Socha svatého Linharta na Tyršově náměstí v Cítolibech

Na Tyršově náměstí v Cítolibech je soubor několika soch. V západní části směrem k zámku jako první stojí socha svatého Linharta.

Na informační tabuli naučné stezky Cítoliby na náměstí:

Původními cítolibskými plastikami na návsi jsou sv. Barbora, sv. Linhart a sv. Prokop. Mohly vzniknout v okruhu Braunovy dílny, ale také později. Kromě svatého Prokopa jsou kvalitními sochařskými díly také právě sv. Linhart s beránkem a sv. Barbora.

Na webu:

Návštěvníka Cítolib jistě překvapí množství soch, které se nacházejí v prostoru návsi. Je to poněkud zvláštní, památkářské baroko. Jen polovina plastik totiž pochází z Cítolib a ani všechny zdejší nestojí na původních místech. Několik soch sem bylo přeneseno z míst, kde jim hrozila zkáza. Částečně to vypadá, jako by chtěly orgány památkové péče Cítolibům nahradit všechny ztráty a škody, které jim zub času přinesl.

Socha je kulturní památkou:

Socha zřejmě z 1. třet. 18. stol., snad z okruhu Braunovy dílny. Na jednostupňovém fundamentu stojí šestiboký podstavec s římsou, pokrytý obdélnými obrazci s vykrajovanými stranami. Světec je oděn do kněžského roucha, drží berlu, u nohy mu leží zvíře. Autor není znám.

Dílo se nachází v severní části citolibského náměstí, na západní straně hlavní průjezdní komunikace, ke které se obrací čelem. Socha je od hlavní komunikace vzdálena přibližně 20m. Terén je zde travnatý, rovinný.

Celek se skládá ze šestibokého fundamentu, rovněž šestibokého podstavce a vlastní figury světce. Zhotoven je z pískovce. Podstavec má okrový nádech, socha je zpatinovaná do šedočerna, kovová berla světce je zlacená.

Jednostupňový fundament o výšce dvou stupňů je zcelen dnes již však odpadávajícími cementovými tmely. Podstavec sochy na půdorysu mírně zploštělého hexagonu je architektonicky článkován. Nevysoká kónická soklová část zakončená oblounem je zřejmě nepůvodní, cementová. Hlavice podstavce je, oproti párové soše, pouze římsová, nerozvinutá do kladí. Pod horní římsu jsou zavěšeny na všech stranách v tomto případě delší čabraky se střapci. Vlastní dřík je architektonizován reliéfně vystouplými zrcadly s obloučkem projmutou spodní a horní stranou. Svojí kompozicí spíše statická skulptura mírně nadživotní velikosti se skládá z vlastní postavy světce držícího berlu a malého beránka, který leží u jeho pravé nohy. Sv. Linhart v biskupském rouchu, s mitrou na hlavě, zdviženou levou rukou žehná, pravou přidržuje u těla zlacenou kovovou berlu opřenou o špičku levé nohy.

Kvalita sochy je hodnocena spíše jako průměrná, jde však o původní citolibskou památku v původním umístění. Socha vhodným způsobem doplňuje celkový vzhled návsi, je nedílnou součástí barokní kompozice Cítolib.

V Památkovém katalogu je socha započítána do souboru spolu se sochou svatého Prokopa:

Soubor tvoří sochy sv. Prokopa a sv. Linharta pocházející zřejmě z počátku 18. století, snad z okruhu Braunovy dílny. Stojí na náměstí a obracejí se každá z jedné strany čelem k hlavní komunikaci. Sv. Prokop šlape na ďábla a sv. Linhart drží hůl.

Sochy patří k původním sochařským dílům na cítolibském náměstí. Historik František Štědrý v r. 1930 uvádí, že se nacházejí před zámkem. Jejich poloha v severní části náměstí, shodná se současnou, je však zanesena již v mapách stabilního katastru z r. 1843 a následujících.

Soubor dvou soch se nachází v severní spodní části citolibského náměstí, obracejí se každá z jedné strany čelem k hlavní komunikaci.

Sv. Prokop je k silnici blíže, hledí k západu. Sv. Linhart je osazen jižněji, od komunikace je kvůli jejímu esovitému prohnutí více vzdálen, obrací se k východu. Obě díla jsou postavena v rovinné travnaté ploše, v jejich blízkosti se nacházejí stromy a keře.

Původní evidenční list památky tuto sochu nezmiňuje.

Cítolibský zpravodaj 02.2001:

Cítolibský zpravodaj 02.2003: