Sloup svatého Václava u hřbitova v Postoloprtech

Na travnaté ploše před hřbitovem v Postoloprtech je několik památek, jednou z nich je sloup svatého Václava.

Sloup je kulturní památkou:

Sochařské dílo z roku 1701 má podobu sloupu se sochou sv. Václava. Na dvoustupňový sokl s nikou navazuje dřík s korintskou hlavicí zdobenou hlavami andělíčků. Stojící postava sv. Václava drží v pravé ruce praporec a levou rukou přidržuje štít.

Barokní skulptura dobré kvality provedení je výrazným historickým prvkem veřejného prostoru u městského hřbitova.

Původní evidenční list památky:

Na trojstupňovém stylobatu dvoudílný hranolový sokl. V horní části vpředu nika s kamennou sochou sv. Jana Nep., na boku nápisy, vpravo ZUM LOB DER / ALLER HEILIGGTE / … KEIT DER IHTER / GOTTES . ST SENCESLAI / GEWEICHTE SEILEN HAT / AVEGETCHSTE DN EHR / BAHR 10 AHNES : W : / H : F : SCHWARTZEI / … / BIER FRETER IN POS / TLBERG DEN : 29 : DKDO / A1701; vlevo totéž latinsky (stejné zakončení datumem), vzadu erb. Sloup s entasie, ionské hlavice s andílčí hlavou. Světec levou rukou přidržuje štít, pravou svírá svinutý praporec. Kámen.

V knize o Postoloprtech, vydané pro Kulturní zařízení města v roce 2011, se uvádí:

V roce 1701 se postoloprtský sládek Jan Wolf zasloužil o přenesení sochy sv. Václava z podstavce před kostelem Nejsvětější Trojice na místo u hřbitova. Nápis na novém podstavci říká: „Ke chvále Nejsvětější Trojice, Matky Boží, zřídil vážený Jan Wolf vysokoknížecí sládek z Postoloprt 29. října 1701 zasvěcený sloup sv. Václava“.

Což jsou „poněkud“ rozdílné informace.

Naštěstí je k dispozici i popis v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji (strany 658-660), výběr informací:

Neznámý autor, pískovec jemno- až střednězrnný světle okrové barvy s železitými skvrnami.

Na čelní straně druhé etáže podstavce v nice stála ještě v 80. letech 20. století socha sv. Jana Nepomuckého, která se do současnosti nedochovala. Původně se snad však v nice nacházela socha či řezba Madony zakrytá sklem, socha sv. Jana Nepomuckého stála údajně nad ní. Na zadní straně druhé etáže podstavce se nalézá reliéfní znak s korunkou.

Na pravé boční stěně etáže podstavce nápis:

ZV LOB:
ALLERHEILIGSTEN
3:FALTIGKEIT DER MVTTER
GOTTES: ST: WENCESLAI
GEWEICHTE: SEILEN HAT
AVFRICHTET DER EHR
BAHRE IOANNES W:
H: F: SCHWARTZENPERG
BIER PREÜNER IN POS:
TELPERG DEN 29: OKDO
A 1701

Na levé boční stěně druhé etáže nápis:

K cti …
negswiatiegssy Trogice
SS:P:Ma:tky Boží
A:S:Waclawa: Wyzdw
yzen: gest Stloup: tento
A Nakladem Slowutnego
…
ze Schwarzenberku
Sladka Postoloprtskyho
DEN 29. octobrys
Léta 1701

Podle nápisů na samotné památce víme, že sloup se sochou sv. Václava dal 29. října 1701 postavit „ctihodný W.H.F.“, knížecí schwarzenberský sládek v Postoloprtech; druhý, český nápis je dnes již z části nečitelný.

Soupis soch z roku 1835 křestní jméno fundátora vynechává a následující iniciály čte jako N. H. F. Regionální historik Emil Mendel ve svém rukopisném díle z roku 1935 jméno čte jako Johannes Wolf.

V archivních pramenech se s tímto sloupem setkáváme poprvé až v již zmíněném soupise soch farnosti, sepsaném zřejmě roku 1835. Z něho pochází výše uvedené podrobnosti o dřívější výzdobě sloupu.

Původním stanovištěm sloupu bylo prostranství před starým hřbitovem, uzavřeným v roce 1871, a kaplí, kde jej máme zachycen na kresbě ve staré městské pamětní knize.

V roce 1890 bylo rozhodnuto o zásadních změnách v okolí sloupu. V pozdější Mendelově kronice čteme: „Finanční sekce 13. ledna 1890 navrhuje regulaci města v blízkosti starého hřbitova a zřízení parku tamtéž, dne 15. března 1890 demolici staré budovy na něm, regulaci prostranství (dnes Lázeňské náměstí) a postavení pomníku císaře Josefa na něm. Sochu sv. Václava je třeba prozatím zachovat, prostranství obdrží název náměstí císaře Josefa.“ V následujícím roce pak byl sloup přenesen na své nynější místo, a to na základě rozhodnutí městské rady ze 6. října 1891: „Socha sv. Václava, jejíž stržení výbor rozhodl již před 3 lety, bude během tohoto měsíce sejmuta dělníky zaměstnanými při artézské studni.  Jejím budoucím stanovištěm má být podle dohody s p. městským děkanem P. Tschochnerem prostranství před novým hřbitovem.

Roku 1929 purkmistrovský úřad sděloval Státnímu památkovému úřadu, že je nutná oprava sloupu, ale o případné následující opravě nemáme žádné zprávy.

Kdo ví, kde se informace v knize zaštítěné městem vlastně vzaly. Vypadá to jak Vařila myšička kašičku nebo spíš dort kočičky a pejska, kde někdo smíchal od každého kousek.

Spolek pro vojenská pietní místa ->