Rieckenova vila u textilní továrny v Šumné-Litvínově

V ulici Sokolská mezi Litvínovem a osadou Šumná (dnes součást Litvínova) jižně od rozsáhlého areálu bývalé textilky Marbach-Riecken stojí Rieckenova vila.

Na wiki:

Rieckenova vila je památkově chráněná budova v Litvínově. Je součástí areálu bývalé textilní továrny Marbach & Riecken (vznik se datuje 1828–1831) v údolí Bílého potoka v litvínovské městské části Šumná. Spolu s celým areálem továrny je chráněna jako kulturní památka.

Vila je dnes nepřístupná, postupně chátrá, omítka je v dezolátním stavu, zahrada je zanedbaná a slouží jako pastva pro koně.

Továrník Heinrich C. A. Riecken nechal kolem roku 1910 poblíž své textilní továrny upravit původní dům (historie nebo původní architekt nejsou známi, dům zde stál zaručeně před r. 1897, kdy na něm arch. Franz Nuska prováděl přístavbu verandy). Secesní přestavbu původně klasicistního domu a jeho adaptaci na moderní sídlo zadal továrník Riecken mosteckému architektu Adolfu Scharzerovi. Dům byl mj. vybaven podlahovým vytápěním, centrálním vysavačem nebo moderní pračkou s odstředivkou. Roku 1926 nechali Rieckenovi zastřešit balkony dřevěnou přístavbou (litvínovský stavitel Rudolf Knie).

Heinrich Riecken (1875–?) byl synem Konráda Rieckena. Rodina podnikala v textilním průmyslu, vlastnila přádelnu bavlny a tkalcovnu. Po studiích přebral rodinný podnik s celým názvem Marbach a Riecken. Tato firma otevřela bavlnářskému průmyslu cestu do Litvínova. Poslední záznamy o jeho působení jsou z roku 1946, takže je možné předpokládat, že došlo k jeho odsunu do Německa.

1. 6. 2023 byl založen (14. 6. 2023 ve spolkovém rejstříku zapsán) Spolek pro oživení Rieckenovy vily – pobočný spolek Českojiřetínského spolku se sídlem v Rieckenově vile. Účelem spolku je podpora iniciativy občanů ve prospěch Krušnohoří, se zvláštním zřetelem na zachování a rozvoj technických a kulturních památek zejména v kontextu průmyslové tradice regionu, pěstování dobrých sousedských vztahů v rámci česko-německé přeshraniční spolupráce a rovněž v rámci širší mezinárodní spolupráce v duchu společensko-historických vazeb napříč Evropou.

Koně jsem na zahradě neviděl, a také žádný pokrok – vila pořád vypadá, že za chvíli spadne…

Památkový katalog – vila:

Patrová vila, postavená v roce 1897 a přestavovaná 1910-11, má obdélný půdorys rozšířený o rizality a patrovou zimní zahradu, před níž je krytý vstupní prostor. Fasády mají bohaté architektonické členění, včetně štukové výzdoby, střechy jsou valbové.

Původní stavba stála na tomto místě už před rokem 1897, protože v tomto roce místní litvínovský stavitel Franz Nuska prováděl přístavbu verandy; kdo byl architektem původní vily, která byla postavena v klasicizujícím slohu, není v současné době známo; kolem roku 1910 zadal Heinrich Riecken přestavbu a proměnu rodinného sídla mosteckému architektovi Adolfu Schwarzerovi, který dal vile hlavní rysy, které dnes má; architekt citlivě navázal na původní uměřené klasicizující prvky a obohatil je o secesní detaily, drobnou změnu potom prováděl litvínovský stavitel Rudolf Knie – ten zastřešil stávající balkóny dřevěnou přístavbou.

Vila je do terénu zasazený patrový zděný omítnutý objekt, jehož základní obdélný půdorys je na všech stranách rozšířený o rizality. Pětiosé jihozápadní průčelí má střední tři osy v mírném rizalitu. Dolní část stěny chrání dvoustupňový sokl. Dolní stupeň je kamenný, v jeho dolní části jsou na šířku orientované otvory do suterénu. Horní stupeň je zděný, členěný pilastry – jejich patku i hlavici tvoří římsa, probíhající po celé šíři průčelí a nad pilastry se zalamující. Pilastry oddělují vždy šíři jedné okenní osy. Ve středním rizalitu je zde obdélné, na šířku orientované pole, vyplněné štukovým reliéfem. Jde o symetricky provedený ornament se stáčenými stonky, listy a květy – uprostřed je váza, po jejíž stranách je stylizovaný pták. Zbývající plochu přízemí (tj. nad podokenní římsou) člení pásová bosáž. Okna jsou dvoukřídlá dřevěná, s poutcem oddělenou horní větrací částí. Dolní křídla člení vodorovná příčle v polovině výšky. Okno má profilovanou šambránu – až na dolní část, kde se nachází průběžná podokenní římsa. Nad oknem je pak ve středních třech osách další, o něco mohutnější římsa, v ostatních osách jsou v omítce znázorněné klenáky. Svisle člení v přízemí fasádu středního rizalitu lizény, oddělující po stranách jednotlivé okenní osy. Patro odděluje v celé šíři stěny profilovaná římsa. Hladká plocha prvního patra má obdobné členění jako přízemí. Ve středním rizalitu jsou pilastry se zdobnou hlavicí, pod okny je na šířku orientované obdélné parapetní pole se štukovým reliéfem. Jde o symetricky provedený ornament ze stáčených stonků a listů, uprostřed se svazkem listů, o nějž se na obou stranách opírají sedící nahé dětské postavy. Děti mají obě nohy pokrčené v kolenou a obě paže ohnuté v lokti (vnější paže je pozdvižená). Okna v patře jsou stejná jako v přízemí. Nahoře a na bocích je profilovaná šambrána, nad okny pak profilovaná římsa, spočívající na dvou volutovitých konzolách. Pod okny je průběžná římsa. Obdobně jsou provedeny i oba úseky po stranách středního rizalitu – pouze pod okny je parapetní pole bez štukové výzdoby. Stěnu v celé šíři ukončuje profilovaná hlavní římsa, v dolní části se zubořezem a vejcovcem. Ve středním rizalitu je pod římsou ještě pás s plastickým meandrovitým ornamentem, v osách oken přerušený čtvercem s vepsaným rozvinutým květem. Nad středním rizalitem je vila vyvýšená do podkroví. Jeho přední stěnu člení kanelované pilastry s vegetabilní hlavicí, oddělující jednotlivé osy se sdruženými okny. Ta tvoří dvě jednokřídlá okna s poutcem oddělenou horní částí. Boční stěny nástavby jsou bez otvorů.

