Zámek Janov

Na jižním okraji Janova (část Litvínova) v ulici Loupnická se nachází areál místního zámku.

Bohužel, ze zámku není vidět absolutně nic. Sice kulturní památka, leč v soukromých rukách a zcela nepřístupný. Obíhat polní cesty přilehlé zahrádkářské kolonie, zda je ke spatření něco alespoň z nich, na to nebyl čas.

Wiki:

Janovský zámek je zámek v Janově, místní části města Litvínov. Areál zámku se nachází na jihovýchodním okraji Janova, ul. Loupnická. Tvoří ho patrová hlavní budova obdélníkového půdorysu se stanovou střechou s bočními přízemními pavilony s mansardovou střechou (čp. 2) a hospodářské stavby (čp. 151, 152, 153, 154).

Zámek nechal kolem roku 1670 vystavět Michna z Vacínova snad na základech tvrze ze 14. stol. Objekt sloužil po druhé světové válce lesní správě, v současnosti jsou v něm byty a hospodářské zázemí. Zámek je chráněn jako kulturní památka.

Zámek nefiguruje v knize Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (nakladatelství Libri Praha 1994), ani v Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy (nakladatelství Svoboda Praha 1984).

Památkový katalog (opět s využitím jeho obrazové dokumentace, protože jak řečeno, vše se nachází v nepřístupném areálu):

Areál zámečku čp. 2 má pravidelný obdélný půdorys se symetricky rozmístěnými budovami. Na jižním konci vstupní osy se nachází kolmo situovaný vlastní zámeček, boční strany areálu vyplňují hospodářské a obytné budovy. Protějškem zámečku jsou dvě kolmo umístěné stodoly. Půdorys areálu je pak na severní straně protažen nad stodoly ve směru střední osy – zde jsou dvě menší zahrady a po obou stranách vstupní brány objekt vrátnice. Západně od dvora se nachází zahrada, areál ohraničuje ohradní zeď. Na ploše dvora – zhruba uprostřed – stojí socha P. Marie.

Areál zámečku představuje velkorysou a cennou barokní kompozici venkovského panského sídla, doplněného o hospodářské zázemí, zároveň jde o výrazný prvek urbanistické struktury původní obce Janov.

zámeček

Barokní zámeček je typem menšího venkovského panského sídla symetrické kompozice. Jeho tři rizality s výraznými střechami, tvořící dominantu objektu, doplňují dvě nízké části – mezi patrovým středním rizalitem a přízemními rizality krajními. Menší rozsah vlastního zámečku je vysvětlován tím, že z původního záměru, počítajícího s trojkřídlou budovou, byla nakonec realizována pouze jedna část.

Jde o zděnou budovu na protáhlém obdélném půdorysu, se třemi rizality. Střední rizalit je patrový; po obou stranách se k němu v ose napojují přízemní části, ukončené rovněž přízemním, avšak vyšším rizalitem. Celá kompozice je symetrická. Severní průčelí (do nádvoří) začíná na západní (pravé) straně dvouosým rizalitem. Dolní část fasády chrání nízký sokl, který obíhá celou budovu. Stěnu rizalitu člení lizénový rám, tvořící obdélník. Obě osy vyplňují dvojitá dřevěná dvoukřídlá okna; každé křídlo je třemi vodorovnými příčlemi rozděleno na čtyři tabulky, nahoře je samostatná dvoukřídlá větrací část – s křídly vodorovně rozdělenými na poloviny. Vnější křídla jsou v líci; kolem oken je šambrána, nahoře ukončená profilovanou římsou s oblým frontonem. Fasáda vrcholí profilovanou hlavní římsou; situována je ve výšce zhruba poloviny střechy vedlejší nižší přízemní části. Ta je čtyřosá, opět rytmizovaná obdélnými lizénovými rámy. V ose první od západu jsou jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce s proskleným nadsvětlíkem. Ve zbývajících třech osách jsou okna; v ose druhé od západu je to novodobé dvoukřídlé dřevěné okno ve špaletě, v osách třetí a čtvrté pak dvojité dvoukřídlé dřevěné okno s křídly členěnými třemi vodorovnými příčlemi na čtyři tabulky. Vnější křídla jsou v líci. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Střed severního průčelí tvoří patrový rizalit. Také zde nalezneme lizénové rámy – jeden v přízemí a jeden v prvním patře. Přízemí má jeden otvor –vysoký, půlkruhově zakončený vstup, lemovaný štukovým portálem, umístěný v ose. Portál sahá až k mezipatrové římse, v jejíž úrovni je ukončen profilovanou římsou – uprostřed oble vystupující. Ve vrcholu oblouku vstupního otvoru je situován štukový hlavní klenák. V portálu se nacházejí dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. Každé křídlo má v dolní části plnou obdélnou výplň, směrem nahoru pak následuje prosklená část, členěná třemi vodorovnými příčlemi do čtyř polí. Dveře jsou zasazeny do dřevěné, převážně prosklené konstrukce – vpravo a vlevo od dveří její členění odpovídá prosklené části dveřních křídel, nahoře jsou pak čtyři vodorovně orientované skleněné tabule (stejně široké jako dveřní křídla a obě postranní části). Vpravo a vlevo od dveří se do výšky, odpovídající dolní plné výplni dveří, nachází zeď, na níž je konstrukce výplně vstupního otvoru nasazena. Horní oblouk dveřního otvoru vyplňuje svislé prkenné bednění.

