Křížová cesta u kláštera St. Marienthal

Na mírném kopci nad vinicemi u kláštera St. Marienthal (blízko města Ostriz v Německu) se nachází křížová cesta.

Ač stále ještě nemám dokončeno mapování našich výběžkových křížových cest (ostatně, je načase začít s ním znovu, řada z nich je po pár letech k nepoznání), osud mne občas zavane k dalším, výjimečně i na druhou stranu hranice. Tady je ale trochu problém – bývá potíž najít solidní informace o těch domácích, ale co si počít s nějakou na cizojazyčném území? Nafotit není problém, ale jak o ní něco zjistit?

Kupodivu se na mne usmálo štěstí a v informačním centru v klášteře (údajně nejsevernější skvost českého baroka) jsem o cestě nalezl nenápadný leták (obsahuje stejný text jako zde ->). Samozřejmě v němčině. Počáteční nadšení tak brzy vystřídal útlum, protože google překladač se ukázal pro převod takového textu jako zcela nevhodný.

Jenže štěstí se usmálo podruhé a do překladu se pustili manželé Podzimkovi, kterým touto cestou velmi děkuji. Jak jsem se dozvěděl, i pro ně byl leccos z textu oříšek, protože se nejedná o zcela běžný hovorový jazyk a museli některé formulace konzultovat s rodilými mluvčími.

Vzhledově mi zdejší křížová cesta rozmístěním jednotlivých zastavení asi nejvíc připomínala tu v Brtníkách, tady ale chybí kapličky a na pozici XII. zastavení se nachází sousoší s ukřižovaným Ježíšem. Po stranách kříže jsou sochy, podle tohoto zdroje -> jde o Pannu Marii a apoštola Jana (obdobně jako je tomu v kapli Svatých schodů v rumburské Loretě). Nápisy na soklech sousoší jsou natolik špatně čitelné, že jsem se nesnažil je nechat přeložit. Údajně popisují, že vysvěcení provedl probošt Joseph Maletz z kláštera v Plasích za asistence cisterciáckých kněží Adalberta z Neuzelle a Alexandera z Plas.

Na zadní straně by měl být k nalezení nápis, že abatyše Anna Noack (Novak?) v roce 1883 nechala křížovou cestu obnovit, a že totéž učinila abatyše Michaela Waurik (Waurick?) roku 1912.

Erb pod křížem s Ježíšem patří zřizovatelce křížové cesty – abatyši jménem Klara (Clara) Mühlwenzel.

Takže citace ze zmíněného letáčku:

Pobožnost křížové cesty na křížové cestě.

Tradice pobožnosti křížové cesty je již velice stará. První, kdo se modlil křížovou cestu, byla podle vize Anny Kateřiny Emmerick Matka Boží. Když pobývala v Jeruzalémě, chodila denně cestou utrpení svého milovaného božího syna a vzpomínala na jeho trpké utrpení. Později v Efezu zřídila vlastní stezku (cestu kříže) přesně podle počtu kroků mezi zastaveními Ježíšova utrpení – jak byla také v Jeruzalémě – který si zapamatovala. Označila tato zastavení malým kamínkem či hůlkou.

(Zdroj: http://www.kommherrjesus.de/gebete/der-kreuzweg)

Vzýváme Tě,
Pane Ježíši Kriste
a velebíme Tě,
neboť skrze svůj
svatý kříž jsi
svět vykoupil.

V pobožnosti křížové cesty se připomíná bolest, kterou vytrpěl náš božský Spasitel na své cestě od domu Pilátova, kde byl odsouzen k trestu smrti, až k hoře Kalvárii, kde pro naše spasení na kříži zemřel.

(Zdroj: http://kath-zdw.ch/maria/kreuzweg.html)

Křížová cesta venku v přírodě na naší hoře se zastaveními (hoře Kalvárii) vedle našeho kláštera St. Marienthal.

Křížová cesta je posloupnost 14 obrazů. Představují utrpení a smrt Ježíše Krista. Pojmenování jednotlivých zastavení je totožné s jejich popisem:

I. Ježíš je odsouzen k smrti
II. Ježíš bere na svá ramena kříž
III. Ježíš padá poprvé pod křížem
IV. Ježíš potkává svou matku
V. Šimon Cyrénský pomáhá Ježíši nést kříž
VI. Veronika podává Ježíši potní roušku
VII. Ježíš padá podruhé pod křížem
VIII. Ježíš potkává plačící ženy
IX. Ježíš padá potřetí pod křížem
X. Ježíš je oloupen o šat
XI. Ježíš je přibit na kříž
XII. Ježíš umírá na kříži
XIII. Ježíš je sňat z kříže a položen své matce na klín
XIV. Svaté Tělo Ježíšovo je uloženo do hrobu

Přípravná modlitba k meditaci:

Otče na nebesích, v hluboké bolesti a prostoupen lítostí nad svými vinami chci jít křížovou cestou tvého syna.

