Červený dům v České Lípě

Naproti vodnímu hradu Lipý v České Lípě stojí budova tzv. Červeného domu.

Wiki:

Červený dům (německy Rotes Haus) je renesanční, jednopatrový letohrádek postavený v centrální části České Lípy vedle vodního hradu Lipý v 16. století. Sloužil kdysi šlechtě, byl i muzeem, dnes je jeho depozitářem, pro veřejnost je uzavřen. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

V roce 1583 si dal zámeček postavit na břehu Ploučnice (dříve tekla jinudy) Jetřich Berka z Dubé, člen rodu Berků z Dubé, potomek starobylého rodu Ronovců. V sousedství stavby byl hospodářský dvůr, na druhém břehu byl městský mlýn a židovská čtvrť.

Jednopatrovou, nepodsklepenou budovu o tvaru kosodélníku 23 x 10 metrů si nechal postavit italskými staviteli. Byla opatřena otevřenou lodžií, vyzdobena sgrafity. Stěny byly opatřeny dvojitou omítkou. Na spodní bílé byla nanesena druhá s rozemletým dřevěným uhlím, ta byla štukatéry seškrabána do tvaru černobílých psaníček Okna a dveře byly natřeny do červena, navíc zde byla později i barvírna, proto se takto po čase nazýval i celý dům. Dlouho sloužil panstvu jako lovecký zámeček.

Koncem 18. století byla v někdejším zámečku barvírna a v letech 1837 až 1882 hostinec Zum Kessel. Když byl v 19. století v sousedním hradu Lipý cukrovar, byl do areálu cukrovaru začleněn roku 1882 i Červený dům. Koncem 19. století z popudu vlastivědného spolku Excursions Club byl dům zrestaurován. Prostředky věnoval ředitel cukrovaru Josef Altschul a pracemi byl pověřen místní akademický malíř Eduard Steffen. Zedníci sice z neznalosti osekali původní omítky, ale jinak se oprava vydařila, takže při 300. výročí od postavení stavby byl roku 1889 objekt slavnostně otevřen a posléze byl využíván k bydlení.

O 50 let později se konala další obdobná slavnost, když zde bylo otevřeno českolipské muzeum. K muzeu byly tehdy přičleněna i sousední budova z někdejšího sousedního hospodářského dvora.

Muzeum (dnes s názvem Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě) zde bylo až do roku 1964, kdy získalo nové prostory na jiném místě města a do části prostor Červeného domu se nastěhovala Kulturní správa ONV. Červený dům slouží muzeu dodnes jako depozitář. Je zapsán do celostátního registru kulturních památek pod číslem 46637/5-2773.

Památkový katalog:

Letohrádek, zvaný též Červený dům, byl zbudován Jiřím Jetřichem Berkou z Dubé roku 1583, a to ve formách severoitalské renesance. Dnešní výraz úzce vycházející z historického stavu objekt získal při rekonstrukci na konci 19. století.

Původní evidenční list památky:

Jednopatrový, zděný a omítaný. V průčelích v přízemí s dvěma a třemi nepravidelně rozmístěnými, půlkruhově sklenutými arkádovými oblouky na čtyřbokých pilířích s okosenými rohy. V patře loggie s deseti arkádovými půlkruhově zaklenutými oblouky na toskánských sloupech. Loggie zaklenuta valenou klenbou s lunetami. U jihovýchodního nároží opěrný pilíř. Přední průčelí s 5 nepravidelně rozmístěnými okenními osami v patře, vpravo dole úzká vysoká nika. Etážový štít na vrcholu s čučkem. Sedlová střecha s taškami, dva vikýře s kamennými štíty. Celá plocha fasády pokryta s černobílým sgrafitem povětšinou s psaníčky. Výjimkou je parapetní pás loggie a cvikly oblouků kde jsou úzká poprsí, většinou vojáků. Mezipatrová římsa oblounového tvaru, pás pod hlavní římsou s grafitovaným pletencem. Klenba loggie v patře s figurálními a rostlinnými motivy. Místnosti uvnitř většinou značně přestavěny a z větší části plochostropé. 1585, v 18.-19. stol. proraženy dveře do sousedních domů. Nutná oprava sgrafitové výzdoby a celková oprava.

Českolipský Deník ->

Na webu o historii České Lípy (Bömisch Liepa):

Tento objekt je nejstarší dochovanou stavbou nesakrálního charakteru ve městě a to přibližně v autentické podobě z doby svého vzniku. Ta doba byla poměrně složitá. Město bylo majetnicky rozděleno na čtyři díly, kdy tři drželi Vartenberkové a jeden rod Berků.

Stavbu dal zbudovat Jetřich Jiří Berka z Dubé a dokončena byla roku 1583. Sama osoba stavitele je dosti rozporuplná a jeho život plný zvratů, byť zemřel poměrně mlád ve věku pouhých 33 let. Již jako dítě byl poslán svým otcem Zikmundem Berkou za vzděláním do světa, poznal tak zejména německé země a v cizině si zamiloval italskou renesanci. To se pak odrazilo ve stavbě loveckého zámečku, který je přisuzován právě italským stavitelům. Po smrti otce se vrací domů, po otci zděděný majetek spravuje Jetřichova matka Kunhuta, nebo také Kunigunda, hraběnka z Ebrštejna a z Nangarku. Od roku 1570 tak činí jako poručnice za nezletilého syna v průběhu pěti let a po dovršení zletilosti Jetřicha Jiřího činí tak často při jeho dalekých cestách. A nakonec i po smrti svého syna v roce 1585 převzala Kunhuta správu nad majetkem jako poručnice svého vnuka Adama, jenž byl Jetřichovým synem. On se totiž Jetřich Jiří s Adamovou matkou a svou manželkou Evou z Bibrštejna již před svou smrtí zle rozesvářil a ve svém testamentu na ní příliš nepamatoval. Ostatně se objevují velice často zprávy o prchlivosti, náruživosti, nezřízenosti a svárlivosti tohoto pána z Berkovského rodu. Zemřel 7. července 1585 během své cesty ve Zhořelci v Horní Lužici, dnes rozděleném německo – polskou hranicí. Pochován byl v protestantském kostele Narození Panny Marie stejně jako jeho otec.

Stavba tvoří kosodélník o rozměrech 23×10 metrů a je nepodsklepená. Byla umístěna na okraj zámecké zahrady a českolipský kronikář, pekařský mistr Hans Kriesche, zaznamenal tuto událost takto: „Roku 1583 nechal blahorodný pán, pan Jetřich Berka, postavit novou budovu u maštale, a tohoto roku byla také dokončena”. Svému původnímu účelu přestal letohrádek sloužit v 18. století.

Na počátku století 19. zde vznikla barvírna látek a objektu se začalo říkat Kotel, tedy přesněji Kessel. Po jejím zrušení byl v přízemí domu roku 1837 zřízen hostinec Zum Kessel, tedy U kotle. Hostinský Josef Scholter byl původně tkadlec a podnikatel, který dříve zaměstnával až 120 mistrů. Hostinec zde byl až do roku 1882, kdy objekt kupuje továrník Josef Altschul, majitel sousedního hradu, či zámku, tehdy cukrovaru. Ten nechal k 300. výročí postavení zámeček opravit a později je využíván jako bytový dům. Další obytné budovy, přistavěné k východní stěně, byly k letohrádku přistavěny v roce 1896 a 1897. Od roku 1931 slouží Červený dům jako sídlo městského muzea a je tomu tak až podnes, kdy je zde depozitář a pracovny Vlastivědného muzea.

Mohutná a jakoby nezakončená spodní část západní stěny budovy dává prostor k několika domněnkám. Jednak se soudí, že zde existovala jakási přístavba, snad stáje, ale také je docela možné, že bylo použito zdivo z původně zde stojící gotické stavby. Přeci jen o trošičku jasnější je situace se sgrafitovou výzdobou v průčelí stavby. Nad hlavicemi sloupů v prvním patře jsou mužské hlavy představující snad antické hrdiny. Jen prostřední z nich je údajně zpodobnění básníka Dante Alighieriho, což je připisováno právě vlivu italských stavitelů. Mezi patry je pět loveckých výjevů. Tyto nejsou však z větší části původní. Během rekonstrukce v roce 1883 byly původní omítky nedorozuměním odstraněny. Tato podoba je dílem Eduarda Steffena, který měl malířské restauratérské práce na starosti a po této nemilé příhodě se pokusil lovecké výjevy na průčelí zámečku vrátit. Poslední rekonstrukce fasády a sgrafit byly provedeny v letech 1974 až 5. Z historických fotografií je také patrné, že prostor mezi sloupy v přízemí byl v různých dobách otevřen a zazdíván, vždy podle momentální potřeby. Původně snad byly sloupy v lodžii, okenní a dveřní ostění namalovány červenou barvou, a proto převládá v pojmenováních název Červený dům.

Podél severní stěny letohrádku protékal mlýnský náhon, přes který vedl malý můstek k zadnímu vchodu. Tato ulička navazovala na svém druhém konci na ulici Jiráskovu a po staletí se nazývala Judengasse, tedy Židovská. Zeď a brána v této části patřily k dnes již neexistující synagoze. Ta měla zde své průčelí. Současný památníček obětem násilí není tedy přesně na místě synagogy vypálené 11. listopadu 1938, ale je to logické. Památník uprostřed parkoviště, dříve tržiště, by působil opravdu nepatřičně. Dnes zbytek zmiňované uličky nese také proto název U synagogy.

Obsáhlý informační materiál, poskytnutý pracovníky Muzea při akci Výlet za památkou 17. srpna 2024: