Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech

Dominantou jižní strany Mírového náměstí v Postoloprtech je kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Wiki:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Postoloprtech v okrese Louny je jednolodní barokní kostel z roku 1753. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel nechali postavit kníže Josef I. Adam ze Schwarzenbergu a jeho manželka Marie Terezie z Lichtenštejna, aby tak splnili slib, který dali Bohu, narodí-li se jim syn. Kostel byl vybudován v letech 1746 – 1753 podle projektu vídeňského architekta italského původu Andrey Altomonteho. Kostel byl benedikován krátce po dostavbě, avšak konsekrován byl až 17. října 1943 biskupem Antonínem Aloisem Weberem.

Kostel je jednolodní s jednou věží, na které jsou hodiny. Je situován netradičně oltářem k jihu, aby věž se vstupní bránou byly kolmo do náměstí. V průčelí kostela jsou kamenné sochy sv. Petra a Pavla. Vnitřek kostela je zdoben krásnými štukovými ozdobami – volutami a římsami, které prováděli vídeňští mistři. Kostel má pět oltářů a to jeden hlavní a čtyři boční. Oltářní obrazy jsou díla vídeňských mistrů jako Brandlera a Underberga. Na jednom z obrazů jsou zvěčněni i manželé Josef a Terezie Schwarzenberkovi a jejich synáček Jan, na jiném obraze i město Postoloprty z roku 1750.

Kostel má výstavnou kazatelnu, vyřezávané zpovědnice, původní lavice pro 300 lidí, olověná okna s výjevy Ježíše Krista a Panny Marie s Ježíškem. V klenbě je schwarzenberský erb. Vzadu na kůru jsou varhany. Původní varhany pocházely od Christopha Panzera z Vídně, nynější pneumatické a třímanuálové dodala firma Hausner z Teplic. O varhanách podrobně zde ->

Web farnosti:

V r. 1981 ve farní stodole byly zcela náhodně objeveny a následně odryty zbytky krásného románského zdiva: šestiobloukového románského okna s hlavicemi, sloupky a patkami z pískovcového kamene, dále pak část románského zdiva – kvádříkového s jedním oknem románského původu.

Podle výsledků bádání pracovníků Archeologického ústavu Praha a Okresního musea Louny, se jedná s největší pravděpodobností o zbytky klášterní budovy ze 12.století. Je to jediná památka na klášter Apostolorum porta od 15. století. Výsledky bádání byly zveřejněny v Archeologických rozhledech č.35 z r. 1983.

Informační tabule:

První z historie známý kostel byl onen, o němž již kronikář Kosmas mluví v souvislosti s Draguší. Praví tam o hradu nepevném na břehu Ohře, kde „nyní kostel s klášterem P. Marie stojí“. Jde o proslavenou Porta apostolum, benediktinský klášter, který byl zničen 13. 5. 1420. Zachránil se oltářní kámen, jehož obraz je na MNV Postoloprty v pamětní knize. Druhý kostel byl farní a stál před městskými lázněmi, kolem něho byl hřbitov. Obraz tohoto kostela je vymalován na obrazu Nejsvětější Trojice ve zdejším kostele. Kostel byl zbořen r. 1790, hřbitov byl zrušen v 80tých létech 19. století. Farní kostel byl v r. 1740 povýšen na děkanský. Nynější kostel byl vystavěn dle zbožného slibu šlechticem Josefem Schwarzenbergem v létech 1746-1753. Stavitelem byl Monte Alto. Benediktován byl v září 1753 a konsekrován ThDr. A. Weberem, biskupem litoměřickým 17. 10. 1933. Stavební sloh: pozdní baroko.

Jde o jednolodní stavbu, po stranách 4 oltáře a v presbytáři hlavní oltář. Obrazy oltářní jsou olejomalby představující Nanebevz. P. Marie (od A. Mitterbergera z Vídně), Smrt sv. Josefa, Nejsv. Trojici, Sv. Terezii z Avily (od A. Brändlera), Sv. Jana Nepomuckého. V presbytáři je uzavřená zimní kaple – dříve kaple sv. Antonína, nad ní je oratorium. Kůr s varhanami spočívá na dvou vysokých zděných sloupech. V čele kostela stojí věž s hodinami z r. 1777.

Kostel je kulturní památkou:

Neorientovaný jednolodní kostel byl postavený v letech 1746-53 podle plánů architekta A. Altomonta. Kostel je dokladem vývoje barokní architektury vysoké úrovně. V architektonizovaném hlavním průčelí jsou dvě niky se sochami sv. Petra a Pavla.

Kostel je velmi kvalitní barokní architekturou, zároveň jde o dominantu hlavního postoloprtského náměstí.

Původní evidenční list památky se zřejmě nedochoval, na Památkovém katalogu není k dispozici.

Další zdroje:

Velkolepý farní kostel v Postoloprtech postavil v místech někdejšího benediktinského kláštera v letech 1746–53 A. Altomonte mezi zámkem, náměstím a starším kostelem sv. Františka (jeho obvodové zdi se zachovaly ve stodole děkanství).

Kostel převzal tradici mariánského zasvěcení, které míval chrám zdejšího benediktinského kláštera Porta apostolorum (Brána apoštolů), jenž stával ve stejných místech od 11. století do roku 1420. Tehdy byl zničen spojenými vojsky Loun a Žatce a řeholníci uprchli do sesterského kláštera v Saské Kamenici (Chemnitz).

Klášterní budovy zanikaly postupně (ještě roku 1692 část z nich stála). Pro potřeby obce sloužil zřejmě laický kostel svatého Ondřeje, obnovený po zničení kláštera s novým patrociniem (sv. Františka Serafinského). Ten stál jihozápadně od nového kostela. Po jeho dokončení byl přestavěn na hospodářskou budovu děkanství, která stojí dodnes. Archeologický průzkum odhalil v I. polovině 80. let 20. století četné pozůstatky klášterních staveb v širším okolí dnešního zámku, farního kostela i děkanství.

Nový mariánský kostel je orientován k jihu tak, aby se hlavním průčelím obracel do náměstí. Po svém dokončení byl bohatě vybaven vnitřním zařízením. Na rozdíl od sousedního zámku je dodnes funkční a v dobrém stavu.

Kostel má vlastní stránku na FB ->

Kniha o Postoloprtech tvrdí:

V roce 1740 vzniklo z místní fary na žádost kněžny Eleonory Amálie děkanství Církve svaté. Dne 13. listopadu 1746 položila císařovna Marie Terezie základní kámen k farnímu kostelu, který byl dostavěn o sedm let později.

Datace odpovídá, ale žádný jiný zdroj nezmiňuje tak významnou událost, kterou je přítomnost císařovny. Kdo ví, odkud tato informace pochází, ověřit ji nelze.