Popis jednotlivých zastavení:

I. Sám svatý je skrze lidské selhání odsouzen k zániku. A stále ještě se odvažujeme soudit lidi. Zeptej se mne před každým tvrdým slovem: Nezasáhne to v bratru Pána?
II. Trest smrti zločinců přijímá a nese sám náčiní, poslušný až k smrti, kvůli našim vinám. – A já si chci stěžovat, když mě zasáhnou následky mých vin?
III. Kříž byl příliš těžký. On o to nežádal. – Ó, Bože, kdy se naučím přenechat určení svých hranic Tobě?
IV. Bezmocně přihlížet ztrátě nejmilejšího – svatá Matko, kdo zná tuto bolest jako ty? Stůj při všech, kteří ji musí snášet.
V. Šimon je přinucen nést Pánu kříž. Nevěděl, komu jej odňal. – Můj Spasiteli, byla taková láska pro tebe útěchou? Veď mi mé srdce a ruce, aby moje snaha pomoci nezasazovala nové rány.
VI. Jak nádherně je odměněna Veroničina něžná láska! Ty, milý Pane, nech zářit svou tvář též pro ty, kteří mně i jiným kvůli Tobě činí dobro.
VII. Pán znovu padá. Možná se na to dívali a tropili si z toho posměch. – Bližní před opětovnými pády chránit. – Jak často by to dokázala pravá láska?
VIII. „Neplačte nade mnou!“ Jako tajemství je toto slovo. – Byl jsi, Pane, uprostřed utrpení tak hluboce ponořen do vůle Otce, že tě lidský soucit nemohl dostihnout?
IX. Opět na konci sil! Kámen na cestě, nebo snad poslední stoupání? Ó, hrůzná cesta! Můj Bože, učiň, ať nejsem nikdy překážkou, před kterou druhé opustí síly!
X. Poslední ubohé pokrývky ho zbavili. – Mám na tom i já vinu? Promeškal jsem příležitost svým mlčením a vyjádřením lítosti podpořit bližního v takové nouzi a trápení?
XI. Ó, tyhle údery kladivem, které naplňují rozsudek, rozsudek, který by měl postihnout nás! – Duše, ty by ses chtěla do toho vrhnout. – Je příliš pozdě.
XII. Láska Pána je větší než naše celá vina. Jeho trpká smrt nás chce učinit blaženými. – Pane Ježíši Kriste, přiveď k sobě všechny v životě i v umírání.
XIII. Maria s mrtvým tělem svého syna na klíně. Ještě jedenkrát proběhne celé utrpení posledních hodin kolem ní. Jak je možné, že se její duše neuzavře do hořkosti před člověkem? Je ona tak hluboce spjata s věčným milosrdenstvím? Ó, předobrá Matka!
XIV. Světlo světa pohaslo. Svět sám jej zničil. Neměla by se z toho stát kletba pro lidstvo? Ale vizte ten zázrak lásky! Jen malá chvíle a z díla temnoty nám vysvítá život, nevyčerpatelný božský život!

A nakonec i něco o tomto konkrétním místě:

Historie našich zastavení na Kalvárii

1728 – Abatyše Klara Mühlwenzel nechává zřídit na kopci Schutzberg západně od kláštera křížovou cestu. Třináct zastavení je axiálně řazeno na široké směrem vzhůru se zužující cestě s výjevem ukřižování na vrcholu.

1734 – Tato křížová cesta je také připomínkou 500. výročí existence kláštera.

1883 – Abatyše Anna Noack nechává velkým finančním nákladem zastavení křížové cesty nově upravit. Dřevěné kříže na jednotlivých zastaveních naznačují, že zde mohou být získány církevní odpustky.

1921 – Novější renovace za abatyše Michaely Waurik. Postavy výjevu ukřižování a podstavce obrazů jsou vyčištěny. Od roku 1933 až do politické změny v roce 1989 nemohou být prováděna žádné obnovovací, dokonce ani udržovací opatření. Kvůli povětrnostním vlivům a vandalismu se stávají zastavení křížové cesty nevzhlednými. Obrazy jsou vybledlé a musí být odstraněny.

2001 – Obnovení obrazů pražskou restaurátorkou Petrou Nedbalovou. Díky podpoře abatyše Reginy Wollmannové, konventu a především kruhu přátel opatství St. Marienthal e.v., jakožto s pomocí mnoha dalších dárců, jsou jednotlivá zastavení v souladu s požadavky památkové péče znovu zřizována a je omezováno další poškozování stromoví.

2002 – 21.září 2002 znovu vysvěcení restaurované křížové cesty františkánským knězem Antonem Dabrowskim (podle tohoto zdroje z Liberce ->).

Ženský cisterciácký klášter byl v roce 1234 založen českou královnou Kunhutou Štaufskou za podpory jejího manžela, krále Václava I. Historie Křížové cesty v St. Marienthalu se začíná psát v roce 1728, kdy zdejší abatyše Klara Mühlwenzel nechává vystavět 13 zastavení křížové cesty a jak bývalo obvyklé, na samém konci cesty a v nejvyšším bodě cesty pak Kalvárii neboli kamenný výjev ukřižování Krista. Na nízkém pískovcovém podstavci s nápisy zde stojí v pískovci vytesaný výjev Krista vyvýšeného na kříži, po Kristově boku z jedné strany pak Kristova matka Maria a jeden z učedníků, apoštol Jan. K hlavnímu výjevu Krista na kříži pak návštěvníka vedou po obou stranách cesty ke Golgotě vystavěné pískovcové výklenkové kapličky s jednotlivými zastaveními křížové cesty.

Několik set let stará křížová cesta byla také průběžně restaurována a udržována. Velké restaurování a úpravy proběhly v roce 1886. Poslední velká oprava a restaurování proběhlo v roce 2001.

Křížová cesta je vystavěna severně od kláštera, na vrchu Stationsberg (Staniční hora). Vedou sem dvě cesty. Jedna od vinohradu po cestě mezi vinicemi, druhá pak po cestě uhýbající ještě před hlavní bránou do kláštera vzhůru k návrší. Snad právě tudy se ubíraly cesty poutníků z mnoha koutů celé střední Evropy, často jsou zmiňovány poutě až z jižní Moravy.