Rozhledna Klínovec

Na Klínovci ve výšce 1244 metrů nad mořem stojí nejvýše položená rozhledna Krušných hor, která je zároveň pátou nejvýše položenou rozhlednu v Česku.

Stojí. Naštěstí stále. Měla víc než namále, je to takový standardní příběh posametového rozvoje kapitalismu v našich končinách. Privatizace objektu, sliby, kecy, nečinnost a (naštěstí) zásah na poslední chvíli. Takže pokud nyní vystoupáte za rozhledy, užíváte si vlastně kopie.

Ale popořádku. Kdo někdy projížděl západní Krušné hory, nemohl si té výrazné siluety nevšimnout. Ovšem pozor – to, co tvoří charakteristické panorama Klínovce, to není rozhledna, nýbrž mnohem mladší televizní věž, která je nepřístupná. Rozhledna se krčí v jejím stínu, utopená ve slepenci budov, které kolem ní postupně vyrostly, a které jsou dnes v dezolátním stavu…

Je to spousta let, kdy jsem si ve zdejší restauraci dával guláš při pokusu projít červenou turistickou značkou Krušnohorskou magistrálu, a vypadá to, že to bude ještě spoustu let trvat, než to bude možné znovu. Neustále se nabízí analogie s varnsdorfským Hrádkem – ale u něj je alespoň zvenčí opraven celý objekt, tady je v pořádku jen a jen rozhledna, na stav zbytku se podívejte do fotek.

Znovuposkládaná rozhledna nabízí prodej upomínkových předmětů, miniexpozici o historii a samozřejmě úchvatný rozhled. Je až neuvěřitelné, že za dobrého počasí je vidět přes Říp až do Prahy na Bílou horu, nebo naším směrem za Děčínským Sněžníkem až na Luž a Hvozd… Nezbývá, než vyzkoušet to osobně (pokud tedy trefíte slušný den a dobrou viditelnost).

První fotografie (zimní) je z počátku 80. let a ukazuje Krušné hory s Klínovcem na obzoru, zbytek obrázků je ze srpna 2017:

A něco k historii místa (Rozhledny Čech, Moravy a Slezska – Jan Nouza, Nakladatelství 555, 1999 / Znovuzrození rozhledny na Klínovci – Jan Prudík, Lubomír Zeman, Město Boží Dar, 2013 / internet):

Současná vyhlídková věž se zrodila roku 1884, historie rozhlížení z Klínovce je ale mnohem starší. Nynější (znovupostavená) rozhledna je totiž už čtvrtou stavbou, zřízenou za tímto účelem. Nejdříve zde od roku 1817 stávala jednoduchá dřevěná pyramida, poskytující z nezalesněných svahů daleký výhled do kraje.

V roce 1838 nahradila předchozí stavbu otevřená vyhlídková besídka – gloriet, často navštěvovaná lázeňskými hosty z Karlových Varů. O její výstavbu se postarali jáchymovští měšťané, poštmistr Florián Makasy a hostinský Petr Weigl. V roce 1868 tento gloriet shořel a následujících 15 let byl vrchol bez vyhlídky.

V 70. letech 19. století založil v Praze Richard Dotzauer Ústřední výbor na podporu výdělečné činnosti obyvatel Českého Krušnohoří, který měl propagovat a podněcovat zavádění turistiky a zajistit tak příjmy v chudých horských oblastech.

Když byl 30. května 1880 ustaven v Jáchymově Krušnohorský spolek (Erzgebirgsverein), dal si ihned na počátku své existence za cíl vystavět na Klínovci novou vyhlídkovou věž. Jeho členové věděli, že shánění financí bude běh na dlouhou trať a tak zde během jediného týdne vztyčili jednoduchou provizorní dvoupatrovou dřevěnou konstrukci.

