Dvojsocha svatého Jana Nepomuckého v parku před Obecním úřadem v Malém Březně

V malém parku před Obecním úřadem v Malém Březně stojí nepůvodní dvojsocha svatého Jana Nepomuckého.

Socha byla spolu s nedalekým Floriánem zachráněna ze zaniklých Ervěnic, jak o tom informuje tabule na kameni v parku:

Jedná se o kulturní památku:

Hodnotná socha z roku 1730 pochází ze zbořených Ervěnic. Na vysokém soklu s reliéfní výzdobou s erby stojí dvě postavy světce, spojené zády – až na drobné odchylky provedené stejně, vždy s dvojicí andílků. Kolem dvojsochy se nachází balustráda s čučky.

Dvojsochu sv. Jana Nepomuckého tvoří vysoký trojdílný sokl a vlastní dvojsocha. Sokl má v dolní části podstavec, který je na přední a zadní straně širší, obdélný, dvakrát zalomený a mírně vypouklý. Boční stěny jsou úzké, oblého tvaru. Okraje podstavce jsou na všech stranách orámovány. Nad podstavcem je třikrát odstupňovaná, rovněž se zalamující římsa – dolní část má rovnou a další dvě pak ustupující a vypouklé. Střední úsek soklu je bohatě zdobený. Uprostřed na přední straně je pole menzovitého tvaru s konvexními boky a vypouklé i směrem dopředu. V poli se nachází oválná, na šířku orientovaná kartuše, dole a nahoře ve středu mírně dovnitř vybraná, dnes prázdná. Zbývající plochu pole vyplňuje bohaté orámování kartuše, tvořené volutami a rozvlněnými akanty. Nad středem kartuše je andílčí hlavička s vlnitými vlasy, sčesanými z čela a s rozepjatými křídly (křídla částečně zakrývá již popsaný ornamentální reliéf). Po obou stranách menzovitého pole – a zároveň i na bocích soklu – jsou dvě mohutné voluty s menším závitem dole a větším nahoře, zdobené akanty a na bocích pak reliéfem s květy, plody a listy. Obě boční strany soklu nejsou v této části zcela identické, v provedení jsou drobné odchylky. Nad mohutnou předstupující římsou, opět se zalamující, je horní část soklu. Dole má profilovanou římsu, sokl nad ní je užší, než v dolním a středním úseku. Uprostřed soklu je obdélné, na výšku orientované orámované pole, v něm pak – ve vpadlém zrcadle s dovnitř vykrojenými rohy – reliéfní alianční erb. Obě jeho části jsou oválného tvaru. Na heraldicky pravé straně je erb se stojícím medvědem, znázorněným z profilu (tlapy i hlava medvěda směřují z hlediska pozorovatele doleva). Na heraldicky levé straně je erb, rozdělený křížem na čtyři části – na pravé straně nahoře a na levé dole je zvíře ve stejné pozici, jako na výše popsaném erbu, snad jde o lva (reliéf je již hůře patrný). Na pravé straně dole jsou tři klíče ve vodorovné poloze – se zubem na vnější straně, zub směřuje nahoru – na levé straně nahoře jsou tři vodorovná břevna. Alianční erb je bohatě lemován reliéfy listů a květů, nahoře uprostřed je andílčí hlavička s křídly a nad ní koruna. V zrcadlovém poli se pod erbem ještě nachází nápis: „C (G?). N. V. BERSUDER“. Po obou stranách této části soklu jsou mohutné voluty (větší závit je dole), zdobené na bočních stranách reliéfními listy a květy (výzdoba na obou bocích soklu není stejná, opět jsou zde odchylky). Zadní stěna soklu je stejná jako přední, avšak ani zde není provedení identické – ve střední části soklu je rozdíl v orámování kartuše, andílčí hlavička má vlasy s pěšinkou uprostřed a nikoliv z čela a kartuše je vyšší a užší, mírně srdčitého tvaru; horní úsek soklu je na zadní straně hůře čitelný, takže srovnání je obtížné – drobné rozdíly jsou však i zde. Znění nápisu pod aliančním erbem na zadní straně je: „C (?). Th. G. BERSUDE“. Sokl ukončuje profilovaná římsa.

