Kaple svatého Jana Nepomuckého na Chloumečku v Mělníku

Na vyvýšenině Chloumeček v severozápadní části Chloumku (část Mělníka) stojí bývalá kaple svatého Jana Nepomuckého.

Kapli v podstatě není jak pořádně vyfotit, takřka ze všech stran vzrostlá zeleň, navíc soukromý majetek, takže přímo k ní se nedá dostat.

Stavba je kulturní památkou:

Drobná hodnotná barokní kaple z počátku 18. století umístěná na vrchu Chloumeček SV od jádra města. Novodobě byla upravena na bydlení s malířským ateliérem.

Drobná stavba orientovaná k SV se nachází v severní části osady Chloumek, na vyvýšeném místě na vrcholu skalního masivu. Kaple stojí na zděné terase obehnané ohradní zdí, přístupné původně po starším zděném schodišti z východu a nyní po schodišti z jihu. Předmětem památkové ochrany je kaple sv. Jana Nepomuckého, ohradní zeď a vymezený pozemek.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní, obdélníkový, s bočními kaplemi a obdélným uzavřeným presbytářem. Loď a presbytář sklenuty valenou klenbou s lunetami. Kruchta v západní lodi je podklenuta valeně. Stěny lodi prolomeny nízkými okny s půlkruhovým ukončením. Hlavní vchod na západní straně. Trojosé průčelí na západní straně členěno pilastry s dvěma nikami bez soch. Mohutný štít s nikou a sochou sv. Jana Nepomuckého. Nad presbytářem sanktuska. Střecha sedlová, kryta prejzy. Kostel je v ohradní zdi. Vlastním římskokatolická církev – děkanský úřad Mělník.

Opadává omítka, poškozena střecha a okapy. Socha silně poškozena povětrnostními vlivy. Trhliny v ohradní zdi.

Kostel zdevastován v únoru 1972 vojskem, kterému přikázán zasklít okna a zajistit dveře. I když příkaz splněn, devastace opět pokračuje. Zničen interiér.

V roce 1981 pronajato jako ateliér manželům Jistovým (?), Leninova 674, Praha 6

18. 11. 1984 uživatel zajistil objekt proti vstupu nepovolaných osob a začal s opravou střešní krytiny.

Hrady.cz:

Na dominantním vrchu Chloumeček východně od středověkého města Mělník byla roku 1708 postavena poutní kaple, zasvěcená tehdy ještě ne svatořečenému Janu Nepomuckému. Vrchol kopce byl v té souvislosti upraven zřízením terasové zdi. Kaple byla zřejmě dočasně zrušena za josefínských reforem, roku 1803 byla opravena a dál sloužila původnímu účelu. Roku 1898 vyhořela, znovu byla obnovena. Po roce 1945 zanikly tradiční poutě a kaple postupně zchátrala. Pravděpodobně na přelomu 80. a 90. let 20. století byla stavba adaptována na soukromý rekreační objekt, nejdrastičtější dopady této akce (zejména hranolový komín) kryje okolní vzrostlá zeleň. Budova je vzhledem k využití nepřístupná, stále i s pozemkem náleží do majetku mělnického římskokatolického proboštství.

Středočeská vědecká knihovna v Kladně:

Původně barokní kaple budovaná od r. 1708 z podnětu mělnické měšťanky Eufrosiny Schmiedové ze Štromberka. Vysvěcena byla v r. 1713. Pečoval o ni poustevník, v l. 1719-1739 bratr Šebestián Jehla. K dalším dobrodincům kaple patřil primátor Starého Města pražského Jan Václav Vejvoda ze Štromberka. Ten nechal kolem kaple v l. 1748-1749 vybudovat směrem k Mělníku okrouhlou zeď a v r. 1755 kapli rozšířil o kruchtu na kostelík. V novém kostele se mše sloužily až do josefínských reforem do r. 1785. Poté byl kostel odsvěcen a sloužil jako sklad. V r. 1850 znovu vysvěcen a určen pro potřeby římskokatolické církve. V l. 1896-1897 opraven, šindelová střecha nahrazena taškami.

