Kostel svatého Jana Evangelisty v Malém Březně

Dominantou obce Malé Březno je kostel svatého Jana Evangelisty.

Obecní web:

V obci se nachází kostel sv. Jana Evangelisty, obdélníková jednolodní stavba s pětiboce uzavřeným presbytářem a západní hranolovou věží s přilehlou sakristií ze 16. století. Původně pozdně gotický kostel, kromě věže z roku 1597, vyhořel za třicetileté války v roce 1633. Už v roce 1644 byl ovšem znovu obnoven a v letech 1723-1725 byla pak dostavěna v barokním slohu jeho loď. Další úpravy probíhaly v 19. století a naposled byl kostel restaurován v letech 1996-1998 panem Ščepkem. Ze zařízení stojí zejména za připomenutí křtitelnice z doby kolem roku 1600, v jižní kapli se nacházející oltář sv. Floriána z první poloviny 18. století či v presbytériu umístěné sochy sv. Vojtěcha, sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého.

Na návsi stojí na tumbovitém soklu původní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, ze zlikvidovaných Ervěnic byla do Malého Března přemístěna socha sv. Floriána a dvojsocha sv. Jana Nepomuckého.

Na webu o Mostecku:

Farní kostel zasvěcený sv. Janu Evangelistovi v Malém Březně prošel od svého založení různými stavebními obměnami. Původně pozdně gotický kostel byl přestavěn barokně a poté ještě v 18. a 19. století. Malé BřeznoPrvní zmínky o kostelu pochází z roku 1334. Roku 1597 dává Jaroslav Boryn ze Lhoty postavit kostelní věž, na jejíž čelní straně se nachází erb tohoto rytířského rodu. Za třicetileté války se roku 1633 stal kostel i s věží obětí ohně a byl těžce poškozen. Teprve roku 1644 byl znovu kostel, zasvěcený sv. Janu Evangelistovi, vystavěn do barokní podoby, přičemž věž byla zachována. Kostelu však stále chyběla hlavní loď. Roku 1722 se farář P. Kletscha z Holešic snažil kostel stavebně dokončit a loď kostela byla od základu nově postavena. Dne 10. května 1723 byly práce započaty a roku 1725 byly skončeny. Kostel byl 2. září 1725 vysvěcen. Patří k největším kostelům na obcích. Loď kostela má délku 27,5 m, šířku 9,5 m a šíře presbytéria je 7,5 m. Loď i presbytérium malobřezenského kostela jsou až ke kopulovitému impozantnímu výklenku stejně vysoké a činí 10,2 m.

Web děkanství Most:

Kostel s farou stál v obci Březno (název odvozen od března = březový les) již v roce 1334 a patřil žateckému děkanství. V roce 1597 byla přistavena hranolová věž zdobená erbem rytířského rodu mecenáše Jaroslava Boryna, po té kostel v době třicetileté války vyhořel, ale později byl obnoven v barokním slohu (dokončeno 1644). Až v letech 1723-25 se dočkal zcela nové obdélníkové barokní lodi velkorysých rozměrů a později dalších přestaveb. Kostel je udržovaný, poslední opravy byly dodělány v roce 1998. V interiéru kostela stojí za povšimnutí křtitelnice z doby kolem roku 1600, oltář sv. Floriána z první poloviny 18. století nebo sochy sv. Vojtěcha, sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého. Varhany pocházejí z kostela v Buškovicích u Podbořan, kde byly postaveny roku 1790 Ferdinandem Müllerem z Nepomyšle.

Na návsi stojí původní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728, před likvidací obce Ervěnice sem byla přenesena socha sv. Floriána a dvojsocha sv. Jana Nepomuckého.

Na wiki:

Kostel svatého Jana Evangelisty je římskokatolický kostel zasvěcený sv. Janovi Evangelistovi v Malém Březně v okrese Most. Jeho současná barokní podoba vychází z přestavby v letech 1723–1725. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel s farou se ve vsi připomíná již k roku 1334, kdy patřil k žateckému děkanství. V roce 1597 byla přistavěna věž. Kostel vyhořel během třicetileté války a poté byl obnoven v barokním slohu (výstavba skončila v roce 1644). Další rozsáhlá barokní přestavba proběhla v letech 1723–1725, kdy kostel získal dnešní podobu.

V roce 1998 skončila renovace kostela.

V kostele se nachází křtitelnice z doby kolem roku 1600, oltář sv. Floriána z první poloviny 18. století a dále sochy sv. Vojtěcha, sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého. Varhany z roku 1790 byly přeneseny z kostela v Buškovicích.

