Pramen Luna II v nemocničním areálu v Lounech

Článek je součástí seriálu Studánky a prameny

V parku areálu nemocnice v Lounech se nachází vývěr minerálního pramene, označený jako Luna II.

Pramen je veřejnosti přístupný, leč pro místních poměrů neznalého není úplně jednoduché trefit. Na mapách to není zcela zřejmé, ale to, co vypadá z leteckého pohledu průchozí, je povětšinou ohrazeno plotem. Napoprvé nezbylo než vstoupit přímo do centrální budovy a doptat se na recepci – jednou z chodeb ven, projít až kolem restaurace Pohoda a mezi dalšími budovami kolem řady kamenných plastik ke kašně. Daleko jednodušší je dostat se do ulice Rybalkova a odtud do areálu vstoupit vjezdem pro automobily (a kdo ví, možná existují i další cesty).

Město:

Významnou místní atraktivitou jsou zdejší přírodní i umělé vývěry podzemních minerálních a léčivých vod. Na území města je historicky doloženo používání pramenů Mikulášky a Jánovky. V jižní části města, na návrší U Spravedlnosti, byl počátkem šedesátých let navrtán významný zdroj alkalické kyselky, zvaný Pramen Luna, který je nejhlubším minerálním pramenem v České republice. Má jedinečné složení, srovnávat se s ním ve světě mohou pouze prameny v gruzínském Boržomi a ve francouzském Vichy. Je to silně proplyněná a teplá natrium-bikarbonátová voda, která vyvěrá vrtnou sondou z hloubky 1100 až 1200 metrů. Stávající vydatnost zdroje je 15 l / min.

Vhodná je jako doplněk léčby kožních chorob s poruchou keratinizace a prozevní balneaci. Není vhodná pro kardiaky, hypertoniky, děti, mladistvé a těhotné ženy. Užívání minerální vody Luna doporučujeme konzultovat s lékařem.

Pramen Luna je na povrch vyveden na několika místech. Díky své stálé teplotě je celoročně dostupný. Pro běžné užívání občanů je k dispozici v prostoru U Spravedlnosti, v Domově důchodců a v nemocniční zahradě.

A městský úřad:

20.4.2023 – Město Louny jako majitel pramene Luna musí splnit zákonné podmínky pro to, aby bylo možné pramen využívat i k léčebným účinkům. V rámci balneotechnických prací na zdroji lounského minerálního pramene, které by měly vést k jeho lepší ochraně a využívání dle lázeňského zákona, byla již učiněna řada nezbytných kroků.

„Byla provedena výměna původních a značně poškozených armaturních prvků na zhlaví jímacího vrtu, dále výměna části distribučních a odpadních potrubí v manipulační šachtici apod. Zásadním krokem byla instalace automatické měřící stanice, umožňující kontinuální sledování tlaku vody, vydatnosti zdroje a měření barometrického tlaku vzduchu. Instalací bylo umožněno zahájení přesných režimních sledování proplyněné minerální vody v podobě dlouhodobé hydrodynamické zkoušky, jejíž vyhodnocení je nutné pro stanovení ochranných pásem zdroje a pro definici ochranných podmínek a další legislativní postup města při využívání této ojedinělé alkalické kyselky,“ popsal mluvčí Loun Marcel Mihalik.

Minerální voda Luna je kyselka hydrogenuhličitano-sodného typu, silně mineralizovaná, obsahuje 17,5 g rozpuštěných solí v litru. Z toho 4489 mg tvoří sodné kationty a 710 mg chloridové aniony. Minerální voda je hypertonická, osmotický tlak je 426 mOsm/kg. Obsahem rozpuštěného CO2 1450 mg/l je řazena mezi uhličité minerální vody. Je vhodná k pitným kúrám u pacientů s gastrointestinálními chorobami, příznivě působí na léčbu pacientů s chorobami jater. Vhodná je též jako doplněk léčby kožních chorob.

