Zámek Postoloprty

V centru Postoloprt za kostelem Nanebevzetí Panny Marie u Mírového náměstí stojí zpustlý zámek.

Wiki (doplněno dle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy – nakladatelství Svoboda Praha 1984):

Zámek v Postoloprtech v okrese Louny v Ústeckém kraji byl postavený na místě starší tvrze v první čtvrtině sedmnáctého století. Zámek je chráněn jako kulturní památka. Od ledna 2017 byl zchátralý zámek nabízen k prodeji a v srpnu 2021 jej koupilo město Postoloprty.

Předchůdcem zámku byla tvrz, kterou si ve městě dal postavit Šebestián z Veitmile v první polovině šestnáctého století. V písemných pramenech se objevila poprvé okolo roku 1550 při dělení Šebestiánovy pozůstalosti mezi jeho syny. Postoloprty připadly Křížovi z Veitmile a poté jeho synům Janu Benešovi a Janu Vavřincovi. Po smrti Jana Beneše celé panství zdědil humanistický vzdělanec Jan Vavřinec, který si zde zřídil uměleckou sbírku s knihovnou. Zemřel roku 1584 v Itálii a správu panství převzala jeho manželka Eliška ze Žerotína. Posledním majitelem z rodu Veitmilů se stala Eliščina dcera Veronika, která Postoloprty v roce 1600 prodala svému manželovi Štěpánovi Jiřímu Šternberkovi na Voticích za 42 tisíc kop míšeňských grošů.

Štěpán Jiří Šternberk dal roku 1611 na místě nevyhovující tvrze postavit nový barokní zámek. V roce 1620 zámek vyrabovalo selské vojsko, které přepadlo postoloprtský vojenský tábor Petra Mansfelda. Štefan Jiří se ještě předtím přestěhoval se služebnictvem a cenným majetkem do Loun. Sedláci pobili asi 350 vojáků, zranili hejtmana Goldštejna a zničili knihovnu s archívem. Štefan Jiří zemřel v roce 1625 a panství si o pět let později rozdělili jeho synové. Oba si ponechali polovinu zámku, Jan Rudolf ze Šternberka měl samotné město, zatímco Adamu Janovi připadly okolní vesnice. V roce 1633 však Adam Jan zemřel a jeho podíl připadl bratrovi, který celé panství prodal o čtyři roky později Václavu Michnovi z Vacínova.

Po Václavu Michnovi postoloprtské panství zdědil v roce 1667 jeho synovec Zikmund Norbert, který o dva roky později zemřel, ale přesto stačil panství zadlužit. Ve stejném roce zadlužené panství koupil Jiří Ludvík ze Sinzendorfu za 240 tisíc rýnských zlatých a pustil se do obnovy panství. Dosidloval je zejména židovským obyvatelstvem. Při zámku dal postavit vysokou čtyřhrannou věž podle projektu Jiřího Pacha z Wiesenthalu.

Po jeho smrti roku 1682 (před svou smrtí byl za machinace odsouzen k pokutě 1,5 milionu zlatých) panství zdědil prvorozený syn Kristán Ludvík ze Sinzendorfu, ale brzy brzy padl v boji proti Turkům a jeho majetek připadl mladšímu bratrovi Filipovi ze Sinzendorfu, který opět zadlužené panství roku 1692 prodal za 600 tisíc rýnských zlatých knížeti Ferdinandovi ze Schwarzenbergu. Zchátralý zámek vybavený jen nejnutnějším nábytkem (40 židlí, malý černý stůl a několik obyčejných postelí) se v té době využíval k sušení chmelu. Kníže Ferdinand v nechal zámeckou budovu v letech 1706–1718 upravit podle návrhu architekta Pavla Ignáce Bayera.

V roce 1739 strhla vichřice barokní báň ze zámecké věže, postavenou v roce 1680. Byl na ní orloj s velkým ciferníkem obráceným na všechny světové strany. Věž měla tři patra a bránu sloužící jako hlavní vchod do zámku. V makovici byl pamětní list o hospodaření majitele Postoloprt Josefa ze Schwarzenberka, dále zpráva o potlačení selských nepokojů v okolí.

V roce 1752 se opravovala zámecká fasáda a byla stržena vysoká zeď obepínající zámek a zasypány všechny příkopy.

Častá přítomnost vojska během sedmileté války v letech 1756–1763 zámek těžce postihla, a roku 1768 dokonce vyhořel, ale tehdejší majitel, Jan ze Schwarzenbergu, ho nechal ihned opravit. Rekonstrukce však skončila až roku 1790, protože rozestavěný zámek poničili pruští vojáci během války o bavorské dědictví. Přestavba dala zámku novou tvář – byl stržen trakt proti náměstí a odstraněna věž, takže čestný dvůr takřka splynul s náměstím. Další Schwarzenberk, Josef, dal přebudovaný zámek vybavit přepychovým nábytkem a Postoloprty se staly vyhledávaným loveckým centrem evropské šlechty i korunovaných hlav.Schwarzenbergům panství zůstalo až do roku 1945.