Památkový katalog:

Původně gotický orientovaný jednolodní kostel má věž z roku 1597, přestavován byl v roce 1644 a upravován v 18. a 19. století. Výrazné je západní průčelí se štítem, na severu částečně vystupuje nízká hranolová věž s cibulovitou střechou.

Kostel je zděná omítnutá stavba na obdélném půdorysu s užším presbytářem s trojbokým závěrem, s patrovou oratoří na jižní straně lodi, proti ní situovanou věží na severní straně lodi a s předsíní na západě.

Západní průčelí lodi chrání v dolní části dvakrát odstupňovaný sokl. Členícími prvky jsou průběžné pilastry a lizénové rámy. Pilastry se nacházejí po obou stranách střední osy a u zaoblených nároží. Mají soklovou patku a římsovou hlavici, nad níž je prosté kladí. Lizénové rámy jsou uvnitř polí, vymezených pilastry, vodorovné lizény rozdělují stěnu zhruba v polovině. Dolní vodorovná lizéna pak zároveň tvoří horní stupeň soklu. Takovéto členění se opakuje i na ostatních fasádách lodi i presbytáře. V horní části západní stěny lodi se nachází velký obdélný, segmentově zakončený okenní otvor v šambráně – dnes zazděný. Nad bohatě profilovanou hlavní římsou, zalamující se nad pilastry a obíhající celý kostel, se zvedá štít. Má mírně zvlněná křídla a ukončen je trojúhelným nástavcem, lemovaným profilovanou římsou. Svislými členícími prvky štítu jsou pilastry a hranolové sloupky s čučkem, které oddělují křídla (pilastr je na vnitřní straně, sloupek na straně vnější). Uprostřed štítu je edikula, jejíž půlkruhově zakončená nika je prázdná. Pod edikulou je ještě parapetní pole. Vodorovným členícím prvkem štítu je dvakrát odstupňovaný sokl v dolní části, který přechází i přes pilastry, sloupky a parapetní pole. V trojúhelném nástavci štítu je zazděný kruhový otvor. V dolní části západního průčelí lodi je ve střední ose obdélná předsíň. Podobně jako loď má i předsíň zaoblená nároží, sokl je zde pouze jednostupňový. Všechna tři průčelí předsíně člení pilastry, vždy u nároží. Mají soklovou patku a římsovou hlavici. V západní stěně předsíně je vstup – dřevěné dvoukřídlé dveře rámové konstrukce. Každé křídlo je rozděleno v polovině na dvě obdélná pole, v nichž jsou prkna kladena klasovitě (v horní polovině směřuje klas dolů, v dolní polovině pak nahoru). Prkna i rám jsou pobité hřeby. Kolem dveří je šambrána s ušima, kapkou a zvýrazněným vnějším okrajem. Podobná šambrána i dveře jsou také v severní stěně předsíně (dveře jsou buď nově zhotovené nebo renovované). V jižní stěně se – blíže styku předsíně s lodí – nachází obdélné dřevěné dvoukřídlé okno ve špaletě. Zabezpečené je jednoduchou vnější mříží. Všechny tři stěny předsíně ukončuje římsa, profilovaná stejně jako hlavice pilastrů. Předsíň má valbovou střechu, krytou dvojitě kladenými bobrovkami.

Jižní průčelí lodi má stejné členění pilastry a lizénovými rámy, jako fasáda západní. V ose první a druhé od západu je obdélné, segmentově zakončené okno ve špaletě, lemované šambránou se zvýrazněným vnějším okrajem. Okno je dřevěné, rozdělené jednou svislou a dvěma vodorovnými příčlemi. Každé takto vzniklé pole je pak ještě členěné tenkými příčlemi do kříže. V ose třetí od západu je zasazena patrová oratoř, vysoká stejně jako loď a presbytář. Také oratoř má zaoblená nároží a stejné členění pilastry a lizénovými rámy, jako celý kostel. Západní a východní stěna oratoře jsou bez otvorů, v jižní stěně je půlkruhově zakončené okno ve špaletě, lemované šambránou. Rozdělené je dvěma vodorovnými a dvěma svislými příčlemi.

Presbytář i jeho trojboký závěr jsou členěné stejně, jako celý kostel. Rozdíl je pouze v tom, že nároží nejsou zaoblená a stýkají se u nich dva sousední pilastry. Ve stěnách závěru i presbytáře je obdélný, segmentově zakončený okenní otvor, lemovaný šambránou se zvýrazněným vnějším okrajem. V jižní a severní stěně presbytáře je okno členěné třemi svislými a pěti vodorovnými tenkými příčlemi, v obou šikmých stěnách závěru je pak okno stejné, jako v jižním průčelí lodi. Střední rovná stěna závěru má otvor zazděný, nachází se v něm freska. Je již dosti špatně zřetelná – po obou stranách lze rozeznat postavu anděla (levý klečící se sepjatýma rukama, pravý snad stojící) uprostřed nahoře pak Nejsvětější svátost, obklopenou paprsčitou svatozáří.