K jižnímu nároží vily je připojena obdélná patrová přístavba, nahoře o něco nižší, než vlastní vila. Před jihozápadní stěnou přístavby se nachází ještě přízemní veranda, přístupná po jednoramenném schodišti. Schodiště, situované v ose verandy, má jednu mezipodestu a dvakrát šest schodů. Po jejich stranách je směrem vzhůru se stupňovitě zvyšující zeď, jejíž korunu kryjí přesahující kamenné desky. Zděná veranda má díky klesajícímu terénu na jihovýchodě navíc suterén, oproti zdi schodiště mírně předstupující Ve stěně suterénu jsou tři otvory. Uprostřed je vstup – dvoukřídlé dveře rámové konstrukce, jejichž pravé křídlo je poloviční šíře, než křídlo levé. Vpravo a vlevo od vstupu je jednokřídlé okno s poutcem oddělenou horní části, chráněné železnou vnější mříží. Základ mříže tvoří sedm svislých prutů, zpevněných nahoře a dole vodorovnou příčlí a ozdobenou čtverci s vepsaným rozvinutým květem slunečnice. Po jednom takovém květu je v každém rohu mříže a dva jsou pak ještě po stranách horní třetiny. Z květů visí feston z úzkých dlouhých listů, uprostřed s motivem tří bobulí. Horní část verandy odděluje profilovaná římsa. Veranda je z větší části prosklená. Dole je nízká plná zeď, členěná lizénovými rámy, nad tímto parapetem tvoří zděnou konstrukci pouze tři pilastry (na pravé straně pilastr chybí). Zasklení stěn má dvě části. Dole ho člení širší svislá příčle v polovině a tyto poloviny pak další dvě svislé příčle – tenké. Podobná vodorovná příčle je v dolní čtvrtině zasklení. Horní část, oddělená širokým plochým poutcem, člení pět svislých a jedna vodorovná příčle. Nad tímto zasklením je vodorovný pás, vyplněný barevnými skleněnými cihlami. Obdobně je provedená i protější severozápadní strana verandy – s tím rozdílem, že na levé straně (tj. u vlastní vily) je dvoukřídlé francouzské okno, členěné podobně jako zbytek stěny. Na jihozápadní straně je veranda prosklená také podobně. Dolní část tvoří tři pole, přičemž střední z nich je otvíravé. Jsou zde dveře – stejně jako obě postranní části – dole plné, rozdělené na dvě obdélné výplně vedle sebe. Zasklená část dveří dnes chybí, po obou stranách od nich člení sklo dvě tenké příčle – svislá v polovině a vodorovná v dolní čtvrtině. Horní část rozděluje jedna vodorovná a pět svislých příčlí. Zděnou část jihozápadní stěny verandy tvoří dva pilastry po stranách a horní překlad. Tato strana verandy má navíc ještě předsunuté dřevěné zádveří, jehož členění je podobné jako u vlastní verandy. Obě stěny zádveří jsou z větší části prosklené, dole je svislé bednění. Prosklení je – včetně členění – užší obdobou verandy. Vstup do vily je uzavřen mříží, nacházející se po třech stranách horní podesty schodiště (vpředu a na bocích). Mříž je provedená ze svislých prutů, doplněných stáčenými a květinovými, symetricky provedenými motivy. Zádveří má rovnou střechu.

Jak již bylo uvedeno, u jižního nároží se na vlastní vilu napojuje patrová přístavba, mírně nižší než vila. Jihozápadní stěna přístavby je v líci s vilou, jihovýchodní pak předstupuje. Architektonické členění fasád je podobné, jako u vily. Většinu jihozápadní stěny zakrývá veranda, v úrovni přízemí je tak viditelná pouze pravá osa. Suterén je bez otvorů, přízemí odděluje profilovaná římsa. Vpravo je pilastr, pokračující i nad podokenní římsou přízemí. Ve stěně pod přízemním oknem je vpadlá obdélná, na šířku orientovaná parapetní výplň. Stěna přízemí nad podokenní římsou má pásovou bosáž, okno je dvoukřídlé dřevěné, s poutcem oddělenou horní částí. Okno člení tenké příčle – v dolních křídlech je jedna svislá v polovině šířky a jedna vodorovná v dolní čtvrtině. Horní část okna nad poutcem je rozdělená vodorovnou příčlí v polovině výšky a ještě třemi svislými příčlemi. Dolní část stěny patra je členěná pilastry a mezi nimi pak obdélnými, na šířku orientovanými výplněmi, uvnitř uprostřed s vystupujícím kosočtvercem. Plocha stěny patra mezi okny a u nároží je členěná vystupujícím orámováním, nad okny je pak opět plastický kosočtverec. Okna mají stejné členění, jako okno v přízemí.Jihovýchodní stěna přístavby má stejné členění, jako jihozápadní strana – se dvěma rozdíly. V úrovni suterénu jsou tři okenní otvory a počet oken v prvním patře neodpovídá přízemí – v přízemí jsou tři okna, v patře pak čtyři. Suterénní okna jsou dvoukřídlá dřevěná, v horní části členěná jednou vodorovnou a dvěma svislými tenkými příčlemi. Střední okno je chráněné ozdobnou vnější mříží. Tato mříž je podobná mříži v oknech suterénu verandy – je však širší, střední čtverce se slunečnicemi jsou výše a festony jsou dva vedle sebe. Okna v přízemí i patře jsou stejná, jako na jihozápadní straně. Jedno takové okno v obou podlažích je i v úzké severovýchodní stěně přístavby. Přístavba zakrývá levou část jihovýchodního průčelí vlastní vily – z toho je tak vidět pouze střední a pravá část, prolomená čtyřmi okenními otvory. Ty jsou rozmístěny po dvojicích. V suterénu jsou stejná okna – včetně mříží – jako v suterénu přístavby.

