Kamenná plastika 1 v parku nemocnice v Lounech

Na travnatých plochách parku v areálu nemocnice v Lounech je umístěna řada pískovcových plastik. První z nich leží severovýchodně mezi nemocničními budovami.

Některé artefakty jsou jasně plastikami, některé vypadají jen jako shluky kamenů a bloků. O autorech či datech vzniku nikde ani slovo, na první dobrou se dá najít pouze konstatování:

Pokud informační zdroje neklamou, tato umělecká díla byla instalována do prostorů nemocnice v rámci projektu „KÁMEN A LIDÉ“ a to prostřednictvím Mezinárodní umělecké společnosti – Galerie „H“.

Přes tuto zmínku vede cesta k obecnější informaci:

9.6.2008– Od roku 1992 pořádá Galerie moderního umění – Galerie „H“ ve Vejprtech mezinárodní výtvarná sympozia, v projektu „Kámen a lidé“. Díky tomuto projektu přijíždějí každý rok do České republiky profesionální výtvarní umělci, sochaři, malíři a grafici, aby zde zdarma tvořili umělecká díla, která jsou věnována zdravotnickým zařízením. Nemocnice jsou tak vybaveny sochami a obrazy v hodnotě několika milionů korun, které by si nemohly v žádném případě zakoupit. Umělecká díla se tak stávají součástí terapie pro pacienty a návštěvníky nemocnic. Projekt „Kámen a lidé“ není podpořen žádnou finanční dotací a veškeré náklady tak padají na bedra organizátorů a nemocnic.

„Sochy a obrazy z projektu předáváme darem do nemocnic, ale nemáme finanční zdroje na to, abychom zaplatili technické náklady na transport soch, betonové základy pod ně, ani třeba na to, abychom důstojně ubytovali všechny umělce. Naší snahou ovšem je opravdu svobodně tvořit a prezentovat naší zem, jako kulturní součást Evropy. Bohužel umělci nemohou stávkovat, mohou pouze tvořit a zachytit současný stav naší společnosti a to může někoho pěkně zlobit!“ říká majitel galerie Petr Hladký.

11. 6. 2008– Před vejprtskou Galerií „H“ už čekají bloky „syrového“ kamene, až se jich ujmou profesionální sochaři z celého světa. Za měsíc se tu bude totiž konat už 16. mezinárodní výtvarné sympózium v projektu Kámen a lidé. Umělci se chopí 70 tun kamene, aby ho během deseti dnů proměnili v sochy.

„Pískovec jsme sem navezli ve dvaceti blocích z Hořic, kde ho nechal těžit už císař Karel IV.,“ uvedl Petr Hladký z pořádající Galerie „H“. „Pochází z něj celá barokní Praha, Katedrála Sv. Víta i Karlův most.“ Příští měsíc stejný kámen poslouží jako materiál pro umělecká díla, která mají potěšit pacienty nemocnic.

„Tentokrát chceme obdarovat Kliniku dr. Pírka v Mladé Boleslavi a Masarykovu městkou nemocnici v Jilemnici,“ upřesnil Hladký.

Za uplynulá léta vzniklo na vejprtských sochařských sympóziích ke dvěma stům soch, které jsou součástí terapie v přibližně dvaceti nemocnicích Česka i sousedního Německa. Dostávají je darem. Finančně se podílejí pouze na převozu.

Vejprtské sympózium je uměním bez hranic. Účastní se ho profesionálové ze Španělska, Portugalska, Kanady, Mexika, Izraele, Švýcarska, Finska a dalších států. Ti sem přijíždějí na vlastní náklady, aby svou fantazií a uměním přispěli nemocným. Letošní umělecká dílna pod širým nebem bude zahájena 10. 7. Zastřešuje ji Mezinárodní umělecká společnost.

19. 7. 2009– Sochy mezinárodního sochařského sympozia poputují do českých a německých nemocnic.

S myšlenkou charitativního projektu přišel na počátku 90. let Petr Hladký, majitel Galerie H. Cílem bylo dohnat „ztrátu kontaktů ve výtvarném umění po letech nesvobody a snažit se pomalu pochopit moderní umění a jiné formy vývoje a cest v tomto směru“.

Žmoulání čepice aneb dostatek sochařů, nedostatek peněz

Poprvé se sochaři ve Vejprtech sjeli v roce 1993 na česko-německém sympoziu a v následujících ročnících přibyli účastníci i z dalších zemí. Nejdelší cestu měli ti z Mexika, Brazílie nebo Japonska. „A nejsou to žádní amatéři. Jsou to profesionální sochaři, mnozí z nich učí na univerzitách,“ doplnil galerista, který kromě sochařského sympozia organizuje i malířské.

Kapacitně pojme loučka u Galerie H zhruba dvacet sochařů a zájem o sympozium je, přestože kromě jídla a střechy nad hlavou si vše ostatní hradí z vlastní kapsy. „Dneska už se sochaři nemám problém, hlásí se jich čím dál tím víc,“ potvrdil Hladký. „Obavy, že se nesejdou, máme ale samozřejmě pokaždé,“ dodal s tím, že na jednom z počátečních sympozií museli kvůli několika nečekaným odřeknutím řešit problém s nedostatkem účastníků doslova přes noc.

Vrásky na čele mu ale spíš každoročně přidělává finanční zajištění projektu. Firmy na Ústecku zanikají a s nimi mizí i sponzoři. „O penězích rozhodují lidé, kteří sedí v Praze a o Krušných horách nic nevědí. Je třeba pořád chodit a žmoulat čepici,“ říká Hladký. „Potkáte lidi, kteří vám fandí, ale i ty, kteří vám nepřejí,“ dodává. Do první skupiny patří podle jeho slov Ústecký kraj, který vejprtské sympozium finančně podporuje. Letos s jeho pomocí vydala galerie také knihu, která mapuje historii sympozia.

O výhru nejde

Vidět lze deset dní v roce u vejprtské galerie rozmanitou sochařinu – od figurální tvorby až po opravdu moderní věci. Co z kusu kamene před sebou vytvoří, je zcela na umělcově fantazii. „Dříve se nám snažili téma určit. Například když byly sochy určeny do Jáchymova, tak tématem byla Marie Curie. Ale každý ze zadání stejně utekl a dělal si, co ho napadlo. Letos tedy žádné téma nemáme, to své vlastní je ale třeba dobře zvolit, aby ho bylo možné stihnout,“ uvedl jeden z účastníků Ondřej Doležal.

A když někdo nestíhá, funguje mezi sochaři spíše kolegiální soudržnost než rivalita – proto jste mohli letos zastihnout třeba Angličana Paula Cooka, jak sochá spolu se Schprecherovými švýcarskou kytaru. „Pro mnohé je tohle sympozium už tradicí, jezdí sem léta. A je to hezké, když se zase potkáme,“ prozradil Doležal jeden z důvodů, proč mají účastníci projektu k soutěživosti daleko.

Sochy jako terapie

Sympozium označuje Hladký za „největší galerii v České republice“. Sochy jsou po skončení totiž darovány nemocnicím, kde si je mohou ročně prohlédnout desetitisíce lidí. Objekty, jejichž cena se pohybuje zhruba od dvou set tisíc výše, mohou zdravotnická zařízení i prodat. „Když budete továrník a budete se chtít odvděčit za dobře provedenou operaci, můžete si koupit sochu,“ uvádí příklad Hladký.

Nemocnice ale sochy prý většinou prodávat nechtějí. „Jsou rádi, že je mají, jde totiž o určitý druh terapie. Když máte rakovinu a nechcete na ni myslet, můžete si povídat třeba zrovna o sochách,“ domnívá se Hladký. Letošní sochy poputují na Kliniku Dr. Pírka v Mladé Boleslavi a za hranice na kliniku v Zittau.

Zájem nemocnic a především zájem sochařů, zvláště těch, kteří se do Vejprt pravidelně vrací, Hladkého těší a nabíjí energií před každým dalším ročníkem sympozia. „Je to o lidech,“ říká, „ne každý sem přijede zdarma dělat na něčem, co stojí čtyři sta tisíc korun.“

Samotní účastníci sympozia se shodují, že významný bod v jejich profesionálním životopise to neznamená a že do Vejprt přijíždějí z jiných důvodů. Kvůli lidem, atmosféře a i dobrému pocitu. „Dopad na mou další tvůrčí práci to příliš nemá, ale víte, že někde stojí vaše socha, a to je pro výtvarníka vždycky příjemné,“ shrnul Ondřej Doležal.

16. 7. 2011– Vypravte se v neděli do Vejprt před Galerii H. Dostanete půlmetrový kvádr pískovce, do ruky palici a majzlík a za záda sochaře, který poradí co a jak. Své dílko si pak můžete odnést domů.

Workshop pořádají ve Vejprtech poprvé v devatenáctileté historii konání Mezinárodních sochařských sympózií, která mají zvuk po celém Česku i za hranicemi.

„Čekáme, že si sochařské řemeslo vyzkoušejí hlavně děti. Bude pro ně užitečné vědět, že to není jen tak. Je to tvrdá práce,“ řekl k tomu majitel Galerie H Petr Hladký. Opracovávat budou odpadní kámen z navezených kvádrů hořického pískovce. „Z tohoto materiálu je postavena celá barokní Praha, Karlův most a Chrám sv. Víta, takže ho jen tak něco nezničí. Přitom se opracovává dobře,“ poznamenal s úsměvem Hladký.

Workshop potrvá celý den, lidé mohou od rána až do večera přicházet a odcházet, sochat, dívat se, obdivovat, bavit se při hudbě, nebo si jít prohlédnout do galerie výstavu umělecké skupiny Frafraté z Drážďan. Chybět nebude občerstvení. Večer zaplane táborák, kde si příchozí mohou opéct buřty přinesené z domova. Jakmile padne tma, oblohu rozzáří také ohňostroj.

Nedělní akce je součástí Mezinárodního sochařského sympózia, které je, co do počtu zúčastněných sochařů a zastoupených cizích zemí, největší v Česku. Umělců je sedmnáct z osmi států, například z Izraele, Japonska, Mexika či Ruska.

Sympózium zahájili 10. července a ukončí ho ve středu. Umělci se ho účastní bez nároku na honorář a sochy pak zdarma putují do měst, lázní a nemocnic, aby byly na očích co největšího počtu lidí a dělaly jim radost. „Necháváme si proplatit pouze nezbytné technické náklady, které zahrnuje převoz soch do měst,“ podotkl Petr Hladký.

Sympózium totiž nemá jediného sponzora. Přesto to jeho pořadatelé – Mezinárodní umělecká společnost o. p. s a Galerie H nevzdávají. Výsledek je totiž vidět a hřeje. „Sochy z Vejprt jsou od Aše až po Brno. Za ta léta je jich na dvě stě s tím, že jejich skutečná hodnota dosahuje nejméně čtyř set tisíc euro,“ spočítal pořadatel.

Letos dvě poputují do Kadaně, další pak do nemocnice v Jilemnici, která je pravidelným odběratelem a zájem projevily také Strakonice a Bílina.

Takže nějaké obecné informace by k dispozici byly, ale přes mnoho slov přímo k Lounům konkrétního nic.