Severní průčelí lodi je dvouousé, stejného členění jako jeho jižní protějšek. Rozdíl je v tom, že proti oratoři se na severní straně nachází hranolová věž s přístavkem. Hranolová věž převyšuje vlastní kostel pouze o horní podlaží se zvonicí. Věž je vodorovně členěna jednostupňovým soklem, profilovanou hlavní římsou a dvěma dalšími římsami. První – mohutnější a s bohatší profilací – odděluje dole horní podlaží věže, druhá odděluje dole podlaží druhé shora. Východní stěna věže je prolomena celkem třemi obdélnými okny ve špaletě nad sebou, přičemž střední z nich je situováno více vpravo, než zbylé dvě. V dolním podlaží je okno největší, ve středním menší a nahoře nejmenší, téměř čtvercové. Zcela nahoře, v podlaží se zvonicí, se pak nachází okno, zakončené obloukem tvaru oslího hřbetu. Otvor, vyplněný vodorovně kladenými dřevěnými lamelami, je lemován úzkou šambránou a celek se nachází v lehce vpadlém obdélném poli. Zbývající dvě stěny věže jsou až na horní podlaží bez otvorů. Nahoře je v západní stěně jedno a v severní stěně pak dvě okna vedle sebe – stejná, jako ve východní stěně věže. V západní stěně je mezi oběma okny umístěn hodinový ciferník Jde o čtvercovou bílou desku s černými římskými číslicemi a černými ručičkami, zakončenými do tvaru lilie. Vzhledem k umístění ciferníku je v tomto úseku přerušena římsa, oddělující dole horní podlaží věže. Na severní stěně věže se – o podlaží níže – uprostřed nachází reliéfní deska s erbem Jaroslava Boryna ze Lhoty. Erb je lemovaný po obou stranách jónským sloupem, nahoře s architrávem. Ve štítu jsou dvoje překřížené dvojzubé vidle, v klenotu osm pštrosích pér. Po obou stranách štítu jsou bohatě rozevlátá přikrývadla. Věž má cibulovou střechu, nad níž se zvedá osmistěnná zvonička. Na plnou dolní část zvoničky navazuje střední s osmi otvory, oddělená nahoře i dole profilovanou římsou. Zvoničku zakončuje cibulová střecha, na ní je nasazena jehla, zakončená makovicí s patriarším křížem. Střecha včetně zvoničky je z červeně natřeného plechu. Na západní straně je k věži a k západnímu průčelí lodi napojen přístavek. Koruna jeho zdiva sahá k vodorovné lizéně, nacházející se pod okny lodi. V severní stěně přístavku jsou obdobné dveře jako na severní straně předsíně, dveřní otvor je nahoře zakončen do mírného segmentového oblouku. Nad dveřmi je malé obdélné okénko ve špaletě, rozdělené příčlemi do kříže. Západní stěna je bez otvorů. Přístavek má stanovou střechu. Střecha kostela je sedlová, nad presbytářem jehlancová, krytinou jsou dvojitě kladené bobrovky. Na obou stranách střechy jsou vždy dva výlezy. Fasády kostela jsou provedeny v monochromní bílé barvě.

Hodnotná sakrální stavba se středověkým presbytářem a barokní fasádou je urbanistickou dominantou obce i okolní krajiny.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní, s pětibokým závěrem, s boční hranolovou věží s pozdně gotickými okny, portálem zaklenutým oslím hřbetem a s reliéfem znaku, krytou cibulí. Okna kostela segmentem zaklenutá; hlavní štít členěn pilastry, ve středu s nikou, zakončenou trojúhelníkem, z boku segment. vykrojený, s kuželkami. Ke kněžišti z boků přiléhají souměrné sakristie, nad sakristií znak v kartuši. Uvnitř kostel. loď i kněžiště zaklenuty valeně s lunetami. Kostel s pozdně gotic. presbyteriem přestavován r. 1644 po požáru během třicetileté války, při tom zachována pův. věž z roku 1597. Vnitřní zařízení – dřev. plastika sv. Anny z doby kolem roku 1500, křtitelnice z roku 1600 a jiné zařízení z konce 17. stol.