Kostel svatého Klementa ve Chlumčanech

Dominantou Chlumčan je na malém návrší umístěný kostel svatého Klementa.

Na mapách.cz je, wikipedii a katalogu diecéze je zasvěcení kostela připisována Klementovi, v Památkovém katalogu či webu o kostelech Klimentovi. Teoreticky jde o jednu a tutéž osobu: Svatý Klement I. či Kliment I. či Klement Římský není spolehlivě historicky doloženou osobou.

Na wiki (+ další zdroje a infotabule u kostela):

Kostel svatého Klementa je římskokatolický filiální kostel v Chlumčanech v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

První kostel, gotický (podle zasvěcení snad románský), je v Chlumčanech zmiňován již roku 1354. Prvním jménem známým farářem byl kněz Bartoloměj. V roce 1770 byl původní kostel zbořen a v dalších čtyřech letech na jeho místě vznikl nový kostel postavený v pozdně barokním slohu podle plánu Leopolda Vávry. Na věži byly zavšeny tři zvony, z nich největší, lidově zvaný „Hraňák“ (zvonila se na něj před pohřbem hrana), byl odlit v roce 1695 v Lounech mistrem zvonařem J. B. Cromeliem z Trevízu (německé město Trier). Menší zvon „Poledňák“ oznamoval ranní, polední a večerní klekání a nejmenší „Hodinka“ (nebo také „Umíráček“) upozorňoval na smrt některého z místních obyvatel. V roce 1917 byly zvony zkonfiskovány pro válečné účely, na místě rozbity a jejich kvalitní zvonovina posloužila pro výrobu děl.

Na konci první čtvrtiny devatenáctého století byla obnovena věž. Ve druhé polovině dvacátého století neudržovaný kostel chátral, a proto byl v roce 1986 zařazen na seznam kostelů v lounském okrese určených k demolici. Řízení o zrušení památkové ochrany bylo po roce 1989 zastaveno a v letech 2010–2011 proběhla oprava.

Jednolodní obdélný kostel má pravoúhle uzavřený presbytář, k jehož severní straně je připojen a čtvercová sakristie. Západní průčelí má konkávně vyžlabené boční části, před které vystupuje středový rizalit s pilastry, oválnými okny a obdélným vstupním portálem. Zdobí ho segmentový štít, nad který vybíhá hranolová věž s cibulovou střechou. Kostelní loď má zaoblené rohy, stěny členěné pilastry a strop tvořený plackovou klenbou se štukovým rámem. V západní části lodi stojí malá zděná kruchta s dřevěným zábradlím. Presbytář je od lodi oddělený stlačeným vítězným obloukem s dvojicí pilastrů. I v presbytáři je použita placková klenba.

Zařízení kostela je převážně rokokové. Hlavní oltář s obrazem svatého Klementa ze druhé poloviny osmnáctého století zdobí sochy andělů. Na podstavcích u bočního oltáře Panny Marie stojí sochy svatého Petra a svatého Pavla z osmnáctého století. K vybavení patří také kazatelna ze stejné doby a obraz Panny Marie ze sedmnáctého století.

Kostel byl několikrát opravován, poprvé v roce 1825, další velká oprava následovala v roce 1844. Během této rekonstrukce byl kostel opatřen bílo-zelenou fasádou a uvnitř vymalován bíle. V roce 1885 byla stržena sakristie, stojící na svahu, a postavena nová, s bytelnějšími základy, aby nedocházelo k jejímu ujíždění dolů z kopce. Po roce 1945 kostel chátral, v roce 1972 byla dokonce stržena charakteristická cibulová báň a nahrazena jednoduchou střechou.

Kolem kostela se rozprostírá bývalý hřbitov, používaný pravděpodobně od středověku až do založení nového hřbitova roku 1894. Dochovala se řada náhrobků. Nejstarší se nachází na severní stěně věže při vchodu do kostela: jedná se o rozsáhlý tesaný epitaf zdejšího hostinského Adama Langera (1669–1718) a jeho manželky Anny, jehož podoba je zjevně inspirována obdobnými renesančními díly.

Od roku 2000 procházel kostel dlouholetou rekonstrukcí. Nejprve byl vyčištěn od nalétaného listí, nánosů holubího trusu a jiných odpadků Poté byla zrekonstruována věž kostela včetně původní cibulové barokní střechy. Kostel byl slavnostně otevřen 17. listopadu 2011.

