Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Horním Jiřetíně

Na návrší severovýchodně od průchozí ulice Horská v Horním Jiřetíně stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Wiki:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie v Horním Jiřetíně v okrese Most. Byl postaven v letech 1694–1700.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1263. Původní kostel sloužil svému účelu až do 17. století. V té době přestal vyhovovat svou velikostí i vinou svého špatného stavu. O stavbě nového barokního kostela rozhodl pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna v roce 1683, ale stavební práce probíhaly až v letech 1694–1700. Stavbou byl pověřen architekt Jan Baptista Mathey.

Od roku 1963 je kostel chráněn jako kulturní památka.

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 3 200 000 Kč.

Jednolodní stavba má půdorys latinského kříže s polygonálně zakončeným presbytářem. Průčelí dominuje hranolová věž s cibulovou bání. Portál je zdoben sochami Madony a putty. Fasády jsou zdobené pilastry a římsami. Loď i presbytář mají valenou klenbou s lunetami.

Vybavení kostela jako křížová cesta, zpovědnice nebo kazatelna pocházejí z první poloviny 18. století. V kostele jsou uloženy ostatky světců – sv. Justiny a sv. Donatha.

Poblíž kostela je fara z 18. století. Před ní se nachází barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1737.

Madoně Jiřetínské byla zasvěcena 25. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena v letech 1674–1690. Donátorem této kaple byl arcibiskup pražský Jan Bedřich, hrabě z Valdštejna.

Kostel je kulturní památkou:

Kostel, postavený 1694-1700 podle návrhu Jeana Baptisty Matheye, má půdorys tvaru kříže s příčnou lodí, trojstěnným závěrem a věží na jihozápadě. Fasády člení pilastry, římsy a otvory v šambránách. Cenná raně barokní stavba je dominantou obce.

Kostel, původně areál poutního kostela v Horním Jiřetíně byl postaven z podnětu arcibiskupa Jana Bedřich z Valdštejna v letech 1694 – 1701 podle projektu Jana Baptisty Matheye na vyvýšené terase lehce svažitého terénu obce s již předbělohorskou tradicí mariánského kultu úcty k sošce „Panny Marie z bílého písku“. Jde o jednolodní kostel s transeptem dotvářejícím půdorys latinského kříže, věží vtaženou v západním průčelí s vyhlídkovými plošinami po stranách a lehce odsazeným protáhlým polygonálně ukončeným presbytářem. Architektonické řešení částečně reflektuje principy sakrální architekturu 17. století Matheyova rodného Burgundska. Interiér je sklenut masivními valenými klenbami. Kostel, jak dokazují dochované dobové plány, měl být doplněn obvodovým ambitem se sedmi kaplemi a farou, ty však byly stavěny až v letech 1750 – 1759 a v roce 1838 byly odstraněny. V ramenech transeptu jsou vsazeny 2 původní oltáře z let 1713 – 1714, stávající hlavní oltář s konvexně vstupující střední částí s milostnou mariánskou soškou vznikl v roce 1738, zbylé oltáře jsou rokokové, na konzolách lodi dochováno několik soch z dílny J. A. Dieze z Jezeří. Již A. Sartorius zařadil počátkem 18. století hornojiřetínský areál mezi čtyři „mariánské pevnosti“, a to společně se Zahražanami, M. Radčicemi a Bohosudovem obehnanými ambity. V kázání oseckého cisterciáka M. Jungera byla roku 1716 jiřetínská milostná soška P. Marie přirovnávána v duchu invokací loretánské lotanice ke Slunci.

Kostel byl postaven na místě středověkého předchůdce, není vyloučeno že v dnešní stavbě jsou zachovány některé prvky či konstrukce této starší stavby; kolem kostela stály tři kaple, sloužící zejména při poutích – do současnosti se žádná z nich nezachovala (původní plán byl sedm kaplí s ambitem).