První patro rizalitu je trojosé, ve všech osách je dvojité dvoukřídlé dřevěné okno. Nečleněná vnější křídla jsou v líci, nahoře je samostatná dvoukřídlá větrací část; vnitřní křídla člení dvě vodorovné příčle na tři tabulky. Kolem oken je jednoduchá šambrána, nad středním z nich pak římsa – menší obdoba římsy nad vstupním portálem. Vlevo od středního rizalitu je opět čtyřosá přízemní část, obdobného provedení jako její protějšek. V ose první od západu (zprava) jsou nové jednokřídlé dřevěné dveře v hluboké špaletě. Lemuje je šambrána, nahoře s nadsvětlíkem – dnes se skleněnými cihlami. V ose druhé a třetí od západu je stejné nové okno, jako v západní přízemní části, osa čtvrtá od západu je bez otvoru. Posledním prvkem severního průčelí je východní rizalit – členění fasády i orámování oken jsou stejné, jako u jeho západního protějšku; rozdílná jsou okna – opět nová dvoukřídlá dřevěná. Vzhledem k menší výšce oken je horní část osy, vyplňující téměř polovinu celkové výšky, zazděná, lemuje ji šambrána. Východní a západní průčelí zámečku tvoří fasády bočních rizalitů – jsou bez otvorů, členěné pouze obdélným lizénovým rámem. Jižní průčelí je provedeno v zásadě shodně se severním, popsány budou proto pouze rozdíly. Šambrány oken bočních rizalitů mají navíc naznačeny uši. Všechny osy přízemních částí vyplňují okna – ve východní budově jsou to (od východu) tři nová dřevěná dvoukřídlá, v poslední ose pak užší jednokřídlé okno.

V západní budově je v ose první a třetí od západu dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, každé křídlo je třemi vodorovnými příčlemi rozděleno na čtyři tabulky. Vnější křídla jsou v líci. V ose druhé od západu je nové dřevěné dvoukřídlé okno. Odlišná je osa čtvrtá od západu (tj. vlevo od středního rizalitu); zde se nachází mělký přístavek, o něco nižší než vlastní budova – jeho střecha sahá pod hlavní římsu budovy. V jižní stěně přístavku, lícující s jižní fasádou středního rizalitu, jsou dvě okna v štukových šambránách s ušima a hlavním klenákem. Východnější z obou oken je užší, dvojité dřevěné, jednokřídlé. Vnější křídlo, situované v líci, rozděluje vodorovná příčle na poloviny, mezi vnějším a vnitřním křídlem je mříž z esovitě zprohýbaných prutů. Západnější okno je širší, dvoukřídlé dřevěné, ve špaletě. Každé křídlo dělí vodorovná příčle na poloviny, okno má vnější mříž opět z esovitě zprohýbaných prutů. Boční stěna přístavku je bez otvorů, valbovou střechu kryjí drážkové tašky. Střední rizalit má na jižní straně v detailech náročněji provedenou fasádu, než na severní, kde byla pravděpodobně později zjednodušena. Lizénové rámy jsou stejné, mezipatrová římsa je jemněji profilována. Vstupní osu lemují lizény, horní římsa je více profilována a střední oblouk mohutnější. Hlavní klenák je širší, nižší a sdružený. Dnes jsou v této ose jednoduchá dřevěná dvoukřídlá vrata, nad nimi pak obdélné jednokřídlé dřevěné okno v líci, rozdělené vodorovně na poloviny. Okna v prvním patře mají šambrány s ušima (i dole), dolní lizéna patra přechází plynule nad fronton vstupního portálu a dále nahoru v šambránu středního okna. To má tak šambrány dvě; vnitřní vystupuje více, než vnější. Nadokenní římsa je bohatěji profilována, než na severní fasádě a opět se zvedá do většího oblouku. Boční průčelí rizalitu jsou bez otvorů, člení je lizénový rám. Střední rizalit má stanovou střechu, na západní straně se zděným komínem; ve vrcholu střechy je makovice. Boční rizality mají střechu mansardovou, přízemní části pak sedlovou – na jižní straně vždy s jedním výlezem na střechu. Krytinou všech střech budovy jsou pálené drážkové tašky.