Web nemocnice:

Pramen LUNA

Historie
-Při výzkumu podloží české křídy byl v roce 1963 uskutečněn vrt o hloubce 1200 m, při němž byl odkryt zdroj samovolně vyvěrající silně mineralizované vody, která byla podrobena chemickému a radiologickému rozboru. Na základě shrnutí prvních poznatků byl pramen roku 1966 prohlášen MZČR za přírodní léčivý zdroj, s tím že tohoto zdroje může být využíváno v rámci léčebné preventivní péče, v rozsahu daném kapacitou přírodního léčivého zdroje a nesmí být porušena vydatnost zdroje, jeho léčivé účinky a hygienická nezávadnost. Vrt byl však ještě téhož roku neúspěšně cementován, přičemž došlo ke snížení jeho kapacity z původní hodnoty 1,6 l/s na současných 0,3 – 0,6 l/s.
-V roce 1995 byl pramen doveden do prostor rehabilitačního oddělení nemocnice a ze sponzorského daru nově utvořeného Zeissova nadačního fondu bylo pracoviště vybaveno balneologickou vanou s parním ohřevem a provedena příprava k instalaci druhé vany, neboť současná skutečná a empiricky doložená kapacita je dvě vanové koupele za hodinu.

Popis a charakteristika pramene Luna
-Pokud jde o srovnání s ostatními prameny, Luna má unikátní složení. V některých aspektech může být srovnávána se skupinou Karlovarských pramenů, dále s prameny Bílinky a Vincentky a celkovou charakteristikou se blíží vodám z francouzského Vichy díky podobnému geologickému charakteru krajiny.
-Z opakovaných analýz, provedených odbornými pracovišti v letech 1963 – 1992 byla Luna klasifikována jako přírodní, silně mineralizovaná (17,6 g solí na litr vody) kyselka hydrouhličitano-sodného typu se zvýšeným obsahem lithia, barya, fluoridů, bromidů a radioaktivních složek, studená, hypotonická. Voda je čirá, bez pachu, bez zabarvení, silně proplyněna, chuti mírně slané. Při výtoku má teplotu 21,5 stupňů Celsia.

Technický stav pramene Luna
-Vrt je průchodný do hloubky 1196 m. Voda vyvěrá z rozpukaného žulového podloží mohutné prvohorní sedimentární pánve. Minerálka proniká do trubní kolony v posledních 96 metrech vrtu, především v horizontu 1100 m. Celková mocnost vododajného úseku je pouze 40 m. Nebezpečí zanesení vysráženými solemi nehrozí za předpokladu stálého odběru vody. Denní kapacita vrtu je asi 25 m3 (nyní slouží pro tři odběrná místa – původní vývěr, nemocniční park, rehabilitace). Podle zprávy z roku 1993 se soudí, že kapacita vrtu plně stačí jen na krenoterapii, nový vrt by byl finančně neúnosný, neboť odhad na jeho realizaci činí až 10 milionů korun.

Využití pramene Luna
-Nejobsáhlejší studii o pramenu Luna vydala balneoložka MUDr. M. Chvátalová v roce 1994, ta však doporučovala další lékařské posouzení, odborný posudek Státního ústavu pro kontrolu léčiv, popř. speciálního balneologického pracoviště. Skutečné účinky pramene se tak vědeckými metodami snažili zkoumat jen tehdejší primáři interního a dětského oddělení lounské nemocnice MUDr. J. Zeiss a MUDr. L. Singer. Nejvíce prokázané a žádnou studií a posudkem nezpochybněné jsou alkalizační účinky pramene na lidský organismus. V nefrourologii by se jej dalo využít k prevenci hrozící urátové obstrukce ledvinných tubulů po jednorázovém podání velkých dávek urikosurik respektive při cytostatické léčbě. Dále k alkalizaci moče u prokázané urátové litiázy.
-V dosud nikde nepublikované zprávě MUDr. J. Zeisse jakož i v publikovaných pracích MUDr. L. Singera jsou uváděny účinky pitné léčby Lunou v oblasti chorob respiračního traktu (vleklé záněty cest dýchacích a u bronchiektásií), kde je udáván protizánětlivý, sekrekční a mukolytický účinek, při aplikaci „šňupáním“ dojde údajně k úlevě nemocných s rhinitidami a pharyngitidami, Lunu lze podávat i při acetonemickém zvracení a při zvládání dětských průjmů. U chorob jater a žlučových cest byly MUDr. J. Zeissem údajně prokázány účinky při léčbě chronických cholecystopathií, zároveň udává výsledky i při léčbě malého vzorku diabetiků a dále doporučuje vyzkoušet účinky vody na léčbu dny, artrózy a prozkoumání anabolického efektu pitné léčby lounskou vodou. V závěru své práce MUDr. J. Zeiss uvádí bez důkazu i léčebné účinky lokálních zevních aplikací Luny v oblasti dermatologické (ekzémy, dermatidy, intertriga a bércové vředy). Žádná studie nezpochybňuje zevní balneaci.

