Kostel svatého archanděla Michaela ve Všestudech

Dominantou obce Všestudy je zřícenina kostela svatého archanděla Michaela.

Většinou bývá v obci nějaká náves, na níž stojí kostelík, ať už  v jakémkoli stavu. Tady je to trochu jinak, uprostřed vsi stojí nad rybníkem totální ruina, která je ale kulturní památkou. Když jsem od silnice prošel paloukem (zjevně bývalý hřbitov) ke dveřím, musel jsem odstranit větve a zlomit pár silnějších kmínků bezu, abych si přečetl ceduli na zamřížovaném vstupu:

Při pohledu na torzo před sebou lze brát těžko vážně slova o laskavosti, podpoře a obnově. Jediné pravdivé slovo je havárie…

Na wiki:

Kostel svatého archanděla Michaela je zřícenina římskokatolického kostela zasvěceného svatému Michaelu ve Všestudech v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Kostel stojí nad rybníkem ve východní části vesnice. Obklopuje ho zrušený hřbitov v jehož rohu stojí zřícenina klasicistní márnice.

Kostel ve Všestudech vznikl pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století. V první polovině šestnáctého století se v okolí Chomutova šířilo protestantství. Z let 1565 a 1567 jsou známé stížnosti chomutovského hejtmana na nevhodné chování zdejšího katolického faráře a z roku 1611 se dochovala zpráva, podle které byl všestudský kostel protestantský.

V roce 1775 kostel vyhořel a o čtyři roky později proběhla rekonstrukce, díky které získal základ dochované klasicistní podoby. Věž byla přistavěna až v roce 1898. Po druhé světové válce začal kostel chátrat a počátkem devadesátých let 20. století byl v tak špatném stavu, že bylo rozhodnuto o demolici, ke které však nedošlo. Po roce 2000 započaly rekonstrukční práce, ale jedinou částí, kterou se povedlo dokončit je střecha věže.

Budova kostela je obdélná jednolodní stavba s presbytářem ukončeným trojbokým závěrem zpevněným odstupňovanými opěrnými pilíři. Zdivo presbytáře a části lodi pochází z původní gotické stavby. V severní zdi se nachází zazděný gotický portál. K severní straně přiléhá valeně zaklenutá sakristie a v severozápadním rohu stojí štíhlá věž s jehlancovou střechou. Loď mívala plochý strop a v západní části stála kruchta.

Uvnitř kostela býval novorenesanční oltář od Josefa Krejčíka s obrazem archanděla Michaela z roku 1900 a dva novorománské boční oltáře s barokními rámy. Kromě nich patřily k výbavě kostela pískovcová křtitelnice, polychromovaná socha Madony a sedm dřevěných soch světců ze druhé poloviny 18. století.

Co se týče zmiňované opravy střechy, „povedla“ se jako v mnoha jiných případech. Jak je na obrázcích vidět, jako krytina byl použit nešťastný asfaltový šindel. Tenhle nepovedený smirkový papír většinou vydrží jen pár let, což je i tento případ – na řadě míst kusy chybí, na jižní straně je obří „díra“, odkrývající holá prkna. A hlavně se na tomhle materiálu udrží hejna holubů, vesele na krytinu kálejících.

Na webu obce:

Zdejší kostel je zasvěcen archanděli Michaelovi. Byl postaven v gotickém slohu, pravděpodobně v období kolem poloviny 16. století. Roku 1775 jej značně poškodil požár, a tak byl o čtyři roky později za přispění císařovny Marie Terezie přestavěn. Roku 1847 však kostel zachvátil požár znovu, tentokrát shořela pouze jeho věž, která byla nahrazena až v roce 1898. V 60. letech začal být kostel v havarijním stavu, v roce 1991 proto obecní zastupitelstvo schválilo jeho demolici, církevní úřady ji však ještě do června r. 1992 neschválily a kostel zde tak stojí dodnes.

Historické foto zde ->

Další foto zde ->

Památkový katalog:

Původně gotický kostel ze 14. století byl obnoven a přestavěn v klasicistním stylu po požáru v roce 1779, věž je z roku 1898. Zpustl v 2. pol. 20. stol., o střechu přišel r. 1976. Nachází se v obci na mírné vyvýšenině. Má pozdně barokní klasicistní výraz, z gotické fáze jsou opěráky kněžiště.

Kostel je situován uprostřed vsi na terénní hraně na prostranství přibližně obdélníkového tvaru obklopené po západní, severní a částečně i jižní straně zástavbou, na východní a jižní straně se hrana terénu prudce svažuje do údolí s drobnou vodotečí ke komunikaci, která terasu obíhá po jižní a severní straně. Obvod terasy vymezuje po severní straně torza podezdívky hřbitovní zdi s torzem obvodových zdí márnice v severozápadním rohu.