vrátnice

Tato drobná stavba tvoří – spolu se svým shodně provedeným protějškem čp. 152 – vstup do zámeckého areálu. Přízemní budova čtvercového půdorysu má fasády členěné lizénovým rámem, okna mají ozdobné orámování. Mansardovou střechu kryjí betonové tašky.

Vrátnice je přízemní zděná omítnutá stavba na čtvercovém půdorysu. Všechna čtyři průčelí člení lizénový rám. Západní fasáda je dvouosá. Pravou osu vymezuje vysoké vystouplé obdélné pole, nahoře zakončené půlkruhovým frontonem, lemovaným římsou. Horní část pole je po stranách a pod frontonem ještě více předstupující a tedy zvýrazněná. V tomto poli je dnes menší dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, vnější křídla jsou v líci. V levé ose je vstup do objektu, dnes zakrytý dřevěným zádveřím; v horní části osy je viditelné stejné pole, jako v ose vedlejší. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Jižní průčelí je dvouosé, obě osy vyplňují stejná obdélná pole včetně okna, jako na západní straně. Východní fasádu zčásti zakrývá nízká novodobá přístavba (není kulturní památkou); vpravo, v dolní části stěny, je vodorovně orientované okno – dvojité dvoukřídlé dřevěné, s křídly rozdělnými vodorovně na poloviny. Vnější okno je v líci, mezi ním a oknem vnitřním je mříž z esovitě zprohýbaných prutů. Severní fasáda je bez otvorů. Budova má mansardovou střechu, krytinou jsou betonové tašky (Bramac). Ve vrcholu střechy je usazen nízký zděný komín.

vrátnice

Tato drobná stavba tvoří – spolu se svým shodně provedeným protějškem čp. 151 – vstup do zámeckého areálu. Přízemní budova čtvercového půdorysu má fasády členěné lizénovým rámem, okna mají ozdobné orámování. Mansardovou střechu kryjí betonové tašky.

Vrátnice je přízemní zděná omítnutá stavba na čtvercovém půdorysu. Všechna čtyři průčelí člení lizénový rám, v dolní části je nízký sokl. Východní fasáda je dvouosá. Levou osu vymezuje vysoké vystouplé obdélné pole, nahoře zakončené půlkruhovým frontonem, lemovaným římsou. Horní část pole je po stranách a pod frontonem ještě více předstupující a tedy zvýrazněná. V tomto poli je dnes menší dvojité dvoukřídlé dřevěné okno, vnější křídla jsou v líci. V pravé ose je vstup do objektu – novější dvoukřídlé dřevěné dveře; orámování otvoru je stejné, jako u osy levé. U dveří je nové zádveří s dvěma prkennými stěnami a pultovou stříškou. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Jižní průčelí je dvouosé, obě osy vyplňují stejná obdélná pole, jako na západní straně. Okna jsou obdobná, pouze mají navíc v horní části levých křídel malou větračku. Západní fasáda je zřejmě bez otvorů (část stěny je zakrytá provizorním přístřeškem), stejně tak je tomu u fasády severní. Budova má mansardovou střechu, krytinou jsou betonové tašky (Bramac). Ve vrcholu střechy je usazen nízký zděný komín.

ohradní zeď

Zděná omítnutá zeď má korunu zdiva krytou cihlami nebo taškami bobrovkami. V ose zámeckého areálu ji přerušuje pilířová brána. Zeď ohraničuje většinu území areálu zámku.