V roce 1882 propůjčila jáchymovská obec bezplatně pozemek pro stavbu rozhledny a současně povolila těžbu potřebného kamene a písku. Když se spolku podařilo získat dostatečné prostředky, realizace byla svěřena v Podkrušnohoří známenu staviteli Josefu Peterovi z Kadaně. Rozpočet byl 3300 zlatých, dozor na stavbě konal tehdejší předseda Krušnohorského spolku Eduard Wenisch a jednatel Anton Müller.

Staba začala roku 1883 a do 27. září 1883 byla vyzděna věž do výše vyhlídkové plošinym načež musely být práce přerušeny s nástupem horské zimy. Roku 1884 byla na vrcholu dostavěna osmiboká 17 m vysoká pětipodlažní vyhlídková věž. Byla pojmenovaná Vyhlídkovou věží císaře Františka Josefa („Kaiser-Franz-Josephs-Turm“) a slavnostně vysvěcena a předána k užívání dne 3. srpna 1884. Náklady se nakonec vyšplhaly na 4300 zlatých.

Například v roce 1885 vrchol navštívilo 6000 lidí, z toho však jen 4623 vystoupilo na věž, důvodem, jak popsal jeden ze současníků, byla především fyzická náročnost výstupu a velmi úzký prostor schodiště (77 kamenných schodů na plošinu ve výšce 14 metrů). Kvůli silnému větru panujícímu téměř celoročně byla vrchní plošina rozhledny zastřešena, od roku 1888 ji kryla skleněná střecha. Vstupné v té době bylo 10 krejcarů.

Návštěvníků přibývalo a tak v roce 1893 byl přistavěn k rozhledně na severní straně zděný objekt s hostinskou místností. Původní „křídla“ rozhledny byla upravena na kuchyni a byt pro hlídače. Nákladem 2100 zlatých provedl jáchymovský stavitel Karel Schöter.

Otevření se konalo 18. srpna 1893. V provozu byla stavba každoročně od 1. května do 30. září a mimo provizorního ubytování pro deset osob poskytovala i teplá a studená jídla.

Ani to však nestačilo a dalších přístaveb postupně přibývalo. Od roku 1897 pracovala na Klínovci poštovní stanice, která za první léto provozu odeslala do Božího Daru přes 7 000 zásilek. Od roku byla vybavena 1906 telefonní linkou.

Vzrůstal zájem o přenocování u rozhledny a tak byla roku 1900 za 16 092 zlatých přistavěna další část. Přístavbu provedl tesařský mistr Johann Zettl z Božího Daru a vznikl prostorný sál, nazvaný Dotzauerův sál na počest iniciátora krušnohorské turistiky. Přistavena byla také kuchyň a v prvním poschodí devět pokojů pro hosty. Roku 1902 byla vyhloubena vlastní studna a v roce 1910 zřízen vodovod.

V roce 1903 byla východně od věže vybudována konírna pro 8 koní, kteří sloužili jako tažní pro zimní jízdy na saních. V roce 1906 bylo podle plánů jáchymovského stavitele Franze Rehna přistavěno armádní lyžařské středisko se sálem pro mužstvo a pokoji pro důstojníka a poddůstojníka.

Největší slávu zažil Klínovec roku 1908. Na počest šedesátileté vlády císaře Františka Josefa podnítil J. R. Sobitschka konání Jubilejní výstavy přímo na vrcholu. Jubilejní výstava řemeslných a průmyslových výrobků Rudohoří (tehdy ještě nikoli Krušných hor) byla zaměřena na prezentaci výrobků obyvatel české strany Krušných hor. Pro tuto výstavu byla v r. 1907 postavena výstavní hala s velkolepým kazetovým stropem (stavbu provedl opět Johann Zettl). Na 26 kazetách jsou znázorněny znaky horních měst z české strany Krušných hor a znaky měst Karovky Vary, Chomutov a Teplice (výzdobu provedl krušnohorský malíř Gustav Zindel, rodák z Radenova u Blatna). Z výstavní haly se stala restaurace a centrum nového objektu, otevřeného v roce 1927. Dva roky nato část vyhořela, po opravě a přístavbě získal areál zhruba dnešní podobu.

