Socha svatého Vavřince v parku v Horské ulici v Horním Jiřetíně

V malém parku, nacházejícím se mezi Horskou a Školní ulicí v Horním Jiřetíně, stojí dvojice soch. Vpravo svatý Vavřinec.

Socha svatého Vavřince stojí v jižní části někdejší protáhlé hornojiřetínské návsi, severně od reprezentativní budovy bývalé spořitelny.

Na městském webu:

Starověký křesťanský jáhen a mučedník sv. Vavřinec byl a je jedním z nejoblíbenějších světců. Jeho osoba a příběh o jeho umučení je připomínán po celé Evropě a nejinak je tomu i v Horním Jiřetíně. Na vysokém, zdobném podstavci se tyčí socha sv. Vavřince s pro něj tradičními atributy – palmovou ratolestí a roštem, které symbolizují svátost a jeho utrpení. Právě na roštu byl dle legendy sv. Vavřinec zaživa upečen, neboť nechtěl vydat tehdejšímu římskému císaři Valeriánovi chrámový poklad. Raději jej rozdal chudým a jako „pravý“ poklad pak předvedl císaři shromážděné věřící, za což zaplatil životem. Socha pochází z roku 1762 a byla zrestaurována v roce 2016. Kdo byl jejím autorem, se dodnes neví.

Socha je kulturní památkou:

Barokní socha má neobvykle vysoký sokl s reliéfní výzdobou. Stojící světec má v pravé ruce, spočívající na hrudi, palmovou ratolest, druhá ruka přidržuje rošt, opřený o podložku. Za hlavou je hvězdovitá svatozář. Atributy jsou pozlacené.

Sochu sv. Vavřince tvoří vysoký trojstupňový sokl a vlastní socha světce. Celá skulptura stojí na osmistěnném kamenném fundamentu se střídavě užšími a širšími, konkávně vybranými stranami (vpředu uprostřed je širší strana). Sokl má tři části – dolní podstavec, hlavní střední část a menší část horní. Podstavec kopíruje tvar dolního fundamentu, tvořen je dvěma úseky; vyšším a mírně širším spodním a dvakrát odstupňovaným horním. Následuje konvex-konkávní přechod, na kterém je umístěna střední část soklu – čtyřstěnná hranolová, v dolní části konvex-konkávně rozšířená. Přechod rozšířeného spodku v hranol není plynulý, nýbrž rovný. Sokl je ve střední části opatřen reliéfní výzdobou na všech stěnách. Na rozšířeném spodku se nachází kartuše a na hranolovém úseku feston. Kartuše jsou oválné, širší (téměř kruhového tvaru), s širokým okrajem, který je uprostřed dolní a horní strany ohrnut směrem dovnitř; uprostřed pravé a levé strany přes okraj směřuje motiv akantu. Kartuše jsou prázdné. Na vyšší části soklu je reliéfní feston, tvořený rouškou a květy. Festony jsou zhotoveny jako protějškové dvojice – na přední a zadní straně jeden typ a na bočních stranách typ druhý. Feston na přední stěně má nařasenou roušku, upevněnou po stranách – její cípy splývají dolů. Hlavním motivem květů je střední velká rozvitá růže, po jejích stranách jsou pak menší květy a listy. Výrazným prvkem je menší rozevřený květ vlevo doleji – pod růží. Podobný je i feston na zadní stěně, avšak chybí onen dolní menší květ. Feston na pravé boční stěně má roušku méně nařasenou, květ uprostřed není růže, ale jiná květina – s mohutnými a rozevřenými okvětními lístky. Takový, avšak menší květ je ještě vlevo nad onou větší květinou. Levá boční stěna se odlišuje takto – velký střední květ má více vytvarované okvětní lístky a vpravo i vlevo od něj je vždy dvojice dalších květů (jeden šikmo nahoře a jeden šikmo dole). Festony jsou na soklu umístěny všechny stejně vysoko, takže dohromady tvoří girlandu, obkružující sokl. Střední úsek soklu ukončuje profilovaná římsa, uprostřed každé stěny se zvedající v oblou niku, vyplněnou mušlí. Tyto niky plynule přecházejí v podstavec vlastní sochy sv. Vavřince – mírně se rozšiřující a ukončený přesahující římsou.

Sv. Vavřinec je zobrazen stojící, s nakročenou pravou nohou, která se rýsuje pod oděvem. Je oblečený do alby, členěné do širokých svislých záhybů a dalmatiky – dole s ozdobným lemem. Dalmatika je vpředu na pravé straně široce rozevřená, levý cíp je ohrnutý a dalmatika rozevlátá směrem k levé noze. Zatímco vpředu je jinak téměř nečleněná do záhybů, vzadu jsou čtyři diagonální záhyby, směřující od pravého ramene. Kolem krku má Vavřinec poměrně úzkou štólu, jejíž oba konce splývají až k pasu. Pravá světcova paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka s rozevřenými prsty drží pozlacenou palmovou ratolest. Levá paže směřuje dolů, ruka přidržuje za držadlo pozlacený mřížkovitý rošt, opřený dole o podložku. Hlava je lehce nakloněná k levému rameni, vlasy jsou krátké, kučeravé, s tonzurou. Světec má široce otevřené oči, pootevřená ústa. Ve středu hlavy je upevněn železný hák pro pozlacenou hvězdovitou svatozář.

Barokní socha dobré kvality provedení je dokladem vývoje regionálního sochařství a výrazným historickým prvkem veřejného prostoru obce; zajímavé je celkové pojetí skulptury s výrazně vysokým soklem.

Původní evidenční list památky:

Plastika v Gottwaldově ulici, vedle domu čp. 260. Podstavec konkávně probraný, v rozšířené části zdobený medailonky, které měly dříve výplň. V horní části podstavec zdoben ovocnými festony a mušlovým zakončením. Tělesná osa světce prohnutá, šat v četných záhybech, klidný obrys. U nohou rošt. Umělecká hodnota nepříliš vysoká. Výška 4,80 m, šířka spodní hrany podstavce 1 m.