Slunce se opíralo ještě jenom do horních pater domů v ulicích Úštěku, ale dole by už na dlažbu nepropadl pověstný špendlík. Čtvrt hodiny po předpokládaném zahájení velikonočního jarmarku na úštěckém náměstí bylo nabito.
Stánky jsou nasázeny vedle sebe jako vlaštovčí hnízda a krátké fronty se vzájemně proplétají, takže není jisté, co si na konci té či které vlastně koupíte. Všichni tak trochu reptají na to, že všichni ostatní měli ten stejný nápad vydat se sem, ale z toho reptání postřehnete, že všichni s tím vlastně tak trochu počítali. Je to prostě už taková daň za věhlas úštěckých jarmarečních akcí.
Nabídka je tu pestrá a nemá cenu ji nějak vyjmenovávat. Pokud bychom udělali nějaký statistický průměr, dalo by se tvrdit, že si tu asi dáte něco grilovaného s bramborovým těstem a sýrem, ať už se to bude jmenovat jakkoliv, popijete pivo, svařák a medovinu a domů si odnesete něco dřevěného, keramického a pokud máte s sebou dítě tak ještě balonek.
Vydržel jsem v tom davu bezmála dvě hodiny, což je myslím na mě hezký výkon. Za tu dobu v tom lidském proudu pohodlně obeplujete vše od jednoho konce ke druhému a zase zpět. Je to příznačně asi taková rychlost, jakým stoupalo kdysi procesí na Golgotu (když už je ten Velký pátek…). Hodně lidí, soudě podle návštěvnosti, to má takhle rádo, takže jestli jste stejného ražení a máte rádi hodně lidí kolem sebe, Úštěk je sázka na jistotu.