Kostel má půdorys tvaru kříže – s rizalitem v jihozápadním průčelí, příčnou lodí, trojstěnným závěrem a s oratoří a další přístavbou u severozápadního průčelí. Jihozápadní průčelí (hlavní vstupní) má uprostřed rizalit, který pokračuje věží. Dolní část stěny chrání dvoustupňový kamenný sokl; jeho širší a vyšší dolní část byla omítnutá, dnes jsou z omítky pouze zbytky. Horní úroveň soklu tvoří velké kamenné desky. Přední stěnu rizalitu člení v dolní etáži lizénový rám, jehož horní část je nahrazena profilovanou římsou. U nároží je pak pilastr s jednoduchou patkou a římsovou hlavicí, a to i v horní etáži, kde je pilastr sdružený. Stěnu ukončuje kladí. Toto základní schéma se uplatňuje i na všech ostatních kostelních fasádách (u ostatních průčelí budou tedy popisovány pouze rozdíly oproti výše uvedenému členění). Uprostřed rizalitu je situován kamenný vstupní portál, zhotovený v podobě edikuly. Povrch kamene je hrubě opracován, stojky od hořejšku odděluje profilovaná římsa. Portál zakončuje rozeklaný trojúhelný fronton, lemovaný mohutnou profilovanou římsou – na její dolní straně uprostřed se nachází letopočet 1937. Na levé straně frontonu chybí horní část šikmé římsy. Fronton je opatřen sochařskou výzdobou – uprostřed je madona s dvěma andílky a na šikmých stranách frontonu je vpravo andílek a vlevo váza. Socha madony stojí na podstavci, na jehož přední straně je kartuše s nápisem: „ QUI / PASCITUR / INTER / LILIA“ (citace z Šalamounovy Písně písní, kapitola 2, verš č. 16). P. Marie je zobrazena en face, její postava je mírně esovitě prohnutá. Stojí s nakročenou pravou nohou. Na sobě má šaty s dlouhými rukávy, členěné do převážně svislých záhybů, a plášť, sepnutý na prsou a splývající pod Mariinou pravou ruku a přes její levé rameno. P. Marie chová Ježíška – drží ho na levé ruce a pravou rukou přidržuje Ježíškovy nohy (část prstů pravé ruky chybí). Marie má dlouhé vlnité vlasy, na hlavě korunu, hledí na Ježíška. Baculatý Ježíšek má kučeravé vlasy, pravou rukou bere matku kolem krku. V levé ruce, spočívající vedle těla, drží Ježíšek jablko (?).

Po obou stranách od madony je socha andílka, umístěná na dolní římse frontonu. Andílek na pravé straně (z hlediska pozorovatele) je zobrazen en face. Jde o klečící dětskou postavu, až na bederní roušku nahou. Pravá ruka andílka spočívá na prsou, levá se dotýká boku. Hlava je mírně skloněná a nakloněná doprava, na zádech jsou malá křidélka. Druhý andílek je rovněž klečící, zpodobněný z poloprofilu. Kromě bederní roušky nemá žádný oděv. Jeho pravá ruka ukazuje dolů a levá ruka pak vzhůru, k madoně. Na pravé straně frontonu je umístěna další plastická výzdoba – skupina tří andílků. Uprostřed je postava andílka, zřejmě letícího, znázorněná z profilu a s pokrčenýma nohama. V pase má andílek roušku, na zádech křidélka. Výrazným prvkem sochy je velké levé ucho. Vpravo a vlevo od této postavy je vždy jedna andílčí hlavička – z profilu, s kučeravými vlasy, umístěná na obláčcích. Na levé straně frontonu je váza – u spojení šikmé a dolní římsy. Váza má užší nohu a rozšiřující se miskovitou horní část. Ve váze jsou květy či plody (původně byly na frontonu vázy i andílci na obou stranách, avšak pravá váza a leví andílci se nedochovali – viz starší fotografie na doplňkovém listu). V portálu jsou umístěny vstupní dveře, přístupné po sedmi postupně se zužujících betonových stupních. Dveře jsou dvoukřídlé dřevěné, každé křídlo je rozděleno na šest obdélných výplní (tři úrovně po dvou), nepravidelně pobitých hřeby. Římsička odděluje půlkruhovou horní část, spojnici obou křídel kryje profilovaný střední sloupek s jednoduchou hlavicí. Na pravém křídle je ozdobná klika – s motivem ruky, držící kliku na levé straně. Na tomto křídle je dále ozdobný štítek kryjící zámek – s reliéfem pletence – a konečně pak železné madlo. To tvoří dvě vodorovné části, spojené svislým vlastním madlem (celé madlo má kulatý profil, uprostřed vřetenovitě rozšířený, jednotlivé úseky ukončuje ozdobný knoflík). Pod dveřmi je kamenný práh, nahoře s oblou přesahující profilací.

