Židovský hřbitov Mělník

Daleko od historického centra Mělníku severně od železniční trati je v dnešní vilové zástavbě „ztracen“ židovský hřbitov.

Taková tradiční situace – nevede k němu žádná značená trasa, v jeho okolí žádné směrovky, ale jak se lze dočíst, bývalo podstatně hůř, jak vyplývá třeba z reportáže Českého rozhlasu:

19. duben 2017 – Židovský hřbitov v Mělníku má po dlouhých letech důstojný vchod s přístupovou cestou a nové obvodové zdi. Městu společně s Židovskou obcí se navíc během dvouleté rekonstrukce podařilo opravit téměř 170 náhrobků.

Donedávna se muselo na hřbitov chodit přes sousední pekárnu Václava Nováka, protože jiný vchod sem nevedl. „Jsou příbuzní, které sem jezdí na hroby třeba až z Ameriky. Jinde se o náhrobky starají lidé z Prahy,″ vysvětluje Novák.

Náhrobky jsou pečlivě opravené, tráva kolem nich je posečená a opravené jsou všechny obnovené zdi. Na mnohých z nich je uvedeno jako místo smrti Osvětim.

Hřbitov byl založený v roce 1878 a pohřbívalo se na něm až do roku 1942. Nachází se tady 143 náhrobků. Pochovaný je tu například Emanuel Mendl, lékař a dlouholetý starosta mělnické Židovské náboženské obce, který se postaral o založení tohoto hřbitova a o postavení synagogy v roce 1861.

Rekonstrukce vyšla asi na 4 miliony korun a otevřeno je od dubna do října denně kromě sobot a některých židovských svátků od 9 do 17 hodin. Od listopadu do března ve stejný čas pouze v neděli.

Na wiki:

Židovský hřbitov v Mělníku se nachází v městské části Podolí. Byl založen v roce 1878 a do roku 1942 zde bylo pohřbeno kolem 270 lidí. V roce 1987 byl areál hřbitova s ohradní zdí a souborem kamenných náhrobků zapsán do státního seznamu kulturních památek.

Malý počet obyvatel židovského vyznání se na území Mělníku nacházel již od počátku 15. století. Následující staletí se počet Židů ve městě měnil a ve druhé polovině 19. století se začal zvyšovat.

Členům samostatné židovské obce se v únoru roku 1878 podařilo prosadit stavbu hřbitova. Podél vyhrazeného pozemku byla tedy postavena zeď. Roku 1881 byla vystavěna umrlčí komora a o pět let později byl přidán i domek pro hrobníka. Poslední zesnulý byl na hřbitově pohřben v roce 1942.[1]

První větší rekonstrukce hřbitova proběhly v roce 2005 a 2008. Byly opraveny poškozené části ohradní zdi a vztyčeny a zrestaurovány poškozené náhrobky. V letech 2015–2016 proběhla rekonstrukce celého hřbitova, která spočívala v restaurování všech náhrobků, opravě a stavbě nové ohradní zdi a zřízení nového vchodu pro návštěvníky hřbitova.

Památkový katalog:

Bývalý židovský hřbitov s dochovanými pískovcovými a mramorovými náhrobky (cca 50) obehnaný ohradní zdí. Hřbitov byl založen v roce 1878 a užíván do 2. sv. války.

Hřbitov se nachází v SZ části osady, v bývalé zahradě synagogy (nyní pekárna čp.1743) asi 10m od ulice Dobrovského. Pozemek je obdélný, obehnaný zdí vysokou cca 150 cm. Na místě se nalézá cca 50 náhrobků obrácených lícem k východu. Nejstarší kusy jsou umístěny v západní části (kolem 1840). Náhrobky jsou většinou pískovcové, mladší kusy z počátku 20. století mramorové. Některé náhrobky jsou ohrazeny litinovým plotem.

Předmětem památkové ochrany je židovský hřbitov s náhrobky, ohradní zdí a vymezený pozemek.

Ohradní zeď:

Ohradní zeď lemuje celý hřbitov. V J části se jedná o kamenné historické zdi, v SZ části o novodobou zeď s korunou krytou bobrovkami.

Náhrobky:

Soubor kamenných náhrobků z poslední čtvrtiny 19. a první poloviny 20. století.

