Textilní továrna v Šumné-Litvínově

V ulici Sokolská mezi Litvínovem a osadou Šumná (dnes součást Litvínova) stojí rozsáhlý areál bývalé textilky Marbach-Riecken.

Areál je kulturní památkou:

Továrna vznikla koncem 20 let 19. století, jednalo se o přádelnu a tkalcovnu bavlny; se stavbou se započalo v roce 1828 a výroba se zahájila o tři roky později; vlastníkem byl Augustin Wilhelm Marbach, obchodník z Chemnitzu, ke kterému se přidal Konrád Riecken; do roku 1945 nesl podnik název po majitelích a byl postupně stavebně rozšiřován, zvláště po požáru staré budovy v roce 1905; po znárodnění v roce 1948 továrna fungovala pod názvem Rico; továrna již není v provozu, cca od roku 2006, objekty jsou na prodej.

Areál bývalé továrny je situován na severovýchodní straně průjezdní komunikace, v dnešní ulici Sokolská. Areál obsahuje řadu budov a pozemků, z nichž pouze některé jsou kulturní památkou. Jde o tři tovární haly, ohradní zeď a oplocení továrních budov, vilu čp. 2, její oplocení a opěrné zdi.

Tovární hala I. je nejstarší památkově chráněná budova areálu, pochází z druhé poloviny 19. století. Tvoří ji dvě třípatrové obdélné části, napojené na sebe v ose – každá s jinak členěnými fasádami, ale se stejnou výškovou úrovní podlaží. Obě části mají nízkou sedlovou střechu. Tovární hala II. je třípatrová budova obdélného půdorysu s několika rizality, pochází z počátku 20. století. Fasádu kromě velkých průmyslových oken člení průběžné pilastry, v části také nadokenní římsy a hlavní klenák. Střecha haly je rovná. Dvoupatrová tovární hala III. má obdélný půdorys s rizalitem na jihozápadě. Většina plochy stěn je vyplněná velkými průmyslovými okny, fasádu člení také průběžné pilastry, oddělující trojice os. Střecha haly je rovná. Hala byla postavená na počátku 20. století. Zděnou omítnutou zeď, ohraničující tovární areál na severozápadní straně, rytmizují pravidelně rozmístěné hranolové sloupky, mírně zeď převyšující. Oplocení před tovární halou III. má podezdívku, rozdělenou hranolovými sloupky. Mezi nimi jsou pole mřížového plotu, jehož svislé pruty ukončují hroty. Patrová vila čp. 2, postavená v roce 1897 a přestavovaná 1910-11, má obdélný půdorys rozšířený o rizality a patrovou zimní zahradu, před níž je krytý vstupní prostor. Fasády mají bohaté architektonické členění, včetně štukové výzdoby, střechy jsou valbové. U vily se nacházejí dvě nad sebou umístěné opěrné zdi z lomového kamene, které mají korunu zdiva krytou kamennými deskami. Ve spodnější z nich jsou dva malé sklepy. Oplocení areálu továrnické vily má podezdívku, pravidelně přerušovanou hranolovými sloupky – vzniklá pole vyplňuje mřížový plot se svislými pruty, ukončenými ostrými špičkami.

Areál bývalé továrny je hodnotným souborem výrobních budov, doplněným o areál vily, postavené pro majitele továrny; nejstarší část pochází z druhé poloviny 19. století, většina areálu pak z počátku dvacátého století; jde o doklad postupné proměny způsobu výstavby továrních objektů, majících kromě funkčních také estetické kvality; zároveň jde o významnou součást místní historie.

tovární hala I.

Tovární hala I. je třípatrová zděná omítnutá budova na protáhlém obdélném půdorysu. Skládá se ze dvou v ose na sebe navazujících částí, z nichž každá má odlišné architektonické ztvárnění. Jihozápadní fasádu tak tvoří dva úseky – osmiosý (pravá část budovy, stojíc čelem k jihozápadnímu průčelí) a čtrnáctiosý (levá část budovy). Osmiosá část má ve svém středu – v šíři dvou okenních os – otvor průjezdu, nahoře zakončený do segmentového oblouku a lemovaný šambránou. Ve všech zbývajících osách všech podlaží jsou okna – dvojitá dvoukřídlá, s poutcem oddělenou horní částí a s křídly, členěnými tenkou vodorovnou příčlí v polovině. Okna mají různé orámování – v přízemí a prvním patře je profilovaná šambrána s nadokenní římsou, pod níž je obdélné, na šířku orientované pole, v druhém a třetím patře je šambrána jednodušší. Vodorovně průčelí člení průběžné mezipatrové a podokenní římsy – chybí mezi druhým a třetím patrem, kde je fasáda v šíři okna zdobená vždy třemi vystupujícími čtverci vedle sebe. Okna ve třetím patře mají v dolní části vnější mříž, tvořenou horním a dolním silnějším vodorovným prutem a pěti pruty svislými. Čtrnáctiosá levá část budovy má okenní otvory obdélné, nahoře tvarované do mírného segmentového oblouku. Pod okny je parapetní římsa, nad okny segmentový záklenek z režných cihel. Skleněná výplň je situována v líci, rozdělená je do čtyř úrovní po třech tabulkách nad sebou (výjimkou jsou novodobá obdélná okna v přízemí a okna v osách prvního patra první až třetí zprava, která jsou stejná, jako okna v osmiosém úseku budovy – orámování je však shodné s okny segmentovými). Vodorovným členícím prvkem je mezipatrová římsa, která je pouze nad přízemím. Severovýchodní fasáda je obdobná, jako její jihozápadní protějšek – pouze v ose jedenácté zprava jsou okna nižší, jen tříúrovňová. Budova má nízkou sedlovou střechu. Poznámky: popis odpovídá stavu v březnu 2005. Na budovu tovární haly I. se napojují na obou koncích další stavby – ty na severozápadě nejsou kulturní památkou, na jihovýchodě je připojená tovární hala II., která kulturní památkou je.

tovární hala II.