Ohradní zeď uzavírá větší část areálu zámečku čp. 2. Je zděná omítnutá, místy je omítka téměř zcela odstraněna. Korunu zdiva kryjí šikmo kladené tašky bobrovky nebo cihly. V ose areálu zámečku se nachází vstupní brána – tvoří ji dva hranolové sloupky se šikmou stříškou, krytou bobrovkami. Od obou sloupků vede ohradní zeď; nejprve je to krátký úsek – k obou vrátnicím, za nimi pak zeď pokračuje kolem celého areálu. Přerušená je jednotlivými budovami; západně od vrátnice čp. 152 je zeď značně poškozená.

hospodářská budova I.

Budova je součástí hospodářského zázemí zámeckého areálu. Je to protáhlý přízemní objekt, na nějž se na jihu v ose napojuje vedlejší budova. Fasády jsou jednoduché, sedlovou střechu kryje vlnitý plech.

Jde o zděnou jednopodlažní budovu – na severu je volná, na jihu se k ní napojuje hospodářská budova čp. 153. Východní průčelí je osmiosé. U severovýchodního nároží je lizéna; v ose první od severu (zprava) je velké dvoukřídlé dřevěné okno v hluboké špaletě (zřejmě vnitřní z dvojitého – vnější křídla chybí). Každé křídlo člení tři vodorovné příčle, na okně je novodobá vnější mříž. V ose druhé od severu jsou novodobé jednokřídlé částečně prosklené dveře; dveřní nika je vyšší, než její současná výplň. V ose třetí od severu se nacházejí starší dvoukřídlá dřevěná vrata rámové konstrukce. Dolní část každého křídla tvoří vodorovně kladená prkna, hořejšek je prosklený, členěný dvěma svislými a dvěma vodorovnými příčlemi na devět tabulek. Osu čtvrtou od severu vyplňuje neotvíravé okno, rozdělené na malé tabulky třemi vodorovnými a šesti svislými příčlemi. V ose páté od severu jsou dvoukřídlá dřevěná vrata v šambráně. Dveřní křídla mají dole svisle kladená prkna, nahoře jsou pak prosklená – rozdělená jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi. V ose šesté od severu jsou novodobé částečně prosklené dveře ve špaletě. Následuje vodorovně orientované neotvíravé okno, rozdělené dvěma vodorovnými a třemi svislými příčlemi. V ose osmé od severu jsou pak nové úzké plné dveře ve špaletě. Fasádu ukončuje jednoduchá hlavní římsa. Severní průčelí je v dolní části bez otvorů, nahoře se zvedá v trojúhelný štít. Ve štítu je vysoký otvor, ukončený mírným segmentovým obloukem a vyplněný prkennými dveřmi. Čtyřosá západní fasáda je v současnosti na většině plochy bez omítky, takže je viditelné její smíšené zdivo s převažujícím podílem lomového kamene. Díky zvýšenému terénu jsou okna západního průčelí spíše polosuterénní. Severní úsek, opatřený novější hrubou omítkou, je bez otvorů. Následují dvě vodorovně orientovaná okna, členěná dvěma svislými a třemi vodorovnými příčlemi na devět tabulek (svislé příčle jsou silnější a s profilací). V ose třetí od severu je dvoukřídlé dřevěné okno, osa čtvrtá je dnes zazděná – severně od ní se nachází štěrbinový větrací otvor. U jihozápadního nároží a zhruba v polovině průčelí je k západní stěně přistavěn vysoký omítnutý komín, částečně zapuštěný do objektu. Jižní průčelí je viditelné pouze zčásti, neboť se zde napojuje vedlejší hospodářská budova čp. 153. Fasáda je bez omítky a bez otvorů, trojúhelný štít lehce předstupuje. Budova má sedlovou střechu, krytou vlnitým plechem, na západní straně jsou ve střeše dva vysoké cihlové komíny (severnější je širší a zřejmě i novější). Poznámka: před východním průčelím se dnes nachází kovová konstrukce se střechou z vlnitého plechu.

hospodářská budova II.

Přízemní budova má protáhlý obdélný půdorys, na severu se k ní v ose napojuje vedlejší hospodářský objekt. Fasády člení lizénové rámy a jednotlivé otvory, sedlovou střechu kryje vlnitý plech. Jde o součást zámeckého hospodářského dvora.