Nad vstupním portálem se nachází okno do lodi – je obdélné, nahoře segmentově ukončené. Sklo rozděluje jedna svislá a čtyři vodorovné dřevěné příčle na deset tabulek (některé výplně jsou poškozené). Kolem okna je ostění s ušima – i dole (horní uši jsou s kapkou, všechny čtyři jsou zešikmené do podoby šipky či hrotu). V architrávu kladí se nachází menší, na šířku orientované okno v kamenném ostění. Pět svislých a jedna vodorovná příčle ho člení na dvanáct tabulek (střední svislice je širší). Stěnu ukončuje mohutná, bohatě profilovaná římsa. Mělké boční stěny rizalitu jsou bez otvorů; stejně jako přední stěnu i tyto člení sokl, římsy a pilastry. Obě jednoosé postranní části vstupního průčelí, tj. vpravo a vlevo od středního rizalitu, jsou pojednány stejně. Základní vodorovné a svislé členění fasády je shodné se středním rizalitem. V dolní etáži se nachází obdélné okno s kamenným ostěním s ušima a kapkami. Okno je dvoukřídlé dřevěné, s poutcem oddělenou horní částí. Dolní křídla jsou jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi rozdělena na šest tabulek, horní pak na čtyři – do kříže. Okno chrání vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů a před vlastním oknem navíc ještě drátěná síť. V horní etáži je podobné okno – avšak o něco větší. Stěna opět vrcholí kladím a hlavní římsou. Část průčelí vlevo od středního rizalitu je stejná, jako pravá – pouze dolní okno nemá poutec. Jak už bylo uvedeno, střední rizalit vstupního průčelí završuje hranolová věž. Všechny její stěny jsou provedeny obdobně: jsou jednoosé, svisle je člení sdružené pilastry, situované na nárožích, vodorovně pak kladí, hlavní římsa a římsa, obíhající věž v úrovni, odpovídající dolní části oken (římsa je pod okny přerušená). V dolní části věže je na přední stěně obdélné dřevěné okno v kamenném ostění s ušima a kapkami. Tři vodorovné a jedna svislá příčle ho rozdělují na osm tabulek. Na bočních stěnách věže je okno slepé; dolní úroveň zadní stěny není viditelná. V horní části je podobné okno, avšak místo zasklení má dřevěné žaluzie, rozdělené do čtyř polí. Těsně nad tímto oknem je čtvercový ciferník kostelních hodin (na šedém pozadí jsou římské číslice, mají černou barvu – stejně jako rafije). Ciferník je krytý sklem, které je místy poškozené. Stejné okno i ciferník jsou i na bočních stěnách věže. Na zadní stěně je místo ciferníku obdélné, na šířku orientované okno v jednoduchém ostění. Je dvoukřídlé, každé křídlo má rozdělené na šest tabulek. Stěny věže ukončuje kladí a profilovaná hlavní římsa. Věž má cibulovitou střechu, stejně jako osmistěnná zvonička, kterou věž vrcholí. Krytinou je plech. Na zvoničce je nasazena jehla s makovicí a křížem, na jehož vrcholu je osmicípá hvězda. K zadní stěně věže se napojují volutovitá křídla, na větší dolní volutě je usazen kamenný obelisk (pravému z nich chybí horní část). Korunu zdiva křídel kryjí kamenné desky.

