Dělnický dům čp. 219 v Cítolibech

U křižovatky ulic Zeměšská a Postoloprtská v Cítolibech stojí objekt čp. 219, tzv. Dělnický dům.

Dům je dnes multifunkční, je tu restaurace, pošta, knihovna, úřad městyse, kulturní dům i sídlo obecní policie. Je kulturní památkou:

Dlouhý obdélný patrový dům z r. 1920. Uprostřed pět vysokých sálových oken se vchodem v ose prostředního z nich. Pamětní deska s nápisem „Průkopníkům dělnického hnutí v Cítolibech“ z roku 1973. Pravá část s poštou vystupuje ze symetrie a ukončuje uliční řadu.

Budova č. p. 219 byla vystavěna sociálními demokraty v letech 1920-1923 jako tzv. dělnický dům a stala se centrem místního společenského života. Objekt byl budován v dělnických „subotnicích“, tedy ve volném čase, svépomocí. Budova byla majetkem družstva Dělnický dům až do roku 1954, kdy ji převzal MNV v Cítolibech.

Objekt byl od roku 1923, kdy byl dokončen, využíván ke společenskému životu, a to zejména sociálně demokratické strany, která jej vystavěla; dnes slouží jako kulturní dům a sídlo úřadu obce Cítoliby a rovněž pobočky České pošty.

Objekt byl postupně rekonstruován na počátku 21. století.

Protáhlý objekt se nachází v severozápadní části Cítolib, při Zeměšské ulici, naproti dvoru zv. Ovčín.

Dělnický dům je zděná dvoupodlažní stavba zastřešená sedlovou střechou, která je okapově orientována k uliční čáře. Jako střešní krytina jsou užity plechové dílce, tzv. alukryt, opatřené krycím červenohnědým nátěrem.

Hlavní průčelí stavby je orientované do ulice Zeměšská. Je mnohoosé v pravidelném rytmu, okenní otvory jsou vodorovně obdélné, pravoúhlé, osazené jsou dřevěnými trojdílnými výplněmi. Vnější omítky jsou hladké, barevně řešené v odstínu světlého pískového okru. Fasáda je členěna pouze soklem s kamenným obkladem a hlavní římsou. Okenní otvory akcentují pásové šambrány.

Hodnoty stavby spočívají v základním architektonickém výrazu, patině stáří a přítomnosti původních stavebních konstrukcí (obvodové zdivo, krov), dále je pak nezpochybnitelná hodnota memoriální, objekt je hmotným dokladem rozvoje spolkového života v Cítolibech.

Nápisy:

• PRŮKOPNÍKŮM / DĚLNICKÉHO HNUTÍ / V CÍTOLIBECH (vodorovně obdélná kamenná deska z leštěné černé žuly na čelní fasádě sálu vpravo)
• 19 18./7. 20. / DĚLNICTVO SOBĚ (secesní nápis s datací na základním kameni, kdesi v interiéru, dle fotografie na zadní straně EL)

Původní evidenční list památky:

Dlouhý obdélný patrový dům ukončující řadovou uliční zástavbu. Uprostřed 5 vysokých sálových oken s vchodem, na pravé straně budovy vchod do hostince a samostatný vchod do bytu v patře se 4 osami. V patře levé části 2 osy do klubových a spolkových místností.

Dělnický dům byl budován v dělnických subotnicích pod heslem „Dělnictvo sobě!“ Základní kámen byl položen 18. 7. 1920. Dům byl až do roku 1954 majetkem družstva Dělnický dům, kdy byl převzat MNV v Cítolibech. Je využíván Osvětovou besedou, jako tělocvična, spolkové místnosti a taneční sál.

Na čelní stěně vpravo od sálových oken umístěna pamětní deska číslo rejstříku 3165 (pamětní deska průkopníkům dělnického hnutí, 1973, ak. sochař Svatoš).

Historická památka dělnického hnutí – uplatňování sovětských zkušeností v činorodé brigádnické práci jako první v severních Čechách.

Generální oprava a přístavba nad restaurační částí v roce 1964.

Informační tabule naučné stezky „Cítoliby“:

Koncem 19. a počátkem 20. století se Louny měnily ze zemědělského na průmyslové město. To mělo vliv na profesní složení obyvatelstva v Lounech, okolí, i v Cítolibech. Rozhodující byly dělnické profese.

Po převratu v roce 1918 vznikla myšlenka postavit v Cítolibech objekt s velkým sálem, který by tvořil shromaždiště dělnictva. Hlavním iniciátorem byl starosta Karel Donner. V srpnu 1919 bylo ustaveno Družstvo pro výstavbu Dělnického domu. Základní kámen byl položen 18. 7. 1920. Se stavbou se započalo na jaře 1921. Vlastní stavba byla rozdělena do dvou etap. V první etapě od 4. 4. 1921 do září 1921 byl vybudován hlavní sál s předsálím, jeviště, šatna a galerie.

Slavnostní otevření se konalo 18. 9. 1921. Přestavba hostinských místností probíhala v druhé etapě od 16. 4. 1923 do konce července 1923. Velká část byla pořízena svépomocí. Protože dělníci pracovali na stavbě ve svém volném čase, vžilo se pro ně pojmenování „sobotnici“ podle ruského vzoru pro dobrovolné pracovní směny.

Po zrušení sálu v restauraci U Svítků a v hostinci U Sochorů se stal Dělnický dům na desítky let centrem kulturního a společenského života v městysi. Využívaly ho všechny organizace bez politické příslušnosti.

Kolem roku 1970 byla provedena nástavba nad hostinskými místnostmi a umístěn v nich národní výbor. Od 1. května 1990 přistoupil Městský úřad Louny (od 1. května 1976 byla obec samosprávně začleněna pod město Louny) k demontáži vnitřních prostor za účelem rekonstrukce. Počínaje 1. lednem 1991 se obec osamostatnila a převzala holé zdi hlavního sálu s podkladovým betonem pro podlahu, se sloupy galerie, bez střešní krytiny a s přistavěnou kotelnou.

Po osamostatnění obce byl zastřešen z dotace Okresního úřadu a z vlastních prostředků hlavní sál. V roce 1994 byla z vlastních prostředků zrekonstruována restaurace na poštu a v patře na úřad a knihovnu. Po několikerém zamítnutí žádosti o dotaci na dokončení rekonstrukce, rozhodlo zastupitelstvo městyse o žádosti o úvěr. Zrekonstruovaný Dělnický dům byl otevřen 24. listopadu 2012. V dnešní době slouží z části jako kancelářské prostory úřadu městyse, pošty, sál pro konání kulturních a společenských akcí. Součástí je i restaurace a knihovna.