Ve druhé polovině dvacátého století byl v zámku depozitář Státní knihovny ČSR v Praze. Od roku 2004 byl jeho majitelem italský podnikatel Mauro Piccinini. Do zámku zprvu neinvestoval kvůli soudnímu sporu, v němž se jej snažila získat dědička hlubocké větve Schwarzenbergů Alžběta Pezoldová. V lednu 2015 soudy její nároky zamítly, nicméně Piccinini se zámek snažil prodat. Za dobu vlastnictví italským majitelem ale došlo dle znaleckých rozsudků k výrazné degradaci zámku až o 50 procent, což byl alarmující stav. Kvůli zchátrání tohoto zámku a ještě dalších dvou objektů, které měl Piccinini v majetku (zámek Cítoliby a do roku 2013 barokní statek v Kystře), došlo k soudnímu řízení a Piccinini byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. V říjnu 2021 zámek odkoupilo město Postoloprty za 13,2 milionu Kč s cílem zámek opravit.

Původní zámek postavený na počátku sedmnáctého století měl čtyři křídla krytá taškovou střechou. K nim při úpravách Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu přibyla roku 1680 čtyřhranná věž vyprojektovaná Jiřím Pachem z Wiesenthalu. Podle popisu z roku 1739, kdy její střechu strhla vichřice, měla tři patra, orloj s ciferníkem ve všech čtyřech stěnách a přízemím vedla brána, kterou se vcházelo na nádvoří. Během přestavby ve druhé polovině osmnáctého století bylo zbořeno zámecké křídlo proti náměstí a věž, kterou nahradila klasicistní brána. Zbylá tři dvoupatrová zámecká křídla obklopují čestný dvůr oddělený od města mřížovým plotem. V přízemí středního křídla se na nádvorní straně nachází pilířové arkády a nároží zdůrazňují pavilónové nástavby.

Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (nakladatelství Libri Praha 1994):

Již pozdně renesanční zámek vystavěný někdy kolem roku 1611 patrně na místě někdejší tvrze měl pravděpodobně čtyřkřídlou dispozici s nárožními věžicemi. Tato stavba Štěpána Jiřího Šternberka byla nově upravena Pavlem Ignácem Bayerem pro Ferdinanda Schwarzenberga v letech 1706-18. Zámek poškodil roku 1768 požár, proto v letech 1772-90 podnikl Jan Schwarzenberg rozsáhlou přestavbu, při níž bylo z větší části strženo jižní křídlo a na jeho místě postaveno nové. Severní křídlo již nebylo obnoveno, zámek tak získal trojkřídlou dispozici uzavřenou na čelní straně mřížovou zdí se vstupní branou (1787). Na stavbě vedlejších hospodářských budov se podílel Antonín Erhard Martinelli a později i Andrea Altomonte, který je rovněž autorem návrhu kostela při zámku.

Památkový katalog (opět s využitím jeho obrazové dokumentace, protože většina popisovaného se nachází v nepřístupném areálu):

Podoba zámeckého areálu pochází z 18. století, kdy byl zámek přestavěn podle návrhu P. I. Bayera. Mezi křídly zámku je oplocený dvůr. Plotem jsou rovněž vymezené prostory vnějšího nádvoří (před zámeckou budovou) a zámecké zahrady.

Zámek je cenným příkladem velkého barokního panského sídla, několikrát upravovaného, doplněného hospodářským a provozním zázemím a také zahradou; celek je výrazným prvkem urbanistické struktury města a jednou z jeho dominant.

zámek s nádvořím

Osová kompozice zámku se otvírá k severu hlubokým nádvořím, na střední trakt navazují dvě křídla, která ho vymezují. Dvoupatrovou hmotu akcentují v nárožích třetí patra střešních altánů. Vše je kryto mansardovými střechami s lehce prohnutou spodní etáží.

zámecká zahrada s bazénem

Zahrada se rozprostírá okolo zámecké budovy. V jižní části zahrady je na osu zámku umístěna kašna. Ve východní části je vyhloubena elipsovitá nádrž, u které jsou rozmístěny lavičky. V parku jsou vysázeny různé druhy dřevin.