Nedoporučené užití pramene Luna
-Všechny odborné studie nedoporučují použití vody k dlouhodobému a soustavnému pití (vysoká mineralizace, zejména Na+, radioaktivita alfa a beta). K pitné léčbě není vhodné vodu ohřívat, neboť se zhoršují chuťové vlastnosti. Vody se může používat maximálně 250 – 400 ml denně za lékařského dozoru. Krenoterapie je kontraindikována u dětí do 1 roku věku, dále u osob s hypertenzí a u nemocných s fosfátovou litiázou, jakož i u pacientů s čerstvými resekcemi v oblasti gastrointestinálního traktu.

Další info:

Lounsko nepatří k významným pramenným oblastem minerální vody. Společně s prameny minerálních kyselek kolem Břvan, leží Louny spíš na okraji zlomů podél Českého Středohoří a tedy i na okraji pramenné oblasti podkrušnohorské pánve. Louny nikdy nebyly lázeňským městem a i pramen Luna vznikl uměle a docela nedávno. Voda tady proudí z vrtu, hlubokého asi 1100 metrů. A tady je to slibované „nej“: Vrt je v současnosti nejhlubším využívaným hydrologickým vrtem u nás. Pokud tedy chceme ochutnat vodu z těch největších hloubek Země, jsme tu dobře. Geomantická logika nám ale říká, že nejcennější jsou přirozené vývěry vody, kde nám příroda sama nabízí své dary. Hluboký a dokonce nejhlubší vrt v ČR je spíš místem, kde něco urputně chceme, než místem vstřícné nabídky Země. Přesto je lounský pramen překvapivě „dobře naladěn“ k tomu, aby nám pomohl. Snad je to i tím, že v tomto místě kdysi vyvěraly i přirozené prameny kyselky. Jmenovaly se Mikuláška a Jánovka a byly vyhlášené kvalitní a léčivou vodou. Ovšem při odvodňování terénu při výstavbě zdejšího sídliště skončily kdesi v kanalizaci a dnes je budete hledat marně. Lépe je na tom další minerální pramen v Lounech na výstavišti u Ohře, kde v dřevěném altánu nalezneme prameník železité vody. Při mé návštěvě v předjaří ale voda netekla, a tak pro mě kvalita vody zůstala utajena. Nicméně je vidět, že existuje přírodní snaha nám nabídnout v Lounech zvláštní sílu pramenů. Pokud se mnou souhlasíte, tak vzhůru do nemocnice na psychiatrii!