Také jihovýchodní průčelí zachovává základní architektonické členění celé vily. Rozdíl je pouze u oken v prvním patře – tyto dvojice mají orámování z pilastrů (je rovněž mezi oběma okny) a profilovaná nadokenní římsa je pro obě okna společná. Součástí jihovýchodního průčelí je také jednoosá stěna patrového přístavku, nacházejícího se u východního nároží vily. Přístavek je na této straně v líci s vlastní vilou, avšak je o něco nižší. Fasáda má členění jako vlastní vila, okno v prvním patře je zazděné. Podobně je řešeno také severovýchodní průčelí. Fasádu přízemí, která je (stejně jako suterén) bez otvorů, vodorovně člení pásová bosáž. Svislým členícím prvkem jsou tři pilastry – po jednom u nároží a třetí pak je ve středu stěny. Obdobné pilastry jsou na stejném místě i v trojosém patře, odděleném římsou. Stěnu ještě člení vpravo a vlevo od středu fasády vystouplá obdélná pole s dovnitř vykrojenými rohy. Na levé straně jsou čtyři (vždy dvě nad sebou a dvě vedle sebe), na pravé straně pouze dvě nad sebou (na fasádě je ale zřejmé, že zde původně byly také čtyři). Obě krajní osy jsou u nároží, střední je pak blíže pravému nároží. V pravé ose je stejné okno, jako na většině vily – tj. dvoukřídlé dřevěné, s poutcem oddělenou dvoukřídlou horní částí a s křídly, členěnými vodorovnou příčlí v polovině. Ve zbývajících osách je pak okno o pouhé polovině šíře (tj. jednokřídlé). Na fasádě je zřejmé, že původně zde střední okno nebylo a levé okno mělo stejnou šíři jako okno pravé. Severozápadní fasádu přístavku v přízemí z větší části zakrývá další přístavek, avšak tentokrát přízemní. V patře severozápadní stěny je pak stejné okno, jako v pravé ose severovýchodního průčelí. Již zmíněný přízemní přístavek zhruba uprostřed severovýchodního průčelí vlastní vily má pětiosou severovýchodní stěnu v líci s přístavkem patrovým. Dolní část je členěná obdobně jako větší přístavek, navíc jsou v suterénu okna – jedno na každé straně. Pravé je dnes zakryté deskou, levé je dřevěné dvoukřídlé, orientované na šířku, horní část je svisle rozdělená na poloviny. Okno chrání vnější mříž, jejíž provedení je podobné, jako u suterénních oken jihovýchodní fasády vily. Uprostřed přístavku je vstup, přístupný po dvou schodech. Jde o dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, částečně prosklené. Každé křídlo má tři čtvercové výplně nad sebou – dolní je plná, uprostřed s rozvinutým květem a s rámem, lemovaným ornamentem. Stejně je orámovaná i střední a horní výplň, které jsou prosklené a chráněné mříží – uprostřed s kruhem. Nečleněný nadsvětlík je rovněž opatřen mříží, tvořenou obdélníky uprostřed nichž je vepsaný na výšku orientovaný ovál a v širším středním poli je pak kartuše – uvnitř s monogramem M R. Kolem vstupního otvoru je profilovaná šambrána, podobná je také u oken, rozmístěných po dvou vedle sebe – vpravo a vlevo od vstupu. Všechna tato okna jsou stejná – dvoukřídlá dřevěná, v horní třetině členěná jednou vodorovnou a jednou svislou příčlí. Okna kryje obdobná mříž, jako okna suterénu (dnes chybí na pravém krajním okně). Nahoře a na bocích je kolem oken profilovaná šambrána, pod okny pak průběžná profilovaná římsa. V ose na přístavek navazuje další, o něco nižší přístavba. Konstrukce je kovová, převážně prosklená, pouze podezdívka je z režných cihel.V severovýchodní stěně přístavby jsou dvoukřídlé, převážně prosklené kovové dveře.