Kostel je kulturní památkou:

Kostel z r. 1774, postavený na místě staršího ze 14. stol., obklopuje hřbitov a ohradní zeď. Jednolodní stavba má pravoúhlé kněžiště, vpředu hranolovou věž, z boku přístavek sakristie. Interiér členěn korintskými pilastry. Kvalitní pozdně barokní sakrální architektura, doplněná ohradní zdí a bývalým hřbitovem, je výrazným prvkem urbanistické struktury obce.

kostel sv. Klimenta

Barokní kostel z r. 1774 (na místě gotického ze 14. st.), postavený z lámané opuky, je jednolodní, s pravoúhlým kněžištěm. Vpředu přiléhá k lodi hranolová věž, na severním boku presbytáře přístavek sakristie. Interiér člení korintské pilastry.

ohradní zeď s branou a brankou

Okrouhlá ohradní zeď je z jihu zploštělá a na severovýchodě část chybí. Kamenné neomítané kvádry mají zatřené spáry, korunu zdiva kryjí bobrovky. Severozápadní brána je zeď se segmentem zaklenutým otvorem. Branka na jihu má vrátka z litinové tyčoviny.

bývalý hřbitov

Prostor okolo hřbitova je travnatý, s několika stromy. Místy lze narazit na fragmenty náhrobků. Hřbitov byl významnou součástí areálu kostela, dnes jde o upomínku dřívějšího pohřbívání na pozemku kolem kostela.

Původní evidenční list památky:

Kostel na vyvýšeném místě uprostřed vsi. Jednolodní podélná stavba s pravoúhlým kněžištěm, které má při svém pravém boku přístavek pro sakristii. Omítnuté zdi z lámané opuky jsou děleny korintskými pilastry. 6 oken je zakončeno polokruhy. V průčelí nad vchodem stojí hranatá jednopatrová věž s velmi starým zdivem ve své spodní části. Její barokní cibulovitá báň s lucernou je zakončena kovaným železným křížkem. Vnitřek je zdoben štukovými pilastry s hlavicemi a nástropními lisenami. Zděná kruchta na dvou konsolách.

Původně gotický ze 14. stol. (připomínán 1354), znovu postaven v r. 1774, barokní, věž obnov. r. 1825.

1985 – nutná GO!

Zničené kostely:

Dne 25.11.1986 poslali Otakar Parma, vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru v Lounech a Miroslav Chot, tajemník pro věci církevní Okresního národního výboru v Lounech společný dopis Ministerstvu kultury ČSR s žádostí o odejmutí památkové ochrany celkem 17 objektů v okrese Louny, aby mohly být zbořeny. V dopise uvedli, že odejmutí památkové ochrany těchto objektů bylo navrhováno již ve zprávě o provedení generální aktualizace památkových objektů v letech 1985 a 1986. Dále v dopise uvedli, že „stavební stav navrhovaných objektů je plně havarijní a životu nebezpečný. Navrhované objekty pro upuštění památkové ochrany jsou již dlouholetým problémem, který nebyl důsledně řešen. Možnosti opravy, a to jak kapacitní, tak finanční nejsou v rámci okresu možné zajistit. Oprava by byla značně nerentabilní, protože by stejně nebylo pro objekty využití. Ve většině případů jde současně o objekty, které jsou přes všechnu starostlivost o zabezpečení opravy a zabezpečení vstupu zdrojem úrazů dětí a mládeže a v neposlední řadě i nejsou okrasou pro obec.“

Jedním z objektů v seznamu byl i kostel v Chlumčanech, jehož stav je v dopise popsán následovně: „Prohnilé trámoví věže a prorezavělá, odlétající krytina věže; prohnilá okna, silně poškozená krytina lodi a začínající hniloba krovu lodi. Kostel nevyužitelný vzhledem k přístupu.“ Než se stačilo sejmutí památkové ochrany na ministerstvu vyřídit, došlo k revoluci v listopadu 1989 a demoliční snahy byly zastaveny.

Kostel patří obci Chlumčany; ta jej opravila v letech 2010 – 2011 s pomocí dotace z Programu rozvoje venkova.