Tovární hala je třípatrová zděná omítnutá budova, jejíž základní obdélný půdorys je rozšířený o rizality. Severozápadní průčelí je výrazně svisle členěné, a to jednak okenními osami, rozmístěnými symetricky do skupin vždy o třech osách a jednak pilastry, probíhajícími mezi těmito skupinami oken (vždy celkem třemi nad sebou – v úrovni přízemí, v úrovni prvního patra a průběžným pak v úrovni druhého a třetího patra). Vodorovným členícím prvkem je římsa mezi úrovní prvního a druhého patra a hlavní římsa. Okna jsou velká obdélná, nahoře zakončená do segmentového oblouku. Skleněná výplň je rozdělená pěti vodorovnými a třemi svislými příčlemi. Obdobně je provedená protější jihovýchodní fasáda. Zdobnější jihozápadní průčelí má na pravé straně rizalit o šíři jedné osy. Rizalit i zbytek fasády člení pilastry, probíhající opět vždy v úrovni dvou podlaží nad sebou a v třetím patře pak podokenní římsa, přerušovaná průběžnými pilastry. Okna mají ozdobné orámování horního segmentového oblouku – v přízemí jsou zde diamantové bosy, v prvním patře prosté bosy, ve druhém patře bosy s hlavním klenákem a ve třetím patře pouze hlavní klenák. Na rozdíl od severozápadní strany oddělují pilastry jednotlivé okenní osy, rozmístěné řidčeji, než na severozápadě. Budova má rovnou střechu. Na budovu tovární haly II. se napojují na obou koncích další stavby – na severozápadě tovární hala I. a na jihozápadě pak tovární hala III. (obě haly jsou kulturní památkou).

tovární hala III.

Tovární hala je dvoupatrová zděná omítnutá budova na obdélném půdorysu s rizalitem v jihozápadním průčelí. Čtrnáctiosé severozápadní průčelí má převážně svislé architektonické členění. Kromě okenních os jsou zde pilastry – v přízemí bosované, v prvním a druhém patře hladké, průběžné. Vodorovným členícím prvkem je sokl, římsa mezi přízemím a prvním patrem, podokenní římsy v prvním a druhém patře a profilovaná hlavní římsa. Okna jsou rozmístěná pravidelně, ve skupinách po třech, oddělených pilastry. V těchto trojicích je vždy střední okno širší, než obě krajní; na pravé a levé straně fasády je okno pouze jedno, a to širší. Velká obdélná okna jsou nahoře ukončená do segmentového oblouku, v přízemí jsou okna nižší (přízemí je díky okolnímu terénu na této straně spíše polosuterénem). Okna v prvním a druhém patře jsou členěná pěti vodorovnými a dvěma, respektive třemi (u širších oken) svislými příčlemi. V těchto dvou podlažích mají okna také zdobné prvky – v prvním patře je to souvislé orámování horních oblouků oken, u užších oken s hlavním klenákem, v druhém patře je pak nad všemi okny hlavní klenák. V ose přízemí první zleva se nachází vstup – široké dvoukřídlé dveře rámové konstrukce, nahoře zakončené do segmentového oblouku. Stejné členění má i protější – jihovýchodní – průčelí a podobně je provedená i jihozápadní fasáda, která má však odlišné (novější) zasklení oken. Budova má rovnou střechu.

ohradní zeď

Ohradní zeď je zděná, omítnutá, svisle členěná pravidelně rozmístěnými sloupky, přesahujícími svou výškou výšku zdi. Plocha zdi a sloupky jsou barevně odlišené (žlutá a světle šedá). Na jižním konci je úsek zdi vyšší, než její zbytek, a to včetně sloupků.

oplocení

Oplocení před tovární halou III. tvoří podezdívka, hranolové sloupky a mřížový plot mezi sloupky. Plot má poměrně hustě rozmístěné svislé pruty, ukončené hrotovitou špičkou, zpevněné dvěma vodorovnými pruty v horní části plotu a jedním pak dole.

vila, opěrné zdi a oplocení ->

Na wiki o továrně:

V roce 1829 začal v obci stavět podnikatel Wilhelm Marbach ze Saské Kamenice (Chemnitz) textilní továrnu, kde stroje pohánělo vodní kolo. Výroba zde byla zahájena 31. července 1831. Po vstupu společníka do firmy Konrada Rieckena nesla firma název Marbach-Riecken. Rodina Rieckenů se zasloužila o zdejší kulturní život. Konradovi synové byli hudebně nadaní a Heinrich Riecken založil dokonce v Horním Litvínově hudební spolek Mozartův orchestr. V závěru 19. století firmu vedl Wilhelm Riecken (1839–1909), který působil i jako poslanec Českého zemského sněmu. Okolo roku 1909 se uvádí, že podnik měl cca tisíc zaměstnanců. 

Daleko větší mediální pozornost je věnována u areálu stojící vile.