Jde o zděný omítnutý jednopodlažní objekt na obdélném půdorysu s mírným rizalitem uprostřed východní a západní strany. Na jihu je objekt volný, na severu se k němu napojuje hospodářská budova čp. 154 (oproti ní má čp. 153 osu posunutou východním směrem, tj. do dvora). Patnáctiosou východní fasádu člení lizénové rámy – oddělují jednotlivé osy, pouze na severní a jižní straně chybí svislá lizéna mezi krajní osou a osou směrem ke středu stěny. V ose první od severu (zprava) je čtvercový okenní otvor, dnes vyplněný skleněnými cihlami. Lemuje ho široká šambrána s hrotovitě rozšířenými rohy. Podobná šambrána se nachází i v ose druhé od severu, kde tvoří orámování vstupního otvoru. Dveře jsou tu dnes jednoduché, novodobé. V následující ose jsou také nové dveře – užší, než segmentově zakončený původní dveřní otvor. V osách čtvrté a páté od severu bylo okno stejné velikosti a se stejnou šambránou, jako v ose první. Dnes jsou však otvory převážně zazděné, pouze nahoře mají jednu řadu skleněných cihel. V ose šesté od severu jsou jednoduché prkenné dveře s prázdným nadsvětlíkem, bez šambrány. Otvor v ose sedmé od severu je větší, než u oken, avšak nedosahuje až na zem. Vyplňují ho dvoukřídlá dřevěná dvířka rámové konstrukce; okolo otvoru je jednoduchá šambrána, dole přerušená. Následující střední osa celé fasády se nachází v mírném rizalitu. Je zde vstup – jednoduché jednokřídlé prkenné dveře, osu rámuje kamenný pravoúhlý portál s ušima – oproti fasádě lehce ustupuje. V ose deváté od severu je nyní novodobý otvor s dveřmi a vlevo od nich pak s oknem. Osy desátou a jedenáctou tvořila již popsaná čtvercová okna v šambránách, avšak bez zvýrazněných hrotů. Dnes jsou otvory převážně zazděné, pouze nahoře je výplň ze skleněných cihel (zazděná plocha lícuje s šambránou, takže společně vytvářejí pole, vystupující z fasády). V ose dvanácté od severu je dřevěné dvoukřídlé okno čtvercového tvaru; každé křídlo člení tři vodorovné příčle, na okně je vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů. V ose třinácté od severu jsou novodobé dveře v obdélném otvoru. Osu čtrnáctou od severu tvoří čtvercový okenní otvor s hrotitou šambránou, výplň je stejná, jako v ose dvanácté. V poslední ose, tj. krajní jižní, jsou dnes novodobé dveře v otvoru menším, než zde byl původně.

Severní fasáda je částečně zakryta napojující se hospodářskou budovou čp. 154. Člení ji neúplný lizénový rám – chybí svislá lizéna na pravé straně – v dolní části stěny je obdélný otvor, vyplněný skleněnými cihlami. Trojúhelný štít je bez otvorů. Západní průčelí je dnes převážně bez omítky. Stejně jako na východní straně i zde nalezneme střední rizalit a také lizénové rámy, svislé lizény jsou však v menším počtu. Před severní částí fasády je přístřešek se střechou a stěnami z vlnitého plechu. Ve stěně je jako otvor první od západu malé okénko ve špaletě. Následují jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce; další úsek je zakryt přístřeškem. Střední a východní úsek budovy má na této straně jen málo otvorů – v části západně od středního rizalitu jsou dvě oválná, téměř kruhová okénka ve špaletě, východnější z nich je zazděné. Východně od rizalitu je pak toto okénko jen jedno, nejvýchodnějším otvorem fasády je segmentově zakončený otvor, jehož dolní strana sahá téměř nad terén. Dnes je tento otvor – až na horní úsek, opatřený skleněnými cihlami – zazděný. Jižní průčelí je dvouosé. Dolní část stěny chrání nízký sokl, fasádu opět člení lizénový rám (pouze jeden, mezi osami tedy není svislá lizéna). V obou osách je čtvercové okno v šambráně s ušima a sdruženým hlavním klenákem; ve východnější z nich se nachází dvojité dvoukřídlé dřevěné okno s křídly, rozdělenými vodorovně na tři tabulky. Západnější okno má výplň tvořenou nahoře a dole skleněnými cihlami a uprostřed dřevěnými tabulkami. Obě okna chrání vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů. Objekt má sedlovou střechu s valbou na jižní straně, krytinou jsou plechové šablony. Na východní straně střechy jsou dva výlezy (zhruba v úrovni osy páté a desáté od severu) a vikýř. Ten je situován nad osou třináctou od severu – je dřevěný, bedněný z prken, se sedlovou stříškou. Uzavírají ho prkenná dvířka, boční stěny má oplechované. Na jižní straně střechy jsou další dva výlezy.

stodola I.

