Pramen pod Studničním vrchem v Czedikově ulici v Litvínově

U křižovatky ulic Mezibořská a Czedikova v Litvínově je upravený vývěr minerálního pramene.

Web o vodních zdrojích informuje:

Pramen silně železité vody s obsahem síry a manganu v katastru Horního Litvínova byl využíván již v 19. stol, kdy se zde nacházely lázně. Ty zanikly po 2. světové válce. Pramen nově upraven.

Voda teče, v odtokovém kameni je jasně patrná železitá usazenina. Přes varování, že voda není určena k pití jsem vyzkoušel, ale chuťově mi pramen nepřipadal výjimečný – necítil jsem ani železo, ani síru.

Něco z historie (a oprava milionu pravopisných chyb v převzatém textu):

Dříve v této oblasti se nacházela stará štola ze 14. až 16. století, díky této těžbě se po opuštění štoly tato štola zavodnila a postupem času zanikla. Dříve zde na tomto místě stával dům čp. 140, v něm žil Josef Kempe, který objevil v roce 1823 železitou vodu, pocházející právě ze zatopených puklin této štoly. Tak se rozhodl a založil na tomto místě takzvané Malé lázně. Vodu zachytával v dřevěné přístavbě, kam postupně v roce 1835 instaloval šest koupacích van. Návštěvnost zde neměl velkou, i když se zde řada pacientů vyléčila z revma. Z tohoto důvodu se tyto lázně snažil další majitel jménem František Chlouba zatraktivnit, a tak nechal prozkoumat MUDr. Sterna, aby prozkoumal léčivou činnost pramenů.

V roce 1877 získali tyto lázně manželé Walterovi, kteří nechali přistavět patro budově, ale již v letech 1914 – 1921 v důsledku 1. světové války byl provoz lázní zastaven, a následně v roce 1924 prameny vyschly a podnik byl tím zavřen. Následně nový majitel Gustav Guttwald se v roce 1925 pokoušel pomocí vrtů nalézt nový pramen, což se mu podařilo, a tak v roce 1928 byly lázně znovu otevřeny a v roce 1930 započal v lázních celoroční provoz. V této době byl u pramene zjištěna silná radiace.

V těchto lázních se zde léčili především problémy s pohybovým ústrojím. Na konci 2. světové války po odsunu německého obyvatelstva byly lázně znárodněny a v roce 1947 byly definitivně uzavřeny. V průběhu 50. let 20. století probíhaly snahy o znovuotevření lázní, ale ty byly marné, a tak bylo stavení v roce 1956 upraveno k bydlení, ale již v roce 1985 byl dům srovnán se zemí. V roce 2014 proběhla adaptace tohoto místa na odpočinkové místo z iniciativy Spolku přátel historie Litvínovska. V rámci této adaptace proběhl také rozbor vody, který stanovil že voda je silně železitá a obsahuje mangan, obsah síry v této vodě je proměnlivý a voda je radioaktivní.

Informační tabule u pramene , z níž čerpá předchozí text:

A ještě další (částečně opakované) info:

V minulosti se na území katastru Horního Litvínova nacházely prameny mineralizované vody, které se používaly k lázeňským účelům. V Horním Litvínově byly zřízeny lázně radioaktivní, železité a sirnaté, které zde fungovaly s přestávkami v letech 1823 -1947. Dodnes jsou stopy lázeňství ve městě patrné – dnešní Ruská ulice se od roku 1872 jmenovala Lázeňská (Badegasse) a odtud i název Lázeňský vrch. Lázně byly zřízeny v dnes již neexistujícím domě čp. 140. Majitel domu Josef Kempe v roce 1823 objevil na své zahradě železitou vodu, kterou zachytával a shromažďoval v dřevěné přístavbě u domu, kam instaloval koupací vany. V roce 1835 nechal Josef Jenak upravit terén kolem domu a postupně instaloval 6 kamenných van. Řada revmatických pacientů se vyléčila, avšak lázně nebyly příliš známé a jejich provoz byl na hranici rentability, proto se další majitelé snažili lázně zatraktivnit. Roku 1867 nechal František Chlouba prozkoumat léčivou účinnost pramenů u MUDr. Sterna. V této době lázně navštěvovali i cizinci, kteří se osvěžovali koupelemi a kochali se krásou lesnaté krajiny Krušných hor. V roce 1877 získali lázně manželé Walterovi, kteří přistavěli další patro budovy.

V letech 1914 -1921 byl provoz lázní zastaven, v roce 1924 prameny vyschly a podnik byl zavřen. O rok později se nový majitel Gustav Guttwald pokoušel najít pomoci vrtů nový pramen. To se mu podařilo v roce 1928 a lázně znovu otevřel. V lázních byl roku 1930 otevřen celoroční provoz a lázně prošly dalšími úpravami – byly vybaveny elektrickým osvětlením, ústředním topením, terasami a několika cizineckými pokoji. V této době byla u vody zjištěna silná radioaktivita. V lázních se léčilo především pohybové ústroji – dna, revmatismus, ischias, neuralgie, ochrnutí, doléčení zlomenin apod. Ve válečných letech byl pramen poničen při výstavbě protileteckého krytu a vojenské pozorovatelny. Po skončení 2. světové války byly lázně převzaty do národní správy a již v roce 1947 byly definitivně uzavřeny pro značně zchátralé vybavení.

Pramen v minulosti zásoboval dnes již zaniklé sirnato-železité lázně na Lázeňském vrchu v Litvínově. Vyvěrá na úpatí Studničního vrchu v blízkosti křižovatky ulic Mezibořská a Ke Střelnici na pozemku města Litvínova. Dlouhá léta tam byla jen železitá bahnitá loužička, která odtékala do kanálu. Nyní bylo místo upraveno, byly vysekány porosty, postavena opěrná zídka, ze které vytéká pramen, přidány lavičky a osazena informační tabule. Akci financovalo město Litvínov na podnět Spolku přátel historie Litvínovska a zaplatilo přibližně čtvrt milionu korun. Slavnostní otevření znovuzrozeného pramene proběhlo 1.10.2014.