Na horní římse soklu se nacházejí vždy dvě sochy andílků, situované na nárožích. Na jihozápadní straně je andílek na západním nároží zobrazen jako baculatá sedící nahá dětská postava, jejíž bedra kryje rouška, vzdutá u pravého lokte. Obě nohy jsou ohnuté v kolenou, pravá je níže, než levá. Pravá paže je ohnutá v lokti, ruka s dlaní, otočenou vzhůru, směřuje od těla. Levá paže je mírně natažená, ruka otevřenou dlaní směřuje k pozorovateli. Na hlavě jsou kučeravé krátké vlasy. Podobně provedený je i andílek na jižním nároží. Rouška mu kryje kromě beder i část hrudi, kde je vedena diagonálním směrem. Pravá ruka je v obdobném gestu jako u jeho protějšku, levá paže je ohnutá v lokti směrem vzhůru, ruka chybí. Andílek má krátké vlnité vlasy. Dvojice na severovýchodní straně je obdobou svého protějšku.

Dvojsocha sv. Jana Nepomuckého má podstavec s konkávním přechodem, ukončený římsičkou (nyní bude popsána socha, obracející se směrem k budově obecního úřadu – tj. na jihozápadní straně). Světec stojí na náznaku terénu, v kontrapostu pravé nohy. Je oděn v kněžské roucho, splývající v mnohých záhybech (ty u dolního šatu směřují mírně doprava, u rochety pak spíše doleva a jsou četnější). Rocheta má dole ozdobný lem s esovitými motivy. Jan má ještě kožešinovou pláštěnku, sahající zhruba do půli stehen a dole zdobenou střapečky. Oběma rukama přidržuje krucifix – pravá ruka drží dolní konec kříže (viditelné jsou pouze prsty, jinak ruku zakrývá pláštěnka), levá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje kříž na hrudi – prsty jsou roztažené, s výrazně odtaženým palcem. Horní část krucifixu spočívá na světcově levém rameni. Kristus na kříži má hlavu nakloněnou mírně k pravé ruce, nohy přibité jedním hřebem – pravá noha je položená přes levou. V horní části svislého břevna kříže je nápis INRI (rozdělený IN/RI – do dvou řádků). Jan Nepomucký má krátké vlnité vlasy a rovněž krátký a vlnitý plnovous. Světec má pootevřená ústa, hledí na kříž. Na hlavě má biret. Druhá socha sv. Jana Nepomuckého je provedená obdobně, pouze s odlišnými detaily. Obě sochy, stojící zády k sobě, jsou do značné výšky spojené, pouze v horní části jsou od sebe odchýlené. Socha na dnešní severovýchodní straně má prsty levé ruky, držící kříž, poněkud méně roztažené. Drobné rozdíly jsou v provedení hlavy, výraz obličeje je zde vážnější, vyjadřující utrpení.

Kolem dvojsochy se nachází kamenná balustráda oválného půdorysu, lemovaná dvěma stupni. Balustrádu člení čtyři hranolové sloupky, oddělující jednotlivé – nestejně široké – úseky s kuželkami. Sloupky mají na přední straně diamantovou bosu, na sloupku je čuček tvaru koule, umístěný na konkávně vybraném podstavci. Přední a zadní stranu tvoří osm kuželek a na kraji vždy jedna půlkuželka, boční strany pak šest kuželek a opět po jedné půlkuželce na okrajích. Kuželky mají dosti geometrický tvar.

Jde o kvalitní barokní dílo v méně častém konceptu dvojsochy, zobrazující na obou stranách stejného světce; skulptura je zároveň jedním z mála dosud existujících hmotných dokladů historie obce Ervěnice, zlikvidované v rámci těžby uhlí.

Původní evidenční list památky zmiňuje pouze přesun – Rozhodnutí o přemístění OK ONV Most ze dne 1. 6. 1987, naše čk. 4185/87 ze dne 22. 6. 1987

Podle záznamů v Památkovém katalogu byla socha restaurována již několikrát – v roce 1968 při přesunu do Mostu (František Rada a Miroslav Zentner), 1977 až 1978 Michael Bílek a v roce 2010 Radomil Šolc.