Výstavu, otevřenou s velkou slávou dne 1.června 1908, navštívilo 40 000 návštěvníků a významných hostů. Od r. 1918 nese výstavní hala název Sobitschkův sál. V letech 1912 – 1913 došlo z popudu představeného Krušnohorského spolku císařského rady Antona Müllera k rozšíření ubytovacích objektů a bylo přistavěno další patro. Dřívější stáj byla přestavěna na další ubytovací prostory, byla zřízena nová kuchyně a šatny a celý komplex byl opláštěn dřevem, které se na něm dochovalo dodnes. Stavbu prováděl stavitel Hugo Schöberl z Ostrova. V roce 1913 měl hotel 40 ubytovacích místností pro 80 lidí. Vedle stájí pro 35 koní zde byly i garáže pro automobily..

V r. 1919 musela být provedena oprava rozhledny, která byla obložena dřevěným šindelem. Roku 1927 byl přistavěn kadeřnický slaon, sušárna, kanceláře a další provozní místnosti dle projektu jáchymovského stavitele Franze Rehna. V roce 1929 po požáru původních stájí bylo provedeno další rozšíření hotelu a ubytování mohlo být poskytnuto 112 hostům. Hotel měl už tři velké sály – Dotzauerův sál, Sobitschkův sál (původně Jubilejní hala), a Müllerův sál (po dlouholetém předsedovi jáchymovského krušnohorského spolku). Dříve byla na vrcholu i meteorologická stanice. Počet turistů prudce vzrůstal zejména díky výstavbě silnice přímo na vrchol a také proto, že z Karlových Varů sem pravidelně jezdil autobus. Koncem dvacátých let byl komplex opět rozšířen a počet lůžek se zvýšil na 100. Na svazích k Jáchymovu byly budovány sjezdovky a sáňkařská dráha, směrem k Oberwiesentahlu byl od roku 1922 v provozu skokanský můstek.

Za druhé světové války sloužil hotel vojenským účelům a po válce byl zkonfiskován. V letech 1951 – 1960 byl využíván armádou jako rekreační středisko (oblast byla uzavřena z důvodu těžby uranu v blízkém Jáchymově). Od šedesátých let 20. století zde však neproběhla žádná významnější rekonstrukce ani údržba. Nejnutnější opravy probíhaly svépomocí. V 70. letech 20. století bylo zdivo rozhledny zpevněno betonovým pláštěm (tzv. torkretáží), který však urychlil destrukci jím zakrytého zdiva. Po opětovném zpřístupnění jáchymovské oblasti pro veřejnost zde obnovil hotelový provoz až do roku 1990 podnik Restaurace a jídelny Karlovy Vary.

Po r. 1990 získalo celý areál město Jáchymov, hned v následujícím roce jej však za 18 milionů prodalo. Novým majitelem se stala společnost Interconex, a. s. Litoměřice, která jej i přes původní slib rekonstrukce za 25 mil. Kč dále prodala Českému národnímu investičnímu fondu v Litoměřicích. Dalším v řadě vlastníků se stala firma Moon, a. s. z Prahy. Ta zbavila hotel bankovních zástav a snažila se jej pronajímat, ale bez většího úspěchu. Po celou dobu však nebyl ani hotel ani rozhledna udržovány a opravovány a dále chátraly. Záchranu nepřinesly ani zájmy německých investorů na generální opravu. Kolem roku 2002 se navíc objevily návrhy vybudovat z hotelu na Klínovci, jehož provoz byl ukončen v roce 2003, utečenecký tábor. Další ranou byly následky vichřice v zimě 2002-2003, která způsobila velké škody na střešním plášti. Tehdejší vlastník (Moon, a. s.) sice podal v červnu 2003 žádost na Městský úřad v Ostrově ve věci rekonstrukce střechy, následně však informoval, že nemá zájem nadále objekt vlastnit.

