Budova nové radnice v Postoloprtech

Na severní straně Mírového náměstí v Postoloprtech stojí budova nové radnice.

Na rozdíl od její předchůdkyně v ulici 5. května, která je kulturní památkou, je tato budova „obyčejnou“ stavbou, takže k nalezení toho mnoho není.

Kniha o Postoloprtech víc než stručně: V roce 1901 se začala stavět nová radnice a spořitelna, dostavěna byla v roce 1903 Aloisem Dautem ve slohu severoitalské renesance. Tentokrát je alespoň správně jméno stavitele (viz hřbitovní kaple).

Mapy.cz se poněkud liší v určení slohu: Radniční budova z počátku 20. století dle návrhu architekta Aloise Dauta. Jedná se o novogotickou stavbu, která je zdobena cimbuřím a hranolovou věží.

Další zdroje:

Když roku 1850 zabral původní postoloprtskou radnici okresní soud, musela se městská správa spokojit s provizorními prostory. Až v letech 1902–03 si město postavilo podle projektu A. Dauta novou radnici, která dominuje středu severní fronty náměstí. Je provedena ve stylu italské novogotiky se štíhlou věží v ose hlavního (jižního) průčelí. Potřebám městské správy slouží pod různými firmami dosud. Do radní síně byly ze staré radnice přeneseny dva intarzované pohledy na město od J. Meynolffa z roku 1727.

Víc se najít v podstatě nedá, jen pár aktualit ohledně rekonstrukce centra města a budovy radnice:

10. 12. 2009 – „Chtěli bychom zároveň s tím přistoupit k rozsáhlé vnitřní rekonstrukci radnice. Udělaly by se rovnou rekonstrukce všech rozvodů, tedy vody a odpadů. Uvnitř radnice rovněž počítáme s drobnými stavebními úpravami, čímž by se částečně změnila dispozice prostor,“ dodal. Kromě toho se počítá s opravou fasády. Střecha a krovy se dělaly při rekonstrukci už v roce 2004.

Jak je to vlastně s tím slohem je poněkud rozporné, přes jméno architekta jsem vypátral práci Martina Horáčeka Přesná renesance v české architektuře 19. století – Dobová diskuse o slohu (UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA 2012), v níž se stavba několikrát zmiňuje v souvislosti s „přesnou renesancí“:

Po roce 1860, s nástupem politického a ekonomického liberalismu, zažily Čechy, a stejně tak i zbytek rakouské monarchie, bezpříkladný rozmach výstavby. Budovy, jež vyrostly v následujícím čtvrtstoletí, byly z převážné většiny pokryty články a ornamenty ve slohu italské či „přesné renesance“, jak se tehdy říkalo. Přívlastkem přesný se rozumělo, že se na stavbě nepoužijímotivy žádného jiného slohu než renesančního, ani motivy slohově hybridní, renesanční jen napůl (například goticko-renesanční ostění oken).

…

Ve skupině staveb s průčelími obměňujícími rustikové soustavy toskánského quattrocenta tvoří zvláštní typologickou skupinu radnice severočeských malých měst (plus jedna ze severní Moravy). Patří sem objekty časnější (Klášterec nad Ohří, 1855–1860, s údajným podílem Bernharda Gruebera; Mladá Boleslav, 1865–1868, projekt Jiří Fichtner; Jablonec nad Nisou, 1869, projekt L. Seidemann) i stavby pozdní, s plastičtějším a pádnějším detailem, potvrzujícím bezpečnější znalost italských předloh (Frenštát pod Radhoštěm, 1890–1891, projekt Antonín Tebich; Postoloprty, 1902–1903, architekt Alois Daut). Exteriéry siluetou a základním tvarem oken (převážně obloukových) vždy cíleně odkazují k radnicím ve Florencii, Sieně nebo Montepulcianu, obdivovaným symbolům kdysi prosperujících sídel. Podrobnosti jako ostění nebo římsy jsou však u každé budovy řešeny rozdílně. Uplatňují se různě poskládané citace nebo variace apeninského trecenta až cinquecenta a u starší skupiny novotvary arkádového slohu. Přes všechnu slohovou libovůli je dodržováno traktování fasády rustikou (pouze úřad v Klášterci byl s výjimkou přízemí hladce omítnut).

Všem radnicím vévodí věž, u ranější trojice nasazená pokaždé v nároží, ve Frenštátě a Postoloprtech v ose hlavní fronty. Přesvědčivé paralely se najdou mezi německými úředními budovami v Rundbogenstilu od významných architektů: radnice ve Fürthu u Norimberka (Eduard Bürklein – Friedrich Bürklein, 1840–1850), Schinkelova radnice v Žitavě (1840–1845), Semperůvneprovedený plán radnice v Hamburku (1842) nebo pošta tamtéž (Alexis de Chateauneuf, 1845–1847). V monarchii má tutéž formu sídlo administrativy v obřím komplexu Arsenalu rakouského Lloydu v Terstu, jednotně navrženého dánským architektem Christianem Hansenem (1853–1857).

Nejsem odborník, nerozhodnu, které citace se tedy mýlí.