Bývalý pivovar Postoloprty

Východně od Mírového náměstí v Postoloprtech leží rozsáhlý areál bývalého pivovaru.

Na wiki:

Zrušený panský pivovar v Postoloprtech v okrese Louny. Areál pivovaru se nachází na východním okraji města mezi Alšovou a Wolkerovou ulicí. Díky architektonické podobě a dochované výrobní technologii je chráněn jako kulturní památka.

Postoloprtský pivovar nechal postavit Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu podle projektu architekta Giacoma A. de Maggi z let 1692–1693. V letech 1860–1870 byl pivovar zmodernizován podle plánů lovosické stavební kanceláře Dr. J. Hanamanna. Modernizace umožnila pětinásobné zvýšení produkce při současném snížení provozních nákladů a zlepšení kvality piva. Výroba byla ukončena po druhé světové válce a technologické zařízení zničeno. Po roce 1989 začaly zanikat i budovy, ale roku 1999 získal areál bývalého pivovaru nový majitel a zahájil jeho postupnou rekonstrukci.

Původní pivovar z konce sedmnáctého století tvořila prostá dvoupodlažní budova, ve které byly kromě výrobních prostor i byty zaměstnanců. Modernizace ze druhé poloviny dvacátého století respektuje původní Maggiho projekt a hmotu sousedního zámku. Nejprve byly postaveny nové ležácké sklepy, poté byla zrekonstruována stará budova a postaveny objekty hvozdu, strojovny, kotelny, varny s parním pohonem, chladírny a spilky. Nakonec došlo v letech 1871–1874 k rozšíření ležáckých sklepů u zámku, které jsou od vlastního pivovaru odděleny Wolkerovou ulicí. Dominantou pivovaru je chladírna s arkádou oken krytých dřevěnými žaluziemi.

Další zdroje:

Tradice vaření piva v Postoloprtech snad sahá až do dob existence benediktinského kláštera. Severovýchodně od dnešního zámku vznikl vrchnostenský pivovar roku 1562. Po příchodu Schwarzenbergů začala hned roku 1692 stavba nového barokního závodu, vedená Giacomem Antoniem de Maggim a ukončená o tři roky později. Přechodem na průmyslovou výrobu piva bylo nutno pivovar zásadně přestavět. K tomu došlo v letech 1860–74. V rámci racionalisace schwarzenberského pivovarnictví byla výroba zpětinásobena a nahradila několik menších závodů. Nové a upravené budovy, soustředěné převážně kolem dvora, nesou dodnes střídmou novogotickou podobu, danou knížecí stavební kanceláří pod vedením dr. J. Hanamanna. Výroba piva byla v Postoloprtech zastavena roku 1946. Pivovar pak sloužil jako skladiště a celkově zchátral. Po roce 1999 se postupně opravuje a přestavuje pro nové využití.

Prázdné domy:

Výroba se definitivně zastavila v roce 1946, technologie byla odvezena do sběru a budovy poté využíval Zemědělský zásobovací podnik.

Industriální topografie:

V roce 1692 začal nový majitel postoloprtského panství kníže Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (1652–1703) se stavbou nového panského pivovaru. Plány vypracoval vlašský stavitel Giacomo Antonio de Maggi (1651?–1706), čtyřkřídlá dvoupodlažní budova s uzavřeným dvorem obsahovala i byty pro zaměstnance. Roku 1860 byla z podnětu Jana Adolfa II. zahájena rozsáhlá přestavba barokního podniku. Téhož roku stály ležácké sklepy, v letech 1863–1867 bylo západní křídlo Maggiho pivovaru přestavěno a doplněno novým hvozdem, varnou, chladírnou a strojovnou, kotelnou (vše na parcele 29) a spilkou (parcela 20) v jednotném novogotickém stylu, v letech 1871–1873 došlo k rozšíření sklepů (parcela 16). Projekt pivovaru vytvořil inženýr Ferdinand Krabes ze Saské Kamenice, který tehdy v Praze spolupracoval s technologem Gustavem Nobackem (1841–1903). Na projektu se podílel také knížecí agrochemický výzkumný ústav v Lovosicích, od roku 1864 pod vedením Josepha Hanamanna (1837–1920). Na počátku 20. století byl pivovar modernizován, po první světové válce však výstav klesal. Výroba se definitivně zastavila v roce 1946, technologie byla odvezena do sběru a budovy poté využíval Zemědělský zásobovací podnik pro skladování brambor a obilí. Zdevastovaný, památkově chráněný pivovar koupil v roce 1999 současný majitel, který jej postupně opravuje, ležácké sklepy vlastní firma vyrábějící žampiónový substrát.