Kostel je dnes torzální stavbou dochovanou v rozsahu obvodového zdiva s výjimkou věže vložené do severozápadního nároží lodi a završené vysokou jehlancovou střechou. Je orientovaný, jednolodní, s obdélnou lodí, jejímuž západnímu průčelí předstupuje nízká předsíň, odsazeným trojboce zakončeným presbytářem s opěráky a nízkou sakristií po jeho severní straně.

Hlavní, západní průčelí má tři pohledové plány. První tvoří průčelí předsíně, druhý průčelí lodi, třetí průčelí sakristie. Průčelí předsíně vyrůstá z nízkého soklu, je po stranách lemováno nárožními toskánskými pilastry nesoucími vlys s římsou a završeno nízkým trojúhelným štítem. V ose se nachází obdélný vstupní otvor ukončený půlkruhovým obloukem lemovaný jednoduchým plastickým orámováním vytaženým v omítce s provizorní výplní bedněním. Materiálem je cihelné zdivo, omítané. Omítky přírodního charakteru včetně profilace okolo vstupního otvoru jsou částečně narušeny, průčelí je zarostlé vegetací. Průčelí lodi je lemováno lizénovým rámem, nároží byla zdůrazněna rytou pásovou bosáží, v ose se nachází okenní otvor završený plným obloukem, kladí je částečně redukované (obloun místo architrávu). Nad severozápadním nárožím vystupuje průčelí hranolové věže členěné do dvou pater, patro rámováno toskánskými pilastry nesoucími kompletní kladí, pročleněno půlkruhově sklenutým okenním otvorem v ose s orámováním vyznačeným v omítce, věž zakončena stanovou střechou s výraznými námětky. Při jihozápadním nároží věže jsou zachovány fragmenty zříceného cihelného trojúhelníkovitého štítu nad průčelím. Materiálem je převážně smíšené zdivo armované v nárožích masivními pískovcovými kvádry, kolem okenních otvorů cihelné, omítky přírodního okrového odstínu jsou dochovány torzálně vč. pozůstatků členění a ryté bosáže. Uprostřed průčelí vertikální trhliny v kladí. Průčelí sakristie je hladké, ukončené nepravidelně trojbokým nízkým štítem, s obdélným, částečně provaleným vstupním otvorem v ose dnes provizorně zakrytým bedněním. Materiálem je degradující lomové zdivo, omítky jsou v podstatě nedochovány.

Severní průčelí tvoří čtyři pohledové plány. První tvoří průčelí sakristie, druhý průčelí lodi, třetí průčelí presbytáře, čtvrtý průčelí západní předsíně. Průčelí sakristie je ploché, nečleněné, materiálem je lomové zdivo armované v nárožích pískovcovými kvádry, na jehož povrchu jsou relikty souvrství starších vápenných omítek světlých odstínů (dochovanost cca 50%), odhalené partie zdiva částečně degradují (prorůstání náletovou vegetací), v levé části rozsáhlá vertikální trhlina. Průčelí lodi vyrůstá z nízkého soklu, je lemováno lizénovým rámem s vykrajovanými rohy, pročleněno je třemi obdélnými okenními otvory, zaklenutými zkraje rovnými překlady uprostřed segmentově vyklenutými. Okolo okenních otvorů jsou nevelké relikty dnes již odpadlých štukových šambrán. Do okenních otvorů jsou osazeny dnes torzálně dochované kovové okenní rámy členěné vertikálně i horizontálně na jednotlivé tabulky. V přízemí severozápadního nároží, z něhož vyrůstá patrová věž, se v přízemí nachází obdélný vstupní otvor vedoucí na točité schodiště do věže vroubený barokním pískovcovým ostěním lemovaným páskem s uchy v horních rozích v dolní části ukončenými splávkem. Vstupní otvor je zabezpečen novodobou mříží. Za ostění vstupu jsou osazeny jednokřídlé dovnitř otvíravé švartnové dveře opatřené světlehnědým nátěrem. Průčelí věže nad severozápadním nárožím je shodné se západním. Průčelí lodi bylo dle reliktů ukončeno redukovaným kladím podobně jako u západního průčelí (koruna římsy aktuálně kryta bobrovkami), materiálem je lomové zdivo, přibližně uprostřed dolní části průčelí jsou ve zdivu patrné relikty později zazděného vstupního otvoru. Omítky se zbytky pásové bosáže v přízemí věže v okrovém tónu jsou dochovány torzálně, většina zdiva je odhalena, pod stávajícími vrstvami prosvítá starší bělavá vrstva. Průčelí presbytáře je v dolní části kompletně zakryto předsazenou hmotou sakristie. Je vertikálně ohraničeno opěráky s pultovou stříškou s mírným přesahem a ukončeno kladím shodným s průčelím lodi. Zdivo je lomové, u opěráků a římsy cihelné, omítky jsou dochovány bez nátěrů, převážně v úrovni starších vrstev. V horní části patrné vertikální trhliny. Průčelí západní předsíně vyrůstá z nízkého, v omítce vytaženého soklu, je ploché, pročleněné v ose obdélným oknem zaklenutým půlkruhovým obloukem a lemovaným plastickým orámováním vytaženým v omítce, ukončené je vlysem s římsou. Štukové orámování okenního otvoru částečně degraduje, částečně i omítky, před průčelím prorůstá náletová vegetace.