Severovýchodní stěna vlastní vily má levou stranu v dolní části zakrytou zmíněnými přístavbami – je tak vidět pouze její horní část. Zde se nachází velké vysoké okno (do schodišťové haly), jehož příčle jsou zděné. Rozdělené je na tři části vedle sebe, oddělené širší svislou zděnou příčlí.Tato tři pole pak dělí vždy dvě vodorovné a dvě svislé zděné příčle (jde tak o dvojitý kříž). Ve střední části okna, dolní a střední úrovni, je střední pole širší, než na zbytku okna. Nad oknem je průběžná římsa, tato část stěny vily je pak vpravo oddělená pilastrem. Střední část stěny vlastní vily je opět viditelná pouze v horní části. Jsou zde ve dvou úrovních vždy dvě jednokřídlá dřevěná okna vedle sebe. Dolní okna jsou vyšší – člení je tři vodorovné a dvě svislé příčle (horní a dolní vodorovná příčle je zdvojená), nižší horní okna pak dvě vodorovné a dvě svislé příčle. Mezi oběma úrovněmi oken je na stěně obdélné, na šířku orientované vystouplé pole s dovnitř vykrojenými rohy a vroubkovaným povrchem. Zbývající trojosá část severovýchodního průčelí vlastní vily již členěním a provedením odpovídá protější jihozápadní fasádě. V přízemí je tedy pásová bosáž, nad okny klenáky, u nároží je pilastr – a to i v hladkém patře, nad jehož okny jsou nadokenní římsy. Součástí severovýchodního průčelí je i stěna patrové přístavby k vlastní vile, nacházející se u severního nároží. Severovýchodní stěna přístavby je bez otvorů; přízemí člení pásová bosáž, patro je hladké. Stejně je provedená i severozápadní fasáda přístavby, v přízemí i patře je po jednom okně, stejném, jako na jihovýchodní či jihozápadní straně vily. Střed severozápadního průčelí tvoří trojosý rizalit, o něco vyšší než patrová přístavba avšak nižší, než zbytek vily. Opět se zde opakuje členění, použité na většině fasád. Střední osa je v přízemí i patře předsunutá ve velmi mírném rizalitu. V přízemí je vstup, přístupný po čtyřech širokých schodech, lemovaných nízkou zídkou. Dveře jsou dvoukřídlé dřevěné, rámové konstrukce, z větší části prosklené. Každé křídlo tvoří tři obdélné výplně nad sebou – dolní je plná, horní dvě zasklené. Nadsvětlík má tvar půlkruhu, rozděluje ho svislá příčle v polovině. Dveře jsou zabezpečené vnitřní mříží. Kolem dveří, umístěných v líci, je ozdobné orámování. Jde o pilastr se soklovou patkou, kanelovaným dříkem a ozdobnou hlavicí s volutami, vejcovcem a nahoře uprostřed se stylizovanou lyrou. Nad dveřmi je volutovitý hlavní klenák s akantem na přední straně, ve cviklech pak reliéfní věnec s rozvinutými květy, listy a rozevlátou stuhou. Po obou stranách od vstupu je okno, stejné jako ve většině vily (včetně orámování), stěnu přízemí člení pásová bosáž. V patře se ve všech třech osách nachází velké široké trojkřídlé okno. Jeho křídla odděluje široká příčle, a to i v poutcem ohraničené horní části okna. Dolní okna člení v dolní čtvrtině dvě vodorovné a jedna svislá příčle, horní okna pak jedna svislá a jedna vodorovná příčle – do rovnoramenného kříže. Nahoře a na bocích okna je profilovaná šambrána, pod oknem pak profilovaná římsa, probíhající po celé šíři průčelí. Podobná římsa, podpíraná volutovitými konzolkami, je i nad oknem. Součástí severozápadní fasády je také jednoosá část vily vpravo od rizalitu. Její členění i okna v obou podlažích jsou stejné jako na většině vily – okno v patře má nadokenní římsu, nesenou dvěma volutovitými konzolkami. Podobně pak součástí jihozápadního průčelí (popsaného v úvodu textu) je rovněž jednoosá jihozápadní stěna severozápadního rizalitu. Většina přízemí, členěného opět pásovou bosáží, je zakrytá rovněž bosovaným, značně předstupujícím rizalitem. Jeho boční stěny jsou bez otvorů, ve střední stěně je velké obdélné, nahoře půlkruhově zakončené okno. Je dřevěné dvoukřídlé, s křídly, členěnými vodorovnou příčlí v polovině a s horní částí, rozdělenou v ose svislou příčlí. Fasáda nad oknem je členěná do linkových klenáků, rizalit ukončuje profilovaná římsa. V prvním patře – nad rizalitem – se nachází široké sdružené dřevěné okno, tvořené třemi díly, rozdělenými silnými profilovanými příčlemi do dvojitého kříže (dvěma svislými a jednou vodorovnou). Každá z těchto tří částí je dvoukřídlým oknem s křídly, členěnými v dolní čtvrtině jednou vodorovnou a jednou svislou příčlí a v horní části pak jednou vodorovnou a třemi svislými příčlemi. Okno lemuje na bocích a nahoře profilovaná šambrána, pod oknem a nad ním je pak ještě římsa. Vila má soustavu poměrně nízkých valbových střech, v nichž je zasazeno několik zděných komínů a také výlezů na střechu.