Jihovýchodní průčelí (pravé boční) má na levé straně jednoosý rizalit – se stejnými okny jako na vedlejším jihozápadním průčelí. Následuje dvouosá část, s okny pouze v horní etáži. Obdélná, mírným segmentem ukončená okna jsou bez orámování. Sklo člení jedna svislá a pět vodorovných příčlí. Mezi oběma osami je sdružený pilastr – i v dolní etáži. Směrem doprava vystupuje z průčelí příčná loď – má obdélný půdorys a stejnou výšku, jako hlavní loď. Jihozápadní a severovýchodní stěna transeptu mají v horní části okno – stejné jako v dolní etáži jihozápadního průčelí hlavní lodi. V jihovýchodní (střední) stěně je termální okno v šambráně, rozdělené pěti svislými příčlemi (střední je širší) a dvěma vodorovnými (okno bylo obnoveno v rámci současné opravy kostela – předtím byl otvor zazděný v podobě niky a bez šambrány). Stěnu ukončuje trojúhelný štít, lemovaný profilovanou římsou. Ve štítu je oválné, na šířku orientované okénko v ostění, jehož rohy jsou rozšířené do tvaru hrotů. Okno je dřevěné, svisle rozdělené na poloviny (každá polovina má šest tabulek – dvakrát po třech nad sebou). Jihovýchodní průčelí hlavní lodi pokračuje dvouosým úsekem, opět se stejnými okny jako v první dvou osách této fasády. U napojení hlavní a příčné lodi je přistavěno přízemní zádveří vstupu do lodi – obdélného půdorysu. Dvojitý sokl, který obíhá celý kostel, je i zde. V jihovýchodní stěně jsou dvoukřídlé prkenné dveře s obdélným nadsvětlíkem, rozděleným svisle na pět tabulek. Kolem dveří je jednoduchá šambrána. U nároží se nachází pilastr, jehož patku tvoří sokl a hlavici pak hlavní římsa – a to jak zde, tak i na druhé – severovýchodní – stěně zádveří. V té je dále obdélné okno v šambráně se zvýrazněným vnějším okrajem – dřevěné dvoukřídlé, s poutcem oddělenou dvoukřídlou horní částí (každé křídlo je dole rozděleno jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi na šest tabulek, nahoře pak do kříže na čtyři tabulky). Zádveří má valbovou střechu, krytou bobrovkami (před opravou kostela zde byly plechové šablony).

