Kostel svatého Jakuba ve Hřivicích

Ve středu obce Hřivice ve svahu nad silnicí obklopen zaniklým hřbitovem stojí kostel svatého Jakuba.

Oficiální web (doplněno dle informační tabule v obci):

Nejvýznamnější církevní stavbou na území obce je bezesporu kostel sv. Jakuba. První zmínky sahají k roku 1355, kdy zde stál předchůdce dnešního svatostánku. Původní gotický kostel, ale na počátku 18. století vyhořel, a proto Adam František ze Schwarzenbergu nechal mezo lety 1723-1724 vystavět nový barokní kostel dle plánů vídeňského architekta a od roku 1731 císařského dvorního stavitele Antonia Ehorto Martinelliho. Jedná se o jednolodní stavbu orientovanou na severozápad, kterou obklopuje starý hřbitov. Na průčelí kostela se nacházejí dva výklenky, které obsahují sochy sv. Prokopa a sv. Vojtěcha z roku 1746 od F. Rottera. Třetí socha v závěru presbytáře zobrazuje sv. Kryštofa a pochází ze stejné doby. Nad taškovou střechou je sanktusová věžička, kde původně vysívaly zvony. Prvním z nich byl umíráček Marie. Na něm byl latinský nápis: „Znova ulil Karel Bellman v Praze 1825. Odpočívej v pokoji. Posvěcen na jméno Maria.“ Druhým zvonem byl tzv. poledník, který nese nápis: „Mne ulil Karel Herold, zvonař Chomutovský léta Páně 1864za patronátního komisaře Jan Švágra, řiditele panství Velkolipenského a za faráře Jana Vlasáka, rodiče Skyšického v kraji Mladoboleslavském.“ Tento zvon byl také přelit ze staršího zvonu rozbitého roku 1863. Dnes je věžička bez zvonů.

Interiér je kompletně klenutý plackovými klenbami a stěny člení toskánské pilastry. Hlavní oltář pochází z první čtvrtiny 18. století a zdobí ho secesní obraz Stětí svatého Jakuba od E. Neumanna a sochy sv. Petra, sv. Pavla a v nástavci Nejsvětější Trojice doprovázená anděly. Sichařská výzdoba pochází patrně z let 1741-1746 a jejím autorem je snad (stejně jako u venkovních soch) lounský sochař František Rotter. Nad oltářním obrazem se nalézá erb Schwarzenbergů, připomínající Josefa Adama ze Schwarenbergi a jeho manželku Marii Terezii z Lichtěnštejna. Rokokový boční oltáře z poloviny 18. století (1746?) je zasvěcen sv. Anně Samotřetí a v minulosti ho doplňovaly sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa. K vybavení dále patří kazatelna se sochou žehnajícího Krista, varhany z roku 1743, opravené roku 1869 za 198 zlatých Josefem Zahálkou v Českých Budějovicích, a 14 barokních obrazů křížové cesty. Cennou součástí mobiliáře je mimo to barokní chórová mřížka. Kostel prošel renovacemi v letech 1853, 1896, 1948, 1993-4 a 2014-2016.

Na wiki:

Kostel svatého Jakuba apoštola v Hřivicích je římskokatolický farní kostel zasvěcený svatému Jakubovi v Hřivicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Stojí na úpatí údolního svahu potoka Hasiny v jihozápadním cípu návsi.

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1355. Dne 3. července odkázala vdova po lounském konšelu Mikuláši Vlčkovi hřivickému faráři Velislavovi jednu kopu grošů ročně. Až do roku 1425 pak následuje nesouvislá řada pěti dalších duchovních správců, z nichž Rudolf z Hořan (1397) byl rytířského stavu. Hřivický kostel byl vybavený slušným nemovitým majetkem. V předhusitském období platil ze žateckého děkanátu pátý nejvyšší desátek. Ze 16. století známe jmény jen dva faráře, Jiřího Klučovského a Jana Lukvina, naposledy připomínaného v roce 1549. Po polovině 16. století pravděpodobně nebyla hřivická fara obsazena. Začátkem osmdesátých let totiž na faře sídlil jakýsi Mikuláš Tkadlec, který byl dlužen šlechtičně Aleně z Močidlan na Hrádku. V roce 1603 se ale v kostele mše prokazatelně sloužily. Je proto možné, že se už před třicetiletou válkou stal hřivický Svatý Jakub kostelem filiálním ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Opočně, jak tomu bylo po třicetileté válce. Pro opočenskou farnost včetně Hřivic se zavedly matriky v roce 1648.

Součástí kostelního areálu je zděná zvonice. Je patrně starší než dnešní budova kostela. Profilace ostění oken v horní části věže se zdá naznačovat vzniku stavby ve druhé polovině 17. století. Ve zvonici je umístěn zvon Jakub z roku 1506. Existence zvonice je zřejmě důvodem, proč při novostavbě kostela nebyla postavena věž. Příčinou novostavby měl být požár, ke kterému došlo snad na počátku 20. let 18. století. Z roku 1723 totiž pochází projekt nového kostela, který vypracoval schwarzenberský architekt Anton Erhard Martinelli. Stavbu financoval schwarzenberský patronátní úřad.