Objekt je hodnotným a dobře dochovaným příkladem typu poměrně velké rodinné vily, postavené na konci 19. století a poté přestavěné na počátku 20. století pro majitele továrny Heinricha C. A. Rieckena.

Opěrné zdi

Dvě nad sebou umístěné opěrné zdi jsou postavené z lomového kamene a omítnuté, korunu zdiva kryjí kamenné desky. V dolní zdi jsou vpravo situované dva sklípky.

Oplocení

Oplocení tvoří podezdívka, hranolové sloupky a mřížový plot. Nízká podezdívka má korunu zdiva krytou masivními kamennými deskami, jinak je omítnutá. Omítnuté jsou také hranolové sloupky, nahoře mírně rozšířené a ukončené kamennou deskou. V oplocení jsou umístěné tři brány – dvě ve střední části a jedna na jihovýchodním konci. Mřížový plot má dosti hustě rozmístěné svislé pruty, ukončené hrotovitou špičkou, zpevněné dvěma vodorovnými pruty v horní části plotu a jedním pak dole.

Novinky.cz:

18. 3. 2015 – Místo pro svou vilu v Litvínově si textilní podnikatel Heinrich Riecken vybral v údolí Bílého potoka vedle tovární budovy. Autor vily Adolf Schwarzer byl významným mosteckým architektem a podle jeho návrhů vznikla celá řada skvělých staveb na Mostecku.

Stavební vývoj vily byl složitější, protože nejde o originální stavbu. Původní stavba stála na tomto místě už před rokem 1897, protože v tomto roce místní litvínovský stavitel Franz Nuska prováděl přístavbu verandy. Kdo byl architektem původní vily, která byla postavena v klasicizujícím slohu, není možné zjistit.

Kolem roku 1910 zadal Heinrich Riecken přestavbu a proměnu rodinného sídla mosteckému architektovi Adolfu Schwarzerovi, který dal vile hlavní rysy, které dnes má.

Architekt citlivě navázal na původní uměřené klasicizující prvky a obohatil je o secesní detaily. Drobnou změnu potom prováděl litvínovský stavitel Rudolf Knie. Ten zastřešil stávající balkóny dřevěnou přístavbou.

Heinrich Riecken pocházel z rodiny, která podnikala v textilním průmyslu, vlastnila přádelnu bavlny a tkalcovnu. Po studiích přebral rodinný podnik s celým názvem Marbach a Riecken.

Riecken také založil a štědře dotoval orchestr Mozartova hudebního spolku, ve kterém se svým bratrem Willym také hrál. Za zmínku stojí i to, že v orchestru spolu působili Němci, Židé i Češi.

Po druhé světové válce Heinrich Riecken nabídl své služby Městskému národnímu výboru v Litvínově ve věci uspořádání archivních materiálů Mozartova spolku. Poslední záznamy o jeho působení jsou z roku 1946, takže je možné předpokládat, že došlo k jeho odsunu do Německa.