Městský web:

Nepočetné židovské osídlení je v Mělníku doloženo od počátku 15. století do poloviny 16. století. Starší historie osídlení je ale dost nepřehledná. Zdá se, že v některých obdobích směl velmi omezený počet židovských rodin bydlet přímo v hrazeném městě, jindy pouze v předměstských osadách. V polovině 17. století mohli Židé do města přicházet na trhy, ale měli zakázáno v něm bydlet. Znovu se Židé přímo ve městě usazovali od počátku 18. století, ale až do poloviny 19. století šlo jen o jednotlivé rodiny. Od poloviny 19. století počet Židů ve vnitřním městě prudce vzrůstal, ale mnoho Židů zůstávalo i v tradičních předměstích, která zůstávala centrem náboženského života. Nejpozději v první polovině 19. století vznikl náboženský spolek, roku 1864 se ustavila samostatná židovská náboženská obec, jejíž obvod zahrnoval soudní okres Mělník s výjimkou obcí Byškovice a Libiš. Nejsilnější židovské osídlení existovalo koncem 19. století. Roku 1880 přímo ve městě bydlelo 70 Židů (6% všech obyvatel), na předměstí 50 Židů (5,1%), na Okrouhlíku 25 Židů (11,3%), na Záduší 18 Židů (15,5%), na Pšovce 39 Židů (3,5%), v celém Mělníku 163 Židů (4,3%). Roku 1890 žilo v celém Mělníku 194 Židů (4,3%, ale v Záduší stále ještě 15,3% a na Okrouhlíku 14,4%); roku 1900 a 1910 – 148 Židů (3,0%), roku 1921 – 113 Židů a 1930 – 84 Židů (0,7%).

Modlitebna je doložena před polovinou 19. století v Záduší, od poloviny století na Pšovce (obě byly zřejmě součástí obytných domů), v letech 1861 – 1862 byla postavena novorománská synagoga, která byla v letech 1968 – 1969 zbořena. Židovská náboženská obec zanikla v důsledku nacistické okupace.

Po založení samostatné židovské obce usilovali její členové o založení židovského hřbitova přímo ve městě, protože do této doby byli zemřelí pohřbívání většinou do Byšic, případně v menším počtu na židovském hřbitově u Bosyně. Statuta mělnického pohřebního bratrstva pocházejí ze srpna 1867, kdy byl jeho předsedou Moritz Heller. K založení hřbitova došlo ale až o více než deset let později.

V únoru 1878 požádalo israelitské pohřební bratrstvo o povolení zřízení židovského hřbitova na Podolí na parcelách č. 969 a 970 zvaných „Na fialkách“. 18. února 1878 se na místě samém sešla komise, aby posoudila vhodnost zřízení hřbitova právě na tomto místě. 4. dubna 1878 zástupce města poslal dopis pohřebnímu bratrstvu, v němž stálo: „Povoluje se ctěnému pohřebnímu družstvu israelské obce mělnicko–šopecké, aby dle připojeného stvrzeného plánu israelitský hřbitov se schválením slavného okresního hejtmanství ze dne 21. února 1878 čís. 1850 na pozemku čís. parc. 969 a 970 na Podolí zřízený hradební zdí 2 metry vysokou opatřen a uprostřed čelní strany této zdi naproti vozové cestě Šopecko – Vintické portál na způsob since, který umrlčí komoru zastávati bude zřízen byl…“ Následně byl tedy určený pozemek ohrazen zdí a začalo se tam pohřbívat.

13. září 1881 podal výbor židovské náboženské obce na purkmistrovský úřad žádost o zřízení a postavení umrlčí komory.

Ze dne 20. září 1881 se dochoval protokol, týkající se žádosti výboru židovské náboženské obce, aby bylo vydáno povolení k postavení umrlčí komory. Toho dne se sešla stavební komise, jejímiž členy byli rada Högr, stavitel Jan Tejnil, tajemník Votruba a za židovskou obec Leopold Prager. Komise prozkoumala plán i místo určené k postavení umrlčí komory. Bylo dohodnuto, že stavba bude provedena vlevo od portálu, jímž se vchází na hřbitov. Vchod do této komory měl být zřízen z vnitřní strany. Komora se měla skládat jen z jedné místnosti se dvěma vyhlídkami do hřbitova.

Roku 1886 se řešilo postavení hrobnického domku. Markus Kraus jakožto předseda pohřebního bratrstva podal 25. května 1886 žádost o postavení nového domku pro hrobníka na hřbitově. V něm měla být jedna síň, jedna komora a jedna světnice.

2. června 1886 se na místě samém sešla stavební komise, jejímiž členy byli zástupce městské obce V. Vávra, stavitel Jan Tejnil a předseda pohřebního bratrstva Markus Kraus. Stavba tohoto domku byla povolena s podmínkou, že do bytu hrobníka se bude vcházet z průjezdu a okna otočená do ulice budou široká 80 cm. Celá novostavba měla být vysoká 3,2 metru. Na protější straně se však nacházela umrlčí komora vysoká jen 2,8 m, proto měla být střecha umrlčí komory také zvýšena.

Ze dne 3. 6. 1886 se dochoval dopis adresovaný pohřebnímu bratrstvu, v němž je napsáno: „U vyřízení vaší žádosti ze dne 25. května 1886 č. 1229 dává se Vám povolení k stavbě nového domku pro hrobníka na vašem hřbitově čís. parc. 970 u Mělníka na základě protokolu stavební komise ze dne 2. června t. r. proti tomu, že tuto stavbu dle přiloženého, úředně opraveného a stvrzeného nástinu, který se Vám zároveň vrací, vyvésti, příliš úzká, k obecní cestě obrácená okna na 80 cm rozšířiti, při stavbě dalších předpisů řádu stavebního od 11. května 1864 bedlivě šetřiti a dokončení stavby zde oznámiti povinni jste. Vzhledem však k tomu, že novostavba je 3,2 m vysoká kdežto na druhé straně průjezdu nacházející se umrlčí komora má pouze 2,8 m výšky, jest nutně třeba k cíli dosažení lepšího souladu ve fasádě, aby hlavní zeď umrlčí komory o 40 cm zvýšena byla.“

Ze dne 8. listopadu 1886 se dochoval protokol, v němž je napsáno: „Pan Markus Kraus, předseda israel. pohřebního bratrstva, žádosti dne 26. října br. pod č. 2317 podanou oznámil zde, že stavbu nového domku pro hrobníka na israelitském hřbitově čís. katastru 970 na Podolí u Mělníka povolenou již ukončil a žádal, aby stavba tato prohlédnuta a povolení k obývání zmíněného domku uděleno bylo. Také žádal, aby toto nové stavení číslem domovním poznamenáno bylo. Následkem toho byla komise na dnešní den ustanovena. Když byla stavba nového domku ve všech částech náležitě shledána, vyjadřuje se technický znalec pan Dobroslav Klusáček, zednický mistr, že stavba tato docela dle předloženého a stvrzeného plánu ze dne 3. června 1886 č. 1325, jakož i dle řádu stavebního vykonána byla a nenalezlo se žádných vad, jež by zvláštního pozastavení vyžadovaly. Toliko ve vnitřním rozdělení příček stala se během stavby úchylka, která vzata na vědomí a plán dle toho nynějšího stavu poopraven. V novém stavení nalézají se následující místnosti: 1. síň, 2. kuchyň, 3. světnice. Poněvadž tyto místnosti úplně suché a zdravé jsou, k obývání úplně se hodí, shodla se komise na tom, že nestává žádných překážek, aby se hrobník v tomto nově vystavěném domku ihned ubytoval. Nový tento domek poznamenává se číslem domovním 93.“

12. listopadu 1886 bylo vydáno povolení k obývání domku, což bylo realizováno již od 1. prosince 1886.

15. dubna 1887 požádal Markus Kraus, aby byl domek hrobníka navždy osvobozen od domovní, třídní a činžovní daně, protože je obydlen bezplatně hrobníkem.

2. srpna 1921 vydal Městský úřad v Mělníku povolení k rozšíření obřadní síně čp. 93 s podmínkou, že betonová podlaha bude provedena tak, aby se dala snadno čistit, a v umrlčí síni budou zdi natřeny olejovým nátěrem do výše 1,8 m.

Od roku 1878, kdy byl hřbitov založen, se pohřbívalo většinou na Mělníku, výjimečně ve Spomyšli. Celkem tu je pohřbeno kolem 270 osob. V letech 1915 – 1918 tu bylo pohřbeno dvacet uprchlíků z Haliče.

Mezi posledními tu byli pohřbeni roku 1941 vdovec a obchodník Gustav Pick z domu čp. 181, který zemřel ve věku 79 let, obchodník Rudolf Eisner z domu čp. 118, který zemřel ve věku 62 let, svobodná Irma Šulhofová z domu čp. 47, která zemřela ve věku 47 let, a zřejmě jako poslední v únoru 1942 vdova – soukromnice Amálie Adlerová původem ze Sudoměře, posledním bydlištěm ve Mšeně, která zemřela 26. 2. 1942 ve věku 80 let.

