weby pro nejsevernější čechy

Hrob Františka Pence a Václava Hůlky na hřbitově ve Hřivicích

Vpravo od středové cesty hřbitova ve Hřivicích takřka ve středu hřbitova stojí hrob rodin Pencových a Hůlkových.

Na místním hřbitově je celá řada vojenských hrobů, z nichž jsem snad polovičku nedokázal objevit. Krom nich je tu ale také řada hrobů „obyčejných“, které jsou zajímavé uvedenou profesí nebo svým provedením. Jeden takový mi padl do oka pro výraznou fotku muže v uniformě. Bližší pohled ale odhalil, že Václav Hůlka nebyl voják, nýbrž podle odznaků na klopách hajný, lesník, myslivec, či jak ještě jinak možno tuhle profesi nazývat:

VÁCLAV HŮLKA
* 11. 10. 1928
† 24. 7. 1950

Při bližším zkoumání desky s tváří a letopočty, připojené na samostatném kvádru vpravo od hlavní nápisové desky se ale ukázalo, že se zde nalézá zajímavější osobnost:

FRANTIŠEK PENC
MIMOŘÁDNÝ A SPLNOMOCNÉNÝ VELVYSLANEC
ČSSR V POLSKÉ LIDOVÉ REPUBLICE
* 7. 2. 1921 – † 16. 4. 1972

Na wiki o něm:

František Penc (7. února 1921 Duchcov – 16. dubna 1972 Varšava) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, ministr hornictví vlád Československa a diplomat.

Absolvoval vyšší průmyslovou školu. Na konci války byl totálně nasazen v Rakousku. V roce 1945 vstoupil do KSČ a stal se pokladním na dole Fučík v Mostě. V roce 1947 byl revizorem Severočeských dolů a roku 1954 se stal generálním ředitelem národního podniku Severočeské uhelné doly, jímž zůstal následujících deset let.

V letech 1956–1962 působil jako ředitel podniku Severočeské hnědouhelné doly. Zastával i vládní a stranické posty. V letech 1965–1968 byl ministrem hornictví ve vládě Jozefa Lenárta a první vládě Oldřicha Černíka. K roku 1968 se zmiňuje coby ministr hornictví z obvodu Most-jih. Ministerstvo hornictví bylo utvořeno 10. listopadu 1965 (tedy dnem nástupu Pence) přejmenováním dosavadního ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů. XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. V období duben 1963 – listopad 1965 a znovu v období listopad 1968 – prosinec 1970 byl i členem sekretariátu a tajemníkem ÚV KSČ. V roce 1963 byl vedoucím oddělení na ÚV KSČ.

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Most-jih), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.

Od roku 1970 působil jako velvyslanec ČSSR v Polsku, kde však již v roce 1972 nečekaně zemřel. V roce 1957 mu byl udělen Řád práce. Kromě toho mu byl udělen Řád Vítězného února, Řád rudé hvězdy a další vyznamenání.

Na webu Ministerstva zahraničních věcí:

PENC František
(7. 2. 1921, Duchcov – 16. 4. 1972, Varšava)

Po absolvování vyšší průmyslové školy (1938) pracoval krátce jako pomocná síla v advokátní kanceláři, pak jako dělník v Lomnici nad Popelkou. V letech 1940-42 byl účetním u soukromé firmy, v poslední fázi války byl totálně nasazen u Ostmark-Werke v Rakousku. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ a stal se pokladním na dole Fučík v Mostě; od tohoto momentu díky své stranické aktivitě neustále postupoval v kariéře. V r. 1947 byl revizorem Severočeských dolů a již r. 1954 se stal generálním ředitelem n. p. Severočeské uhelné doly, jímž pak zůstal téměř deset let. V letech 1963-65 působil na ÚV KSČ jako vedoucí oddělení a později jako jeden z tajemníků, v letech 1965-68 byl ministrem hornictví ve vládě J. Lenárta. V době Pražského jara byl opět jedním tajemníků ÚV KSČ v Praze, který se stavěl proti uvolňování. Do diplomacie přešel z ÚV KSČ v prosinci 1970 jako jedna z „kádrových“ posil spolu s M. Chňoupkem, M. Krajčírem, M. Sulkem aj., hned od prosince 1970 až do nečekaného úmrtí pak zastával funkci velvyslance v Polsku. Jeho nástupcem se pak stal další muž z „hornické“ komunistické lobby, J. Mušal.

Tagy