Součástí Tyršova náměstí v Cítolibech je na jeho východní straně zvláštní čtvercová stavba, v níž by asi málokdo hledal vodárenskou věž.
Web o věžových vodojemech ji neeviduje. Takže třeba na wiki:
Věžový vodojem je bývalá barokní vodárenská věž, která stojí v severovýchodním koutu Tyršova náměstí čp. 46 v obci Cítoliby v okrese Louny. Stavba je kulturní památkou České republiky.
Výstavba vodárenské věže souvisí s přestavbou cítolibské tvrze na zámek, u kterého byla vybudována velká nádrž po roce 1717. První písemná zmínka o vodárenské věži je z roku 1727, jiný údaj uvádí 1758 nebo 1785 a na vedutě z roku 1812 je její první obrazová podoba. V roce 1885 byla snížena střecha a z té doby pochází korouhvička. Vodárenská věž ukončila svou činnost ve dvacátých letech 20. století. V budově byl zřízen v té době sirotčinec. Později v jejích prostorách byly byty nebo klubovna. Vodárenská věž je dnes v soukromých rukou.
Vodárenská věž je samostatně stojící zděná omítaná třípodlažní podsklepená budova postavena na půdorysu čtverce o rozměrech 8,2 × 8,6 × 8,9 × 8,6 m. Pozdně barokní stavba se směrem vzhůru zužuje a je zastřešena stanovou střechou ukončenou kuželovou hrotnicí. Jako krytina jsou použity pálené tašky bobrovky, hrotnice je plechová. Věž stojí na nízkém soklu, tři stěny mají po dvou okenních osách. Obdélná okna jsou v rámech s uchy a klenáky. Západní stěna je bez oken. U severní stěny do výše prvního patra je vstupní přístavek.
Mezi patry je pásová římsa a fasádu ukončuje hlavní římsa. Fasáda je členěna lizénovými rámy. Omítka střídá hladké okrové plochy s hrubými strukturovanými šedými plochami.
V suterénu byl vstup do bývalého vodního kanálu. V přízemí bylo vodní kolo, které pohánělo pumpu, čerpající vodu do nádrže v horním patře a dále do zámku.
Věžovitá stavba čtvercového půdorysu, zděná a omítaná. Patra oddělena pásovou římsou. Na severní straně schodištní přístavek. Stanová střecha s taškami, korouhvička s letopočtem 1885. V přízemí bylo vodní kolo pohánějící pumpu čerpající vodu do zámku. Objekt sloužil jako čerpací stanice pro potřeby zámeckého vodovodu.
Vnitřní prostory stavby prošly konverzí z funkce technické na obytnou, do této stávající podoby byla vodárna přestavěna patrně v osmdesátých letech 19. století.
Původně technický objekt někdejší vodárny je vystavěn jako solitérní budova uvnitř citolibského náměstí, při jeho východní straně. Nachází se před obytným domem usedlosti č. p. 47 v odstupu pouze několika málo metrů.
Jde o zděnou třípodlažní věžovou stavbu na čtvercovém půdorysu. Objekt je zastřešen stanovou střechou vrcholící oplechovanou hrotnicí kuželového tvaru. Jako krytina jsou užity pálené tašky bobrovky. Stavba je podsklepena, v suterénu se nachází vstup do bývalé vodní stoky.
Fasády stavby jsou horizontálně členěny nízkým soklem, patrovou římsou a římsou hlavní. Vnější omítky jsou členěné lizénovými rámci, kombinovány jsou hladké aktivní plochy světlé barvy pískového okru s hrubě strukturovanými šedými pasivními plochami zdí. Okenní otvory stavby jsou výškově dimenzované, pravoúhlé, okenní špalety jsou kolmé k líci zdiva. Okenní výplně bývaly dvojité špaletové, vnější okna v líci fasády dnes chybí, okna osazená ve vnitřním líci jsou dovnitř otvíravá. Závěsy okenních křídel jsou válcové, pro ovládání jsou užity jednoduché kovové kličky typu oliva. Veškeré výplně jsou novodobé konstrukce z přelomu 20. a 21. století. Okna jsou opatřena krycím tmavohnědým nátěrem.
Jde o hodnotnou stavební památku, vodohospodářskou stavbu pozdně barokního původu. Její hodnota spočívá v základním architektonickém výrazu a ve hmotové konfiguraci typické pro vodárenské objekty. Nedílnou součástí stavby je řada autentických i druhotně vložených stavebních konstrukcí, jedná se například o obvodové zdivo, klenby nebo konstrukci krovu. Stavba se rovněž výrazně pohledově uplatňuje, je jednou z dominant prostoru návsi a spoluutváří její celkový charakter.
- před 1727 – vznik
- 1727 – první zmínka
- 1885 – úprava (dle datace na původní korouhvičce, snad konverze na bydlení, patrně datum zániku centrální střešní (zřejmě technické) věžové nástavby zachycené na vedutách z 1. pol. 19. stol.)
- 1992 – oprava (patrně oprava střechy, při které byla zhotovena nová korouhvička, která nese toto datum)
Původní evidenční list památky:
Věžovitá stavba na čtvercovém půdorysu, zděná a omítaná. Stěny mají po dvou okenních osách. Přízemí ploché. Patra oddělená pásovou římsou rozčleněna svislými obdélnými plochami. Okna v rámu s uchy a klenáky na třech stranách. Mezi okny obdélné rámy s uchy (napodobující okenní ostění). Západní stěna bez oken. Na severní straně schodištní přístavek. Stanová střecha s taškami, korouhvička s letopočtem 1885. Původně v přízemí vodní kolo (podzemní kanál), kterým se poháněla pumpa, čerpající vodu do zámku (dnes skladiště). Patra obytná.
Vodárenská věž v Cítolibech stojí v severozápadním koutě Tyršova náměstí, nedaleko rybníčku. Jedná se o hranolovou čtyřpodlažní stavbu (suterén, přízemí a dvě patra) o půdorysu 8,2 x 8,6 x 8,9 x 8,6 m, který se směrem vzhůru zužuje. U severní stěny do výše 1. patra dosahuje vstupní přístavek, východní stěna je bez oken, jižní a západní dvojosá. Fasády člení omítkové liseny, střecha je jehlancová, krytá taškami. V suterénu se dochovaly stopy po osazení vodního kola, které pohánělo čerpadlo, jež dopravovalo vodu do nádrže v horním patře. Z technologického vybavení se vzhledem k několika přestavbám a změně funkce nic nedochovalo.
První zmínka o vodovodu v Cítolibech pochází sice již z roku 1569, vodárenská věž byla ale pravděpodobně postavena až po roce 1717, kdy byl zřízen bazén v zámeckém parku. První přímá zmínka o věži však pochází až z roku 1785, první zachycení její podoby přináší veduta z roku 1812. Roku 1885 byla při opravě snížena střecha (z té doby dochovaná korouhvička). Vodárna přestala fungovat ve 20. letech 20. století, kdy zde byl zřízen sirotčinec. Postupně se tu vystřídaly další funkce (byty, klubovny), v současné době prochází opravou interiérů.