Na loď navazuje o něco užší presbytář s trojstěnným závěrem. Presbytář má korunu zdiva stejně vysoko jako loď, avšak mírně nižší střechu – je tak viditelná část štítu lodi, prolomená dvěma kulatými větracími otvory (větší z nich je ve vrcholu štítu, menší – dnes zazděný – pak níže). Presbytář je na jihovýchodní straně trojosý, se stejnými – jen o něco menšími – okny, jako jsou okna v hlavní lodi (mají jen čtyři vodorovné příčle, dolní hrana oken je však ve stejné úrovni, jako u vyšších oken lodi). V ose presbytáře první zleva je v dolní etáži poměrně malá nika, situovaná hned nad soklem. Je prázdná, konchu odděluje široká římsa, přecházející až na fasádu. Dole v nice (v „podlaze“) je vyhlouben obdélný otvor, zakrytý plechovou destičkou – jde o pokladničku na milodary. Ve střední ose se nachází vstup – jednokřídlé dřevěné dveře s kovaným madlem (je situováno na výšku, nahoře a dole ozdobně rozšířené, uprostřed s vřetenovitou úchopovou částí). Dveře mají uprostřed svislou profilovanou lištu, rozdělující je na poloviny. Ty tvoří prkna s ozdobně profilovanými okraji, která jsou na vnější straně kladena vodorovně a na vnitřní se pak šikmo zdvihají (ke střední liště). Kolem dveří je portál s ušima a kapkou. Závěr presbytáře tvoří tři stěny – střední je rovná, boční pak zkosené. Ve všech stěnách je stejné okno, jako v rovné části presbytáře, ve střední pak navíc vstup – jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, k nimž vedou dva nové betonové stupně. Dveře jsou rozdělené do kříže na čtyři obdélné výplně, mají ozdobnou kliku a kryt zámku – podobné, jako u hlavního vstupu do kostela. Kolem dveří je portál s ušima a kapkou, nad portálem pak prosté kladí, tvořící podnož poměrně mohutnému rozeklanému frontonu půlkruhového tvaru. Nad frontonem – pod římsou, oddělující dolní a horní etáž – se v pravoúhlém poli nachází menší nika. Její konchu opět odděluje plochá římsa. V nice je umístěna socha sv. Antonína Paduánského. Světec stojí v čelním postoji v kontrapostu pravé nohy. Je oděn v řeholní roucho, od pasu mu visí konec cingula, sahající až nad kotníky (na světcově pravé straně) a dále pak růženec (na levé straně). Pod šatem, členěným do převážně svislých mělkých záhybů, je vidět Antonínova nakročená noha, obutá do opánku. Světec chová Ježíška na pravé ruce, levou rukou ho přidržuje za pravé chodidlo. Hlava s tonzurou je nakloněná mírně doprava, hledí na Ježíška. Obličej je široký, čelo lehce svraštělé, výrazné jsou velké uši. Kolem Antonínova krku se vlní kapuce hábitu. Ježíšek je zobrazen z profilu. Nahé tělo je buclaté, nohy jsou překřížené (pravá přes levou, pravá noha směřuje k Antonínovi, levá od něj). Levou rukou si Ježíšek přidržuje na klíně královské jablko – nahoře s křížkem – mezi jeho a Antonínovým tělem se nachází kovový stonek lilie (?). Pravou rukou se Ježíšek drží světcovy ruky. Ježíšek má výrazné rysy, bohaté vlnité vlasy, hledí na Antonína.

