Na jižním okraji Loun u křižovatky ulice Jimlínská a Chmelíkova stojí vodárenská věž.
Web o věžových vodojemech uvádí:
Věžový vodojem, zásobování obyvatelstva
Rok výstavby: 1936
Výška: 36.5 m
Projektant, architekt, stavitel: Ing. Vladimír Chmelík, Praha
Na počátku 30. let 20. století přistoupilo město Louny k zásadnímu řešení výstavby nové vodovodu. Sondovacími pracemi potencionálně vhodných zdrojů pitné vody byl pověřen Ing. Vladimír Chmelík, který byl následně pověřen také vypracováním projektu celého vodovodu. Když předložený projekt schválil Zemský úřad, vypsalo město nabídkové řízení a ze sedmi nabídek byl do třetice vybrán opět Chmelík. Součástí nového vodovodu byl také téměž 37 metrů vysoký věžový vodojem čtvercového půdorysu, jenž byl situován nad městem v blízkosti nového zásobního dvoukomorového zemního vodojemu (10 000 m3) a který měl za úkol zásobovat jeho výše položené části. Ke slavnostnímu zprovoznění celého vodovodu došlo 21. června 1936.
Stavbu věžového vodojemu provedla firma místního stavitele architekta Františka Hiekeho, technologické vybavení dodala firma Českomoravská-Kolben-Daněk a.s. Čtyři nosné železobetonové pilíře nesly ve výšce téměř 30 metrů železobetonovou nádrž s rovným dnem o objemu 100 m3. Stěny mezi nosnými pilíři byly vyzděny a omítnuty a osazeny vertikálními okenními otvory. Opláštění akumulačního prostoru čtvercového půdorysu bylo v místě stropu nádrže rozšířeno a následně zakončeno rovnou střechou s více než pět metrů širokou lucernou. Přístup z přízemí pod nádrž byl zajištěn segmentovým betonovým schodištěm vedoucím podél vnitřních stěn a podestami, zrcadlem schodiště vedlo potrubí. Na strop nádrže se přistupovalo po ocelovém žebříku válcovou průleznou šachticí středem nádrže.
Vodojem je dnes již mimo provoz a slouží jako stanice místním radioamatérům a také k nesení telekomunikační techniky.
Místo je součástí naučné stezky Louny-Zeměchy:
První zmínky o vývoji zařízení pro distribuci pitné vody v Lounech jsou ze 16. století, kdy byla na náměstí postavena renesanční kašna. Pomocí štoly byla zásobena z Červeného potoka tekoucího od Zeměch k dnešnímu loutkovému divadlu. Již v 18. stol. Louny vybudovaly první vodovodní řád, který byl později zakončen několika veřejnými kašnami. Na počátku 19. stol. a v roce 1896 vybudovalo město další vodovody. Roku 1900 byla vybudována sběrná studna, která neodpovídala požadavkům města kvalitou ani vydatností. Roku 1904 vznikla kvalitní studna naproti tehdejší městské plovárně. V letech 1932 – 1933 proběhly geologické a hydrologické výzkumy okolí, nabídlo se řešení za enormního nedostatku mísit artézskou vodu s vodou z vrtu naproti plovárně. Projekt vyústil rozšířením počtu studní na devět, a zanedlouho se připojila desátá – hlavní sběrná studna. Z ní byla voda čerpána pomocí odstředivých čerpadel do zemních nádrží a posléze do 36 m vysoké vodárenské věže, jež byla veřejnosti předána roku 1936.
Na informační tabuli přímo na místě:
Tvůrcem a realizátorem projektu vodárny je pražský architekt Ing. Vladimír Chmelík. Celkový náklad, spojený s výstavbou vodovodu města Loun s veškerými pracemi z let 1927-1932, než bylo přikročeno k výstavbě nového vodního díla, obnášel asi 3.200.000 Kč. K přestavbě stávajícího vodovodu na moderní vodovodní síť se město rozhodlo v roce 1933. V letech 1933-1936 bylo vybudováno devět nových studní včetně artézské, byla postavena nová filtrační stanice a obsah zemního vodojemu byl zvětšen. Čerpací stanici, používanou k zásobování výše položených míst, nahradil nový věžový vodojem o obsahu tisíc hektolitrů. Zároveň byla také vyčištěna a částečně renovována stará potrubní síť. Chmelíkův projekt obsahoval i návrh na připojení okolních obcí na vodovod. Nová vodárna byla veřejnosti předána 21. června 1936.
S dnes již nefunkčním objektem má město velké plány. Bohužel už dlouho…
12. 12. 2009 – Město Louny jako na dlani a jedinečný výhled do Českého středohoří, Krušných a Doupovských hor, na dohled bude i Hazmburk. To nabídne vyhlídka na městské vodárenské věži, která se tyčí na jižním okraji města.