Ve čtyřicátých letech 19. století usilovali Hřivičtí o zřízení lokálie. Za tím účelem se v roce 1847 stavěla nová farní budova, do níž se o rok později nastěhoval duchovní. Hřivický kostel se tak stal lokálií farního kostela v Opočně. V roce 1858 byla hřivická farnost obnovena, do jejího okrsku patřily vesnice Konětopy, Pnětluky, Markvarec a Solopysky. Roku 2016 byla fasáda kostela rekonstruována.

Jednolodní kostel má obdélníkový půdorys se zaoblenými nárožími a polokruhově zakončený presbytář, k jehož jižní straně je připojena sakristie zaklenutá křížovou klenbou. Boční fasády jsou rozčleněné lizénovými rámci a obdélnými okny. Dominantní částí kostela je vstupní průčelí rozdělené lizénovými rámci. Ve střední části je vstupní portál a výklenky v užších bočních částech obsahují sochy svatého Vojtěcha a svatého Prokopa z roku 1746 od Františka Rottera. Další socha (svatý Kryštof) ze stejné doby, jejímž je pravděpodobným autorem, stojí ve výklenku v nejzazší části presbytáře. Průčelí je dále zdůrazněno vysokým kladím, nad kterým je štít s volutovými křídly a trojúhelníkovým nástavcem.

Střední část kostelní lodi je zaklenutá plackovou klenbou, na kterou nad kruchtou a u vítězného oblouku navazují pole talířové klenby. V presbytáři je také použita příčná placková klenba, na kterou v závěru navazuje koncha oddělená pásem, který přechází do dvojice pilastrů v bočních zdech. Dvojice portálů v bočních zdech vede na hřbitov a do sakristie.

Uvnitř převažuje rokokové zařízení, ale hlavní portálový oltář z první čtvrtiny 18. století je barokní. Zdobí ho obraz Stětí svatého Jakuba z 20. století od E. Neumanna a tři sochy: svatý Petr, svatý Pavel a Nejsvětější Trojice. Rokokový boční oltář svaté Anny Samotřetí, který vznikl po polovině 18. století, doplňují sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Josefa. K vybavení dále patří kazatelna se sochou žehnajícího Krista a čtrnáct rustikálních barokních obrazů křížové cesty. Autorem kazatelny a soch v interiéru je pravděpodobně také František Rotter.

Od roku 1742 jsou v kostele uváděny varhany, zřejmě malý pozitiv. Roku 1768 vyrobil varhanář z Lokte Josef Pleyer pro Hřivice nový, větší nástroj. Ten roku 1896 do současné podoby upravila pražská firma Rejna a Černý.

Kostel je kulturní památkou:

Na vyvýšeném místě typická bezvěžová stavba z r. 1724. Loď na obdélném půdorysu, užší kněžiště zakončeno cylindricky. Zdivo z lomové opuky. Fasáda členěna lizénami a korunní římsou. Niky se sochami, štít volutový. Kostel doplňuje ohradní zeď.

Kostel sv. Jakuba apoštola je jednolodní orientovaná stavba na obdélném půdorysu s odsazeným polokruhově uzavřeným přesbytářem. Krytinou je pálená taška bobrovka. Nad místem, kde odstupuje presbytář, plechem krytý sanktusník. Při jižní straně přisazená sakristie na čtvercovém půdorysu. Zdivo je z lomového opukového kamene.

Západní štítové průčelí je tříosé, členěné lisénovými rámy a římsou. V hlavní ose je umístěn vstupní portál se segmentovou supraportou. Nad portálem velké obdélné osmnáctitabulkové okno. V bočních osách vysoké niky se sochami sv. Vojtěcha (vlevo) a sv. Prokopa (vpravo). Nad mohutnou profilovanou římsou tabulový štít s projmutými křídly zakončený trojúhelníkovým nástavcem. Štít je členěn lisénovým rámem a v jeho středu je umístěna mělká kruhová nika.

Obě boční průčelí členěna lisénami a okenními osami. Okna jsou obdélná rámovaná šambránou. Na severní boční straně umístěn při presbytáři obdélný portál s ušima a s lomenou římsou. Při jižní stěně je přistavěna při presbytáři sakristie s valbovou střechou. Sakristie je z boku zpřístupněna obdélným vstupem segmentově uzavřeným. Na jižní straně sakristie obdélné okno.

Presbytář je členěn lisénovými rámy. V ose je umístěna vysoká hluboká nika v níž stojí nadživotní socha sv. Kryštofa.

