Zámek Nový Hrad v Jimlíně

Dominantou obce Jimlín je rozlehlý areál bývalého hradu, přestavěného na zámek.

Obecní web:

První zmínka pochází ze 14. století, kdy rytíř Záviš z Jimlína nechal nad obcí Jimlín postavit novou, kamennou tvrz, palácového typu. Po smrti posledního z jimlínského rodu v roce 1453 se dědictví ujal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který se svolením krále Jiřího z Poděbrad, ze dne 2.května 1465, začal s přestavbou tvrze na honosný hrad „s věžemi a příkopy s mosty“… V průběhu devíti let stavby se Albrecht z Kolovrat začal psát jako Novohradský. Vzniká tak nejen nová větev rodu Kolovratů, ale i název hradu a veliké prosperující panství. V držení zmíněného rodu byl Nový Hrad více než sto let.

Poslední, Volf Novohradský z Kolovrat, započal s renesanční úpravou v níž pokračovali i další majitelé Jan z Lobkovic a páni z Liběchova, kteří v roce 1588 prodali panství i s hradem Šebastiánovi Vřesovci z Vřesovic. V majetku Vřesovců zůstal Nový Hrad až do roku 1630, kdy ho císařský rada Volf Illburk z Vřesovic prodal polnímu maršálovi Janu z Aldringen. Jan z Aldringen zemřel 22.7.1634 a dle testamentu, připadlo panství i se závazky premonstrátskému klášteru na Strahově s podmínkou vyplacení klášterů ve Vídni a Luxemburku.

Celé panství těžce zkoušené třicetiletými válkami bylo téměř vypleněno a zámek neustálým střídáním nepřátelských a císařských vojsk i velkým povstáním poddaných v roce 1639 značně poškozen. I přes tíživou finanční situaci započali premonstráti s nápravou válečných škod i s barokními úpravami zámku, včetně stavby nové kaple sv. Josefa a obytného křídla při severní hradbě. Z této doby pravděpodobně pocházejí i dřevěné zdobené stropy ve východním křídle a ve velkém sále již. paláce. Dluhy však přesáhly možnosti kláštera a tak roku 1665 opat Kašpar z Questenberka prodal zámek braniborskému markraběti Kristiánu Vilémovi. Markrabě se na zámku téměř nezdržoval, ale pokračoval v přestavbách započatých premonstráty. Stejně tak i jeho dědic bratranec Bedřich Vilém. Panství se zotavovalo z válečných událostí a hospodářsky začalo prosperovat. Přesto si jej markrabata podržela pouhých pět let.

2. července 1670 Nový Hrad kupuje Gustav Adolf Varrensbach a jeho manželka Marie Sidonie roz. Šliková. Po dlouhé době se zámek znovu stal typickým panským sídlem. Noví majitelé vedli rušný společenský život a s velkými náklady dokončovali přestavbu na pohodlný barokní zámek. Z tohoto období pochází honosná štuková a malířská výzdoba reprezentačních sálů i kaple, brána do třetího nádvoří a přestavba věže do podoby, tak jak byla rekonstruována po požáru od blesku v roce 1994. Původní gotický příkop v místě dnešního druhého nádvoří byl překlenut a posloužil jako prostor k ustájení koní jejichž chovu se Gustav Adolf vášnivě věnoval. Rozsáhlou přestavbou prošla i hospodářská část. Od dob Kolovratů došlo za Varrensbacha snad k nejrozsáhlejším architektonickým změnám…

Koncem roku 1715 koupila zámek i panství s pěti dvory a devíti vesnicemi Anna Barbora z Löweneggu. Zámek zůstal honosným šlechtickým sídlem, ale díky rozmařilosti majitelky panství upadalo do dluhů. Údajně velice krásná paní, jejíž manžel Jan Ferdinand trávil většinu času u vídeňského dvora, žila tak „společensky“, že na příkaz samotného císaře musel proti ní i jejím důvěrným přátelům, pánům z Vacínova, zasáhnout krajský hejtman. Socha sv. Jana Nepomuckého před první branou, kterou dala Anna Barbora zhotovit na důkaz svého pokání, ani její usmíření s manželem již úpadek panství nezastavilo. Začíná sedmiletá válka a už v roce 1757 drancují panství pruská vojska.