Zděná stodola má obdélný půdorys, hlavní průčelí člení lizénové rámy a velké obdélné otvory s vraty. Boční stěny zakončuje lichoběžníkový štít, polovalbovou střechu kryje plech. Stodola je součástí zámeckého hospodářského dvora.

Stodola je zděná stavba na obdélném půdorysu. Její jižní průčelí člení lizénový rám; ve stěně je symetricky rozmístěno celkem pět dvoukřídlých dřevěných vrat. Vrata v osách první, druhé a třetí od východu jsou starší; jsou vysoká, mají křídla rámové konstrukce, vyplněná vodorovně kladenými prkny. V dvou zbylých osách jsou pak novější nižší vrata, se svisle bedněnými křídly. Západní fasáda má opět lizénový rám; nad stěnou bez otvorů se zvedá trojúhelný pološtít – uprostřed s podávacím otvorem, uzavřeným jednokřídlými prkennými dvířky a vpravo a vlevo od dvířek pak s kruhovým větracím otvorem. Pološtít od stěny odděluje římsa, krytá bobrovkami (pod dvířky je přerušená). U jihozápadního nároží je ke stěně přistavěn vysoký zděný komín, sahající od paty zdi až do zhruba poloviny výšky pološtítu. Severní průčelí zčásti zakrývá vegetace přilehlé zahrady, takže případné otvory či detaily provedení fasády nejsou dobře patrné. Viditelné je obdélné okno ve špaletě, nacházející se v západní části stěny. Okno má jednoduchou vnější mříž, nad ním je pak ještě kulatý okenní otvor, dnes zevnitř zakrytý. Východní fasáda je protějškem západní, avšak bez otvorů v pološtítu. Stodola má sedlovou střechu s polovalbou nad štíty, krytinou jsou plechové šablony.

stodola II.

Obdélná zděná stodola má hlavní průčelí členěné lizénovými rámy, vstup do jedné z částí a jedno okno mají kamenné ostění. Krytinou polovalbové střechy jsou tašky. Stodola tvoří součást zámeckého hospodářského dvora.

Stodola obdélného půdorysu je postavená ze smíšeného zdiva, část je omítnutá, část dnes bez omítky. Šestiosé jižní průčelí člení lizénové rámy. V ose první a druhé od východu jsou široká a vysoká dvoukřídlá dřevěná vrata, s křídly tvořenými vodorovně kladenými prkny. V ose třetí od východu je vstupní kamenný portál s ušima, v otvoru jsou dvoukřídlé dveře ze svislých prken. V následující ose je dvoukřídlé dřevěné okno ve špaletě, s křídly rozdělenými vodorovně na poloviny, osu pátou od východu vyplňují novodobá dvoukřídlá železná vrata. V ose šesté od východu (tj. krajní západní) je vodorovně orientovaný obdélný okenní otvor v kamenném ostění s hrotovitě rozšířenými rohy, zabezpečen je jednoduchou vnitřní mříží. Východní fasádu téměř celou zakrývá novodobá hala, k objektu přistavěná – vidět je tak pouze střešní valba, zvedající se nad pološtítem a severovýchodní nároží, opatřené lizénou. Většina západního průčelí, které je dnes bez omítky, je zakrytá vegetací, znemožňující kompletní popis fasády. Na viditelných částech stěny není patrné žádné členění ani otvory, pološtít zakončuje valbová střecha. Severní průčelí je rovněž bez omítky. Na jeho západní straně je malý obdélný segmentově zakončený okenní otvor, dnes zazděný. Směrem doleva pak následují další zazděné otvory – nejprve větší obdélný, sahající až k úrovni terénu a dále malý, vodorovně orientovaný, umístěný v dolní části stěny. Viditelné jsou ještě dva otvory – poměrně velké, vodorovně orientované neotvíravé okno, rozdělené šesti vodorovnými a čtyřmi svislými příčlemi a konečně podobné okno, avšak orientované svisle. Je rovněž neotvíravé a ve špaletě, člení ho pět vodorovných a dvě svislé příčle. Zbývající část fasády je opět zakrytá vegetací. Stodola má polovalbovou střechou, krytou drážkovými taškami.

socha P. Marie

Socha madony pochází z konce 17. století. Na vysokém členitém soklu stojí P. Marie poněkud statického pojetí – výrazná je zejména draperie pláště na přední straně. Na levé paži chová sedícího Ježíška, držícího zeměkouli (dnes jen torzo).