Areál je kulturní památkou:

Bývalý panský pivovar byl postaven na konci 17. století, přestavěn a modernizován byl v druhé polovině 19. století, kdy dostal převažující novogotický vzhled. Nejstarší částí pivovaru je budova sladovny.

Areál původně barokního pivovaru, později upravovaného, je cenný nejen pro svůj architektonický výraz, ale také pro dochovanou technologii pivovarského provozu; celek je tak dokladem vývoje účelové architektury a způsobu provozování pivovarnictví a zároveň výraznou součástí urbanistické struktury historického jádra města.

sladovna

Jednopatrový objekt obklopuje za tří stran obdélný dvůr, od západu uzavřený budovami varny a spilky. Stavba pochází z 18. století. Nad vjezdem je umístěn pískovcový znak Schwarzenbergů. Severní a západní křídlo nemá střechy, zanikly při požáru.

varna

Třípatrová varna stojí na půdorysu tvaru L. Z jihu je vymezena spilkou, od severu hvozdem. Východně, pod novogotickým štítem, na ní navazují obvodové zdi vyhořelého severního křídla sladoven. Její fasády rámují lizény, okna má zaklenuta nízkými segmenty.

hvozd

Věž hvozdu je anglického typu na čtvercovém půdorysu. Vedlejší varnu převyšuje o patro. Má plochou střechu zakončenou v duchu tudorské gotiky. Střešní atiky a protáhlý zubořez se střílnovitými větracími otvory pod nimi flankují iluzivní věžičky.

Stavba hvozdu náleží k úpravám pivovaru v letech 1863-1867 podle návrhu Ferdinanda Krabese ze Saské Kamenice.

komín

Komín stojí na čtyřbokém podstavci. Je osmiboký, z režného zdiva. Použité jsou plné cihly dvou barev, výrazně červené na armování nároží, tmavší na plochy mezi nimi. V nejvyšší části je komín členěn římsami a slepými otvory.

spilka

Spilka je dvoupatrová stavba navazující na jižní křídlo sladovny. Na štítovém novogotickém průčelí se nachází datace 1863. Sokl má pásovou bosáž, patro menší okna. Druhé patro je vylehčeno arkádou se sedlovými záklenky, vyplněnou dřevěnými žaluziemi.

Objekt spilky je součástí nově vystavěných novogotických objektů pivovaru z let 1863-1867 podle návrhu Ferdinanda Krabese ze Saské Kamenice.

provozní budova

Přízemní objekt z kamenného zdiva se zbytky omítek je plochostřechý. Severní průčelí se do ulice otvírá třemi zamřížovanými okny, původně opatřenými šambránou. Nad jemnou korunní římsou je vyzděna cihelná atika.

provozní budova s dvorem

Obdélná stavba se zvýšeným přízemím má jižní štítové průčelí opatřené datací 1867. Budovu kryje sedlová střecha. Omítané fasády dekorují lizény a zubořezové vlysy. V bočním průčelí je pět lizénami vymezených polí, každé obsahuje dvě k sobě sdružená okna.

brána I.

Brána je situována na severní okraj areálu, směrem do ulice Alšova. Navazuje na přízemní plochostropou provozní budovu. V ohradní kamenné zdi vjezd vymezují jen mělce předstoupené pilíře. Křídla brány jsou novodobá, osazená na nových kovových sloupcích.

brána II.

Jihozápadní brána je sevřena mezi provozní budovu s dvorem a spilku. Jde o dva polopilíře přisazené každý k jedné z budov. Jsou vyzděné, s římsovou hlavicí. Jeden je omítnutý, druhý má odhalené kamenné zdivo. Vjezd uzavírají novodobá kovová křídla.

ležácké sklepy s ledárnou

Blok sklepů s ledárnou se nachází západně od areálu pivovaru, je oddělen Wolkerovou ulicí. Skládá se ze dvou podélných bazilikálně komponovaných budov. Fasádu člení lizény a obloučkové vlysy. Místnosti má klenuty buď valeně nebo do meziklenebních pasů.

Ležácké sklepy představují mladší část areálu, která byla upravována v letech 1871-1873. V letech 1999-2015 byly sklepy objektu užívané pro pěstování žampionového substrátu.

V interiéru stavby lokálně dochované závěsné izolace obvodového zdiva z povřísel.

Původní evidenční list památky:

Pivovar (užívá Zemědělský výkupní a nákupní podnik Louny).

Řadová patrová stavba, zděná a omítaná. Průčelí s 14 okenními otvory. Okna v jednoduchém rámu s lištou, různé velikosti. Při pravém okraji stavby rozměrný, půlkruhově zaklenutý vjezd, průjezd s valenou klenbou se stykavými lunetami. Nad ním kamenný alianční švarcenberský erb. Sedlová střecha s taškami. 1966 – Chátrá. Dříve pivovar, dnes sklad obilí.