Zbídačené panství kupuje 31. března 1767 Josef kníže ze Schwarzenberku. Třebaže zámek jako panské sídlo novým majitelům nevyhovoval, prošel velkou rekonstrukcí včetně nových střech, oken, opravy věže a hradeb. Postupně změnil svůj charakter k hospodářskému využití s vrchnostenskou správou pro kterou byly vybudovány byty a kanceláře. V letech 1813-1816 za napoleonských válek sloužil zámek jako vojenský špitál, což se opět negativně odrazilo na jeho stavu. V roce 1851 se zde na celých dvacet let usazuje posádkou císařská jízda. Značné škody po jejím odchodu pravděpodobně způsobily odchod schwarzenberského správního aparátu do Postoloprt a zámek se tak stal výhradně hospodářským objektem. Tomuto účelu sloužil Nový Hrad až do druhé poloviny 80. let dvacátého století.

Po vyvlastnění v roce 1949 přeměnilo zámek „k obrazu svému“ zemědělské družstvo. Tehdy zmizelo i veškeré zbývající vybavení a do tohoto období spadá i úplná devastace zámecké kaple a reprezentačních prostor. Dlouhodobě zanedbaná údržba i neodborné stavební zásahy se projevily na mnoha částech zámku až havarijním stavem. Základní, často velmi chaotické práce se uskutečnily až po roce 1986, ale patřičné pozornosti se Nový Hrad dočkal až po roce 1994, kdy přešel pod správu Okresního úřadu v Lounech.

V posledních letech zámek jako majetek Ústeckého kraje ve správě Oblastního muzea v Lounech prochází systematickou rekonstrukcí, aby v budoucnu tato architektonicky zajímavá památka s bohatou historií mohla sloužit jako další nově vybudovaný turistický cíl i jako prostor pro nejrůznější kulturní a společenské akce.

Wiki a další zdroje:

Nový Hrad je hrad přestavěný na zámek na návrší v jižní části obce Jimlín v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Rozlehlý areál tvoří komplex obytných a hospodářských budov se třemi nádvořími, díky poloze na vyvýšeném prostranství a vysoké věži je dominantou širokého okolí. Hrad byl založen v 15. století rodem Kolovratů, později často střídal majitele a prošel přestavbou na renesanční a barokní zámek. Posledními soukromými majiteli byli Schwarzenbergové (1767–1947). Nyní je zámek ve správě Ústeckého kraje a je přístupný veřejnosti.

U Nového Hradu jako u jednoho z mála českých hradů známe přesné datum založení. Povolení ke stavbě hradu vydal král Jiří z Poděbrad 2. května 1465 pro Albrechta Bezdružického z Kolovrat. Kolovratové v této oblasti již dříve vlastnili statky a založili nedaleký klášter v Dolním Ročově, kde měli rodinnou hrobku. Albrecht Bezdružický z Kolovrat zahájil stavbu hradu jižně od obce Jimlín poblíž Loun, hrubá stavba byla dokončena přibližně roku 1474, kdy se sem Albrechtova rodina nastěhovala. Tehdy také Albrecht upustil od přídomku Bezdružický, začal se psát Novohradský a založil tak novou rodovou linii rozvětveného rodu Kolovratů.

Přes četné stavební úpravy v době renesance a baroka je současný zámek půdorysně totožný s původním hradem, jedná se o rozsáhlý soubor hospodářských a obytných budov s třemi nádvořími. Mezi potomky Albrechta Novohradského došlo k majetkovým sporům, proto byl také v roce 1511 vyhotoven první známý popis hradu. V rukou jediného majitele se Nový Hrad ocitl znovu až v roce 1552 za Jana Novohradského z Kolovrat († 1556), tehdy k panství patřilo dvanáct vesnic.

Rod Novohradských z Kolovrat vymřel až v roce 1802, ale samotný Nový Hrad jim patřil jen do 16. století. Nejvyšší komorník Volf Novohradský z Kolovrat († 1609) prodal panství v roce 1573 příbuzným Lobkovicům a odstěhoval se do jižních Čech, kde mu patřily Lnáře. Jan starší Popel z Lobkovic však již v roce 1575 podnikl výměnný obchod a Nový Hrad se stal majetkem rytíře Václava Fraňka z Liběchova, který zahájil renesanční přestavbu hradu. Jeho syn Adam Franěk v roce 1588 prodal Nový Hrad Vřesovcům. Páni z Vřesovic v té době vlastnili řadu majetků v severních a západních Čechách a Šebestián Vřesovec přikoupením Nového Hradu zaokrouhlil své dosavadní statky v této lokalitě. Šebestiánův syn Volf finančně podporoval stavovské povstání a Nový Hrad mu byl zkonfiskován, panství ale koupil jeho vzdálený příbuzný, katolický člen rodu, Volf Ilburk z Vřesovic. Za třicetileté války Nový Hrad trpěl průchody vojsk, k této etapě patří i pikantní historka z roku 1623, kdy byl zámek přepaden císařskými vojáky. Volf Ilburk z Vřesovic před nimi vyskočil z okna do hradního příkopu a pěšky uprchl do Loun.

Od Vřesovců koupil Nový Hrad v roce 1630 válečný zbohatlík a císařský generál hrabě Jan z Aldringenu (1588–1634). Ten nedlouho poté padl v bitvě u Nördlingenu a většina jeho majetku přešla na spřízněný rod Claryů (Clary-Aldringenové). Z Aldringenova majetku byl ale jeho poslední vůlí vyčleněn Nový Hrad, který převzal klášter premonstrátů na Strahově. Podmínkou odkazu bylo, že strahovští premonstráti vyplatí 40 000 zlatých čtyřem dalším klášterům ve Vídni a v Lucembursku. Ty se svého podílu začaly domáhat až po třicetileté válce, kdy zároveň došlo ke stavebním úpravám hradu pro pobyt řeholníků prchajícím z Prahy před morovou epidemií. Strahovský klášter se tak dostal do finanční tísně a opat Kryšpín Fuck byl donucen k prodeji novohradského panství. V roce 1651 koupil Nový Hrad za 50 000 zlatých kníže Kristián Vilém Hohenzollern (1587–1665) z rodu braniborských markrabat. Ten se krátce předtím oženil s hraběnkou Barborou Eusebií z Martinic, která po matce pocházela z rodu Novohradských z Kolovrat, což vysvětluje příchod příslušníka zahraničního vládnoucího rodu do této části Čech. Kristián Vilém nechal novohradský zámek opravit a trvale zde žil.

Krátká, ale významná byla historická etapa Nového Hradu ve vlastnictví říšského rady hraběte Gustava Adolfa z Varrensbachu (1629–1689), který koupil panství v roce 1670 od dědiců Kristiána Viléma Hohenzollerna za 50 000 zlatých. Varrensbach patřil ke druhé generaci přistěhovalců pobělohorského období, která se nízký původ snažila kompenzovat honosnými úpravami svých sídel a okázalou podporou katolické církve. Varrensbach již předtím v severních Čechách vlastnil Čížkovice, z Nového Hradu se rozhodl učinit reprezentační sídlo. V 70. letech 17. století zahájil barokní přestavbu zámku. Nedoložená, ale pravděpodobná je účast významných architektů, kteří pro Varrensbacha pracovali i jinde (A. della Porta, F. Caratti). Především byla dokončena kaple sv. Josefa, jejíž stavbu zahájili již strahovští premonstráti. Za hraběte Gustava Adolfa Varrensbacha došlo k exteriérovým úpravám v podobě sjednocených fasád, stavební aktivity v interiérech dokládá především bohatá štuková výzdoba v sálech 1. a 2. patra jižního paláce.

Po Varrensbachově úmrtí zdědila Nový Hrad jeho nevlastní dcera Anna Marie von Waldburg-Zeil (†1720), provdaná za hraběte Jana Volkarda z Concinu (†1713), nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Alžběty. Za Anny Marie z Concinu proběhly na přelomu 17. a 18. století stavební úpravy zámku, do této doby spadá také vznik posledních bohatě zdobených záklopových stropů v řadě zámeckých sálů.

V roce 1715 koupila Nový Hrad Anna Barbora Tondeur, provdaná z Löweneggu, dcera císařského dvorního chirurga Johanna Tondeura. Za ní se Nový Hrad stal živým společenským centrem, velkolepé slavnosti byly ale mimo jiné spojeny s nevhodnými kontakty Anny Barbory z Löweneggu s bratry Michnovými z Vacínova. Prostopášná společnost byla rozehnána v roce 1734 na zákrok císaře Karla VI. a Nový Hrad přešel pod poručnickou správu nad nezletilým Leopoldem z Löweneggu.

Od roku 1767 byl Nový Hrad majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů, který v této oblasti vlastnil majetek již od 17. století (Postoloprty), ostatně již tehdy je doložen jejich zájem o novohradské panství. Marie Josefa z Löweneggu, vdova po Leopoldu z Löweneggu, prodala Nový Hrad v roce 1767 za 280 000 zlatých knížeti Josefovi ze Schwarzenbergu. I když je jméno Schwarzenbergů spojeno především s jihočeským regionem, i v severních Čechách vlastnili rozsáhlé statky. Kromě Nového Hradu později koupili ještě Lovosice (1783) nebo Cítoliby (1802).

Hned po roce 1767 přistoupili Schwarzenbergové k opravě novohradského zámku, který utrpěl za sedmileté války. V roce 1782 je na Novém Hradě doložen hon za účasti šlechty ze širokého okolí, později ale Schwarzenbergové pro příležitostné pobyty v severních Čechách využívali spíše zámek v Postoloprtech, kam bylo také přestěhováno vybavení z novohradského zámku. Zámek Nový Hrad byl postupně adaptován pro hospodářské potřeby, nicméně správa panství zde sídlila až do roku 1879, kdy bylo panství administrativně sloučeno s velkostatkem Postoloprty.

V 19. a 20. století sloužil novohradský zámek hospodářským potřebám velkostatku, za napoleonských válek zde byl krátce lazaret pro zraněné vojáky z bitvy u Chlumce a u Lipska. Za první republiky došlo ke zmenšení velkostatku v rámci pozemkové reformy, samotný zámek přešel do majetku státu až v roce 1947 na základě zákona Lex Schwarzenberg.

Po znárodnění přešel zámek do správy státních orgánů, část areálu využívalo od roku 1953 místní JZD. Vzácně dochované interiéry byly vystaveny destrukci díky hospodářskému využití. Po neuskutečněném projektu školicího střediska z přelomu 60. a 70. let 20. století došlo alespoň ke statickému zajištění zámecké kaple a jižního paláce. Postupná rekonstrukce probíhala i v následujících letech, kdy byl zámek ve správě Okresního muzea v Lounech.

Od 1. ledna 2012 je zámek Nový Hrad příspěvkovou organizací ve správě Ústeckého kraje. Zámek je přístupný veřejnosti a nabízí dva prohlídkové okruhy, bez průvodce jsou přístupná všechna tři nádvoří a vyhlídka na věži. Nadále probíhá rekonstrukce, v roce 2017 došlo k úpravě povrchu cest na všech třech nádvořích. V části zámku je penzión, prostory zámku nabízejí možnost pořádání civilních i církevních svatebních obřadů, v turistické sezóně se v areálu koná řada kulturních akcí.