V 2. pol. 20. stol. opět přestal plnit sakrální funkci, byl devastován a poničen požárem. V 90. letech 20. stol. si ho pronajal ukrajinský malíř A. Oniščenko a upravil kostel na ateliér a bytové prostory.

Díky své poloze, která nabízí rozhled po celém kraji, se zde zastavil např. K. H. Mácha (1832), Svatopluk Čech (1896) i T. G. Masaryk (1920). Na připomínku jejich návštěv zde byla r. 1933 odhalena pamětní deska.

Ve FB skupině Historie a současnost města Mělníka:

Paní Eufrosina Jaroměřská – Schmiedová ze Stromberku, dcera Daniela Jaroměřského s predikátem ze Stromberku byla ctihodnou mělnickou a pražskou měšťankou i obyvatelkou Pšovky. Stavbou nové kaple na nejvyšším místě Mělníka – Chloumku (283 m nad mořem) chtěla přispět k větší slávě Boha, církve a mučedníka Jana Nepomuckého, který spěl k blahořečení. Stavbu nechala založit v roce 1708 s pomocí zámeckého hejtmana Černínů Antonína Losse a Leopolda Benedikta Červenky ( 1699 – 1739 ), děkana chrámu sv. Petra a Pavla a dalších příznivců jejího záměru.

Kaple je jednolodní, obdélníková s bočními výklenky pro kaple a užším trojbokým presbytářem. Loď i presbytář jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami. Západní průčelí je trojosé s pilastry s mohutným volutovým štítem, kordonovou římsou, se sochou sv. Jana Nepomuckého umístěné v nice nad kasulovým oknem. Boční fasády jsou členěny pilastry a mají polokruhová okna. První etapa stavby kaple je dnešní presbytář.

Kaple byla vysvěcena litoměřickým kanovníkem Karlem Františkem Kawikou z Bürschenthalu ( 1658 – 1716 ) dne 16. května roku 1713. Byla opatřena bohatou nadací a výnosem z přilehlého pozemku na následné opravy a koupi bohoslužebných předmětů. V letech 1719 až 1739 se o kapli staral řádový bratr Šebastián Jehla, zřejmě Augustinián ze pšoveckého kláštera. Od roku 1725 jsou připomínána slavná a velkolepá procesí z Mělníka o první neděli po svátku bl. Jana Nepomuckého, který byl svatořečen v Římě o 4 roky později v roce 1729 papežem Benediktem XIII.
Významným donátorem votivních darů pro kapli sv. Jana Nepomuckého byl Jan Václav Vejvoda ze Stromberku, syn Eufrosiny Jaroměřské, primátor Starého města pražského, majitel několika pražských domů. V letech 1748-9 dal kapli stavebně rozšířit do dnešní podoby, zřídit kruchtu pro malé varhany, nechal osadit dva postranní oltáře a kazatelnu. V roce 1739 zakoupil za 20 zlatých malou vinici pro budoucího „poustevníka“. Před kaplí byla zřízena zvýšená okrouhlá terasa s kamennou opěrnou zdí, s kamennými schodišti. Z terasy je nádherná vyhlídka na město a na podřipskou krajinu. Úpravy kaple byly vyčísleny na 1195 zlatých. Později mezi dědici rodiny Stromberků, městem a církví došlo k neshodám. Nelíbilo se jim, že jimi darované bohoslužebné předměty pro kapli jsou používány i v dalších okolních kostelích. K urovnání došlo až v roce 1773. Poté dědicové věnovali dalších 50 zlatých na opravy a v roce 1774 pořídili nový oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.