Veřejně přístupná odběrová místa jsou v Lounech dvě. Kde je nemocnice, ví každý, a tak se nejsnáze hledá pitná fontána v nemocniční zahradě. Před pavilonem dětské psychiatrie vytéká voda z originálního a zajímavého prameníku obloženého skleněnou mozaikou. Minerální voda je sem ale přivedena potrubím z místa původního vrtu na sídlišti „Na Spravedlnosti“, což je z nemocnice asi půl kilometru na západ. Na internetu už polohu pramene dohledáte, nebo je třeba se ptát. Na Spravedlnosti je zřízeno i hlavní odběrové místo nazvané Luna. Obě prameniště jsou vkusně upravená, jsou volně přístupná a tečou celoročně. Další neveřejné odběry vody se pak provádí na oddělení rehabilitace přímo v nemocnici. Voda vytékající z pramenů určitě překvapí svou slaností a hořkostí. Nějak takto snad mohla chutnat voda zaniklého Slaného pramene ve Slaném. Voda je velmi silně mineralizovaná a tryská z výtoku pramenů se značným tlakem a přebytkem oxidu uhličitého. Vypadá to tak trochu jako zavzdušněný vodovod, silný prskající proud vody se střídá s prudce unikajícím a syčícím plynem. Plyn je posledním dozvukem třetihorní sopečné činnosti a kumuluje se pod nepropustnými vrstvami žulových hornin. Z kilometrové hloubky vodu žene právě oxid uhličitý. Vysoký tlak a teplota v hloubce způsobuje přesycenost vody plynem. Tím se voda stává silně kyselou a agresivní a ze skal kolem sebe rozpouští minerální látky ve vysokých koncentracích. Na povrch se dostává teplý roztok, který je opravdu velmi silný a účinný. Jeho teplota dosahuje asi 20°C, což oceníte zejména při mrazivém zimním počasí. Z pramene se při přerušovaným tryskání vody ozývá syčení, hučení a prskání a v mrazech se z jímky valí pára a vodní tříšť. Na promrzlé ruce je voda příjemně vlažná. V dlaních se sice nejdřív objeví prskající, napěněná a mléčně zabarvená tekutina, ale pokud chviličku počkáte, bublinky rychle vyprchají a můžete pít. Ovšem připravte se na hodně silný zážitek. Chuť mírně teplé slané vody je spíš odpudivá. Na druhou stranu – kdo zvládnul sirné prameny, nebo třeba Glauberovy prameny ve Františkových lázních, zvládne i takovou slanici jako je Luna. Celková produkce vody z vrtu je asi 25 000 litrů za den a mineralizace dosahuje 17,6g/litr, což je opravdu hodně. Bleskově spočítáno – každodenně se na povrch dostává asi 440 kg minerálních látek! Díky vysokému obsahu příměsí je voda hypertonická a tedy projímavá, podobně jako šaratice. Rozhodně to není stolní voda vhodná ke každodennímu pití. Její konzumace by měla být konzultována s lékaři a měli by se jí vyhnout kardiaci s vysokým tlakem a pacienti s některými druhy onemocnění trávicího traktu a ledvin. Také přítomnost radioaktivních izotopů rozhodně není něčím, co bychom měli dlouhodobě akumulovat v těle. Nejedná se totiž o neškodný radon, ale o pevné radioaktivní izotopy prvků s daleko delším poločasem rozpadu a vysokou toxicitou.

Ale právě pro svou sílu a vysoké koncentrace vzácných a stopových biogenních a esenciálních prvků, je tahle voda velmi účinným lékem a stimulátorem. Jen musíme přijít na to, v jakých případech, jak a kolik jí pít. A také, jak vodu „přemluvit“, aby tělu pomohla. Díky, či spíš vinou obrovského množství příměsí minerálů i oxidu uhličitého, je totiž voda velmi obtížně „programovatelná“. Jednoduše řečeno – je nasycená chemií tak, že už se do ní nic dalšího nevejde. Místo homeopatické informace voda nese přímo atomy a molekuly příměsí. Místo efemérního energeticko-informačního působení, působí voda silou chemie. To je „potíž“ všech silných minerálních pramenů, která je u Luny umocněna zvlášť vysokými koncentracemi radioaktivních a vzácných prvků. Když to trochu zobecním – z tohoto důvodu je balneologie uznávanou léčebnou vědou a nikoliv esoterikou. Lázeňská medicína se soustřeďuje na prokazatelné blahodárné působení chemických roztoků minerálních vod, a tím spoléhá hlavně na materialistické důkazy působení. Uznávají se pitné i koupelové kůry, obklady, zábaly a další procedury, ale byly degradovány jen na chemické a stimulační působení vody s příměsemi. Ovšem „komplexní“ lázeňská péče by měla asi v první řadě pracovat s duší pacienta a jeho psychikou, a využít i esoterické vlastnosti vody. Vytvořit takovou „celostní“ léčbu, by znamenalo najít cestu ke skutečným zázrakům. To věděl už Vincenz Priessnitz a založil na tom svůj fenomenální úspěch s hydroterapií prostou pramenitou vodou. Ale jak už řečeno – u minerálních vod je situace poněkud jiná, voda už má své určení a je obtížně ovlivnitelná. Vnést další program do tak silné vody je těžká práce i pro velmi odhodlané a správně motivované sensibilní osobnosti. To ovšem valná většina pacientů není (proto se ostatně pacienty povětšinou stali). Jak správně s takovou vodou a nemocnými pracovat a využít plně „zázračných“ vlastností vody, to by byl úkol na Nobelovu cenu za „balneologickou esoteriku“.