Starší literatura sice uvádí, že hrad byl postaven na místě bývalé tvrze, ta se ale nacházela v sousedním Jimlíně na místě domů č. p. 1 a 38. Jednalo se tedy o novostavbu na „zeleném drnu“, ostatně povolení Jiřího z Poděbrad uvádí souhlas „vybudovat a vystavět hrad neb tvrz někde na svém dědičném kopci ležícím nedaleko tvrze Jimlín,… pročež, dáváme mu náš královský souhlas, aby sám řečený hrad neb tvrz směl a mohl opevnit zdmi, věžemi a příkopy, jak mu bude libo a jak bude chtít.“

Současná stavba zjevně vznikla postupným narůstáním a obsahuje řadu původních konstrukcí. Do jádra hradu se vstupovalo od západu jednoduchou dnes zazděnou kulisovou branou, po jejíž severní straně byla vystavěna hranolová věž s okosenými nárožími. Původní palác se nacházel na jižní straně a v pramenech je označován jako „Vysoké stavení“. K obytným účelům sloužilo také východní křídlo. Zde v přízemí byly nalezeny nástěnné malby z konce 15. století, které zobrazují turnaj a šermíře či zápasníky. V přízemí severního traktu východního křídla byl nalezen druhý cyklus maleb z počátku 16. století, které snad zobrazují život Najharta. Severní křídlo je barokní a podle písemných pramenů se zde původně nacházely stáje a kaple. Jádro hradu je opevněné valovým opevněním s čelní zděnou hradbou. Před čelní stranou se nacházelo lichoběžné předhradí. V 16. století zde proběhlo několik přestaveb, ale současnou podobu hrad získal až v 17. století, kdy zde vznikla také kaple sv. Josefa. Stavbu tehdy dokončoval Gustav Adolf z Varrensbachu.

Památkový katalog:

Rozsáhlý soubor budov na třech dvorech se třemi branami. Původně gotický hrad z let 1465-74, přestavěn na renesanční zámek roku 1581, zbarokizován ve 2. pol. 17. stol., obnoven r. 1861. Zámku dominuje věž s ochozem, s dnes znovu obnovenou bání. Součástí je i zámecká kaple.

Areál tvoří kromě vlastního zámku další objekty provozního a hospodářského zázemí; celek je velmi hodnotným příkladem původně středověkého panského sídla s postupným dalším vývojem, tvořícím díky svému umístění také výraznou krajinnou dominantu; dnes jde rovněž o veřejnosti přístupný památkový objekt.

zámek s věží a kaplí

Vlastní zámek obepíná třetí nádvoří. Severní a východní arkádové křídlo je patrové. Na jižní dvoupatrové křídlo váže kaple vysazená z půdorysu kolmo k jihu. Je sklenuta zdobenou valenou klenbou s lunetami. Věž je připojena na severozápadě vedle brány.

ohradní zeď s branou III.

Druhé a třetí nádvoří odděluje ohradní zeď s barokním portálem. Spodní část zdi má dole sílu 1,8m a nad kordonovou římsou 0,8m. Zde je zezadu patrná zazděná arkáda. Zdobení brány má strukturu vítězného oblouku. Bosované pilastry nesou vázy s plameny.

Ohradní zeď je funkčním prvkem areálu a díky bohatě zdobené bráně rovněž výraznou součástí jeho vnějšího vzhledu.

ohradní zeď s brankou I.

Krátká zeď z opukových přitesaných kvádrů odděluje parkán jižního křídla hradu od druhého nádvoří. Ze západní strany je neomítlá, z východní omítnutá. Prostupuje ji portálek ze západu pravoúhlý s neúplným kamenným ostěním, z východu segmentem zaklenutý.

ohradní zeď s brankou II.