Sochu madony tvoří sokl a vlastní socha P. Marie s Ježíškem. Několikastupňový sokl má dolní část hranolovou, stojící na širší kamenné desce. Na přední stěně této části soklu se nachází nápis: „Zu / Ehren der heil..“. Hranol ukončuje dvoustupňová římsička, další úsek soklu pak odděluje vysoká a značně přesahující římsa s mírnou profilací. Na této římse je umístěná kamenná deska, nesoucí sloupovitou oblou část soklu. Dole je bochníkovitá „noha“, následuje zaoblená předstupující římsa, vlastní válec a nahoře pak opět oblá římsa. Celý sokl završuje obdobná římsa, jako mezi dolní a horní částí soklu, avšak o něco menších rozměrů. Socha madony má vlastní deskovitý podstavec, vzadu částečně poškozený. P. Marie je zobrazena jako čelně stojící, s odlehčenou pravou nohou. Oblečená je do dlouhých šatů s dlouhými rukávy a pláště. Šaty, v pase stažené širokým pruhem látky, jsou členěny do četných záhybů, pod oděvem se rýsují tvary těla. Kulatý výstřih šatů lemuje nařasený pruh látky, uprostřed sepnutý. Mariina levá bota vyčnívá pod spodním okrajem šatů, pravá viditelná není. Plášť kryje pravé rameno a pod levou paží přechází na přední stranu postavy, kde je nařasený do bohatých záhybů. Pravá Mariina paže je lehce odtažena od těla, ruka chybí. Na levé paži, ohnuté v lokti u boku, chová Marie Ježíška. Ježíšek má buclaté tělo, jeho levá noha je v popředí. V levé ruce drží Ježíšek zeměkouli, pravá paže směřuje k matčině krku. Pravé chodidlo, pravá ruka a hlava dnes Ježíškovi chybí. Marie má dlouhé vlnité vlasy, sčesané z čela a splývající ve výrazných pramenech po zádech. Na hlavě, spočívající na poměrně dlouhém krku, má Marie vysokou královskou korunu.

zahrada

Zámecká zahrada tvořila v minulosti oddechové zázemí pro obyvatele zámku. Dnes je zčásti zatravněná, zčásti vybetonovaná.  Území původní zahrady bylo zcela zdevastováno k utilitárnímu využití plochy.

Zahrada se rozkládá západně od budov hospodářského dvora. Dnes jde spíše jen o území původní historické zahrady – převážně travnaté a s vybetonovanou částí plochy.

Původní evidenční list památky:

Zámeček Michny z Vacínova, vystavěn před rokem 1722, kdy zboží připadlo Kolovratům.

Ze zámečku, který měl mít původně půdorys U, byla dostavěna jen čelní fronta. Střední část traktu je jednopatrová, s třemi okenními osami, patro je odděleno římsou, která je uprostřed segmentově vyklenuta. Pod segmentem římsy je masivní portál s klenákem (bez jiných výraznějších ozdob). Střecha je jehlancová, okna s boltcovitými šambránami, střední okno zdůrazněno segmentovou římsou. Podobné římsy nad okny bočních přízemních pavilonů se zvýšenou mansardovou střechou. Kulturně politický význam malý, stavebně čistá práce, má dobré využití – kancelářské místnosti Státních lesů, počítá se s renovací (1962).

Socha madony spočívá na jednoduchém soklu o výšce 140 cm se čtvercovou základnou 53 cm. Osa sochy mírně esovitě prohnutá, roucho složitě zřaseno, Maria drží dítě v levé ruce, pravá volně spuštěna podél těla. Na hlavě vysoká koruna. Lze předpokládat souvislost s Brokoffovou plastikou Jana Nepomuckého nedaleko. Ve sběrné oblasti ojedinělá socha madony.