Ale již za 11 let, 9. prosince roku 1785 byl dvorským dekretem císaře Josefa II. kostelík uzavřen a zrušen, přes protesty věřících i zřizovatelů. Nově zřízená náboženská matice paramenta a bohoslužebné předměty bývalé kaple rozdělila devíti okolním kostelům. Zvon z roku 1728 získal pro mělnickou školu v Husově ulici purkmistr Vincenc Hollauer z Hohenfelsu, druhý zvon z roku 1710 byl zavěšen v kostelíku v Šemanovicích.

Kaple sv. Jana s pozemky a vinicí byla dána do veřejné dražby a dne 20. června roku 1791 byla prodána mělnickému radnímu Janu Lípovi za 122 zlatých. Ale již 20. února roku 1792 vše obratem prodal právovárečnému měšťanstvu mělnickému za 200 zlatých. Bývalá kaple začala sloužit jako sklad. V roce 1803 byl objekt opraven. Ve 20. a 30. letech 19. století měšťanstvo pronajalo bývalou barokní kapli mělnické vojenské posádce kyrysníků, která si v ní zřídila sklad střelného prachu. Sklad byl střežen zřejmě ledabyle, protože byl během krátké doby třikrát vyloupen, pachatelé nebyli nikdy zjištěni. V roce 1838 vojenská posádka kapli opustila a sklad prachu si zřídila v zahradním domku čp. 7 na Velkém náměstí, kde byl až do roku 1847. Erár s případným nebezpečím výbuchu zřejmě ani neuvažoval. Potom byl sklad umístěn do domku v mělnické stráni nad Labem za pozdější ovocnicko-vinařskou školou na Polabí.

Tehdejší purkmistr města Josef Valenta (majitel domu U Zlaté hvězdy a poštmistr nar. 1804, +1881 ) na zasedání městského zastupitelstva 9. září roku 1838 vybídl právovárečné měšťanstvo, aby bývalou kapli s terasou ( bez dalších pozemků ) nabídlo zpět duchovní správě k bohoslužebným účelům. Tehdejší děkan P. Antonín Hnojek zajistil souhlas litoměřické konzistoře a pomocí veřejné sbírky se mu podařilo vybrat 203 zlatých na nejnutnější opravy zdevastovaného objektu. Zemské gubernium výnosem z 23.12. roku 1840 ale k tomu nedalo svolení, protože nebyl učiněn závazný slib právovárečného měšťanstva, ani nikoho jiného, na údržby a opravy kaple. Původní nadace donátorů už byly využívány pro jiné účely nebo zanikly a náboženská matice neměla dost finančních prostředků. Tak dalších deset let se kaple stala opět skladištěm.

V roce 1850 bylo začato s důkladnou opravou a ve svátek sv. Jana Nepomuckého jej znovu vysvětil sám litoměřický biskup Bartoloměj Hille ( 1786-1865 ) za asistence litoměřického kanovníka P. Josefa Pfeifra ( 1798-1862 ), mšenského rodáka, který pronesl při mši svaté vlastenecky procítěnou promluvu. Kaple tak začala opět sloužit svému původnímu poutnímu účelu. Slavná pouť, tzv. buchtová byla pořádána v den světcova svátku 16. května. Poutníci přicházeli z okolních obcí, z Mělníka i ze Pšovky, odkud je „přiváděli otcové augustiniáni“ z tamního kláštera. Později, v roce 1925, když byl zrušen tento zemský svátek, se pouť konala následující neděli.

V roce 1885, kdy byly zakládány nové pozemkové knihy, došlo ke sporu mezi městem a církví o pozemek, na kterém stojí kaple. Teprve v roce 1891 došlo k dohodě. Vlastnické právo bylo přiznáno městu, které se zavázalo na věčné časy (!), že bude kapli udržovat pro bohoslužby římskokatolické církve, okolní pozemky osází vegetací, upraví dvě cesty vedoucí ke kapli a ukončí těžbu kamene v čedičovém lomu v sousedství ( těžba čediče byla ukončena v roce 1885 ).