Zeď mezi věží a hradbou odděluje dvorek obytné budovy od severní části hradního příkopu a valu. K západu má zdivo omítané, k příkopu jen zbytky omítek. Prostupuje jí portálek s pilířky, valeně zaklenutý, s kovovou brankou. Koruna zdi je klenbou vzedmuta.

sklep zv. Konírna

Sklep se nachází na druhém nádvoří pod terénem kolmo k jižní hradební zdi. Scházi se do něho skrz vrata pozvolnou krytou rampou podél hradby. Chodba rampy je valený úzký tubus. Prostor sklepa je poměrně široký, podlouhlý, valeně sklenutý.

nádvoří se sklepy

Pod terénem druhého nádvoří se nachází sklep zv. Konírna a ještě druhý za ním, jižně od věže. Travnatou plochu nádvoří vymezuje od severozápadu obytná budova, od západu úřednický dům. Od východu vlastní budovy hradu a z jihu hradba se vstupem na most.

obytná budova s branou II.

Jde o renesanční stavbu, barokně přestavěnou, na půdorysu tvaru obráceného Z. Severní část zdobí štít se zvlněnými náběhy. Jižní křídlo prostupuje průjezd, tedy druhá brána hradu. Od západu završuje portál trojúhelný fronton, od východu segmentový.

Objekt je dokladem postupného stavebního a historického vývoje areálu zámku, vzhledem k bohatě členěným fasádám je jeho výraznou součástí.

úřednický dům

Úřednický dům je z jihu podpírán dvěma mohutnými pilíři, fasádu zde má prostou. Z ostatních stran jsou okna patra opatřena šambránami s uchy. Východní fasáda má navíc suprafenestry, je tvaroslovím sjednocena s navazující stěnou obytné budovy s branou.

Objekt je součástí provozního zázemí zámku, vzhledem k provedení nádvorních fasád je jeho výraznou součástí.

hospodářské objekty s branou I.

Úvodní dojem z areálu zámku zabezpečuje portál první brány, který rámuje průjezd budovou. V duchu vítězného oblouku je tvořen nikami mezi toskánskými pilastry. Nad římsou je štítové patro, vynášející trojúhelný fronton. Křídla svírají půdorys tvaru U.

Součást hospodářského zázemí zámku, díky svému situování a provedení je výraznou součástí vnějšího vzhledu areálu

studna

Studna se nachází v severní části prvního nádvoří. Má průměr cca 4m, hloubku 2m a oktogonální nadstavbu. Přikrývá ji sloupková dřevostavba s nevysokou stanovou střechou s bobrovkami kladenými jednoduše. Vše obkružuje parapetní cihelná omítaná zídka.

Studna byla jako zdroj vody velmi důležitou součástí zázemí pro obyvatele zámku, zároveň dotváří vzhled nádvoří.

hradební zeď

Hradby obepínají bývalý hrad ze tří stran vyjma západní. Zdivo je převážně z opukových kvádříků, neomítané. Na severu a východě je k vnitřní straně hradby přihrnut z příkopu val. Od mostu k západu je zeď v souvislosti s úřednickým domem omítnutá.

příkop I.

První příkop brání budovy hradu od východu a severu. Je zarostlý travou. Sokly křídel hradu jsou v hloubce příkopu podezděny z kamene, některé neomítané. Na příkop navazuje val s hradbou, pod ní je druhý příkop s sruhým valem.

val I.

Val vystupuje z prvního příkopu a přihrnuje se severně a východně k hradební zdi tak, že je přístupná její koruna zdiva. Je porostlý travou, v místě ohybu a též jižně se nachází vzrostlý strom.

příkop II.

Druhý příkop obepíná hrad z východu a jihu. Nachází se pod hlavní hradební obvodovou zdí. Z jihu na něj navazují bývalé vinice, z východu druhý val. Mlatovou cestu lemuje při hradbě řada stromů.

val II.