Jižní průčelí má čtyři pohledové plány. První tvoří průčelí lodi, druhý průčelí presbytáře, třetí průčelí věže. Průčelí lodi je lemováno lizénovým rámem, pročleněno třemi obdélnými okny a ukončeno shodně se severním průčelím lodi, zde jsou však v podstatně větším rozsahu dochovány relikty obvodových profilovaných štukových šambrán z konce 18. století vč. vrcholových klenáků. Zdivo je lomové, ostění oken a římsy cihlové. Zachována omítková souvrství asi z 50% plochy vč. nátěrů, nejmladší přírodního okrovopískového odstínu, starší bělavého, postupně degradují; odpadlé jsou zejména v horní a soklové části. Degraduje také profilace korunní římsy. Mezi druhou a třetí okenní osou zleva probíhá až po římsu improvizované schodiště (skoby). Zakrytí koruny římsy bobrovkami je lokálně narušeno. Průčelí presbytáře vyrůstá z nízkého, v horní části profilovaného gotického soklu, je členěno opěráky a jediným okenním otvorem v jižní stěně, provedením shodným s jižním průčelím lodi. Pod ním je ve zdivu patrné pravé vertikální ostění zazděného původního gotického okna, patrně s odsekaným profilem. Zdivo je lomové, u ostění oken, opěráků a říms cihelné. Pod odpadávajícími pláty novějších omítek a nátěrů vystupuje pekovaná starší omítková vrstva s bělavým nátěrem. Průčelí věže je ploché, pročleněné obdélným vstupním otvorem z věže do krovu ukončeným plochým obloukem, na rozdíl od ostatních průčelí není lemováno toskánskými pilastry, pouze ukončené římsou s ohledem na horizontální úroveň zaniklého krovu lodi, jehož otisk je pod římsou dochován. Omítky pískového odstínu jsou dochovány. Průčelí předsíně lodi je shodné se severním.

Hlavní přístup zprostředkovávala západní předsíň (dnes bez střechy i zastropení). Západním vchodem předsíně se vstupuje obdélným vstupním otvorem (dnes bez dveří) s přímým záklenkem s pískovcovým ostěním s obvodovým páskem a klenákem s dimantováním v ose záklenku, po jehož stranách jsou pásky stáčeny do stylizované mušle do obdélné lodi se zaoblenými předními rohy. V západní části lodi se nachází torzo empory dostupné zvláštním vstupním otvorem z věže v severozápadním rohu lodi, do níž je vloženo točité schodiště přístupné samostatným vstupem z exteriéru. Empora (dnes nedostupná) má dřevěnou konstrukci a je omítaná na rákos, její poprsnice byla konvex konkávně zvlněná, dnes se z ní zachovalo jen malé torzo s čelem zdobeným jednoduchými štukovými rokajovými zrcadly v severozápadní části.

Podlaha lodi se nedochovala, je zavalena zříceným stropem nánosy terénu a vzrostlou náletovou vegetací. Severozápadní roh vyplňuje těleso vložené věže, severní stěna je prolomena třemi okenními otvory a je ukončena profilovanou římsou z cihel. Zdivo je převážně lomové, omítkové vrstvy v nejmladším provedení s nátěrem pískového odstínu z větší části dochovány, částečně destruovány nebo se olupují. V severovýchodním nároží jsou pod degradujícími nátěry patrné stopy malované iluzivní oltářní architektury. Od presbytáře je oddělen plochým vítězným obloukem lemovaným oboustranně štukovou profilací vybíhající z patečních říms (plastický klenák v ose již není dochován). Jeho vnitřní plocha je zdobena čtyřmi symetrickými páskovými štukovými kartušemi (pásky ve vrcholech stáčeny do volut), se zbytky povrchové úpravy plastických prvků v bělavém odstínu (omítky ve vrcholové části zcela odpadlé, kartuše částečně degradují). Pod pateční římsou jsou v ose vnitřní plochy štukové plastické mušle, z nichž visí krátká girlanda. Při severní straně vítězného oblouku je patrný otisk osazení dnes již zaniklé kazatelny (kapsy po trámech nesoucích řečniště a otisk stříšky s kovovým závěsem). Severní stěna presbytáře je v partii vstupního otvoru do sakristie částečně destruována.