Původní barokní zahrada byla upravena knížecím stavitelem Antonem Erhardem Martinellim v roce 1724. Po té byla upravována v duchu klasicismu. Jednoduchý domek zahradníka pochází z 18. stol. snad přestavěný z barokního glorietu. Kašna v zadní části zahrady je také z doby klasicistních úprav zámku. Před rokem 1843 byl upraven pás podél zámku jižně a západně na přírodně krajinářský park. Na konci 19. stol. byla zřejmě část jižně od zámku upravena opět formálně. Podél opěrné zdi a bývalých koníren byly vysazeny kulovité akáty. V tomto stavu je zachycena zámecká zahrada i na leteckém snímku roku 1952. Vnější nádvoří bylo pojednáno pouze přístupovou alejí v ose zámku. Parkové úpravy tohoto prostoru proběhly zřejmě až v 1. polovině 20. století. Na pozemku č. 8 stával ještě v 50. letech 20. století dům. V 80. letech 20. století proběhla obnova podle návrhu Ing. Grünerové.

Jde o nepřerušeně se vyvíjející se zahradu od barokní zahrady po pozdně krajinářský park se zachováním starších stavebních prvků a celkového rozsahu zahrady; poslední cenná etapa zahrady proběhla zřejmě na přelomu 19. a 20. století.

zahradnický domek

Jednoduchá, přízemní, zděná stavba s tříosým průčelím pochází z 18. století. Domek má mansardovou střechu krytou pálenou krytinou. Zezadu od jihu je objekt umístěn na několik metrů vysoké opěrné zdi z režných cihel.

ohradní zeď zahrady s branou I.

Ohradní zeď odděluje vnější nádvoří od zámecké zahrady. Východní část má osm pilířů krytých deskou s nízkým jehlancovým vrcholem, přerušena je branou. Dvě kovová křídla jsou zavěšena do vysokých pilířů (jeden s dochovanou hlavicí). Celá zeď je omítnutá.

opěrná zeď

Vysoká opěrná zeď je postavena z režných cihel. Z jihu uzavírá a zpevňuje val, na kterém budova zámku stojí. Má lehce kónický charakter, kladí parapetu je odděleno římsou ze zaoblených cihel kladených na bok. Korunu zdiva kryjí kamenné desky.

kašna

Pískovcová kašna je umístěná v ose východního průčelí zámku. Pískovcový půlkruhový fundament je při patce i koruně profilovaný. Na rovné části fundamentu stojí edikulový nástavec s reliéfem lví hlavy s chrličem. Hlavu rámuje feston.

ohradní zeď zahrady s branou II.

Kamenná ohradní zeď vymezuje západní část zámecké zahrady. Z vnější a z části i z vnitřní strany je opatřena vápenou hlazenou omítkou. Je prolomena branou se dvěma pilíři. Oba jsou završeny profilovanou římsou. Brána je kovaná, dvoukřídlá.

oplocení nádvoří s branou

Brána s oplocením odděluje obdélné nádvoří zámku. Dřevěné plotové dílce jsou uchyceny mezi zděné pilíře. Osu akcentuje edikulová brána. Na kladí stojí kartuš s erby původního majitele a dva putti po stranách. Portál uzavírají dvě secesní kovová křídla.

oplocení areálu s branou

Oplocení mezi kostelem a domem č. p. 3 dělí vnější nádvoří zámku od náměstí. Ve střední části je segmentem vyduté. Složeno je ze čtrnáci pilířů s vázami a z dřevěných dílců nad nízkým kamenným soklem. Pilíře brány jsou vyšší, dvoukřídlá výplň je kovová.

hospodářský objekt

Obdélná stavba uzavírá zámecký park od východu. Z větší části je objekt dochovaný pouze v torzálním obvodovém zdivu, bez zastřešení. Jižní díl budovy je opravený, z jihu má střechu opatřenu valbou. Fasádu člení lizény a kamenná ostění oken.

dům

Patrový dům z 18. století stojí na východním okraji zámeckého areálu. Jde o dlouhý obdélný objekt s hustou řadou nepůvodních vikýřů ve valbové střeše. Pravoúhlá okna jsou opatřena šambránami. Kordonová a podokenní lizéna umocňují horizontalitu budovy.

brána u č. p. 12 s ohradní zdí

Kamenná ohradní zeď prolomená branou stojí při krátkém severním průčelí domu č. p. 12. Je hrubě omítaná, korunu zdiva tvoří režné cihly. Bránu vymezují dva vysoké pilíře, které jsou kryty pálenou bobrovkou. Jejich profilace je setřena. Brána nemá výplň.

vnější nádvoří

Vnější nádvoří je předprostor mezi zámeckou budovou a Mírovým náměstím. Funkce plochy je především komunikační, za tím účelem je nádvoří přístupné několika branami. V prostoru se nachází různé druhy dřevin a zeleně. Parková úprava je doplněna lavičkami.

Původní evidenční list památky: