Za oknem je to krásný, ale venku … však víte. Holomráz tam lidem kroutí ušima, že prý ani tučňáci v zoologický nechtějí vylejzat ven. Všichni pěkně doma u kamen, ani nikde žádní turisti otravný … jsem si říkal … a tak jsem skočil do auta a vyrazil na prohlídku nedalekého Budyšína. Bude tam pěkně klid, sluníčko, ty výhledy z hradeb … a vážně jo, bylo. I ten mráz tam ovšem byl.
V tomhle počasí má ale Budyšín jednu výhodu, že takové to dlouhé nákupní centrum je pěkně nalepené na centrum historické. Někomu se to může líbit, někomu být protivné, ale pravda je, že do centra je odtud skok a hlavně, v těchto dnech, topí se tam ostošest, a vaří milchkaffe a peče pflaumenkuchen … a tak.
V samotném městě se nedělo vůbec nic, žádné ty jarmarky a podobně, takže bylo docela novým a pěkným zážitkem courat liduprázdnými uličkami zalitými sluncem a dívat se z opevnění do údolí řeky Sprévy, tipovat si místa, které navštívím při příštích zastaveních … dokud mi to mráz docela nevymluvil. Ani chrám sv. Petra nebyl tou úplnou záchranou před lezavou zimou a právě v tu chvíli člověk tu blízkost chrámu nákupního opravdu ocení. Udělal jsem to vlastně úplně stejně, jako kdysi naši předci ve středověku. Rychle tam dorazit, pobrat co se dá (tentokrát „jen“ zážitky) a rychle zase šupem domů.