Architekt Adolf Schwarzer byl také autorem romantické stavby na místě bývalého královského hradu Landeswarte, dnes Hněvín, spolu s Otto Reinhartem navrhl budovu německého reálného gymnázia v Mostě, s ním také vypracoval soutěžní návrh na budovu mosteckého divadla.Uvedená dvojice soutěžila např. v Duchcově o projekt bývalého německého gymnázia.

Budova gymnázia i návrh divadla patřily před první světovou válkou k nejprogresivnějším stavbám v Mostě.

O spolku a snaze o záchranu:

07. července 2023 – Nádherná secesní vila v Šumenském údolí u bývalé textilní továrny roky chátrá. Jeden čas se spekulovalo, že v ní chce soukromý majitel vybudovat exkluzivní privátní klub. Nestalo se tak. Naštěstí. Naneštěstí si vilu pro sebe zabrala různá individua. Teď se snad začalo blýskat na lepší časy. Před měsícem vznikl Spolek pro oživení Rieckenovy vily. Plánuje už druhou veřejnou brigádu.

„Rieckenova vila je mojí srdcovou záležitostí. Když jsem se do ní před časem byl podívat, zjistil sem, že tam mohl vejít kdokoliv. Nebyla nijak zabezpečená, takže se do ní začala stahovat různá individua a vše ničit a krást. Ukradli třeba obraz nad krbem,“ vzpomíná Petr Adler na impulz k tomu, co jej vedlo, aby se pokusil společně s dalšími nadšenci dát vile šanci na záchranu.

Poničený skvost vlastní dánská firma Semplex, s. r. o. Petr Adler zkontaktoval jejího českého zástupce, který nadšencům vyšel vstříc. „Sepsali jsme smlouvu o spolupráci. Do mosteckého muzea jsme deponovali zachovalé hodnotné věci, například vitráže. Do vily jsme s finanční podporou vlastníka umístili řadu zabezpečení včetně kamer a alarmu, čímž jsme zamezili vstupu nevítaných individuí a zlodějů,“ popisuje první záchranné kroky Adler. Co má firma Semplex s vilou v plánu? Nic. Podnikatelský záměr nevyšel a během řady let se ji snažila několikrát prodat. „Rádi by ji prodali investorovi, který by vilu citlivě zrekonstruoval a našel pro ni vhodné využití,“ předává Adler informace, které při jednáních s českým zástupcem vily získal.

Spolek pro oživení Rieckenovy vily vznikl 1. června, oficiálně byl zapsán o 14 dní později. Je pobočným spolkem Českojiřetínského spolku, který na Mostecku působí už řadu let. Nadšenci chtějí kulturní památku oživit a otevřít veřejnosti. Ta měla možnost se do prvních záchranných prací zapojit v neděli 2. července. „Prostřídalo se tam zhruba 30 lidí. Potěšilo mě, že přišli s nadšením a elánem, díky tomu se podařilo během tohoto dne stihnout vše, co jsme si naplánovali. Vyklízeli jsme vnitřní prostory i exteriér,“ popsal akci Petr Adler s tím, že určitě v dohledné době naplánuje další.

Rieckenova vila není původní stavbou. Obytný dům u továrny stával již dříve, továrník Heinrich Riecken v roce 1910 zadal přestavbu a adaptaci rodinného sídla mosteckému architektu Adolfu Schwarzerovi, od něhož ve většině pochází současný stav vily, který citlivě navázal na původní klasicizující tvarosloví a obohatil je o secesní detaily. Architekta Adolfa Schwarze by měl znát každý. Jedno z jeho děl totiž mají Mostečané i Litvínované denně na očích. O co se jedná? O nic menšího než Hněvín.

Heinrich Riecken, bohatý továrník a milovník hudby, je také právě onou osobností, která založila v Litvínově Mozartům hudební spolek. Také jej štědře dotoval. Na tuto historii navázal obnovený Mozartův symfonický orchestr, který se poprvé veřejnosti představil 25. června 2022.

Rieckenova vila zajímá řadu Litvínovanů mnoho let. Má dokonce svůj vlastní profil na sociální síti Facebook.