Socha svatého Prokopa na návsi v Ředhošti

Na návsi v Ředhošti vedle sebe stojí pomník Velké války a socha svatého Prokopa.

Socha na kvádrovém podstavci je kulturní památkou:

Barokní socha sv. Prokopa pochází z druhé poloviny 18. století. Její hranolový sokl je vzhledem k podživotní soše světce značně vysoký. Sv. Prokop v biskupském oděvu stojí s velmi vysokou zdviženou pravou paží, v ruce drží kříž, na nějž hledí.

Socha méně obvyklého provedení je dílem neznámého regionálního sochaře z druhé poloviny 18. století, je jedním z výrazných prvků veřejného prostoru středu obce.

Původní evidenční list památky:

Socha biskupa u rybníka. Na hranolovém kamenném soklu stojí světec podživotní velikosti s vousatou tváří vzhlížející k nebesům, s pravou rukou zabalenou v plášti, pozdviženou (něco v ní držel) a levou rukou mírně zapaženou. Na hlavě má mitru, biskupský šat je členěn drobnými mělkými řasami. Nese stopy polychromie. Kámen poškozen, zvětralý a otlučený.

Socha byla restaurována roku 2003 Radomilem Šulcem ->

Pro svou vysokou základnu se socha dostala do knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji, kde se o ní píše na stranách 561 a 562:

Pilíř se sochou sv. Prokopa(?) neznámého autora na návsi, na místě osazen výdusek z umělého kamene, originál byl z jemnozrnného pískovce okrové barevnosti. Na zadní střední části pilíře pravděpodobně novodobá datace „A 1677“.

O vzniku tohoto pilíře nemáme k dispozici žádné zprávy. V roce 2003 restaurátor Radomil Šulce provedl restaurování pilíře (citace ze zprávy): Památka demontována pomocí autojeřábu. .. Při sesazení plastiky se uvolnily praskliny v nohách světce, v minulosti způsobené korodujícím železným čepem. Očištění povrchu od nedávného nevhodného vápenného nátěru provedeno pomocí vody a rýžových kartáčů – zbytek staršího tmavě červeného nátěru nelezen v nepatrném rozsahu na dříku podstavce.  .. Rozlomené partie sesazeny a fixovány, chybějící části doplněny umělým pískovcem .. stejně doplněna hmota kamene na podstavci a čtyřech sloupcích. Veškeré opravené články byly osazeny asi 4 metry západně od původního místa pro nebezpečné prorůstání kořenů lípy, stojící v bezprostředním sousedství, do základů památky. Ústřední podstavec byl osazen na betonový základ na izolační vrstvu, jednotlivé části pilíře vyztuženy nerezovými čepy. Čepována byla i kopie plastiky světce, do jehož vztyčené ruky byl osazen měděný, kovaný, plátkovým zlatem zlacený kříž. Originál sochy předán majiteli a bude osazen v interiéru kostela sv. Jiljí.