V letech 1896 – 7 byla kaple znovu opravena, rekonstruován krov a šindelová krytina byla nahrazena krytinou z pálených tašek. Byl zrestaurován i mobiliář kaple. Celkový úhrn nákladů činil 597 zlatých.

18. srpna roku 1898 odpoledne, právě o výroční trh, se nad Mělníkem strhla prudká bouřka. Přibližně v 16.30 uhodil do sanktusní vížky chloumecké kaple kulový blesk, zapálil dřevěnou konstrukci a krov. Oknem vnikl dovnitř, kde napáchal škody na mobiliáři a omítce. Lidé se seběhli a spolu s hasiči stačili odstrojit a vynést oltář a snesli z kůru varhany. Oheň potom pronikl půdním schodištěm na kůr, hořící dřevěné schody byly ulity vodou. K požáru přijeli hasiči z Mělníka, Pšovky a z Mlazic. Dřevěný krov a sanktusní věžičku se nepodařilo zachránit. Zvon se roztavil. Prohořelý krov byl stržen, klenby nad lodí a presbytářem byly neporušeny. Když byl požár uhašen, byly vyklizené předměty odneseny zpět do kaple. Škoda způsobená požárem byla vyčíslena na 771 zlatých. Naštěstí byl objekt pojištěn na 920 zlatých, pojistka byla bez problémů vyplacena. Aby byla kaple uchráněna před povětrnostními vlivy, byl objekt neprodleně opatřen novým dřevěným krovem a taškovou krytinou. Interiér byl znovu uveden do původního stavu.

Čas plynul, po období krásné epochy nastala první světová válka, potom vznik republiky, odklon části lidí od církví, hospodářská krize, období 1. republiky, protektorát a 2. světová válka. Po roce 1945 již nebyly organizovány poutní procesí ke kapli. Rok 1948 se stal nástupem nového společenského řádu, který duchovnímu životu křesťanů nepřál, bohoslužby, procesí mimo areál kostelů byly zapovězeny. Církevní stavby nebyly až na určité výjimky udržovány, pomalu chátraly, až se některé proměnily v ruiny.

To byl i případ chloumecké kaple sv. Jana Nepomuckého, kde se už bohoslužby nekonaly, původní závazky města na údržbu padly, kaple byla několikrát vykradena a poničena vandaly, své vykonaly i povětrnostní vlivy. V roce 1921 bylo založeno Sdružení pro zachování a udržování stavebních památek mělnických. Předsedou se stal starosta Mělníka Josef Tykal a jednatelem PhDr. Jan Matějka, lékárník. Sdružení apelovalo na veřejnost, aby přispěla na opravu a památná místa tak byla zachována i pro další generace. Stav kaple sv. Jana Nepomuckého a kostelíka Nejsvětější Trojice byl tehdy katastrofální. Z dobového tisku: „ Co dojmů zažil každý občan mělnický na Chlomku a a v okolí obou kostelíků hlavně o pouti chlomecké, kdy starý i mladý spěchával, aby účasten byl na této jarní slavnosti, na kterou se již dlouho těšil a na niž ještě drahnou dobu vzpomínal“.

V roce 1972, za tuhé normalizace společnosti, byla kaple odsvěcena a ponechána svému osudu. Později, v roce 1987 litoměřická konzistoř kapli pronajala Haně a Eduardu Soukupovým, kteří ji na své náklady opravili a pak používali pro bydlení. Stavba byla zachráněna, úpravy interiéru byly zkolaudovány v roce 1992. Po čase, závadou na elektrické instalaci vznikl v interiéru požár, který jej poničil. Na novou rekonstrukci nájemcům již nezbývalo dost sil a prostředků.

Významný malíř a fotograf ukrajinského původu Alexandr Onischenko vystavoval v roce 1997 své obrazy v galerii Ve věži na Mělníku, nájemkyně galerie paní Hana Soukupová jej seznámila s tragickým příběhem svého příbytku po ničivém požáru, který si s bývalým manželem pořídila. Umělec o něj projevil zájem a nakonec si objekt se souhlasem mělnického probošství a litoměřického biskupství pronajal a se značným úsilím a na vlastní náklady jej opravil. Zřídil si zde malířský ateliér s bytem, který si zařídil dle svého výtvarného vkusu, přitom respektoval historii a krásu barokní stavby. Vznikla tak pozoruhodně sladěná kombinace historického a současného stylu. Okolí stavby umístěné na vršku nechal postupně upravit na parčík v anglickém stylu, ve kterém se uplatnila drobná zahradní architektura – altány, terasy a schodiště. Odtud jsou úžasné výhledy do okolí, na město Mělník a vzdálenou krajinu s vévodící památnou horou Říp a České Středohoří. Při posezení v umělcově ateliéru v bývalém kostelíku nebo v zahradních altánech a terasách návštěvník pociťuje krásu, výjimečnost a magičnost tohoto místa. Genius loci zůstal díky umělcovu působení plně zachován. Zachování a obnova této historické bývalé církevní památky zásluhou manželů Soukupových a později i zásluhou akademického malíře Alexandra Onischenka slouží jako zářný příklad pro ostatní objekty podobného osudu a že jich v české krajině není málo. Kaple je památkově chráněná od 3.5.1958.

Pro svou výhodnou polohu s úžasným výhledem na město a okolní krajinu byla terasa kaple na chloumeckém návrší navštěvována nejen věřícími, poutníky, turisty a výletníky, ale i známými osobnostmi. Na cestě na hrad Bezděz se svými přáteli se zde 1. srpna roku 1832 zastavil básník Karel Hynek Mácha. V nedalekém Obříství bydlel známý básník Svatopluk Čech, chloumeckou vyhlídku navštívil 12. července roku 1896. Při soukromé návštěvě rodiny Václava Petrželky na Mělníku – Blatech se na Chloumek pěšky vydal dne 25. března roku 1920 prezident Tomáš G. Masaryk. Po obědě pokračoval výletem do Kokořínského údolí.

Vyhlídku také často navštěvoval, pokud byl na Mělníku, rodák ze Pšovky básník Viktor Dyk. Po něm také byla chloumecká vyhlídka pojmenována. V roce 1925 Viktor Dyk napsal: „A pak je výhled do kraje. Málo je takových vyhlídek v kraji. Nalevo před námi tyčí se Mělník, na němž věž připadala mi prstem káravě vztyčeným nad hříšným lidstvem. Pruh Labe zaleskne se v dolině a tam vpravo, daleko, vidíte homoli Řípu se sv. Jiřím, kterého apostrofoval, pamatujete-li si, Svatopluk Čech, který právě o prázdninách před mou oktávou zabrousil, jak bedlivý životopisec zjistil, na pouť k Sv. Trojici. Úrodné Podřipsko prostírá se před vámi mezi skálou Mělníka a homolí Řípu. Tato stráň pod kostelíčkem bývala mi nejmilejší vyhlídkou. Otevřený obzor širé roviny za letního podvečera budil v mladé mysli představu něčeho neohraničeného. Na všechny strany možno se rozběhnout, a nic nás nezastaví na této cestě. Živote, krásný, krásně krutý živote !“

15. července roku 1933 byla na jižní fasádě kaple odhalena pamětní deska těchto tří osobností. Desku slavnostně odhalil předseda Klubu československých turistů Mělník František Langhans. Na desku přispěly okresní výbor a městská rada na Mělníku. Při odhalení k přítomným hostům promluvil historik a profesor mělnického gymnázia pan Josef Stáhlík. Pro veřejnost byly na náměstí přistaveny autobusy, které pendlovaly mezi městem a Chloumkem. Desku zhotovila kladenská slévárenská firma Josefa Červenky.

Návštěvníkům připomíná návštěvu významných osobností tohoto magického místa.

Aktuálně kaple zrovna moc přístupná nevypadá, i když je tu stále transparent Galerie. A jestli je pamětní deska na svém místě, kdo ví…