Severozápadní průčelí presbytáře (levé boční) téměř celé zakrývá patrová přístavba oratoře – z fasády je tak vidět pouze krajní levá osa (vpravo od závěru) a horní část stěny. Oratoř má obdélný půdorys, členění jejích fasád odpovídá fasádám vlastního kostela; na rozdíl od nich zde však chybí kladí a stěny tak ukončuje pouze profilovaná hlavní římsa. Severovýchodní průčelí oratoře je jednoosé, v přízemí i patře je okno – obdélné dřevěné, profilovanými příčlemi rozdělené do kříže na čtyři tabulky (dolní tabulky jsou vyšší, než horní). Okna jsou zřejmě neotvíravá. Dolní okno chrání mříž z esovitě zprohýbaných prutů, o něco vyšší okno horní pak jednoduchá mříž z diagonálně vedených prutů. Kolem oken je šambrána s ušima a kapkou. Patro odděluje profilovaná římsa, vedoucí v úrovni římsy vlastního kostela a obíhající oratoř. Římsa je vždy pod oknem přerušena (okna prvního patra oratoře jsou situována níže, než okna horní etáže lodi a presbytáře). Severovýchodní stěnu oratoře zakončuje štít tvaru pravoúhlého trojúhelníku, lemovaný římsou (kromě strany, přiléhající k presbytáři). Severozápadní fasáda oratoře je dvouosá, se stejnými okny, jako na severovýchodní straně. Z jihozápadní stěny oratoře je vidět pouze střední a horní část, která je bez otvorů – na oratoř totiž navazuje další přístavba. Oratoř má pultovou střechu. Severozápadní průčelí kostela pokračuje lodí – z ní je vidět pouze horní etáž (včetně římsy, která ji odděluje od dolní části). Stejně jako na protější straně, jsou i zde dvě osy. Dolní část fasády zakrývá přístavba obdélného půdorysu. Je přízemní, dosti nízká, v líci s oratoří a vůči následující příčné lodi nepatrně ustupující. Provedení trojosé fasády je podobné, jako u zádveří na jihovýchodní straně lodi. Dole je tedy opět sokl, kolem oken i dveří jednoduché šambrány. Střední osu vyplňuje vstup – dnes je zde provizorní neotvíravá výplň, zůstal zde nadsvětlík, oddělený širokou profilovanou dřevěnou římsou. Jedna vodorovná a čtyři svislé příčle rozdělují nadsvětlík na deset tabulek (zasklení chybí, otvory jsou zakryté). Vpravo a vlevo od vstupu je okno – dřevěné, rozdělené do kříže, zřejmě neotvíravé. Okna chrání jednoduchá mříž z vodorovně a svisle kladených prutů. Přístavba má pultovou střechu, krytou bobrovkami. Uprostřed střechy je volské oko (před opravou kostela byly na střeše plechové šablony, volské oko chybělo). Jak je uvedeno výše, přístavba je vklíněna mezi oratoř a příčnou loď. Ta je na této straně provedena shodně se svým protějškem s jediným rozdílem: ve vrcholu štítu se dochoval křížek, z něhož je na protilehlém konci příčné lodi již pouze podstavec. Severozápadní fasáda lodi pokračuje dvouosým úsekem, stejným, jako na protější straně. Následuje poslední část – jednoosý mírný rizalit, stejného provedení, jako na jihovýchodní straně (rozdíl je pouze v členění horní části okna v horní etáži – zde je jedna svislá a tři vodorovné příčle, dělící hořejšek okna na šest a šest tabulek). Hlavní loď, transept i presbytář mají sedlové střechy (u hlavní lodi a presbytáře s námětkem, nad závěrem je střecha jehlancová). Krytinou jsou bobrovky. Ve střeše presbytáře se nachází osmistěnná oplechovaná zvonička (u závěru). Její dolní část ukončuje profilovaná římsa, následuje úsek s arkádami a nahoře je opět profilovaná římsa (o něco mohutnější, než dolní). Zvonička má cibulovitou střechu, ukončenou jehlou s makovicí s patriarším křížem. Na vrchol kříže je posazena osmicípá pozlacená hvězda se zvlněnými paprsky.

Vysoce hodnotná raně barokní sakrální stavba s významnou poutní tradicí, která je dílem vynikajícího architekta Jeana Baptisty Matheye. Jako krajinná dominanta na pozadí úpatí Krušných Hor se kostel uplatňuje z dálkových pohledů od východu k jihozápadu, částečně s uplatněním siluety zámku Jezeří v pozadí.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní podélná orientovaná stavba se západní předsunutou věží a trojbokým závěrem. Loď dělená valenými pásy v 5 polích valené klenby s lunetami. Střední pole širší, na něj navazují severní a jižní kaple, jež tvoří mělká ramena kříže s příčně valenou klenbou. Západní část zabírá kruchta do prostoru lodi vybíhající segmentově zvlněným zábradlím, které nesou 2 sloupy. Východní část se otvírá do presbyteria půlkruhovým triumfálním obloukem; presbyterium je zaklenuto 3 poli valené klenby s lunetami a trojbokým závěrem s konchou. Severní sakristie obdélná a plochá. Stěny členěny toskánskými pilastry, jejichž hlavice nesou úseky kladí s římsou, na níž dopadají patky klenby pasů. Nad římsou, v lunetách jsou prolomena obdélná okna, segmentově uzavřená s hladkou šambránou. Okna v kaplích jsou půlkruhová.

Kostel postaven na místě starší, v r. 1263 připomínané stavby, v letech 1694/1700, stavitel J. B. Mathey, úpravy 1829-33 a 1895. Věž dokončena roku 1703.

1962 – fasáda nutně potřebuje opravy. Kostel zahrnut do generelu těžby.