Navazující prostoro sakristie je zaklenut při jihozápadní straně částečně destruovanou valenou klenbou s vrcholnicí orientovanou východozápadním směrem. Omítky sakristie jsou téměř zaniklé, podlaha zasypána sutí, na ní uloženy fragmenty kamenného vstupního ostění, patrně vstupního otvoru z presbytáře do sakristie. Podlaha a zdivo vč. části klenby je prorostlé náletovou vegetací. Západní stěna presbytáře nese torzo štukové rokokové oltářní architektury obložené umělým mramorem (dnes v torzech). Ta je dvouetážová, tvoří ji postranní lehce předstupujícími pilastry zakončenými kompozitními hlavicemi vynášejícími úseky kladí, které jsou završeny lehce vyklenutou římsou. V ploše je patrný otisk oltářního obrazu. Nad ní spočívá nástavec vymezený po stranách lehce projmutými pilastry a zakončený lehce projmutou římsou v rozích volutovitě stáčenou. Po stranách oltářní architektury nepatrné relikty malovaného rozhrnovaného závěsu s konturami postavy andílka, který jej přidržuje. Před oltářní architekturou se v násypu podlahy nachází rozpadající se torzo předsazené hranolové menzy (z cihel). Jižní stěna presbytáře je pročleněna jedním okenním otvorem, jižní stěna lodi třemi okenními otvory. Stav zdiva a omítek je přibliženě shodný se severní stěnou lodi.

Celý interiér je do výše několika metrů hustě zarostlý náletovou vegetací. Střešní krajina s výjimkou věže s vysokou stanovou střechou s okosenými rohy a výraznými námětky v nárožích (dnes krytá bonnským šindelem) a nízké pultové střechy sakristie není dochována. Hřeben střech lodi a presbytáře byl orientován západovýchodním směrem.

Podstřeší: není dochováno Krov: s výjimkou věže (dnes nedostupný krov štenýřové konstrukce) není dochován.

Torzo márnice v severozápadním rohu areálu je přízemní stavbou přibližně čtvercového půdorysu, zachované ve stadiu torz obvodových zdí prorostlých vegetací. Západní průčelí vyrůstá z vysokého soklu, jeho členění pro torzální stav a téměř celkové zakrytí prorůstající vegetací zřetelné. Zdivo je smíšené, omítky nejsou dochovány. Východní průčelí je pročleněno lizénovým rámem do dvou mělkých polí ukončených polokruhovým obloukem, v jehož ose se nachází nevelké obloukovitě ukončené okno. Zdivo je smíšené, v partiích oblouků cihlové. Omítky nejsou dochovány. Východní průčelí je nepatrným torzem zakrytým a prorostlým vegetací, stehně tak jižní průčelí. Zdivo je smíšené, omítky nejsou patrné.

Chráněné památkové hodnoty kostela spočívají v jeho zařazení v urbanistické kompozici obce, kde se stává její hmotovou, architektonickou součástí a výraznou pohledovou dominantou. Spoluvytváří historický charakter interiéru této části obce a urbanisticky se spolupodílí na koncepci členění významného centrálního prostoru v rámci jejího historického jádra, kde leží ve velmi exponované pohledové poloze. Kostel je cenný i pro svou hodnotu historického pramene, neboť i ve svém torzálním stavu dnes stále ještě uchovává řadu autentických historických stavebních konstrukcí a prvků s vysokou vypovídací schopností o své stavebně-historické genezi a historickém stavitelství všeobecně, nezanedbatelná je i patina staří.

4 stupeň – havarijní stav, 30. 11. 2023 – Kostel je bez zastřešení, chybí krov, střecha i strop nad lodí, v havarijním stavu je obvodové zdivo, v torzálním stavu jsou omítkové i štukové vrstvy, okenní výplně. Vylámáno bylo dřevěné bednění zabraňující vstupu cizích osob do interiéru kostela.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní, obdélný se severozápadní představěnou hranol. věží, krytou štíhlým jehlanem s odsazeným kněžištěm – 5 bokým s jednoduch. opěráky na nárožích. Sakristie přistavena k severnímu boku kněžiště. Okna do lodi obdélná, odsazená segmentovým obloukem ve štuk. rámech, s ušima. Ve štítě vstup s kamenným ostěním s ušima a klenákem. V kněžišti okna zazděná. Interiér plochostropý. Při západní straně lodi zděná kruchta. V ose presbytáře nově proražený vstup se segmentovým záklenkem.