Za bezútěšné situace se věci začaly hýbat k lepšímu. V roce 2003 byly objekty na Klínovci nabídnuty k odprodeji. Tehdejší vlastník s touto nabídkou oslovil nejdříve město Jáchymov, které odmítlo, a následně i obec Boží Dar. Zastupitelstvo Božího Daru rozhodlo 7. 8. 2003, že hotel s rozhlednou koupí za 14 mil. Kč společnost Služby Boží Dar s.r.o. (jejímž 100 % vlastníkem je město Boží Dar), která areál postupně opraví.

Bylo zřejmé, že tato snaha se neobejde bez nemalých finančních prostředků. Pro tento účel byl založen Nadační fond Klínovec (patronem nadace se stal český reprezentant v běhu na lyžích Lukáš Bauer) a v srpnu 2004 vyhlášena veřejná sbírka. Zároveň bylo rozhodnuto, že prvním rekonstruovaným objektem bude vyhlídková věž. Následně bylo na podzim 2003 během prvních udržovacích prací (provizorní opravy střech kvůli zabránění dalšímu zatékání vody do objektu a demolice některých přilehlých staveb, např. bufetu) zjištěno, že stav rozhledny je daleko horší než se předpokládalo, přesto bylo do roku 2009 do údržby investováno 6 589 000 Kč.

Když v r. 2004 byla zahájena oprava schodiště a střechy rozhledny, bylo krátce po započetí rekonstrukce zjištěno, že věž má neopravitelně narušené zdivo až do hloubky kamenné konstrukce, je v havariním stavu a naplánovaná rekonstrukce de facto postrádá smyslu.

Věž proto byla od léta 2004 uzavřena. Plánované znovuzpřístupnění věže během roku 2005 muselo být odloženo, neboť zpočátku předpokládané náklady na opravu věže ve výši cca 1,3 mil. Kč musely být navýšeny k 8 mil. Kč. Částka na generální opravu vedle stojícího hotelového komplexu byla odhadnuta až na 250 mil. Kč. Takto nadměrný požadavek vedl obec Boží Dar k pozdější úvaze demolice hotelu a následného vybudování nového objektu. Tento postup však jednoznačně odmítli představitelé Národního památkového ústavu.

Nakonec v roce 2009 odkoupilo město Boží Dar od společnosti Služby Boží Dar rozhlednu s cílem uspět se žádostí o dotaci EU a provést její rekonstrukci. Ta nakonec mohla být uskutečněna díky „Programu CÍL 3/ ZIEL 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007 – 2013 mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko“ v celkové výši 1,6 mil. euro. Město Boží Dar realizovalo dva projekty. První projekt zahrnoval kompletní rekonstrukci rozhledny a druhý projekt rekonstrukci přístupové komunikace na Klínovec, včetně vybudování inženýrských sítí.

V první fázi projektu byla provedena stavba věže, rekonstrukce přístupové komunikace k rozhledně a stavba splaškové tlakové kanalizace a řadu pro pitnou vodu za cca 17 milionů korun (z toho 10,8 mil. Kč na samotnou rozhlednu). Výstavba repliky původní rozhledny, která byla zcela demontována, byla zahájena v červenci 2012 firmou Chládek a Tintěra z Litoměřic. Metr tlusté zdivo věže bylo rozebráno kámen po kameni, očíslováno a pak pečlivě poskládáno zpět dohromady. Spodní partie byly v tak špatném stavu, že původní materiál už by nebylo možné opětovně použít. Poškozené, nepoužitelné kamenné prvky byly nahrazeny novými. Základní konstrukce obsahovala kolem 300 tun materiálu a vybourat se musel cca 150 kubíků kamenného zdiva.

Velkým zásahem do rekonstrukce byl fakt, že rozhledna vykazovala vychýlení cca 60 cm. Toto vychýlení způsobilo špatné založení věže na nekompaktním podloží. Musely být vybudovány nové základy věže. Rozhledna, která je částečně svojí vlastní replikou, byla slavnostně znovuotevřena 28. 10. 2013 v 11:00.

Další osud přiléhajícího zchátralého hotelového komplexu zůstává nejistý. Zastupitelstvo Božího Daru rozhodlo celý objekt prodat za minimálně 20 mil. Kč.