočních stranách německé frakturní nápisy a na zadní straně nápis psaný černou barvou (v současnosti již zcela nečitelný). Na podstavec nasedá vlastní sloup s patkou podloženou plintem. Je hladký, s entazí, ukončený korintskou hlavicí. Vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice je tzv. žaltářového (triumfálního) typu. Toto sousoší v podživotní velikosti tvoří napravo postava Boha Otce se zlaceným žezlem a kamenným vladařským jablkem doplněným zlaceným křížkem a nalevo Boha Syna s křížem, oba sedí na sféře nadnášené obláčky a cherubínskými hlavičkami. Na čele zemské sféry je umístěn reliéf holubice Ducha Svatého. Uprostřed mezi oběma božskými postavami se tyčí pískovcový latinský kříž, který Kristus objímá levou rukou zezadu. V hlavách obou postav jsou vsazené zlacené svatozáře, Kristus má svatozář terčovitou s paprsky, Bůh Otec trojúhelnou.

Jde o jeden z nejstarších trojičních sloupů v kraji, navíc s patrně nejstarším ztvárněním vrcholového sousoší v tzv. žaltářové (triumfální) formě.

Nápisy:

Pyramis / Divinissimae Triadii / Patri Filio et Spiritui Sancti / ad avertendam pestem / Ab illustrissima Dna Dna / Margaretha Blandina de / Schützen et tandem Vi / dua Generalissa de Corona / nata Söldnerin de Sölden / hoffen Dna in Citolieb / Tiwiz et Sahorsan: / Erecta Die 8. Augusti / Anno quo / enLoCVs Is VoVIt TrIaDI / sVb Vertere pestIM (na severní (čelní) straně podstavce, chronogram v posledních dvou řádcích 1680)
Vor.die.Pest. / ist.ia.gar.kein.kraud. / welches.uns.thet.behütten. / Als.die. / heiligst.Dreyfaltigkeit. / sowie.inbrunstig.bitten / den 8. Augusti. / Anno / 1680 (pravá (západní) strana podstavce)
O heilige. / dreyfaltihkeit. / von dir / ist. alle[s] komhen. / Ich opff[e]r. / die. alls. wider. auf. / es. wird. / nichts. aufgenomhen. (levá (východní) strana podstavce)

Původní evidenční list památky:

Barokní kamenická práce z r. 1680 – morový sloup v opolceném nároží na rozcestí uprostřed obce v místě zv. Na mýtě (nároží Volgogradské ulice). Na čtverhranném podstavci válcový vysoký dřík s korintskou hlavicí, nesoucí zeměkouli se sedícími figurami Nejsvětější Trojice, uprostřed nich dřevěný kříž. Na soklu je nezřetelný nápis a datování. Sochy silně zvětralé, příčné břevno dřev. kříže chybí.

Zápis z roku 1965 je bez vysvětlení ručně opraven tvrzením, že nejde o Nejsvětější Trojici, ale o sochy svatého Prokopa a svatého Linharta.

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji se o sloupu píše na stranách 594 až 596.

Kniha cituje novodobé, historickými prameny nepodložené teorie o údajném přemístění sloupu, který měl stát před zámkem na místě dnešního mnohem honosnějšího obelisku. Znamenalo by to, že byl přestěhován krátce po jeho postavení, což je nepravděpodobné. V roce 1902 František Brod píše o sloupu „u křižovatky silnic Chlumčansko-Zeměšské a Cítolibsko-Lounské“.

V roce 1832 byl do pamětní knihy cítolibské farnosti pořízen soupis nápisů (z tohoto sloupu citován „Pyramis…“ a poté doplněn „vor die Pest …“), poté 10. a 11. listopadu 1835 byl pořízen soupis soch – „statue Nejsvětější Trojice na cestě z Cítolib do Loun naproti kovárně … zřízena z kamene a plně odpovídá důstojnosti … na vrchnostenském pozemku“. Latinský nápis citován stejně jako v předchozím soupise, německý druhý než v prvním zápisu.

V roce 1868 byly opravovány oba cítolibské sloupy, ve farní knize „…u mýta výnosem dobrovolných příspěvků“. V roce 1972 v obecní kronice: „Co ale Cítoliby nejvíce zkrášlilo, byla oprava všech soch. Díky houževnaté práci předsedy kulturní a školské komise soudruha Ondřeje Derbáka byla včas zajištěna práce několika odborníků restaurátorů, kteří v letních měsících opravili nejen morový sloup na křižovatce, ale i sochy Prokopa a Linharta ve středu obce … Sochy opravovali sochaři: Lhota, Laštovička, Hotový, Dušek, Häckel, Hendrich, všichni z Prahy. Písmo na morovém sloupu pak obnovil K. Kroupa.“

V roce 1997 byl sloup přemístěn a nově postaven na Tyršově náměstí mezi silnicí na Líšťany a požární nádrží.

V roce 2008 kniha uvádí – biokoroze pouze na stupních a patce podstavce, na římse podstavce lokálně řasy. Povrch celku pokryt nečistotami, jinak pevný a uzavřený. Soli ani krusty se neobjevují. Na dříku a římse patrné zbytky nátěrů. Patrné modelační doplňky, barevně odlišné tmely. Poškozená železná spona v zadní části.

Cítolibský zpravodaj 02.2001: