Sloup Nejsvětější Trojice ve Vejprtech

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Ve Vejprtech u kostela Všech svatých v travnaté ploše východně směrem ke Kostelnímu náměstí stojí sloup se sousoším Nejsvětější Trojice.

Tedy přesněji – byl sem přenesen ze zlikvidovaných Přísečnic a není to v podstatě sloup, ale jen jeho torzo. Těleso samotného sloupu bylo totiž zničeno při stěhování z původního umístění, a tak původně vrcholová socha skončila přímo na soklu. Dochovaná korintská hlavice sloupu byla uložena do věže děkanského kostela.

Torzo sloupu Nejsvětější Trojice u kostela Všech svatých ve Vejprtech

Kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji líčí osudy sloupu od strany 412 do do strany 414. Sloupu (ale také mnoha dalších sochařským památkám města) se věnuje i Historie Vejprt Zdeny Binterové (2007).

Sousoší Nejsvětější Trojice, vytvořené zřejmě místním sochařem, stávalo (podle různých zdrojů od roku 1714, 1717 nebo 1719) u farního kostela Panny Marie v Přísečnici (před domem č. p. 262). V rámci její likvidace kvůli stavbě vodárenské nádrže bylo přeneseno východně od presbytáře kostela Všech svatých ve Vejprtech. Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice je umělecky kvalitní ukázkou regionálního barokního sochařství a zároveň jedním z posledních dokladů existence zaniklé obce Přísečnice. Zdroje se výrazně rozcházejí i v dataci transferu – podle některých se tak stalo roku 1972, „encyklopedie“ sloupů cituje evidenční list nemovité kulturní památky s rokem 1976. Dle památkového katalogu tak bylo učiněno na základě rozhodnutí ONV OK v Chomutově č. j. 56 / 88 ze dne 23. 12. 1987.

Autor je neznámý, dnes sotva patrné nápisy na sloupu udávají jako zřizovatele měšťana Kryštofa Scholla společně s řeznickým cechem, jehož reliéfní znak se nachází na zadní straně druhé etáže podstavce (český dvouocasý lev s královskou korunou, držící sekyru). Všechny nápisy na sloupu v sobě obsahují chronogram 1719, takže odkud se vzaly ostatní letopočty, těžko hádat.

V památkovém katalogu je jediná dostupná zmínka o opravě, že plastika prošla roku 1972 restaurátorským zásahem, který provedl ak. soch. Michael Bílek a ak. soch. Bohumil Zemánek, což by mělo určovan čas přesunu na novou pozici. Aktuálně (2017) po tehdejším zásahu ani stopy, sloup je v dezolátním stavu, a už dlouho. Už v roce 2008 konstatoval autorský tým „encyklopedie“ sloupů, že podstavec je rozapadlý na jednotlivé části, že zajišťovací železné spony jsou zcela zkorodované a uvolněné, a povrch trpí důlkovou korozí. Obdobné konstatování je ke čtení v památkovém katalogu:

Plastika je vlivem dlouhodobého zanedbávání pravidelné údržby ve špatném technickém stavu, podstavec je i přes několik železných spon staticky narušený, jednotlivé desky jsou polámané a částečně narušené vegetací.

Silně poškozený podstavec sloupu

Prasklý sokl (chybějícího) sloupu

Zkorodovaná svorka prasklého podstavce

Boční strana rozestupujícího se podstavce

Prasklý podstavec

Prasklá a poničená horní strana soklu (chybějícího) sloupu

V katalogu je také podrobnější popis:

Sloupcová skulptura je složena z krychlového podstavce, na něm stojícího čtverhranného pilířku, vše završuje sousoší v třetí úrovni. Z oblaků s hlavami andílků vystupuje kříž s Ukřižovaným v náruči sedícího Boha Otce, Kristův klín přikrývá holubice Ducha.

Nejsvětější Trojice – Otec, Syn a Duch svatý

Zadní pohled na sochu na obláčcích

Boční pohled

Obláčky s andílky pod sochou

Čelní pohled

Socha Nejsvětější Trojice na obláčcích s anděly

Pískovcová plastika Nejsvětější Trojice je umístěná na dvoudílném hranolovém podstavci, který stojí na obdélné betonové základně. Horizontálně pojednaný spodní díl soklu vertikálně člení mírně předstupující nároží, která rozdělují stěny podstavce na tři části. Střední nejširší pole jsou na každé straně doplněná nápisy s chronogramy. Na čelní, východní straně je latinský text: „SACRATISSIMAE TRIA DI / IN PERSONIS / ET / VNICAE IN SVBSTANTIA / DICATA STATVA / VT GENS IS TA / A / MAL IS LIBERETVR„ (Nejsvětější Trojici Boží a v trojjediné osobě jsoucí, věnována tato socha, ať osvobodí lid od zlého).

Na jižní boční stěně je vytesaný nápis: „IN COMPREHENSI / BILI„ a na západním boku nalezneme německý text: „CHRISTOPHORVS SCHOLL / BVRGER VHRHEBER VND / SERBAHRE FLEISCHER / HANDVVERK VVOLTEN / GOTT ZV EHREN / GEGEN VVARTIGE STATVAE / AVFRICHTEN LASSEN„. Severní stěna podstavce je doplněná latinským nápisem: „DIVINITATI / SIT LAVS„. Patu podstavce obíhá římsa v podobě obrácené zvonovnice, zatímco korunní římsa je členěná dvěma výžlabky. Na širokou horní desku dosedá štíhlý, horní díl podstavce, který je v dolní části profilovaný přímou zvonovnicí. Horní část nástavce, která je zpevněná železným táhlem, je ukončená výraznou několikrát odstupňovanou korunní římsou.

Čelní strana je doplněná latinským nápisem: „SANCTA TRIAS / VNICVS DEVS / MISERERE / NOBIS“. Zadní, západní strana je zdobená oválným reliéfem dvouocasého lva s korunou na hlavě, který stojí na zadních nohách a v pařátech drží sekeru. Celý postament je završený plastikou Nejsvětější Trojice, která je komponována podle středové vertikální osy. Spodní část sousoší je stylizovaná do podoby oblaků se třemi okřídlenými hlavičkami andílků, které nesou sedící postavu boha Otce. Hospodin drží v klíně kříž s Kristem, jehož spodní část zakrývá holubice zobrazená z podhledu s rozevřenými křídly. Kristus má hlavu skloněnou k pravému rameni, zatímco bůh Otec ji naklání doleva. Krucifix je doplněný tabulkou s nápisem INRI. Socha byla původně umístěná na vysokém sloupu s kompozitní hlavicí zdobenou akanty a okřídlenými hlavami andílků, ta by měla být deponována v kostele Všech Svatých.