Barokní sýpka (bývalá tvrz) v Lišnici

U silnice mezi zdejším zámkem a nynějším obecním úřadem stojí v Lišnici budova barokní sýpky, údajné bývalé tvrze.

Objekt je kulturní památkou:

Barokní sýpka pochází z roku 1691, později byla upravována.

Sýpka je zděná omítnutá budova na obdélném půdorysu. Dle okenních otvorů lze usuzovat na dvoupodlažní interiér, který však nebyl ověřen. Severovýchodní průčelí chrání v dolní části nízký sokl, který obíhá celou stavbu. Nároží jsou zpevněná šikmými opěráky, sahajícími až pod hlavní římsu a směrem nahoru se zužujícími. Takové opěráky jsou i u všech ostatních nároží sýpky. Uprostřed severovýchodní fasády se nachází velký a široký obdélný otvor pro posuvná dřevěná dvoukřídlá vrata. Symetricky jsou rozmístěné také okenní otvory horního podlaží. Jde o čtyři drobné obdélné, na šířku orientované okenní otvory s ven se rozšiřující špaletou (nad okny je špaleta rozšířená do mírného segmentového oblouku). Otvory jsou zabezpečené mříží. V dolním podlaží jsou kromě vrat tři další otvory. Vpravo od vrat je to velké obdélné okno, vyplněné skleněnými cihlami, vlevo od vrat pak dvě obdélná, na šířku orientovaná okna – opět se skleněnými cihlami. Fasádu ukončuje profilovaná hlavní římsa.

Dvouosá severozápadní stěna má sokl dvoustupňový, dvakrát je odstupňována i dolní část opěráků. Obě osy v obou podlažích vyplňují stejné okenní otvory, jako jsou v horní části severovýchodního průčelí. Mezi okny v horním podlaží se na stěně nachází obdélná deska s erbem. Erb je dělený. V obou polovinách jsou dvě ratolesti, směřující do stran, odlišného provedení. Nahoře je korunka, na níž navazuje klenot. Jde o čelně situovanou polopostavu, oděnou v plátové zbroji. Má zdvižené paže, ohnuté v lokti, ruce směřují k hlavě, opatřené helmou. Po stranách erbu jsou rozevlátá přikryvadla. Vpravo a vlevo od heraldické figury se nachází letopočet 1732 (vlevo 17, vpravo 32). Pod erbem je vyrytý nápis: „LEOP. FRAN / AVDRITZKI VON AVDRITZ H. / AVF LISCHNITZ V. STEINWASSER“.

Jihozápadní fasáda má v horním podlaží pět symetricky rozmístěných okének stejných, jako na severovýchodní straně. Otvory v úrovni dolního podlaží jsou zhruba rozmístěny v osách podlaží horního. Na levé straně jsou tři vysoké obdélné otvory, na straně pravé pak dva na šířku orientované obdélné otvory – všechny vyplněné skleněnými cihlami. Jihovýchodní průčelí je v dolní části zakryté přístavkem z vlnitého plechu. V úrovni horního podlaží je na pravé straně stejný otvor, jako na ostatních fasádách, na levé straně pak obdélný podávací otvor.

Sýpka má valbovou střechu s námětkem, krytou dvojitě kladenými bobrovkami. Na střeše se nacházejí volská okna. Na severovýchodní a jihozápadní straně jsou pravidelně rozmístěná ve dvou úrovních – v dolní jsou čtyři a v horní pak tři. Na severozápadní a jihovýchodní straně je jedno, velmi široké.

Barokní stavba jednoduššího provedení sloužila jako součást hospodářského zázemí lišnického zámku, je tak dokladem dobového způsobu hospodaření; díky svému umístění je rovněž výrazným prvkem urbanistické struktury obce.

Původní evidenční list památky:

Špýchar v jihovýchodní části obce na návrší. Obdélná jednopatrová budova, nároží zpevněné eskarpiony. Materiál je pravidelně tesaný kvádřík, místy prokládaný. Okénka malá, obdélná se segmentovým uzavřením, dřevěné ostění, nahoře překládané trámky. Na průčelní straně erb se znakem Audrisků z Audritz, Lischnitz 1732. Uvnitř dvoupatrové trámové stropy. Střecha valbová, tašky.

Nový evidenční list:

Zajímavé je, že NPÚ ani jednou nezmiňuje jinými zdroji opisovanou verzi, že šlo původně o tvrz, jak např. uvádějí mapy.cz:

V obci Lišnice se nachází bývalá raně gotická tvrz. Jedná se o celokamennou budovu se sedlovou střechou, která před dostavbou zámku sloužila jako hlavní sídlo v obci. Na budově spatříte erb rodu Raachentaux. Tvrz není přístupná, je využívána obecním úřadem.

Turistika.cz:

První písemná zmínka o obci Lišnice pochází z roku 1480. Uprostřed obce byla raně gotická tvrz, která před postavením zámku sloužila jako hlavní panské sídlo. Nároží tvrze bylo zpevněné vysokými opěráky. V roce 1691 byla tvrz přestavěna na barokní sýpku. Na severozápadní stěně se dochovala deska s erbem. Sýpka je využívána obcí a je nepřístupná. V roce 1958 byla sýpka vyhlášena kulturní památkou.