Tento úchvatný výhled se zatím naskytl lidem jen při Dni evropského dědictví, kdy se otevírá řada jinak uzavřených památek. Zájemci mohli také vystoupat na vodárenskou věž. V budoucnu by se mohli zájemci a hlavně turisté těšit výhledem častěji.
Nyní stavba již neslouží svému původnímu účelu. Lounská radnice má vypracovánu studii Okno do českého středohoří. Ta by změnila věž v rozhlednu.
Na střechu věže vede nyní jediná cesta, ze schodiště po žebříku úzkým tunelem. Přestavba tohoto vstupu by byla technicky i finančně náročná, studie nabízí proto vybudování od nejvyššího podlaží venkovní rampy. Na střeše věže je umístěna řada zařízení telekomunikačních firem. „Tato cesta vzhůru je na vrcholu zakončena vyhlídkovou konzolou. Poslední rameno spirály je delší stranou směrováno na hlavní výhled (Krušné hory a České středohoří) a nabízí tak i při své malé šířce dostatek místa pro více návštěvníků. Na vrcholu vyhlídky budou panoramatické mapy,“ říká studie.
Projekt řeší i okolí stavby. Nově budou řešeny přístupové cesty na pozemky, přibude informační centrum se sociálním zařízením. V okolí bude vybudována vyhlídková terasa, která bude využívat výškové převýšení místa, tato terasa bude přístupná i návštěvníkům na vozíku nebo s omezenými možnosti pohybu.
Realizace projektu je otázkou budoucnosti, akce není zařazena do investičního rozpočtu na příští rok ani předběžného na rok 2011. Předpokládané náklady jsou bezmála devět milionů korun, dalších 87 milionů by spolkla rekonstrukce komunikací v lokalitě Nad tratí.
Vodárenská věž byla dokončena roku 1936. Autorem projektu byla firma Ing. Vladimíra Chmelíka, stavbu realizoval lounský stavitel František Hieke. Věž je významnou dominantou na návrší dříve zvaném Balasy a je ukázkou dobové technické stavby a kvalitním zástupcem funkcionalistické architektury.
24. 4. 2024 – Mezi jižním okrajem Loun a dálnicí D7 se tyčí devadesát let stará vodárenská věž. Dlouhé roky je nevyužívaná, občas se objeví myšlenky na změnu. Hovořilo se o tom v roce 2009, 2016 a teď znova. Stavba vysoká 36 metrů nabízí unikátní pohledy na město, České středohoří, Doupovské a Krušné hory, úvahy o jejím využití se proto ubírají tímto směrem. Více může napovědět anketa mezi obyvateli Loun, kterou radnice v minulých dnech spustila.
„Vodárenská věž je jedním z hlavních symbolů Loun od roku 1936. V současné době je věž otevřena pouze výjimečně a jediná cesta na střechu vede úzkým tunelem po žebříku. Chtěli bychom využít potenciál věže jako turistického místa s impozantním výhledem na okolní krajinu. Jaký máte názor na tento nápad?“ uvádí se v anketě na portále www.munipolis.cz. „Hlasování skončí 31. května. Smyslem ankety je získat názor občanů na využití vodárenské věže jako turistického místa,“ sdělil mluvčí lounské radnice Marcel Mihalik.
O vyhlášení ankety rozhodli radní na svém posledním jednání. Doporučili zabývat se původním návrhem stavebních úprav bývalé vodárenské věže, které vzešly z architektonické studie „Okno do Českého středohoří“ z roku 2009 a vytvořením nového veřejného prostoru v závislosti na výstupech z ankety.
Vedení města se využitím vodárenské věže zabývalo několikrát, zatím bez dotažení k praktickému závěru.
Ve zmíněném roce roce 2009 vznikla studie budoucí možné podoby a technického řešení stavby. To počítá s vybudováním spirálového ochozu na vnější straně pod vrcholem věže. Na její střechu je výstup nahoru možný v první části po běžném schodišti, v místech bývalé tisícihektolitrové nádrže se pak musí prolézat několik metrů po žebříku relativně úzkým tubusem. Přestavba tohoto vstupu by byla technicky i finančně náročná, studie proto nabízí vybudování od nejvyššího podlaží venkovní rampy.
„Tato cesta vzhůru je na vrcholu zakončena vyhlídkovou konzolou. Poslední rameno spirály je delší stranou směrováno na hlavní výhled (Krušné hory a České středohoří) a nabízí tak i při své malé šířce dostatek místa pro více návštěvníků. Na vrcholu vyhlídky budou panoramatické mapy,“ uvádí se ve studii.
Myšlenku na využití věže město oživilo v roce 2016, opět ale nebyla dotažena do konce.
Mimořádná stavba byla dokončena roku 1936. Věž je významnou dominantou, ukázkou dobové technické stavby a kvalitním zástupcem funkcionalistické architektury. Pohled z výšky si mohou v současnosti lidé v Lounech dopřát pouze z ochozu věže kostela sv. Mikuláše v samém centru města.