Sochy:
socha sv. Prokopa – stojí na soklu tvořeném zdobenou volutou krytou profilovanou krycí deskou. Na ní navazuje nízký hranolový podstavec na němž stojí samotná plastika. Světec stojí v kontrapostu. Pravou pokrčenou nohou našlapuje na čerta. V levé pokrčené ruce drží knihu a berlu, pravá ruka je pozdvižená, v současné době ulomená. Světec má polodlouhé vlnité vousy. Pohled směřuje dolů. Oblečen je v biskupském rouchu, hlavu kryje mitra.
socha sv. Vojtěcha – stojí na stejném soklu jako sv. Prokop. Postava stojí v kontrapostu, pravá noha je lehce pokrčená, postava je esovitě prohnutá. Světec má pravou ruku pozdviženou, ukazováček je vztyčen. Levá ruka je pokrčená a svírá hůl. Přes ruku je přehozena část roucha. Světec je stejně jako jeho protějšek oblečen v biskupském rouchu, hlavu kryje mitra. Obličej zpodobněn obdobně jako u sv. Prokopa, vousy jsou polodlouhé vlnité, pohled směřuje dolů, rysy jsou velmi výrazné.
socha sv. Kryštofa – plastika stojí na soklu skládajícím se ze dvou částí. spodní část je šestiboká, na třech čelních plochách jsou rytá obdélná zrcadla. Střední zrcadlo je podélné s projmutými rohy, v jeho středu je vyryt ovál. Boční zrcadla jsou vertikální, rovněž s projmutými rohy, bez vnitřní výzdoby. Vrchní část je rovněž šestiboká, ale menších rozměrů a její stěny jsou konkávně prohnuté. Čelní strana je zdobena vystupujícím zrcadlem složitého tvaru a kapkou. Světec stojí na stylizovaném skalisku, jeho pravá noha je výrazně pokrčená a našlápnutá vpřed. Při jeho pravém boku je umístěn stylizovaný ulomený kmen stromu, který světec svírá oběma rukama. Postava je ve šroubovitém pohybu. Na levém rameni světce sedí Ježíšek, který je zpodobněn jako dítě s polodlouhými vlnitými vlasy. Svou pravou rukou se přidržuje hlavy sv. Kryštofa, v levé ruce drží velké říšské jablko s křížkem. Sv. Kryštof je oblečen v roucho, které je bohatě ostře zvlněno. Světec má kratší vlnité vousy a vlasy, hlava je natočena k Ježíškovi, pohled směřuje vzhůru.

Kostel, postavený podle návrhu Antona Erharda Martinelliho, je příkladem kvalitní barokní venkovské sakrální architektury, doplňuje ho ohradní zeď; celek je jednou z dominant obce.

kostel svatého Jakuba apoštola:

Typická bezvěžová stavba z r. 1724 vztyčena na místě, kde stával kostel nejpozději již r. 1363. Na obdélnou loď váže užší kněžiště cylindricky zakončené. Režné stěny jsou vyzděny z lomové opuky. Fasádu člení omítané lizény a korunní římsa.

ohradní zeď s branou a brankou:

Okrouhlou kamennou ohradní zeď okolo kostela přerušuje proti vstupu brána a na severozápadě branka. Bránu vymezují vyšší pilířky s řimsovými hlavicemi, její křídla jsou z litinových ozdobných profilů. Branka je jednokřídlá, shodné konstrukce.

Ohradní zeď obíhá okolo bývalého hřbitova, je zděná z opukových kamenů, svrchu krytá cihlami, místy omítnutá. Na severní straně je přerušena úzkou železnou brankou. Na západní straně proti západnímu průčelí kostela je umístěna hlavní vstupní brána, tvořená dvěma z cihel zděných pilířů zakončenými krycí deskou a koulí (na jednom z pilířů dnes koule chybí). Samotná brána je železná zdobená, stejně jako branka, ohýbanými železnými pruty.

Původní evidenční list památky:

Na vyvýšeném místě obdélníková stavba lodi, s užším kulatě zakončeným kněžištěm s u jižního boku přistavěnou sakristií. Zdivo z lomové opuky členěno lisénami, vlysem a římsou. V průčelí po stranách vchodu a v závěru presbyteria jsou niky se sochami. Budova s pěkným barokním štítem, zastřešena sedlovou střechou (krytina prejzy), na které stojí plechem pobitá sanktusová věžička.

V nice vně presbyteria, na dvojitím soklu asi 2,5 m vysoká socha sv. Kryštofa, z pískovce. Postava starce má šroubovitý pohyb, drží v obou rukou sloup a na rameni jí sedí Ježíšek držící velké říšské jablko s křížkem. Postava starce je zahalena ve vzduté, živě pojednané draperii.

V obou nikách v průčelí kostela jsou figury světců velmi si podobných. Obě drží v pravé ruce biskupskou berlu, oblečena jsou v kněžská roucha a na hlavách mají ostrou moelaci, obdobnou soše v nice presbyteria.

Původně gotický kostel známý již r. 1363 znovu postaven barokně r. 1724. SOchy nedatované jsou asi současné, t.j. z 1. pol. 18. stol. (celkový způsob práce ukazuje na práci spíše řezbáře než kameníka, asi jsou dílem F. Rottera).

Kostel renov. r. 1948.

Středověký zvon, hodnotné barokní oltáře a kazatelna.

Ovětralé omítky, značně poškozená krytina. 1985 – ohradní zeď pobořena.