V sobotu mělo léto svůj první tréninkový den na sezónu, a tak byla škoda sedět jen tak doma. Čekal jsem, že to tak bude mít i spousta jiných, ale chyba lávky. Alespoň to platilo pro turistické cesty kolem Mikulášovic. Cestou jsem potkal jen pár seniorek se stejně rychlými psíky a rodinky s dětmi šlo na prstech jedné ruky spočítat. Taky dobře.
To vše se mi událo nejdříve na té zeleně značené turistické trase, která vede z Mikulášovic až na hranici se Saskem, a ještě kousilililínek dál, až k vyhlídce Wachberg na německé straně. Mám vyloženě rád ty vyhlídky, kdy si to šlapete pěkně po rovině, žádné velké úsilí …. a najednou jste na vyhlídce, krajina je hluboko pod vámi a vy se neupoceni můžete kochat do sytosti. Wachberg je přesně ten případ. Navíc pečlivě vybaven vyhlídkovou restaurací a zázemím pro děti … lze jen doporučit. Jen pohled do místní Speisekarte mě trochu rozladil. Na nějaké to euro nehledím, ale až dvojnásobné ceny (třeba u kafe) než obvykle dole v německých městech, to mě přišlo až příliš vysokohorské… no nic, tak zpátky na rodnou hroudu. Mimochodem ten lesní přechod státní hranice tu má takové zvláštní kouzlo. Nešlo nevzpomenout na toho ševce, který si chodil zazpívat do Miroslavovy země. Tady by to šlo.
Zpátky ve výběžkových Čechách už jenom stačilo přeladit se ze zelené značky na modrou … a tradá rovnou na rozhlednu Tanečnici. Vlastně jen až v závěrečném kilometru ta cesta začne trochu stoupat, jinak je to vyloženě rekreační trasa – viz ti senioři. A u rozhledny všechno při starém. Otevřená věž, otevřené občerstvení, v ospalém odpoledni jen pár lidí kolem. Pohoda. A výhled tentokrát ostrý, od Luže až po německé stolovky. A slunce v mracích tentokrát kreslilo jako o závod. Inu jak říkám. Léto trénovalo.