Vraťme se ale zpět k prameni v Lounech. Složením je zdejší voda opravdu hodně výjimečná. Vedle obvyklých hydrogenuhličitanů, sodíku a chloridu sodného obsahuje i fluoridy, bromidy, lithium, barium, stroncium i kyselinu boritou. Vodu podobného složení nalezneme jen ve francouzském Vichy a gruzínském Boržomi. Léčebnému využití zdejšího pramene se věnuje i zdejší nemocnice, kde existuje několik vědeckých prací o účincích zdejší vody. Vodu zde aplikují v podobě koupelí, pitného režimu, dokonce se voda i „šňupe“ nosní sliznicí. Nezpochybnitelný je alkalizační účinek vody na tělo, pod lékařským dohledem se voda používá i proti chronickým zánětům dýchacích cest, některé choroby trávení, jater i ledvin. Podporuje rekonvalescenci v pooperačních stavech trávicího traktu i po chemoterapii. Má pozitivní účinky na dermatologické potíže, vředy, dnu, artritidu. Tedy pomáhá u velmi širokého spektra nemocí. Chceme-li trochu pochopit sílu zdejší vody, máme těžký úkol. Musíme se obracet právě k těm vzácným biogenním a esenciálním prvkům, které se ve vodě nachází a musíme hledat jejich úkoly v naší fyziologii. To ovšem není nic jednoduchého, protože funkce těchto prvků jsou často neznámé. Zdánlivě bezvýznamné koncentrace některých prvků v těle se zdají být zbytečné a nefunkční. Nejvíce známé a částečně prokázané jsou funkce u fluoru na tvorbu a odolnost zubní skloviny. Lithium zase má vliv na psychické stavy, chrání také srdce a snižuje krevní tlak a aktivuje kostní dřeň. Dokonce se ve formě uhličitanu lithného požívá jako lék na maniodepresivní stavy, alkoholismus a deprese. I bor, v podobě kyseliny borité, je součástí krve, ale jeho funkce zatím není plně objasněna. V těle najdeme i baryum a stroncium, ovšem důvod a využití je opět neznámé. Není asi nutné zdůrazňovat, že všemi těmito prvky se dá spolehlivě i předávkovat a otrávit, často jsou přítomny v podobě radioaktivních izotopů a v různých sloučeninách jsou toxické už v malých množstvích. Z toho všeho je vidět, že jejich působení je velmi subtilní, zvláštní a na hranici mezi pomocí a ublížením. Můžeme se u nich dočkat velkých objevných překvapení ve smyslu jejich vlivu na skryté schopnosti a funkce těla i mysli. Pochopitelně – žádné experimenty s umělým navyšováním jejich koncentrací v těle se zatím striktně nedoporučují. A stejná je i zpráva vody pramene Luna – je to voda z hlubin Země s účinkem na hlubiny našeho těla i duše. Stejně těžko, jako pronikáme do podzemí, stejně obtížně odhalujeme i tajemství jemných funkcí naší fyziologie na hranici provázání duševních a tělesných pochodů. Esenciální prvky odráží esence zemských působení. Na objasnění hlavního důvodu své přítomnosti na povrchu Země tedy tato záhadná voda teprve čeká…

Jiří Škaloud

Web o vodních zdrojích:

Jedinečný zdroj léčivé minerální vody. Pramen byl navrtán v hloubce 1.200 m, teplota na výtoku je kolem 16 st. C. Voda je z vrtu hnána intenzivním výronem plynů, pramen vytéká přerušovaně. Léčivá voda je mineralizována stopami berylia (jediná u nás), takže je mírně radioaktivní a obsahuje hlavně sloučeniny sodíku.

V blízké nemocnici se údajně využívá k velmi úspěšnému léčení bércových vředů (koupele a zábaly), vynikající k léčení následků po nemírné konzumaci alkoholu. Nedoporučuje se k časté konzumaci ve větším množství a pro osoby s kardiovaskulárními chorobami!

Chuť přímo u pramene nic moc, po vychlazení podstatně lepší. Pramen je hojně využíván obyvateli z blízkého okolí. Stočena do dobře uzavřených lahví a uložena ve tmě a chladu vydrží až půl roku. Při plnění do lahví počítejte s tím, že uvolněné bubliny plynu budou dělat trochu potíže…

Druhý vývod z vrtu je odveden do nemocničního parku, kde je vyveden do krásné keramické pumpy.

V posledních slovech citace je jádro pudla. O samotném prameni informací plno, ale o oné „keramické pumpě“ nikde nic. Kdo a kdy ji vytvořil? Nepodařilo se mi nic objevit ani v žádné z odborných databází sochařských, ani o mozaikách.