Roku 1944 byl na hřbitově na Ráji pohřben ženatý soukromník z Mlazic z domu čp. 102 Alois Schulhof, který zemřel ve věku 86 let.

Hřbitov se nachází v městské části Podolí, 1 km severovýchodně od centra, v Dobrovského ulici. Obehnán je ohradní zdí postavenou z kamene do výšky cca 160 centimetrů. Na jihozápadní straně areálu židovského hřbitova se nachází někdejší hrobnický domek čp. 1743/30, který je dnes součástí pekárny, později k němu byla postavena další pekárenská budova, v níž je také malý obchod a jedna její část slouží k obytným účelům. Část hřbitova je odprodána a slouží jako zahrádka.

Na ploše o velikosti 2 752 metrů2 je dochováno 168 náhrobních kamenů od doby založení do roku 1942. Většinou se jedná o náhrobky poemancipačního typu, náhrobky gotizující jsou výjimkou. Zvláštní řadu tvoří 11 pomníčků haličských uprchlíků (1915 – 1918) a dva náhrobky v podobě sloupů. Na několika málo náhrobcích jsou symboly kohenů (žehnající ruce) nebo levitů (konvice), dále se setkáváme s Davidovou hvězdou, několik náhrobků je zdobeno rostlinnými motivy. Náhrobky jsou ve dvou polích, v jednom jsou 4 neúplné řady, ve druhém 6 neúplných řad. Většina náhrobků je ze žuly, mramoru nebo pískovce. Kolem některých náhrobků jsou kované plůtky, vzácně jsou náhrobky zdobeny porcelánovými portrétními medailonky. Většina náhrobků je složena z několika částí, na několika z nich je dochovaná nápisová břidlicová deska krytá sklem.

Pohřben je zde mj. místní školní inspektor a předseda náboženské obce Emanuel Mendl, primář nemocnice MUDr. Samuel Treulich nebo rabín Adolf Polák (1854 – 1938). Jeden z náhrobků nese jméno JUDr. Emila Kantora zesnulého roku 1987 v Santiagu de Chile, jedná se o symbolický hrob. Nejstarší náhrobky se nacházejí v severovýchodní části hřbitova, při východní zdi má své místo dětská část hřbitova.

Roku 2005 byla provedena nákladem 83 000 Kč oprava poškozených částí ohradní zdi, roku 2008 byly nákladem 230 000 Kč vztyčeny a zrestaurovány poškozené či povalené náhrobky. V letech 2015 – 2016 proběhla rekonstrukce celého hřbitova spočívající v restaurování všech náhrobků, kompletní opravě historické ohradní zdi, stavbě nové ohradní zdi, která odděluje prostory hřbitova od soukromých částí majitele pekárny a zřízení nového vchodu pro návštěvníky hřbitova s kovanou brankou.

Mgr. Blanka Rozkošná

Další info o restaurování místa:

30. 3. 2018 – V minulém roce byl veřejnosti zpřístupněn židovský hřbitov, který prošel celkovou rekonstrukcí. Projekt byl podpořen grantem ve výši 7 039 009 Kč z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Na ploše o velikosti 2 752 metrů2 je dochováno 168 náhrobních kamenů od doby založení do roku 1942.

Hřbitov se nachází v Dobrovského ulici (v sousedství pekařství U Nováků), ale přístupný je z ulice Habrová. Pokud se jej vydáte navštívit, tak nejjednodušší cesta vede z křižovatky ulic Chloumecká a Dobrovského. Z ní pokračujte ulicí Chloumeckou a odbočte první cestou vlevo (mezi rodinnými domy), na konci této uličky odbočte opět vlevo do ulice Habrová. Zde už před sebou uvidíte bílé zdi židovského hřbitova, do kterého se vstupuje kovanou brankou.

Jak je výše v textu uvedeno, část pozemku je dnes soukromá, takže v jednom rohu je situace docela zvláštní. Řady náhrobků jsou přerušeny různorodě směřovanou zdí s kovanou mříží, za níž je vidět zahrada. Jak to bylo s původním přístupem si neumím moc představit, dnes je na hřbitov veřejná cesta, ale bez navigace v ruce bych postranní uličku mezi domky našel těžko.

Jan Heřman – Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě; Rada židovských náboženských obcí v ČR 1981:

Rozloha 3993 m. Židovské osídlení vzniklo před t. 1402. Hřbitov byl založen r. 1878. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí ze druhé poloviny 19. století. Židovské osídlení v Mělníce zaniklo r. 1941.