Druhý val vystupuje z druhého příkopu na východní straně. Je porostlý křovisky a náletovými stromy. Přechází v rovnou travnatou planinu, která dnes slouží jako zvířecí hřbitov.

parkán

Parkán se nachází před jižním křídlem hradu. Má šířku 7m. Je přístupný z druhého nádvoří brankou v ohradní zdi, též z hradního křídla. Na východě je ukončen vysunutou barokní kaplí.

bývalá štěpnice s ohradní zdí

Bývalá štěpnice se prostírá pod úřednickou budovou z jihu. Je předsazená okruhu hradeb, šířkou navazuje na druhý hradní příkop, od něj ji dělí most. Omítanou ohradní zeď člení rytmus zpevňujících pilířků se sedlovými stříškami. Plocha má parkovou úpravu.

most (na bývalé vinici)

Most vede z druhého nádvoří do bývalých vinic. Odděluje prostor štěpnice od druhého příkopu. Jde o masu omítaného opukového zdiva, prostoupenou stupňovitě třemi oblouky. Most má spád k jihu, první část je rampou, druhá do hmoty zaříznutým schodištěm.

vnější parková úprava

Parková úprava na severní straně Nového hradu spočívá dnes ve zmlazené aleji okolo širší pěšiny či mlatové cesty. Od další zástavby tento prostor odděluje pás vyšší zeleně na severním okraji. Od západu do této plochy zasahuje nově zbudované parkoviště.

bývalé vinice

Bývalé vinice se rozkládaly na svahu pod štěpnicí a druhým příkopem, táhly se k západu po celé délce jižní strany zámku až pod hospodářské křídlo. Vedl k nim most z druhého nádvoří. Dnes je tato plocha porostlá divoce vysokou náletovou zelení.

Původní evidenční list památky:

Rozsáhlý soubor budov na třech dvorech se třemi branami. Průčelí s bránou do 1. nádvoří zdobeno po stranách prázd. nikami, rámov. hlad. pilastry, nesoucími římsy. Nad vchodem je falešné patro se slepými okny, která se střídají s širok. lisenami. Nad římsou ve středu kamenná kartuš se znaky. Vše ukončuje velký prázdný tympanon s koulemi. V 1. nádvoří po stranách jsou kůlny a stáje, ve středu kanceláře a byt. 2. brána bez slepého patra, zdobena zdvojenými pilastry, které nad sklenutým vchodem nesou tympanon; po jejích stranách úzké vysoké niky jsou zdobeny štíty a rámem se střapci. 2. nádvoří tvoří přechod od hospodář. stavení do vlastního zámku. Stojí v něm čtverhranná věž, do níž je přístup z 3. nádvoří. Kdysi tu byl příkop. 3. brána je bohatě zdobena štukem. Pilastry nesou na hlavicích kladí s římsou štítu, zdobenou segmenty, 4mi reliéf. vázami a ve středu velkou štuk. prád. kartuší. Tato brána prolamuje vysokou teď, dělící nádvoří od posledního. Kamenná věž s velkými nárožníky, asi uprostřed s ochozem, o jehož šířku se dále síla věže zužuje. Pod střechou jsou ciferníky hodin. Kryje ji jehlancová mansard. střecha s taškami. K věži přiléhá sever. křídlo trojkřídlého zámku, běžná jednopatrová budova se sedlovou střechou. Východ. křídlo s arkádami, v příz. střídání otevř. arkád a slepých oken s plast. orámováním; uvnitř více místností s malov. dřevěnými stropy. V již. křídle v patře 1 velká a 2 menší místnosti, zdobené štukami a freskami z řec. mythologie. V přízemí velké klenuté místnosti. Mezi oběma posledními křídly barokní zámecká kaple, obdélná s polokruhovým závěrem, je sklenuta valenou klenbou s lunetami, štukovou výzdobou, rámující novější nástropní fresky ze života P. Marie. Budovy jsou kryty taškami. Na střechách jsou vysoké komíny s renesanč. hlavicemi.

Původ. gotický hrad z let 1465-74, přestavěn r. 1581, zbarokizován v 2. pol. 17. stol, obnoven r. 1861. Hospodářské budovy z poč. 18. stol. Plastika lva středověká. Příklad umělecky hodnotné hradní a zámecké architektury. Silně poškozené střechy, stropy a ovětralé omítky. Objekty se ničí použitím jako skladiště hospodář. produktů a hnojiv.